Kapitola 19

Nevím jak se Markovi povedlo ze mě stáhnout všechno oblečení. Dokonce i moje spodky letěly neznámo kam. Nijak jsem se tomu nebránil. Mé tělo bylo jako v ohni. Pokaždé když se mě dotkl, pohladil mě...nedalo se to vydržet. Sténal jsem pod jeho zkušenýma rukama a sám se nastavoval. Jeho laskání mi vhánělo krev do hlavy a já měl pocit, že tím nahromaděným vzrušením asi prasknu. Jeho polibky byly tak opojné, chtěl jsem víc, stále víc. Když mě začal po chvíli laskat v klíně myslel jsem, že to bude moje smrt. Sténal jsem a prosil, aby to už ukončil. Ale přitom bych už nedokázal přestat a vzdát se jeho blízkosti a jeho těla.

"Udělej...udělej to. Pomiluj...mě, pomiluj se se mnou prosím".
Markovi zahrál na rtech úsměv ze kterého šel strach. Ale já už jsem se nebál ničeho. Neměl jsem důvod. Tak dlouho už spolu chodíme a já mu ještě nedovolil zajít tak daleko. A po tom co našel můj notes se dál nemůžu tvářit že mi je sex cizí a že ho nechci.
Marek mi roztáhl nohy a začal si mě aranžovat na posteli jak sám potřeboval.
"Nemusíš prosit hlupáčku".
Přejel mi po vnitřní straně stehen a zahleděl se mi zpříma do očí. Krve by se ve mě nedořezalo.
"Jsi si jistý"?
"A kdybych nebyl"?
"Tak to by jsi měl asi smůlu".
Bylo mi to jasné. Jak už ho jednou takhle vyprovokuji nedokáže přestat. Ale já nechtěl aby přestával. Proto jsem se nadzvedl a přitiskl se spontánně na jeho rty ve vášnivém polibku, který měl vyjadřovat vše, i můj souhlas. Chvíli jsme se líbaly, zatímco Marek cosi hledal v nočním stolku. Nevěnoval jsem tomu pozornost, než jsem uslyšel ten podivný zvuk jak něco otvírá. Jeho ruka z mého pozadí zmizela a vrátila se po chvíli zpět.
"Studí"!!!
Vypískl jsem protože to opravdu studilo. Marek mě rychle utišil svým jazykem a já dál už neprotestoval. "Omlouvám se, to přejde".
Věděl jsem co to je. Proto jsem se neptal. Věděl jsem, že Marek mi neublíží a udělá vše pro to, aby mi to bylo co nejvíce příjemné a nebolelo to. Ucítil jsem jak se do mě tlačí jeho prsty. Bylo to trochu nepříjemné. Trochu jsem ztuhnul, ale snažil jsem se spolupracovat. Druhou rukou Marek laskal můj úd a snažil se abych se spíše soustředil na své ukojení, než na jeho prsty. Povedlo se mu to. Nakonec s nimi začal ve mě pohybovat a roztahovat mě. Tohle už jsem trochu znal. Tenkrát u rybníka to ale bylo jiné. Ne tak důkladné. Oddal jsem se jeho hře prstů a po chvíli jsem k nim začal sám přirážet a snažil jsem se je dostat hlouběji. Z Marka to vyloudilo jen jakési zasýpání a pak prsty jedním rychlým pohybem zmizely.

Zamračil jsem se nad tím, ale když jsem viděl jak si Marek dělá místo mezi mýma nohama bylo mi jasné co přijde. Už předem jsem se zakousl do svých rtů. Věděl jsem že je Marek no...značně objemný v jistých partiích. Ucítil jsem jeho úd jak se mi tře o varlata a sjíždí níž. Nikdy nezapomenu na ten první pocit, kdy se snažil do mě vstoupit. Čekal jsem že to bude bolet, ale cítil jsem jen nepříjemný bodavý tlak a pálení. Bolest nepřišla. Sledoval jsem jeho opatrné pohyby. Když jsem ho konečně ucítil v sobě dlouze jsem si zasténal. Ten pocit se nedá popsat. Jako kdyby mě něco chtělo roztrhnout zevnitř, ale při tom mě Marek tak dokonale vyplňoval. Byla to krása. Nevěděl jsem jak dlouho to ještě vydržím. Sevřel jsem v pěsti pevně kus deky a vykřikl, poprvé když do mě trochu hrubě přirazil, aby si udělal více místa. Mihotavě jsem přes slzy rozkoše viděl jeho tvář staženou vzrušením a soustředěnou. Fascinoval mě. Stáhnul jsem si ho na sebe a pak už si pamatuju jen jak jsme se divoce líbaly a ve mě se pohyboval Markův penis. Chtělo se mi lítat, chtělo se mi v té jedné sekundě umřít blahem, rozletět se na kousky po obrovském výbuchu extáze. Skropil jsem jeho tělo svým spermatem a dál už jsem nemohl. Moje tělo ochablo a já si připadal už jen jako loutka. Tvářil jsem se asi žalostně. Tak moc jsem si přál vydržet déle. Ale Marek mě jen pohladil po vlasech a ještě dvakrát do mě pronikl tak hluboko jak jen to šlo, než se propnul a s výkřikem do mě vyvrcholil. Přitáhl jsem si ho na své tělo a uložil ho na své hrudi. Teď už mi bylo všechno ukradené. Byly jsme spolu, spojení navždycky. Takhle bych chtěl zůstat, zastavit čas, prostě uzavřít tuhle vzpomínku někam na tajné místo uvnitř srdce.

---------------------------------------------------------------------------------------------

Chvíli jsme spolu takhle zůstaly ležet v obětí, než se Marek konečně zavrtěl a vyklouzl z mého těla. Nepříjemný pocit se vrátil. Taková prázdnota. Bolelo to, ale ne tam dole, ale srdce. Nevím proč. Rozplakal jsem se. Marek mi tvrdil, že to jsou jen rozbouřené hormony a já mu chtěl věřit. Donesl mi kapesníky, osušil mi oči a dokonce nás oba i očistil od semena. Bylo mi to trapné. Asi jsem byl rudý jako rak, ale Marek se jen okouzleně usmíval a dál hladil mé tělo. Pročesával mi vlasy a bylo to tak krásné. Nečekal jsem že to bude takové, ale byl jsem šťastný.

Tu noc jsme se milovali ještě dvakrát. Zjistil jsem že Marek je při chuti opravdu pořád, ale nijak mi to nevadilo. Ukázal jsem mu mou horší stránku a nenechal toho dědouška vydechnout. Druhé milování vypadalo spíše jako souboj, smály jsme se a válely se po sobě až jsme spadly z postele. Ale naší vášeň to nijak neohrozilo. Marek mě učil pořád něco nového, ukazoval mi co má rád a co se mu líbí. Dával mi šanci ho laskat a hrát si s jeho tělem. Bylo to fascinující ta hra svalů. Tolik jsem ho chtěl. Učil mě jak být odvážnější v posteli a jak si vzít to co chci. A musím uznat, že Marek byl opravdu skvělý učitel. Po druhém milování jsme se zřítily udýchaně do peřin a já myslel že vidím všechny hvězdičky světa. Motala se mi hlava jako po kocovině, ale smál jsem se. Tak bláznivě a uvolněně. I když jsem měl pozadí v jednom ohni. Po tomhle atletickém výkonu jsem se ještě divil, že se Marek dokázal vyhrabat z postele a udělal nám něco k jídlu. Krásně to vonělo. Byly to špagety co jiného. Smál jsem se tomu. Ale smích mě rázem přešel, když mě Marek jen v boxerkách a rozepnuté košili vyzval ať si přisednu ke stolu. Hlad jsem měl obrovský, jenže když jsem se pokusil sednout, zjistil jsem že Simča měla pravdu. Tvářil jsem se trochu nešťastně a musel si tvrdou dřevěnou židli poupravit, donesl jsem si polštář. Marek prskal smíchy a já mu sliboval pomalou bolestivou smrt a vidličkou mu šermoval před očima.

"Za to můžeš ty...ty...".
"Omlouvám se ale když to...".
Nedokázal se tomu přestat smát. Ale vztek mě přešel a raději se zaposlouchal do jeho krásného smíchu. Když si toho všimnul upřel na mě tázavý pohled.
"Co budeme dělat až to sníme"?
"Milovat se"?
"To už jsme dělaly, vymysli něco originálního".
"Bolí to"?
"Přežiju to neboj se".
Nepřiznal bych to, ale další kolo už dnes jistě nezvládnu. Po jídle jsem se chtěl odšourat do postele když mi podlaha rázem zmizela pod nohama a Marek si mě zvednul do náručí.
"Co děláš? Nejsem žádná princeznička, dej mě dolů, chodit ještě zvládnu".
"Nepovídej. Když zvládneš chodit zvládneš se i milovat".
Měl jsem chuť ho něčím bacit. Je to úchyl sexuální maniak, jak se ho teď zbavím proboha.
"To si nemyslím, teda můj zadek si to rozhodně nemyslí".

Marek mě uložil do postele a hned si přilezl za mnou. Cítil jsem jak po mém těle bloudí rukou, ale neodehnal jsem ho. "Marku"?
"Hm..."?
Chtěl jsem mu toho tolik říct. Ale nechtěl jsem, aby to vypadalo jako že jsem nějaký sentimentální chlapeček, proto jsem prsknul první věc co mě napadla. "Jaký jsem v posteli pane profesore"?
Marek ke mě zvedl oči a přerušil okusování mého krku, trochu se nad tou otázkou zamračil a já věděl že to asi nebylo namístě se ptát.
"Hm..celkem mizerný, ale to zpravíme časem".
"Cože"?!!
Třísknul jsem ho polštářem a zahořela nová polštářová bitva. Já ti dám mizerný...ty jeden všiváku. "No počkej ale, z toho si nic nedělej, žádný učený z nebe nespadl, chce to jen trénink a trénink". Zabiju ho.
Bohužel moje touha po jeho smrti vyšla naprázdno. Vmáčkl mě mezi sebe a matraci postele, ruce mi zkroutil za zády. Ležel jsem na břiše a byl jsem tak vystavený a odkázaný mu na milost. Ani trochu se mi to nelíbilo a snažil jsem se to dát najevo.
"Snad si mi nevěřil hlupáčku"? Začal mi olíbávat ucho a otírat se mi o tělo. Moc dobře jsem věděl co chce. "Marku já...já už ne, už nechci".
"Neboj se, nic ti neudělám, jen se nech rozmazlovat, to je to co chci".
Důvěrou jsem sice nesršel, ale přestal jsem sebou škubat a nechal ho, aby mi ukázal to rozmazlování.
Udělal mi úžasnou erotickou masáž. Na konci moje tělo přímo křičelo po dalším sexu. "Ty teda víš jak své studenty nabudit k lepším výkonům".
"Samozřejmě, proto mají mí žáci tak vysoké známky no ne"?
"To masíruješ všechny takhle"?
Otočil jsem se k němu čelem abych se mu zahleděl do očí. "Něco na tom asi bude".
Dovolil jsem mu to...ještě jednou. Bylo to tak nádherné. Žádný spěch, žádný boj, ne jen pomalé dech beroucí mazlení a objevování našich těl. Ukaž mi toho víc, chci to znát všechno. Chci vědět jak tě uspokojit, jak na tvé tváři vykouzlit ten ukojený výraz. Chci to všechno znát.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ráno mě vzbudil zpěv ptáků. Bolela mě hlava a snažil jsem se zahrabat víc pod deku. Kdo ty potvory dal tak strašně nahlas? Vypnout prosím, já chci mít klid. Měl jsem těžkou noc... Nevím proč se říká že na venkově je ticho. U babičky například pořád kdákaly slepice a tady zase jiní ptáci, ne nechci už vidět žádné ptactvo...
Mezi zpěvem se však ozýval jiný zvuk. Hlasité duté rány, ze kterých nadskakovala snad celá postel. S vrčením jsem vylezl ven s myšlenkou zabít, zmasakrovat, rozsekat a vyvrhnout původce toho zvuku, ale nemohl jsem najít svoje oblečení. Ani kalhoty, ani košili, dokonce i moje spodní prádlo. Zloděj oblečení? Ne, už blbnu, vsadím se že to Marek ho někam zašil, abych tady musel chodit nahý. Ale tu radost mu teda neudělám. Sice jsem musel úpět pod těmi nepříjemnými pocity, bolely mě některé svaly, které ani pojmenovat neumím a to jsem měl ze zdravovědy vždycky jedničku.
Nakonec se mi povedlo najít jednu Markovu mikinu a i když mi byla skoro ke kolenům tak jsem si do ní zalezl. Tak krásně voněla...už mi vážně přeskočilo. Vydal jsem se ven na verandu, abych zjistil co se to děje.
Sotva jsem se rozkoukal a slunce mě přestalo bodat do očí, viděl jsem pana velkého spisovatele kousek vedle chatky sekat dřevo. Vykulil jsem oči, ale chvíli ho pozoroval. Vypadal tak sexy, to upnuté tričko a plátěné kalhoty přímo vybízely...ne radši k ničemu.
"To musíš dělat kravál takhle po ránu"? Nechápal jsem kde bere ještě tu sílu po včerejšku, já sotva šoupu nohama a on si hraje na dřevorubce.
"Po ránu? Už je poledne slečinko".
"Víš jistě že si tou věcí neublížíš? Ještě si něco usekneš, měl bych vás to asi naučit co pane profesore". Marek se jen zašklebil ale pokynul mi hlavou abych tedy šel. Sebral jsem mu sekyrku a ukázal mu jak se to má dělat. Bylo mi divné proč je tak potichu a když jsem se na něj otočil, leskly se mu oči touhou jak tak na mě hleděl jak na kus masa. Teprve teď jsem si uvědomil že ta mikina má tendenci se vyhrnovat když se napřáhnu, trochu jsem zrudnul a nechal dřevo dřevem. Marek mě chytil kolem pasu, začal mi ji schválně vyhrnovat a osahávat mě i přes mou značnou obranu.
"Mám sekyrku a nebojím se ji použít".
Povedlo se mi ho zastrašit, jeho noha si asi ještě pamatovala setkání s tímhle těžkám nástrojem.

Udělaly jsme si oběd, tentokrát žádné špagety, ale naučil jsem Marka vařit fazole. Tvrdil, že ze mě bude správná hospodyňka, když on se říznul o plechovku sotva ji otevřel. Vážně tohohle chlapa pustit do kuchyně je čiré neštěstí.
"Vlastně jsem si s tebou o něčem chtěl promluvit Ady".
Od naší první noci mi říkal zdrobnělinou, ale ani mi to tolik nevadilo. "O čem"?
Zamával mi před nosem mým notesem, který vytáhl bůh ví odkud. "O tomhle".
"Vrať mi to. Je to moje".
"Neřekl jsi mi že píšeš".
"Vždyť taky že ne, tohle bylo...no jen prostě zábava, nic co by tě mělo zajímat".
"Ale mě to zajímá hodně. Jako spisovatel dokážu ocenit kreativitu a smysl pro příběh a ty ho máš".
Nafoukl jsem se a odsunul svůj talíř. "A co? No tak jsem si chtěl jen zkrátit dlouhou chvíli".
"Lžeš. Jak dlouho už..."?
Nechtěl jsem, aby to někdy zjistil, připadal jsem si před ním takhle maličký, on je ten světoznámý spisovatel, já jsem jen hloupý kluk co si smolí amatérské povídky do notesu. Takových nás jsou přeci stovky, jen většinou píšou holky. Četl jsem stovky takových povídek na netu, proč by ty moje měly být něčím jiné či výjimečné?
Marek ale na mě hleděl vážným pohledem a studoval snad každičkou mojí buňku.
"Když jsem to četl tak jsem ostal takový jeden šíleně zvrhlý nápad".
Už jen to mě vyděsilo natolik, že jsem na něj začal praktikovat štěněčí oči, aby mě nemučil.
"Víš byl bych rád kdyby jsi mi to dovolil ukázat Lence, mojí ex-editorce".
Kdybych ještě jedl, tak bych se asi udusil fazolí. Takhle jsem jen vytřeštil oči a začal vrtět hlavou, neschopen slova a myšlenky.
"Myslím že se jí to bude líbit, možná natolik, že by to zkusila poskytnout jako námět na tvojí vlastní knížku povídek".
"Ale to přeci nejde já...nechci ani, navíc tu mazaninu nechci nikomu ukázat to prostě, je to soukromé".
"Chci ti jen pomoct, prosím chápej mě. Myslím že je to výborný nápad".
"Co udělat ze mě spisovatele"?
"Neříkej že jsi o tom ani jednou, třeba ve skrytu duše někde tam hluboko nikdy nesnil. Myslím, že to je všem pisálkům společné, každý doufá že jeho práce bude mít smysl a že si najde své čtenáře". Naprosto mě odzbrojil. Měl pravdu. Možná že jsem si občas představoval jaké by to bylo. Proto mě jeho práce tolik fascinovala, proto jsem byl proti když ukončil svou kariéru spisovatele. On měl to co já nikdy nemohl a sám se toho vzdal, nikdy jsem to nepochopil, ale akceptoval to. Jenže tohle...