Kapitola 19

Taxikář je konečně vyklopil na letišti a oni byly rádi. V tom stísněném prostoru na ně padala taková divná nálada.
Znovu tady. Tady kde jsem tě potkal maličký. Myslím, že tohle letiště se mi už díky tomu setkání vryje navždy do paměti. Když si Peter vzpomněl jak ho poprvé uviděl, neubránil se úsměvu.
I Michail byl tady znovu rád. Povšimnul si, že se mu už vůbec nechce odletět do Čech. Ano tady se klepal včera zimou, když ho zaujal ten muž naproti němu. Zaujal je to správné slovo, protože se mu líbil hned na první pohled.
Peter se vydal k odbavovací přepážce. Ale ke svému překvapení tam nenašel už známou nahořklou tvář Gracie, ale nějakou štíhlou blondýnku, která si zrovna pilovala nehty ( no spíš drápy pomyslel si v duchu ). Tyhle peroxidové silikonové krasotinky Peter přímo nesnášel, měl k nim prazvláštní averzi a vůbec nevěděl z čeho pramení.
A jak zjistil jednání s ní nebude o nic lehčí než včera s Gracii. Když této slečně vylíčil jejich situaci ona jen pronesla " Aha" a dál pokračovala ve své činnosti. Nijak Petera ani Michaila nevnímala, pravděpodobně byla duchem někde jinde.
Peter na ni vykouzlil svůj prověřený svůdný úsměv a opřel se ležérně o přepážku a začal s dívkou flirtovat.

Michail si zatím podupával nervózně nohou. Vybavuje se s ní tam už nejmíň půl hodiny. To ji chce pozvat na rande nebo co? Tak na to zapomeň blondsko, ten je můj. Já ho viděl prvního.
Peter po očku sledoval co Michail dělá. A když viděl jeho značně nakvašený pohled byl spokojený. Ale tak tady někdo žárlí?
Když se Peter začal k této slečně jménem Dona ( jak hnusné jméno pomyslel si Michail, jak pro lehkou holku ) sklánět blíž tak to už Michail viděl rudě. Ano ta peroxidka na něm přímo vysela pohledem. Michail si připadal odstrčený a tak nohou začal podupávat hlasitěji aby na sebe přitáhnul pozornost. On s ní flirtuje? To si snad dělá srandu, taková káča umělá. Jak se mu může něco takového líbit? Ještě před pár hodinami se plazil po mě a teď oblažuje jí?
Ano Michail si musel přiznat že žárlí. Strašně ho to rozčilovalo. Když se konečně vynadíval Peter na jeho utrpení, předal slečně letenky. Až teď si povšimnul jedné věci. A to že Michail měl letenku do turistické třídy. No počkat, ale to by nešlo. Proto na chlapce zavolal. Michailovi se nechtělo rušit jejich dýchánek. Ať si ji třeba sežere, já ho kašlu. Proto dělal že neslyší a naprosto viditelně Petera ignoroval.
" Snad nežárlíš maličký"? Peterův pobavený tón ho ještě víc rozčiloval.
" A na koho bych měl žárlit. Snad ne na ni", Michail hodil opovržlivě hlavou k té slečně za přepážkou.
S tím si mladík odfrknul a dál dělal uraženého. Nejdřív si musíš mou přízeň zasloužit, ale teď si mě naštval.
" Proč si mi neřekl že máš letenku do turistické třídy"?
Michail nechápal jeho dotaz a tak na něj koukal trochu podivně.
" Neptal ses".

Petera ta odpověď neuspokojila. Copak by mohl Michaila nechat samotného v turistické třídě a sám si letět v luxusu? A navíc při vystupování v Praze by u mohl Michail někde zmizet, nebo mu prostě utéct. Při té představě se ho zmocnila panika.
" Hold nejsem žádnej velkej pan advokát abych si mohl dovolit business třídu".
Sám si přitom dobře uvědomoval co musel udělat pro to aby si mohl dovolit vůbec tu turistickou. Měl raději letět v nákladovém prostoru, ale tam by byla asi trošičku zima...
No jo jsem hlupák, pomyslel si Peter. Ale co s tím teď provedeme? Sám si bolestně uvědomoval že nechce Michaila pustit ani na minutu z očí, jak to teda má vydržet čtyři hodiny bez něj v letadle? Peter horlivě zakroutil hlavou.
" Tak to teda ne..."
Chlapec nevěděl co si o tom má myslet. O co mu zase jde? Chce mě snad nacpat do svoji tašky a vzít mě sebou? Sice jsem celkem skladný, ale zas až tolik ne.
Peter ho chytil za ruku a táhnul ho k přepážce. Před ni se zastavil a pohlédl na mladíka.
" Budeš hodnej a budeš spolupracovat"?
"Spolupracovat? V jakém smyslu"? Michail nechápal co chce ten blázen dělat.
" Prostě se tvař roztomile, to přece umíš moc dobře a mlč".
Teď nevím jestli se mám urazit nebo smát jeho odhodlanému výrazu. No dobře. Sice nevím o co mu jde, ale vypadá to na zábavu.

Michail jen kývl hlavou a nasadil nevinný andělský výraz. Peter si jen vzdychl a protlačil se přes ostatní cestující k přepážce až dopředu. Dona sjela pohledem toho mladíka, kterého sebou přitáhl a pak se na něj obořila.
"Lituji ale teď není řada na vás".
Peter se jen zářivě usmál a tím ji odzbrojil. " Promiňte slečno, vím že to ode mne bylo nezdvořilé takhle předbíhat, ale myslím že se stala chyba". S tím počkal až si to dáma v klidu přebere. Nesměl na ni spěchat, tyhle blondýnky mývají většinou pomalé vedení.
" Chyba? Jaká chyba"?
" Teď jsem si všiml že tady můj bratr", s tím ukázal na kouzelné stvoření, které stálo po jeho boku a tvářilo se jako andílek, " má na letence napsánu turistickou třídu. Ale to musí být omyl, protože jsem jasně objednával dvě letenky business třídou.".
S tím se zase na chvíli odmlčel. Dona zkontaktovala počítač a Michaila překvapilo že to ta ženská umí vůbec zapnout.

A navíc tvrdit o mě že jsem jeho bratr? To je zvrácené. A navíc mu na to neskočí, nejsme si podobní.
" Promiňte ale v tomto žádná chyba není. Letenky jsou správné. Je mi líto".
" To tedy v žádném případě správně není slečno". S tím Peter zvýšil hlas a začal být netrpělivý.
" Odmítám svého malého brášku nechat tam dole ve třetí třídě samotného. Pokud nenapravíte chybu budu požadovat vrácení peněz a budu chtít mluvit s vašim nadřízeným".
Michail se až vylekal. Jeho hlas zněl velmi autoritavně a navíc i jeho postoj a výraz se změnili. Tak takhle asi vypadá u soudu. Kdybych byl zločinec tak se snad i vyděsím. Chlapec sevřel Peterův rukáv.

On však věřil, že tahle slečna nebude dělat problémy. A že její šéf se bude válet někde doma a zdobit stromeček. A vracet peníze bez povolení také nemůže. Dostal ji do bezvýchodné situace. Věděl, že nemá jinou možnost než Michailovi tu letenku přepsat do druhé třídy.
Proto vyčkával a tvářil se zhnuseně a netrpělivě. Zatím chlapec měl co dělat aby mu nespadla dolní čelist. Já ho vážně obdivuji. On si myslí že mu to vyjde? Mohlo by? Proč mu na tom vůbec tak záleží? To mě musí mít pořád za zadkem? Nebo se bojí že bych mu zdrhnul? Nad touto poslední myšlenkou se zamyslel. Ano tak to nejspíš bude, chce si mě pojistit a mít mě na dohled. Ten parchant jeden. Copak věří že bych mu utekl když mi nabídl večeři? Jídlo se nikdy neodmítá, zvlášť když je zadarmo.