Kapitola 21

Naše kniha měla vyjít až po novém roce. Byl jsem nervózní jak sáňky v létě. Marek z toho měl strašnou zábavu a bavilo ho mě provokovat. Asi se mu líbil ten můj zuřivý pohled, jak tvrdil. Naši se rozhodli k radikálnímu kroku. Odjed na vánoce k babičce, takže se mě zeptali, kde je budu trávit já. Dali mi vybranou. Už jen z toho jsem byl nesmírně šťastný a vděčný. Mamku jsem objal a děkoval ji snad za celý život, protože jsem chtěl trávit vánoce s Markem, jak jistě vytušila. Měly to být naše první společné svátky, chtěl jsem aby byly dokonalé. Dokonce se přinutím upéct i linecké cukroví, jediné, které celkem umím. Jenže jsem zapomněl na jednu maličkost. Když jsem tu skvělou novinku volal o Mikulášovi Markovi tak nastalo na druhém konci telefonu najednou trapné ticho.
"Ty...ty jsi snad chtěl, no trávit vánoce jinde? Já to...chápu, ale..".

Nevěděl jsem co říct, jak se zachovat. Tolik jsem na to spoléhal, nechci zůstat sám, nechci ani jet s našima k babičce.
"Ne, to přece nechtěl, rád je s tebou strávím Ady, ale je tu jistý menší problém".
Poznal jsem, že se Marek začíná nějak vykrucovat, trochu mi to k němu nepasovalo.
"O co jde"?
"No...víš, já jsem na štědrý večer pozvaný k matce, je to každoroční tradice a nemůžu to vážně odřeknout, znáš mojí matku...".
Nevěděl jsem jestli se tomu smát nebo brečet. Ale nakonec výbuch smíchu vyhrál.
"Nevím proč se tomu tak směješ, měl by jsi mě politovat a popřát mi upřímnou soustrast".
Netuším jak mě popadl ten zběsilý nápad. Zase jsem jedno nemyslel a štěkl to první co mi přišlo na mysl, aniž bych si v tu chvíli uvědomil co říkám, nebo co to pro mě bude znamenat. "Vezmi mě sebou".
Až po asi minutovém tichu mi to najednou docvaklo. Rodinná večeře s paní Kajerovou? Už od začátku byla proti našemu vztahu, nebo spíš proti mně? Netušil jsem co z toho je horší.
"To myslíš vážně? Ty by jsi šel? Dobrovolně"?
Už jsem to nemohl vzít zpět, ani svou žádost odvolat. Sakra vzchop se Adame, postav se k tomu jako chlap, přežil jsi horší věci...
"Já asi no jo"?
A byla ruka v rukávu.


Za tenhle kopanec jsem si nadával ještě dva dny. Jsem blbec. Dobrovolně se pozvat k Markově matce a ještě na štědrý den. Náš vztah už byl vážný a já nevěděl kolik toho o nás ví, jestli vůbec. Děsilo mě to. Proč jen jsem si neukousnul radši jazyk?
Mamce jsem vylíčil svůj problém a doufal, že mi jako zkušená poradí co si počít s...no já nevím jestli Markovu matku můžu označit jako tchýni. Naštěstí se maminečka slitovala, dala mi pár skvělých typů na dárek a jasně mi promluvila do duše, že se musím slušně chovat.
S Markem jsem měl sraz ten den u obchoďáku, protože měl ještě obchodní jednání tak se pro mě nemohl zastavit.
Když jsem ho viděl vystupovat z auta v tom sexy roláku, přál jsem si létat zase na obláčku.
Marek mi děkoval, že jsem tedy svolil ke společným vánocům a že jsem ho zachránil. Já jsem ale nevěděl kdo zachrání mě.
"Tvoje matka, ona o nás ví"?
"Ano, říkal jsem ji to když jsem ji viděl naposledy. Proč? Máš snad strach"?
"Já ti nevím, kouše hlavy napotkání"?
Marek se rozesmál a já se mu přitulil k boku, abych mohl cítit teplo co z něj sálalo. "Copak je? Máme mazlivou náladu"?
"Možná...".
Schválně jsem Marka obdařil svůdným zamrkáním a dělal dál jako by nic. Věděl jsem že to na něj zabírá a taky že jo. Cítil jsem jeho ruku na zadku.
"Jsou tu lidi".
"Hm a co"?
"Radši mi řekni co chceš k vánocům".
Marek chvilku přemýšlel a tvářil se velice roztomile, ale nakonec stejně nic nevymyslel a řekl, že se nechá překvapit. To je jako kdyby mi řekl pomoz si sám. To teda pěkně děkuju.
"Ty mi to neulehčuješ".
Pak jsem procházely kolem výloh a já Marka trápil až do pozdních hodin tím co mám vybrat jeho matince, aby mě vzala na milost. Nakonec jsme ji společně vybraly nádherný starobylý mlýnek na kávu. Měl jsem radost, tenhle dárek se povedl určitě...
"Marku? A co dostanu k vánocům já"?
Nahnul se ke mně, odhrnul mi vlasy a přímo v centru obchodního domu mi začal šeptat perverznosti, až jsem byl rudější než Santův obleček. Rychle jsem ho od sebe odstrčil a dělal, jako že mě to vůbec nezajímá takové prasárny. Popravdě ve mě byla malá dušička už jen při té představě...
Věděl to, věděl moc dobře jak hrát na všechny ty tajné struny, tam někde uvnitř a měl z toho strašnou legraci, když se mu povedlo vyloudit správný tón, správnou reakci.
Až mě to napadlo. V jedné výloze jsem zahlédl obchod s doutníky a vínem a toho postaršího muže. Vykuklil jsem oči a drapl Marka za ruku.
"No počkej, odkdy ty kouříš...tedy doutníky? Ty to bereš hopem".
Ale popravdě mě nezaujaly tak doutníky, jako to, když jsem viděl tu podivnost, co ten pán držel v ruce. Vzpomněl jsem si, že jsem o tom četl někde na internetu a strašně jsem se tomu nasmál. Proto mě napadla jistá lekce, kterou jsem Markovi za ty jeho nechutnosti před chvílí chtěl udělit. Vběhnul jsem tam a Marka nechal u dveří. Očmuchával tam doutníky jako psisko. Já se vydal k tomu muži a zdvořile ho požádal o tu nerezovou věcičku aby mi ji na chvilku půjčil. Souhlasil.
"Už vím co dostaneš k vánocům".
"Koupíš mi doutníky? Nebo nějaké dobré víno? Hm, tak to si nechám líbit".
"Ne, koupím si tohle a pak...".
Schválně jsem mu to nastavil nejdřív k očím a šmiknul, než jsem tou věcičkou sjel po jeho kalhotách až k rozkroku.
"Chápeme se pane perverzáku? A bude po doutníčku...".
Myslím že tentokrát byla malá dušička v něm, protože se tvářil jako andílek a začal couvat.
"No dobře, dobře...odlož zbraň a promluvíme si o tom".
"Koupím si to k vánocům, moc mě neštvi".
Vážně jsem uvažoval, že si tuhle věc na zkracování doutníků pořídím, abych ho měl jen tak ze srandy čím strašit. Kdo ví, možná by to pomohlo...

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Zábava skončila. Legrace a odvaha mě pomalu opouštěli. Blížil se Štědrý večer a já měl naděláno v kalhotách. Popravdě jsem měl paní Kajerovou rád. V mnohém jsme si dokázali rozumět. Jen v tom nejdůležitějším jsme se neshodli. Ve vztahu k Markovi.
I když jsem chápal proč tak se mnou jednala, proč byla proti mému vztahu s jejím synem, od té doby jsem tak nějak vyrostl, všechno se změnilo. Už jsem nebyl ten naivní chlapeček, co se roztekl vždycky když se na mě Marek podíval. Už jsem se snažil zjednat si respekt i v našem vztahu, i když to šlo značně stuha. Bála se aby mi neublížil. Ale to se nestalo. Miluju ho a nevzdám se ho, ani kdyby byla proti.

Dnes jsem u Marka trávil celou noc. Naši mi to dovolili i když mamka nekoukala moc nadšeně. Bolelo mě že jsem ji nemohl říct o té knize. Chtěl jsem aby z toho měla taky radost. Ale pravdou bylo, že by mi to mohla zatrhnout, už tenkrát nebyla z Markovi tvorby nadšená.
"Proč nespíš Ady? To jsem tě málo utahal"?
Rozesmál jsem se tomu jeho okouzlujícímu rozcuchanému výrazu, který na mě vykukoval z krémového povlečení. Stulil jsem se k němu a omotal si ruce kolem jeho krku, abych si mohl krást polibky.
"Ne, víš no, mám trochu strach z té večeře u tvé matky".
Marka to zřejmě pobavilo, začal mě pod dekou osahávat a tvářit se jako ďábel sám. "Nevím proč, není tak zlá jak vypadá".
"Ale tak jsem to přeci nemyslel".
"Když jsem ji říkal že tě přivedu na večeři byla velmi potěšena, řekla že se na tebe těší a že má pro tebe skvělý dárek".
"Kecáš".
"No dovol, v posteli nikdy".
Setřásl jsem jeho ruce z mého těla a rychle se posadil. "Takže myslíš...no že se na mě nezlobí"?
"Za co? Za to že jsi mě svedl"?
"To není pravda, já si to pamatuju trochu jinak".
"Ady, hlupáčku, s mojí matkou si nelam svoji krásnou hlavičku a pojď se mazlit".
Vážně věděl jak mě uklidnit, proto jsem se nechal zlákat k jemnému mazlení a něžnosti mu oplácel a klouzal po jeho těle rukama, až jsem zvolil trochu škádlení v jeho klíně. Jeho slastné vzdychání jsem miloval. S potěšeným výrazem jsem tedy sjel dolů pod deku a jeho úd přijal do svých horkých úst. Úžasně v něm tepala rozkoš a vášeň. Chvíli jsem ho laskal a hrál si jazykem, než jsem ho sprostě opustil. Ale Marek byl proti a dal to hned najevo, když si mě do klína zpátky natiskl. Asi jsem ho až moc vydráždil, tak jsem to musel dokončit. Párkrát jsem ho ještě nasál, než jsem si ho zasunul hluboko do krku a pak už jsem cítil jen prudké trhnutí a dávivý reflex, co mě v tu chvíli popadl, protože mi Markovo sperma explodovalo do krku.
Vyjel jsem polibky po jeho těle a konečně vykoukl z pod peřiny. Marek na mě mžoural slastným uspokojeným pohledem.
"Pojď sem...".
Poslechl jsem, věděl jsem co bude následovat, nechal jsem ho aby se postaral i o moji spokojenost. Mé tělo mu jasně odpovídalo a pnulo se k jeho ruce, kterou drtil můj úd. Stačila jen chvíle a mé tělo už to nevydrželo. Vykřikl jsem a konečně se mé tělo uvolnilo a zvláčnělo.

"Všechno bude v pořádku, důvěřuj mi přece trochu".
Obdařil jsem ho zamilovaným pohledem a stulil jsem se na jeho hrudi. Vždyť já ti věřím, víc než komukoliv jinému. Budu velkej kluk, nebudu se bát ani vlka ani tvojí matky. Musím ji dokázat že si tě zasloužím a že je to takhle v pořádku.
"Upeču cukroví, pomůžeš mi"?
"Cože upečeš"?
Marek se rozesmál. "Myslel jsem to vážně, nevím kdo tu má problém z důvěrou".

"Jistě moje malá cukrářko, to víš že pomůžu, budu ochutnávač".
To jsem mohl čekat, vsadím se že to všechno sníš, než to stačím zabalit do krabice.
"Ale budeš mít ochutnávací normy, aby mi taky něco zbylo, přece nepřijdeme s prázdnou".
"Vzpomínáš na ten obchod kam si mě zatáhl? Jak jsi si tam našel tu hračku? Koupil jsem tam matce Burgundské víno, má ho ráda".
Byl jsem překvapený, nevšiml jsem si toho. "No dobře tak jo...ale stejně si to cukroví budu hlídat. Jestli ho sníš všechno přibereš a tvoje figura bude ta tam...".
Hrál jsem na jeho ego a narcismus. Samozřejmě úspěšně. Odhrnul deku a začal si prohlížet naše těla.
"Myslíš že bych měl držet dietu"?
Už jsem nemohl, prostě jsem vyprskl smíchy a začal jsem šťouchat do jeho domnělých špeků. "No já ti nevím...už taky nejsi nejmladší".
Dostal jsem po hlavě. Jako kdyby nevěděl, že jeho tělo miluju, že se ho tak rád dotýkám. Copak mu to musím stále dokazovat?
"Hňupe".