Kapitola 14

Kdy naposled jsem se takhle nasmál? Kdy jsem se s někým cítil takhle neskutečně dobře? Zabíral se příliš svými myšlenkami. Nevšimnul si tedy když na něm Michail vyběhnul a drcnul do něj tak silně že Peter spadnul na zem. Naštěstí se v poslední chvíli chtěl něčeho zachytit a tak stáhl mladíka sebou. Oba se ocitli na zemi ve sněhu a snažili se nabrat dech. Peter mu odhrnul mokrý pramen vlasů z obličeje a chlapec ho obdaroval překrásným úsměvem. Leželi tam na sobě a dívali se jeden na druhého. To nešlo vydržet do nekonečna. Peter ho chytil za pás aby mu Michail neutekl a začal ho líbat. Nejdřív jemně, jen zkoušel kam až mu dovolí zajít. Poté ale stále více vášnivěji. Nakonec začali válet po zahradě sudy ve sněhu a soupeřili o to kdo bude " Ten nahoře".
Peter ho přece jen nechal vyhrát a mladík se na něj usadil jako na svůj nový trůn.
"A mám tě", pronesl Michail vítězoslavně a zašklebil se na něj . "Jo to teda máš".
" Není vám zima pane? Ten sníh musí studit ne"?
" Ne není mi zima, jen mi mrzne pozadí pane".
" Co s tím provedeme"?
" Co takhle ze mě slézt mladý pane a dát si odvetu u horkého čaje"?
" Hm,...budu o tom přemýšlet".

Tahle hra Michaila celkem vzrušovala. Byly zapomenuty zlé vzpomínky, vše teď bylo pryč. Byly jen oni dva v téhle závěji sněhu. Sklonil se a položil se na jeho hruď. Poslouchal jak rychle mu bije srdce. Kdyby tak mohlo být jen pro mě.
Petera to gesto trochu vyvedlo z míry. Ležel tam na studené zemi, ale bylo mu to jedno. On cítil jenom tu krásnou horkost jenž se mu rozlévala tělem. A to vše způsoboval ten mladík. Když se na něj položil Peter si uvědomil jak je hubený, vždyť on nic skoro nevážil. Nebylo mu to nepohodlné, měl však strach aby Michail nenachladl, protože byly oba mokří.
" Tak dost hraní mladíku, musíš ze sebe sundat ty mokré věci nebo začneš v brzké době kýchat".
Michail k němu zvednul přímo andělský výraz. " A pomůžeš mi"?
To byla snad výzva? Peter si jen vzdychnul, on mě nepřestane provokovat. I když mu to jde skvěle, zvlášť když se tváří jak nevinnost sama.
" Chceš"?
Michail jen zakýval hlavou.
Peterovi se podařilo posadit, ale posléze zjistil že to zas tak dobrý nápad nebyl. Mladík mu totiž zrovna seděl přesně v klíně a u něj to vyvolalo nečekanou vlnu vzrušení. Snažil se to nějak zamaskovat polibky.
Po chvilce Michail opravdu vstal a podal Peterovi ruku na pomoc.
Ten skoro zavrčel nechutí, chlapcovo vrtění v jeho klíně mu způsobovalo krásné návaly tepla do určitých částí těla.
" To je nespravedlivé".
"Chtěl si abych z tebe slezl ne? A navíc se mi začalo sedět dost...ehm...tvrdě".
Tímhle prohlášením úplně Petera odrovnal. Vstal, oprášil ze sebe zbylí sníh a vydal se Michailovi v patách neschopen slova. Já ti dám tvrdě. A ty se mi divíš? Hopsal si na mě jako na koni. To vážně není fér. Vsadím se že to dělal naschvál ďábel jeden. Nejradši bych ho ohnul přes koleno a naplácal mu na holou. Hm, naplácal mu? Na holou? To zas není tak špatný nápad. A začal dále rozvíjet tuhle krásnou a vzrušující představu.

V kuchyni před nimi přistáli dva připravené hrnky horkého čaje. Paní Maccnamara asi myslela na totéž jako oni. Poděkovali ji a ona zmizela i se svou prací někde v zákoutích hotelu.
Michail Petera chvilku pozoroval a přemýšlel co je tohle za divný pohled. Ten už viděl. Díval se jak jeho prsty krouží po horkém hrnku. Líbilo se mu to, dívat se na jeho ruce.
" Přestaň s tím".
Peter sebou nepatrně trhnul a zadíval se stále zastřeným pohledem na mladíka před sebou.
" A s čím"?
"Přestaň zase myslet na prasárny, které chceš se mnou dělat".
Peter vyprsknul horký čaj na stůl. Bože ten dneska teda perlí. Jak na to sakra přišel? Snad mi nevidí do hlavy.
" Jak víš že myslím na takové věci"?
" Protože tak vypadáš s tím svým přiblblým úsměvem na tváři. A navíc tě prozradili oči".
Tak teď už na něj hleděl s otevřenými ústy. Michail to totiž pronášel naprosto klidně a při tom usrkával svůj čaj. Peter zakroutil nevěřícně hlavou.
" Vždycky když na TO myslíš ztmavnou ti oči".
" Opravdu? Máš skvělý pozorovací talent, měl bys dělat u policie".
" Mám leda tak hlad".

"Ty máš pořád hlad. Nejedl si asi tak před hodinou"?
"Hele nech si toho, já jsem pořád ještě ve vývinu".
Peter se zašklebil a zajel rukou pod stůl kdy vyhledal Michailův klín.
Ten sebou prudce trhnul když to ucítil a málem na sebe převrhl svůj hrnek.
" Mě se zdáš vyvinutý tak akorát". Peter se neubránil chtivému tónu ve svém hlase. Michail ale s jeho rukou udělala krátký proces a rychle ji ze sebe sklepal.
" Dej pokoj s tím osaháváním takhle u oběda".
" U jakého oběda?Vždyť je půl jedenácté".
Ale na to Michail nedbal a ukořistil si pár krajíců chleba s medem. Peter už neměl sílu to jakkoliv komentovat, proto se raději věnoval svému čaji.
" Tebe ale musí být těžké živit co"?
Michail na něj hodil opovržlivý pohled a dál si užíval jídlo.