Kapitola 27

"Nezdrží se dlouho slibuji. Nějak ji odtud vypakuji".
Peter s Michailem ležel v posteli a svíral ho v náručí po promilované noci. Jemně čechral jeho světlé vlásky a vzpomínal co mu Michail před dvěma dny vyprávěl. Stále ho z toho jímala hrůza a měl chuť toho člověka vlastnoručně uškrtit ze vzteku. Uhrál by to možná na nepříčetnost, či pomatení mysli.

"Nemusíš, vážně mi to nevadí. Navíc tu má větší právo být než já. Je to přeci tvoje spolubydlící,ne"?
"To snad žertuješ".

Michail zvedl hlavu a podíval se Peterovi do očí. Nějak neměl už co říct a tak se raději schoulil zpátky do náručí.
"To že s tebou spím mě ještě neopravňuje..". V tu ránu mu přiletěl pohlavek až to luplo. Michail se s bolestným zakňučením opět obrátil na muže vedle sebe.
"Už nechci slyšet další takové nesmysly, rozuměl jsi mi"?

U snídaně vládlo ticho. Michail si připadal provinile a Peter se stále nedovedl vypořádat s takovými informacemi. Rozhodl se to trávit pomalu. Dominika na ně oba koukala a nechápala co se děje. Kdo je ten kluk? A to s ním Peter opravdu chodí? Vůbec ji to nešlo do hlavy. Jak s ním může po týdnu...?
"Co je to s vámi? To držíte bobříka mlčení nebo co? Co tak najednou"?
Peter se na ni zadíval a nějak nechápal, "jak to myslíš najednou"?
"No já jen...že jste včera v noci tak zticha nebyli. Musela jsem si vzít ucpávky".

Michail v tu ránu málem upustil hrníček s kakaem a zrudnul. Peter ho okamžitě následoval, takže to vypadalo ještě komičtěji.
"Vy jste mi teda dvojka...ale aspoň je s vámi legrace".
"Hele nech toho Domi. Raději mi řekni kde trávíš Silvestra. Proč nejsi s Massimem"? Peter se rozhodl udeřit a podrobit Dominiku křížovému výslechu, ten mu vždy šel dobře.
"Prostě netrávím a to ti musí stačit. A nebuď zvědavý".
"Jste se pohádali"?
Dominika na něj hodila přímo vražedný úsměv, takže nemělo cenu dál raději do toho šťourat.
"Proč? Vy snad chcete mít soukromou párty? Abych si koupila silnější ucpávky co"?
"Není třeba. Mohli by jsme někam zajet. Všichni tři, no ne"?
Michail na něj konsternovaně zůstane hledět a Dominika taky. "Všichni"?
"Ale to..., no já nechci překážet".
"Uhm...není to tak špatný nápad, když myslíš".
Peter si gratuluje, protože doufal že Míša bude souhlasit. Musí ho vytáhnout někam ven a donutit ho se zase usmát. Miluje jeho úsměv a chtěl by ho zase vidět. A Dominika je ta správná osoba co by mu mohla pomoct.
"No dobře Peťulo, ale kam"?

No asi bych jim to měl říct. Sice to mělo být překvapení pro Míšu...ale nevadí. Už po vánocích zamluvil jednu chatku v Jeseníkách u jednoho známého, který mu něco dluží. Rozhodně je to krásné místo, už tam kdysi byl.
"Tak to bude překvapení. Stačí vám se pořádně obléct a přibalit dobrou náladu". S tím pozitivně mrknul na chlapce a ten se jen zašklebil.
Ale noták Míšo, co aspoň trocha pozitivního myšlení? Copak chci tak moc?
"Děsíš mě Petere".
Dominika se rozesmála a plácla ho po zádech.
"Kam pojedeme"?
"Zkus hádat Mišáku".
"Proč jsi mi o tom neřekl dřív? Nemám rád tyhle překvapení".
"Protože tě chci vytáhnout trošku ven z města. Bude se ti to líbit uvidíš".

Michail si jen povzdychnul a raději se to Peterovi ani nesnažil rozmlouvat. I když to že jede i ona mu celkem vadilo. Chtěl Petera jen pro sebe. Ale musí tu Dominiku trpět. Je to jeho kamarádka už od školy. Neměl by se do toho míchat. Když chce aby jela taky tak ať jede, co je mi do ní.