Kapitola 20

Slečna s jmenovkou na které stálo jméno Dona se chvíli ošívala.
" Promiňte, ale tu letenku vám nemohu vyměnit"
"Já myslím že můžete. No vždyť se na něj podívejte, copak by jste byla tak krutá a nechala to dítě letět samotné. Celý včerejší večer jsem čekali na let, který zrušili. Dalo nám práci jen sehnat taxík natož hotel. Jsme unavení a chceme domů".
Michail nevycházel z údivu. Koukal na Petera jako kdyby právě viděl zjevení. Jemu se to vážně povede, no to mě podržte.
Jestli tu slípku překecá tak mu vážně vrazím takový polibek,
že se z toho dlouho bude vzpamatovávat. Ono přeci jen lítat druhou třídou se nepoštěstí každému.
Dona chvilku přemýšlela. Věděla že šéfa volat nemůže, roztrhal by ji na cucky a navíc tu vlastně dnes nemá co dělat. Vyměnila si směny s Gracii a to by se šéfovi nelíbilo. Byla v prekérní situaci. A ten muž se na ni tak mile předtím usmíval. Podívala se na Michaila...on je opravdu k pomačkání. Je jako velký chodící plyšák a tváří se tak roztomile. Až vyroste určitě z něj bude pořádný fešák.
Proto jen rezignovaně sklopila hlavu a kývla na souhlas.

"No dobrá, ale ne že se o tom budete někde šířit, tohle mám zakázáno. Ale pro vás to udělám když jsou ty Vánoce". S tím dala příkaz počítači a podala Michailovi nový palubní lístek do druhé třídy.
Michail na to nevěřícně koukal, ale pak si lístek opatrně vzal, jako by uvažoval jestli ho ta ženská nemá v plánu rozsápat.
Peter se jen spokojeně usmál.
" Jsem vám zavázán slečno Dono, ani nevíte jak si vašeho gesta vážím".
S tím ji ještě chvíli nuceně děkoval až chudák začala rozpaky červenat.
Když se vrátil k Michailovi z letištního rozhlasu se ozvalo hlášení o odletech. Oni měli ještě deset minut čas.
"Tak jaký jsem"? Zeptal se Peter hrdý na svou přesvědčovací taktiku. Taky pochyboval že to vyjde, ale to Michail vědět nemusí.
Chlapec jen zamručel na souhlas.
" To je všechno? Žádné děkování? Žádné obdivování, žádný potlesk"?
" Tak ty chceš obdiv"?
Michail ho zatáhl za límec u kabátu až těsně k sobě. Pak ho začal vášnivě líbat.
Hm, tak se mi to líbí.
"Stačilo"?
"Ne"!

Michail se rozesmál.
" Sice nevím proč si to udělal ale děkuju ti".
Peter mu vjel rukou do vlasů a začal si pohrávat s jeho prameny mezi prsty. Byla to tak intimní chvíle. Michail k němu zvedl oči a jen tam prostě stáli.
"Myslím že tohle ti nesplatím do konce života".
"Nepřeháněj. Já nechci abys mi něco splácel hlupáčku".
Michail jen zatřásl hlavou. "Stejně nechápu jak se ti to povedlo".
"Mám své osobité kouzlo přece, tomu nikdo neodolá".
Tak teď opravdu nelže. Ano kouzlo má. Ani já jsem nedokázal odolat. Ale asi by to neměl používat moc často. A na ženy vůbec.
" Tak kouzlo jo? To šlo vidět když si té ženské koukal pořád do výstřihu".
"To jsem nedělal, nevymýšlej si".
Začali se zase přít a smát se při tom.
"Ale jo dělal, já to viděl na vlastní oči".
"Prosím tě co by mě na ni mělo zajímat. Není můj typ".
"A kdo je tvůj typ"?
"Ty přece". S tím si Michaila přivinul k sobě a rozhrnul mu tenkou bundu. Pak se sklonil k jeho uchu a začal mu šeptat nemravnosti, ze kterých rudnul i on sám. Pak ho jemně políbil na ucho a mladíkovi se roztřásli kolena. Chvilku mu trvalo než je zase posbíral. On s tím sváděním snad nepřestane.
" Myslíš že mají v druhé třídě něco dobrého k snědku"?
Peter zaúpěl.
"Myslíš ty vůbec na něco jiného než na jídlo"?
" Jo, na nestoudnosti".

Peter překvapeně polkl a zpozorněl. Ale tak náš andílek se nám vybarvuje. Tak to je opravdu pozoruhodné. Ale já to věděl že budeš asi pěkně divoký a vášnivý, mě neoklameš chlapečku. Ten tvůj nevinný ksichtík mě neošálí.
"A nechceš mi o tom říct něco podrobnějšího"?

Michail dostal nápad jak ho zase trochu pozlobit. Věděl že Peter nemyslí na nic jiného než na to co by s ním dělal kdyby se nechal. Proto ho tak bavilo ho dráždit a nechat se svádět. Tahle erotická hra nabitá jiskřením ho hrozně vzrušovala.
" Ne. Ale jestli chceš tak ti to ukážu".
To úplně Peterovi vyrazilo dech. Ale snažil se udržet svou masku.
" Uk...uk...ukážeš"?
" Jo. Chceš"?
Peter uvažoval jestli si z něj zase jen nedělá srandu. Tohle mu k němu nesedělo. Byl sice velmi iniciativní, ale aby se mu takhle nabízel jako nějaký levný prostitut to mu nějak nesedělo. Ale přesto ta naděje byla lákavá. Co když to myslí vážně?
" A co mi chceš ukázat"?
" Uvidíš".
S tím se mladík vydal směr toalety. Peter se musel zhluboka nadechnout. On to myslí vážně? To snad....Ale vydal se raději za ním. Jeho zvědavost a touha ho už nějakou dobu plně ovládala a mlátila s ním pěkně. Co mi chce ukázat na toaletách?