Kapitola 26

Petrovi najednou došla řeč tak jen pípnul... "Ehm...to je...hospodyně".
Dominika se podívala z Petera na Michaila a pak zpátky, než vytřeštila oči a smíchy se zřítila zpátky na křeslo. Tam se chvíli svíjela a popadala se za břicho, než si otřela slzy smíchu a podívala se znovu na Míšu. "No Péťo...už jsem pro to slyšela mnoho divných označení, ale to tvoje je určitě to nejlepší".
Peter jen trochu zrudnul a snažil se z toho vykroutit.
"No víš Domi...".
Ale žena ho rázně přerušila. "Omlouvám se, nevěděla jsem že máš společnost. Poslední půl rok jsi žil jak mnich v klášteře tak mě to nenapadlo".
"To od tebe není hezké tohle říkat".Peter se začal mračit, ale uvnitř tak nějak pookřál. Byl rád že Dominiku vidí. Michail zatím zmizel v ložnici kde se alespoň oblékl a vůbec nic nechápal. Co je to sakra za ženskou. A proč šmatá po Peterovi?
Cítil jak v něm roste vztek. Navíc dneska po té včerejší noci. Michail se raději posadil na postel. Proč jen jsem mu to říkal? Budu toho litovat?
Peter zatím začal dělat snídani a Dominika se jen pochechtávala. "Asi jsem tu tvoji hospodyni vyděsila co myslíš"?

Muž na ni hodil káravý pohled, ale asi byl příliš studený takže Dominika hned ztichla.
Zrovna když se Michail chystal vylézt z ložnice uslyšel jejich rozhovor.
"Dobře, není to moje hospodyně, i když se o to občas snaží. Je to...je to můj přítel".
Peter se zatvářil tak vážně, že i když se Dominika nadechovala raději znovu zmlkla a jen se nad tím podivovalo. Peter byl totiž takový nějaký studený a chladný a ona nevěděla proč.
"Promiň že jsem vám zkazila vaše intimčo, ale mohl jsi mi říct že sis našel přítele. Třeba zavolat, nebo napsat, poslat telegram nebo holuba. Na tom není nic těžkého".
"Jak jsem mohl vědět že se tu tak z ničeho nic objevíš? A kde je vlastně Massimo? To jsi ho nechala samotného v Itálii"?
Dominika si jen odfrkla a nehodlala dál vést tuto konverzaci.
Michail je oba zachránil když se připlížil až k Peterovi a objal ho kolem pasu. "Nepředstavíš nás"?
"O no jasně já...moje chyba. Míšo tohle je Dominika, moje občasná spolubydlící, vzpomínáš už jsem ti o ní říkal".

Michail jí sjel pohledem od hlavy až k patě a nejradši by ji skočil po krku za to jak se Petera předtím dotýkala. Ale ovládl se a nahodil milí úsměv. "Ahoj já jsem Michail, už jsem o vás hodně slyšel, těší mě".
Dominika ho také sjela pohledem a zhodnotila, že ten kluk je tedy na Peterův vkus nějaký mladý. Dával spíš vždy přednost už zkušeným mužům jeho věku a teď takové mláďátko? Kde ho vůbec Peter nabral?
"Dominika, také mě těší, já však o vás do teď nic neslyšela".
Michail se jen zářivě usmál a nijak její poznámku nekomentoval.
"No Peter se ani neuráčil mi sdělit že má přítele, to od něj nebylo hezké nemyslíš"?
"Nechápu proč by se s tím měl svěřovat, je to jeho osobní věc s kým spí".
Peter se skoro zakuckal když ochutnával míchaná vajíčka a jen na Michaila hodil tázavý pohled. Tohle bylo i na něj dost kousavé.
"Sa..samozřejmě že je". Dominika raději sklapla. Nestávalo se ji často, že by ji někdo uměl takhle uzemnit. Ten mladík se ji začal líbit čím dál víc.
Peter podal Michailovi talíř a doufal že ho tím umlčí než řekne další takovou poznámku a on se propadne studem do země. Jeden podal i Dominice a odbavil je ke stolu kde na sebe nekoukali moc přátelsky a tak se k nim raději přidal.
"A Michaile, jak dlouho už jste vlastně spolu? Viděla jsem Petera při odletu do New Yorku a o ničem se mi nezmínil mrzout jeden".
"Asi týden".

Dominice málem vypadla vidlička a jen nevěřícně zírala. Peter skoro lezl pod stůl a snažil se Míšovi pod stolem sevřít stehno aby už raději víc neříkal nebo si to odnese.
"Tý...týden? Opravdu"? S tím hodila káravý pohled na Petera, který raději dělal že nic nevidí.
"No víš...co takhle nám povyprávět jaké byly vánoce v Benátkách"?
"Nechce se mi, vy dva jste mnohem záživnější téma".
Peterova taktika odvedení hovoru nepomohla. "Proč si se vůbec tady tak zjevila. Já myslel že do velikonoc budeš v Miláně... Asi mi něco uteklo co"?
Dominika se zatvářila zhnuseně. Nebudu mu vykládat že jsem se s Massim pohádala a odjela. Že mě jeho matka nesnáší a jeho otec ignoruje a ta jeho famílie je jak vystřižená z Kmotra.
Ne, tady to vypadá mnohem zábavněji.
"Michaile nechci být vlezlá ...ale kolik vám je let"?
"Dominiko...". Peter už toho měl dost.
"Kolik myslíte"? Michail se rozesmál jak se nachytala i ona a jen před ní Petera pohladil po tváři.