Kapitola 14

Ovšem ráno bylo trochu krušné. Když se Michail probudil připadal si jako kdyby ho přejel parní válec, byl unavený, měl žízeň a navíc ho bolelo všechno od pasu dolů. Dokonce o sobě dávaly vědět i ty svaly, o kterých Michail ani nevěděl že je má.
Snažil se v posteli posadit, ale hned zjistil, že to není zrovna ta nejlepší pozice. Už měl chuť to Peterovi všechno vytmavit, všechno to co mu v noci prováděl...ale když se na něj podíval oči mu úplně zjihly. Peter spinkal jako malé neviňátko a na rtech mu pohrával spokojený úsměv. Michail měl sice v první chvíli chuť mu ho vygumovat v tom si však začal matně rozvzpomínat na včerejší večer. Nepamatoval si kolikrát se spolu milovali. Pamatoval si jen na to první milování a pak, dál už to měl zamlžené. Ale řekl by že to bylo hodně krát. Peter byl k neutahání, ale to mu vůbec nevadilo. Ba naopak moc se mu to líbilo.

Pochroumané svalstvo se začalo znovu ozývat a Michail přemýšlel jak se toho zbavit. Maminko pomoc.
No jistě...maminka vždy tvrdila, že na namožené svaly je dobré teplo, teplé obklady?
Ne, to by asi moc nepomohlo...ale co takhle horká vana?
Michail se musel sám pro sebe usmát. Ano to je ono. Horká vana plná pěny to teď potřebuju.
S podivným nehezkým kňučením se mu povedlo vysoukat se z postele aniž by svého milence vzbudil. Zjistil však, že ani chůze zrovna není to ideální v jeho stavu. Celou cestu do koupelny zuřil a vymýšlel Peterovi hanlivé přezdívky. Jednu chvíli měl i chuť se vrátit k posteli a toho spícího medvěda brtníka uškrtit vlastníma rukama.

Tahle představa ho celkem uklidnila, takže si napustil vanu až po okraj a pomalu se do ní ponořil. Ze začátku to sice nebylo zrovna příjemné, ale když se jeho svaly konečně opět uvolnili vychutnával si tenhle luxus, který už dlouho nezažil až úplně zapomněl na čas. Pomalu se mu začali klížit víčka a on sjížděl stále hlouběji pod vodu.
Když už to vypadalo, že se vážně hodlá nedobrovolně utopit jeho hlavu zachytili dvě horké dlaně. S leknutím se posadil, protože nevěděl co se stalo. Peter stále svíral jeho tvář a usmíval se na něj jako sluníčko.

"Chceš se mi utopit hlupáčku"?
"Co? Já...asi jsem usnul".
Peter se posadil na okraj vany a nahnul se pro sladký polibek. Michail začal trochu prskat a stříkat po něm vodu, aby ho od sebe odradil.
"Jdi pryč, chci mít klid".
"Nepůjdu, někdo tě musí hlídat, co když zase usneš"?
"Všechno je to kvůli tobě. Kdyby si mě nechal vyspat v noci tak bych...".
Peter nadzvednul obočí a znovu se sklonil k mladíkovi, který byl ve vodě zalezlí až po bradu.
"Jsi v pořádku? Já...doufám že jsem ti moc neublížil".
"Ne nejsem v pořádku ty jeden nymfomane. Bolí mě celý tělo z tvého nájezdu".
"Opravdu"? Peter se pobaveně usmál a cvrnknul chlapce do nosu. "To je mi tááák tuze líto".
Jo to určitě je. To už Michail opravdu zuřil. Vztyčil se ve vaně bolest nebolest a chtěl po Peterovi něco hodit, bohužel však nic nenašel.
Muž se k němu otočil a sledoval jeho krásnou hruď, po které stékali kapičky vody.
"Můžu se k tobě přidat"?
Nečekal na odpověď a hned si začal rozvazovat svůj bleděmodrý župan.
"Co? Ne! Samozřejmě že nemůžeš, není tu dost místa a já nechci"!
"Místo si udělám neboj se".
Michail jen tiše zakvílel. To nemůže myslet vážně. "Já jsem řekl že nechci".
Peter jen zklamaně nechal svůj župan pootevřený a raději se věnoval umyvadlu.
To chlapce velmi potěšilo, protože si nedovedl představit jak by mu zabránil vlézt k němu do vany.
"Udělám ti snídani chceš? Tedy pokud se tam nehodláš rozmočit".
"Snídaně bude fajn". Ano Michail měl obrovský hlad a až teď, po zmínce o jídle mu to jeho žaludek dal jasně najevo.

Než Peter odešel ještě jednou si ukradl mladíkovi rty a tentokrát je nehodlal jen tak opustit. Nakláněl se nebezpečně nad vanu a stále se dožadoval hlubšího polibku. Michail mu dal to po čem tak dlouho toužil, takže jeden polibek ho nezabije. To by však nesměl znát Petera, který se s málem nikdy nespokojil a tak začal rukou bloudit pod vodou. Michail mu nastříkal vodu do očí a muž měl co dělat aby se od té malé bránící se Lochnessky dostal živ.
Když se Michail uráčil dostatečně rozmočit a vylezl jen v Peterově teplé červené mikině do kuchyně musel uznat, že to krásně voní ať je to cokoliv.
Peter seděl za stolem a pozoroval ho.
"Posaď se, tedy máš snídani".
Michail na to zamrkal...asi to původně měli být waffle, ale asi se nějak nepovedly.
Snahu však Peterovi upřít nemohl."Ne díky,...ehm já... já asi radši postojím".
Muž na něj starostlivě pohlédl a chlapec v tu ránu zčervenal.

"Přestaň se na mě tak dívat".
"Jak"?
"Ty víš jak".
To už ale Peter nevydržel a rozesmál se na hlas.
"To se ti to směje, ty nemáš zadek v jednom ohni".
Peter už se dusil smíchy. "Já tě nenutil aby si se po mě v noci začal plazit".
"Cože"?
Michail skoro nadskočil....no moment, ale tohle si tak nějak nepamatuje. Tuhle část má trochu v mlze.
"To jsem neudělal"!
"Ale jo udělal".
Teď už byl chlapec zoufalí. Vážně jsem ...rychle zaklepal hlavou aby vyhnal tyhle myšlenky. Nevěřím mu ani slovo, určitě si vymýšlí a plazil se po mě on když jsem spal.
Peter si však chtěl ještě trochu přisadit. "Nevěděl jsem že jsi tak divoký, překvapilo mě to".
"Vymýšlíš si, to ty si mě....".
"Ty si toho asi moc nepamatuješ co"?
"Samozřejmě že pamatuju".
Peter ho sjel zkoumavě pohledem a Michail se ošil. "To si nemyslím".
Michail už cítil jak rudne za prvé studen a za druhé vzteky. Vymýšlí si aby mě ztrapnil.
"Nemám tě rád"!
"Já tebe ale ano".
S tímto oznámením se Peter zvednul a přitulil se těsně k mladíkovi. Začal ho líbat a nenápadně zajížděl rukou pod jeho mikinu.
"Bolelo to moc"?
Michail jen zavrtěl hlavou a znovu se ponořil do polibku. Ani jeden si nevšimli, když se začali vchodové dveře otevírat a do bytu vešla ženská postava, která viděla jejich líbací chvilku.