Kapitola 13

Lilo jako z konve, déšť jako kdyby chtěl celou zem ubít svými velkými kapkami. Tommy už byl dost promočený a začínala mu být zima. Ale věděl, že tohle je snad rozhodující okamžik, kdy se bude moct s démonovou pomocí pomstít, proto nasadil hrdý výraz na tváři.
Grenou však odbočil ze hřbitova do přilehlého parku. Že by i takový člověk bez páteře ctil klid mrtvých? Tommy se jen ušklíbl a zahleděl se na hrob.
Pro tebe dědečku... pomstím se, za tvou smrt bude pikat!
Arien se pomalu vydal také do parku s chlapcem po boku. Byla to jen chvilka a stanuli si z očí do očí.
"Tak tobě se to povedlo..."

Bez dechu Grenou sledoval štíhlou ladnou postavu démona obsidiánu. Ano, přesně takto si ho představoval. Ten hlupák ho opravdu vyvolal, jak směšné. Museli ho cítit všichni démoni. Vyvolání každého kamene cítili i ostatní, o to více když to byl obsidián.
Tommy vytáhl z kapsy černý kámen, tak pro tohle zemřel dědeček, pro hamižnost? Pro touhu po moci? Protože tenhle vyfintěný panák chtěl vládnout světu? Sám by se tomu nejraději rozesmál. Když však ucítil ruce na svém rameni, trochu sebou trhnul. Arien si kámen převzal a pověsil ho chlapci na krk, sklonil se k jeho uchu úlisně jako had.
"Budeš ho nosit na svém těle... na své horké jemné kůži."
Tommy cítil, jak se chvěje při těch dotecích.
"Budu... jen když toho parchanta zabiješ!"
Arien se rozesmál krutým smíchem, ten chlapec byl ještě tak malý a už toužil někomu přivodit smrt, jak rozkošné. Proto se postavil před Tommyho.

Grenou si byl vědom toho nebezpečí, ale stále se považoval za vítěze boje, i když boj ještě ani nezačal. Stačilo pohladit rubín, zasazený ve zlaté broži ve tvaru růže, broži, která už se stala mnohým ženám i mužům osudná. A před svým pánem se zjevil Krvavý rubín... démonka Karai. Na rtech jí pohrával úsměv. Její tělo, upnuté v rudé kůži se neslo hrdě. Arien ji jen pobaveně sledoval, když ho pomalu obcházela.
"Je to už dlouho, Ariene, co jsme se naposled setkali, vzpomínáš?"
Černý obsidián ale mlčel, chtěl se trochu pobavit. Proto nevykazoval žádné známky útoku.
"Spolu jsme řádili v jižní Americe... krev tekla proudem a obzor byl černý jako tvé prameny vlasů... kde jsou ty krásné časy!"
"Začínáš být sentimentální, Karai."
"Neříkej, že ti ty časy nechybí, Ariene. Znám tě až moc dobře... Nechat se vyvolat takovým škvrnětem? Jak ponižující pro temnotu!"
Ano, Karai se rozhodla protáhnout svůj hadí jazyk a začít přemlouváním. Do boje se ani ona moc neměla, věděla, že Arien je příliš silný. Ale na kameni obsidiánu byly dvě pečetě, kolik síly mu braly ony?
Arien ji však naprosto ignoroval a zívnul si, tenhle rozhovor ho začínal nudit, což značilo, že brzy přejde do útoku. Sledoval tu proradnou mrchu bedlivě, každý její pohyb. A věděl, že je Karai nevypočitatelná. Sotva se tak stačil vyhnout letící ohnivé kouli a hned za ní přišly ostré nožíky, bylo těžké se vyhnout všem, ba dokonce nemožné. Jeden se zapíchl Arienovi do ruky, druhý do boku. Ale příliš škod nezpůsobily. Byl to test a démon obsidiánu to věděl.
Grenou se zahleděl na chlapce, nevykazoval známky bolesti, což by znamenalo, že ještě neprošli úplným spojením. Takže ještě měl šanci zvítězit.
"Jak hloupé, Ariene, tak hrubou chybu bych nečekal od nejmocnějšího démona. Nespojit se se svým pánem tělem... jak moc tě to musí oslabovat?"
Arien si vytrhl z těla nožíky a cítil ve svých zádech Tommyho pohled.
Hloupé? Ne, nebylo to hloupé, věděl, že boj s Karai bude tvrdý a chlapec by po spojení jejich těl přebíral démonovu bolest ze zranění na sebe. Ale Tommy byl příliš slabý, než aby to vydržel. Proto si Arien musel vystačit jen se spojením duše.
"Hezká hra, ale je to marné!"

Kolem stromů se začala stahovat černá temná mlha.
"Znovu stejný trik... nemyslíš si snad, že ti na něj skočím?"
Ale démonka rubínu se tomu jen rozesmála a ze svého těla vyňala velký, těžký meč zářící rudým plamenem a vrhla se do přímého útoku.
"Tak bojuj, sakra..." Tommy se už nemohl dívat jak jeho démon ranám jen zbaběle uhýbá a směje se.
A tak Arien poslechl příkaz. Kolem něj se zvedla černá clona mlhy a prudce se zjevil rudé démonce za zády, v ruce dřímal dlouhý štíhlý meč, elegantní a lehký.
Meče zařinčely o sebe a tlaková vlna odhodila Tommyho až kousek pod stromy. Grenou se naštěstí stihl zachytit lucerny.
Zem pod démony začala pukat a asfalt se roztékal, stromy kolem vzplály plamenem. Tommy ani nestačil mrkat, aby stíhla sledovat dvě barevné čmouhy zápasící spolu. A proto přestal dávat pozor. Když se zahleděl na místo, kde před chvíli stál Grenou zjistil, že je pryč. Až chladná ocel na jeho krku mu napověděla.
"Ukončíme tuhle komedii, maličký!"
Tommy se bál i nadechnout, dýka mu tlačila do krku velkou silou. Stačilo by jedno trhnutí a chlapec by se sesunul na zem mrtvý.
Hlavním úkolem démonů bylo však chránit svého pána, proto najednou boj ustal. Karai měla obrovskou krvácející ránu na stehně a další rány na bocích a pažích, Arien se zdál celkem nezraněn.
"Stačilo by tě podříznout a obsidián by byl můj. Smrtí pána končí kontrakt, a démon se musí vrátit do kamene."
Arien Tommyho obdařil opravdu ošklivým pohledem. Ten malý klučík se nechal tak snadno napálit, nedával pozor a udělal hloupou chybu. Ale Arien se do kamene vracet nehodlal, když už se mu po tolika staletích podařilo dostat ven.
"Uříznu mu hlavu... odhoď zbraň a vzdej se, Ariene!"
Démon se však rozesmál.
"Tak uřízni!"
Tommy překvapeně vykřikl, nemohl uvěřit že to jeho démon schválil. Vše však byl jen prohnaný trik. Země se roztřásla a puklina roztrhla chodník, trhlina se rozšiřovala přímo ke Grenouvi a Tommymu.
"Pane, pozor!!!"
Karai ještě stihla přiskočit a svého pána odstrčit, jinak by se zřítil. Tommy však zůstal bez stability a pevná půda pod nohama se sesunula do propasti i s ním.
Arien na nic nemeškal a vrhnul se do propasti za ním.

Ten let dolů byl jako předzvěst blízké smrti. Ale chlapec se nebál, strach ho už dávno opustil, vlastně veškeré emoce byly pryč. Když ho zachytily čísi ruce, už skoro nevnímal.
Arien s chlapcem vyletěl z propasti a rozevřel svá křídla, tohle byla poslední kapka.
Položil Tommyho bezpečně pod strom a na zem se snesly desítky blesků. Démon obsidiánu byl rozezlen.
I když se mu Karai chtěla znovu postavit, neměla šanci, zabodla mu sice prudce ohnivý meč skoro do srdce, ale Arien se tomu jen vysmál, jeho prameny vlasů povlávaly v temnotě, mlha se stávala hustější. A pak se Karai kolem nohou i rukou omotala slizká temnota.
"Řekni sbohem, růžičko. Možná v příštím století!"
Ozvalo se praskání kostí a řev. Arien démonku rubínu roztrhal temnotou na pár kousků, utrhané ruce odlétly každá na jinou stranu, zůstal z ní jen trup. Její nohy spadly do hluboké propasti. Torzo Krvavého rubínu Arien ještě párkrát omlátil o stromy a o vše kolem, pak ho zahodil, jako ušpiněný hadr. Ani rozčtvrcení těla ji však nezabilo. Se syčením a úpěním polykala vlastní krev.
Tommyho probudilo až pálení na hrudi, jeho zakalený pohled ulpěl na černém kameni. Obě zlaté pečetě, které ho svazovaly, se třásly. Vzpomněl si na slova doktora Hansena, pečetě se nesmí zlomit, nebo démon zničí vše.
Zahleděl se na postavu, která byla děsivá, jako peklo samo.
Arien si to v klidu vykračoval ke Grenouovi. I když se muž snažil dostat se pryč... cítil, jak mu neznámá síla drtí tělo, jeho ruce se bolestně skroutily do podivných tvarů a on s křikem zůstal ležet na trávě.
Démon obsidiánu si v ruce protočil meč a pak... už Tommy rychle zavřel oči, nechtěl vidět tento masakr. Slyšel, jak muž křičí a pak nastalo ticho. Arien vykoupal Grenouvi bílý oblek v krvi. Ano... krev, všude tolik krve... Grenou byl rozpárán zaživa a rubín v jeho broži pohasl.

Jak se zdálo, Arienovi však zničení Krvavého rubínu a jeho pána nestačilo. Pečetě se stále třásly a nebe už nešlo pro tu temnotu ani vidět. Jako kdyby se ocitli v neznámé mrtvé krajině, stromy ještě dohořívaly a dřevo praskalo. To co dříve bývalo parkem... teď zelo kráterem a popraskanou zemí. Děsivé místo pro sedmnáctiletého chlapce.
Tommy věděl, že ho musí zastavit. Ale jak? Volal na něj, ale démon jako by neslyšel, jen kráčel dál podél pukliny směrem do města. Tam, kde mohl dál řádit a zabíjet. Tommy se však nechtěl vzdát, sevřel Černý obsidián do dlaně, i když strašně pálil.
"Zastav se!!! Dost!!!"
A Arien se opravdu zastavil a zůstal stát, hledící na malého chlapce. Bylo to dost překvapující. Tommy na něj hleděl se strachem. Už od vyvolání k němu měl respekt, ale nikdy se ho nebál. Až teď, když viděl jeho černé oči blýskat v temnotě, dostal pořádný strach ze síly, kterou vyvolal. Přesto však našel tu odvahu a přešel k démonovi blíž. Cítil to podivné brnění celého těla, jak prostupoval mlhou.

Grenou byl mrtev, Krvavý rubín už nebyl na tomto světě. Arien mu dal jeho pomstu tím nejděsivějším způsobem. Tommy slyšel, jak se přibližují hasičské sirény, brzo tady budou, nemá moc času. Musí okamžitě donutit Ariena k poslušnosti. Cítil, že je zle, ale čím blíž se k démonovi přes mlhu prokousával, tím méně kámen na jeho hrudi pálil. Po chvíli se i pečetě přestaly třást, i když jedna byla nalomená, stále držela kámen ve svém objetí.
I když si tohle Tommy přál, přál si svou pomstu, přesto ho to děsilo. Neměl z toho radost, uvnitř se celý třásl. A také věděl, že děda by s tímhle nikdy nesouhlasil.
Doufám, že mi to odpustíš dědečku, nevěděl jsem... nevěděl.
Ano, chlapec nemohl tušit jak obrovskou sílu Arien má a jak moc jeho celá existence touží jen po jednom, po ničení a chaosu.
Přešel těsně k démonovi a pevně ho objal kolem pasu. Zavřel oči. Pokud ho teď Arien taky roztrhá nebo jinak zabije... bude to jedno. Ale nestalo se tak. Kolem chlapce se omotaly silné paže a pak jen cítil, jak ztrácí půdu pod nohama i samotné vědomí.

Když se Tommy probral, uvědomil si, že leží doma na pohovce. Slyšel zvuky... slyšel hlasy, až když otevřel oči zjistil, že to byla jen televiz. Zpravodajství vysílalo mimořádné vydání, ukazovali park, ze kterého toho moc zůstalo. Obrovský kráter a pukliny několik metrů hluboké se táhly oběma směry, stromy byly buďto spáleny na troud, nebo mrtvé tak, že se při dotyku drolily. Všechen život z nich vyprchal. Chlapec si jen překryl pusu ve zděšeném úžasu, co vše Arien a ta démonka způsobili. Tráva v parku byla jako by zčernalá, vše bylo mrtvé... tohle byla síla obsidiánu. Tommy nemohl uvěři,t že při tom byl, že to přežil...
Když ohlašovali nalezené tělo, bestiálně rozkuchané Tommy rychle televizi vypnul. V domě však tím pádem zavládlo ticho, které chlapce bodalo do srdce. Kde je Arien?
Chlapec se zvedl a vydal se ho hledat. Až před koupelnou našel krvavé čmouhy na dveřích a obezřetně do nich strčil.
Na zemi ležela Arienova zbroj a také oblečení, nahý stál u okna a sledoval dění venku.
Tommy zatajil dech, jeho tělo bylo plné jizev a některé jak se zdálo, byly velmi hluboké, i jeho rány z boje se hojily velmi pomalu.
V té tichosti a strnulosti byla krása. Tommy si ani neuvědomil, že démona bezostyšně hltá pohledem. Až se mu to vymstilo. Arien totiž natočil hlavu, aby zjistil co se děje. Jejich pohledy se jen na malý okamžik střetly.
Tommy nevěděl co ho donutilo vycouvat, možná ten pohled, stále tak krutý a chladný, možná strach či trauma z již prožitých věcí. Rychle vrazil do dveří a rozutekl se do svého pokoje.