Kapitola 27

Nineva Tommyho ještě zamotala do deky. Byl celý zmrzlý z nedobrovolné návštěvy dna jezera. Chlapec zatím těkal očima z jedné démonky na druhou... nic nechápal. Proč je tu Nineva? A kde je doktor Hansen? Co chce ten muž a safír?
"Promiň, ani jsem se nepředstavil. Jsem Alan a tohle je moje princezna Fia."
"Klidný oceán..".
Fia se pousmála, měla ráda své jméno... znělo tak elegantně a majestátně.
"Promiň za tu koupel, ale nenapadlo nás jak jinak ti ten kámen sundat."
"Proč?"
Tommy si dobře uvědomoval, v jakém je nebezpečí a sledoval krabičku, která stála opodál v magické bariéře.
"Přejdeme k věci. Obsidián brzy roztaví krabičku a bariera pro něj taky nebude problém... Tommy, jsi v nebezpečí. Ten kámen bude znamenat zkázu."
Ale chlapec jen na ně zaraženě dál hleděl. Fia si tedy povzdechla a začala mu vyprávět starou legendu. O tom že tak silný démon nikdy neměl být spoután do kamene a že ho v něm drží právě tři pečetě. Když se pečetě prolomí všechny, na svět se uvolní sama temnota. Už nebude možné démona ovládat. Tommy zemře, protože prolomením pečetě si démon vezme vše... i jeho život. Pak nastane chaos. Den a noc splynou v jedno... přijde zatmění Slunce, které bude trvat celé roky.

Tommy jen na to nevěřícně kroutil hlavou, tomuhle blábolu že má věřit? Ale Nineva to poznala a rozhodla se mu otevřít oči.
"Uvažuj, Tommy... už ho drží jen jedna pečeť, brzo odmítne poslouchat tvé rozkazy, bude agresivní a panovačný. Brzo tě začne odmítat chránit. Jeho aura je čím dál děsivější."
Teď už chlapec tolik nepochyboval. Sice byl Arien od začátku no... trochu svérázný démon... ale v poslední době se vážně choval divně.
"A proč mi to říkáte? Já nevím co mám dělat."
"Nemůžeš asi dělat nic, Tommy, říkáme ti to proto, že se blíží velké nebezpečí. Znáš organizaci jménem Stříbrný kříž?"

Chlapec zakýval hlavou a vybavil si to podivné setkání v kavárně a toho otce... taky říkal podobné věci, to už nemůže být náhoda nebo lež.
"Chtějí kámen zničit... a mají k tomu prostředky... oni udělali něco, co se vymyká zákonům kamenů. Pře několika staletími se jim povedlo najít poslední kámen. A od té doby ho zkoumali a snažili se vyvolat to co je v něm. Ale to je zakázané, aby kámen patřil celé organizaci. Snažili se obejít spojení ducha a těla, aby kámen mohli ovládat skupinově, když jeden zemře, mohl by dávat rozkazy jiný."

"Další démon?"
Nastalo ticho... Démonky si vyměnily pohledy, bylo asi na čase Tommymu říct všechno. Slova se tedy po Alanovi chopila Nineva.
"Ne tak docela. Stará legenda říká, že v šesti kamenech bylo uzavřeno šest démonů a obsidián byl stvořen tajně jako sedmý kámen. Ale není to pravda... kamenů bylo šest, démonů však pět... v tom posledním kameni, diamantu, byl totiž uvězněn anděl... tak, aby vyvážil všechno to zlo z pekla... padlý anděl Sabrael."
Tommy nad tím musel chvíli přemýšlet, než mu to začalo docházet.
"Takže Stříbrný kříž má kámen diamantu a v něm uzavřeného padlého anděla... no dobře, ale co to má společného se mnou?"
"Oni chtějí použít ten kámen, aby zničili obsidián. Pošlou ho, aby tě zabil, Tommy. A jakmile bude tvůj démon bojovat..."
Ale Nineva se odmlčela, všichni věděli, že je to nevyhnutelné... ale jak tomu zabránit?
"Praskne - li i poslední pečeť, která ho drží... diamant je velmi silný... a až nebude mít tvého démona co poutat... nastane proroctví."
Fia se po svém proslovu zahleděla na krabičku, která se postupně vypařovala, obsidián nechtěl být zavřen, už neměli čas.
"Proto jsme tě chtěli vidět, varovat tě... nesmíš nechat svého démona bojovat. Pokud poslední pečeť praskne... ostatní démoni se spojí, aby ho mohli zastavit a pošlou ho zpátky do pekla."
Tommy jako kdyby prožíval deja vu, přesně tohle mu říkal i ten muž ze Stříbrného kříže. Nesmí ho nechat bojovat...
"Tak jako tak asi umřu, co?"
"Jen diamant má tu sílu stvořit pečetě které obsidián zadrží, jelikož je to anděl. Já jsem se o to také pokoušela, ale má moc na to nestačí. Dokážu démona v kameni jen uspat... ale to není řešení na dlouho, Tommy."
Nineva se zahleděla na chlapce... z toho nebylo úniku.
"Co... co mám teda dělat?"
"Nesmíš nechat prasknout poslední pečeť. Pokusíme se diamant zastavit, až se zjeví, nějak ho dostat od těch maniaků ze Stříbrného kříže... aby si znovu vzpomněl na své poslání."
"Poslání?"

"Ano, on má dohlížet na všechny kameny, držet je v přijatelné míře. Když se nějaký vymkne kontrole spoutat ho. Ale oni se mu snaží vnutit to, že musí zničit obsidián. Pokud víme, ještě se jim nepovedlo Sabraela vyvolat na delší chvíli. Musíme Stříbrný kříž zastavit."
Krabička se roztavila a kámen začal zářit... už ho nemohli zadržet déle.
"Zapamatuj si to, Tommy... nesmíš nechat poslední pečeť prasknout. O zbytek se postaráme my."
Fia se přitulila ke svému pánovi a oba je pohltila vlna... bylo čas jít.
Magická bariéra praskla a Arien se konečně zjevil a pěkně zuřil.
Nineva však zůstala, nechtěla v tom nechat chlapce samotného. Kolem jezera se začala šířit temnota.
"Dost, Ariene! Přestaň!"
Démon však nereagoval a hledal svého nepřítele, který tu však nebyl. Hledal možnou oběť útoku. A jeho pohled spočinul na démonce jantaru. Tommy ten jeho pohled nepoznával. Tolik zla, tolik nenávisti, tolik touhy zabít, zničit... nedobrovolně couvl.
A Nineva jasně poznala, že to není dobré.
"Nesmíš se ho bát, Tommy, on to vycítí... musíš mu přikázat, aby přestal soptit, nebo bude zle!"
"Já nevím jak... on mě neposlechne!"
"Pořád jsi jeho pán. Poslechne. Jen musíš sám sobě věřit."
Chlapec na to zakýval hlavou a vykročil k démonovi. Kolem tváře ho šlehl šlahoun temnoty a způsobil mu škrábanec na tváři. Ale ani to Tommyho nezastavilo. Povedlo se mu probojovat až k Arienovi.
"Přestaň tak vyvádět!"
Arienovy oči však byly černé jako noc... díval se na chlapce, ale jako kdyby ho ani nevnímal. To Tommyho velmi vylekalo, ale věděl, že už nesmí couvnout. Nineva byla v nebezpečí. Temnota ji omotala a začala drtit její kosti.
Chlapec se tedy natáhl na špičky a pověsil se Arienovi kolem krku. I když z něj cítil strach, nemohl si dovolit krčit se někde v koutku. Věděl, že ho může ovládnout.
Démon se konečně na něj pořádně podíval, ale než stačil Ninevu rozdrtit úplně, Tommy ho znenadání políbil. A že to byl pěkně vášnivý polibek... všechno pro to, aby se Arien věnoval jemu a přestal kolem sebe vraždit vše živé.
A ono to opravdu zabralo. Arien mu polibek opětoval a temnota se začala zase stahovat. Nineva se konečně dokázala nadechnout.
Tommy věděl, že tohle zabírá vždycky a když ho démon pevně sevřel v náručí a rukou začal hmatat po jeho těle, byl pod kontrolou.
Nineva to ještě s obavami chvíli sledovala, pak se raději rozplynula ve světle a vrátila se ke svému pánovi. Tohle už si museli vyřešit oni dva.
Polibek skončil a Tommy se zadýchaně odtáhl. Jeho rty brněly a byly napuchlé. Arien na něm visel očima.
"Jdeme domů... a už necháš Diandra na pokoji, rozumíš? Když se budeš chovat slušně… já... odevzdám se ti."

Tommy si musel skousnout rty, nebylo mu to proti mysli, ale za takových okolností... pořád mu v hlavě vířily různé myšlenky. Co když to nezvládne, co když Ariena nebude umět zastavit? Ale bylo to zvláštní, když ho políbil, démon začal být povolný a stáhl se. Že by chlapec přece našel způsob jak démona obsidiánu ovládat?
Arien se tomu rozesmál a kývnul, nečekal, že se mu chlapec dá dobrovolně. Diandra snad zvládne ignorovat.
Vzal Tommyho tedy pevně kolem pasu a roztáhl křídla. Co se stalo na jezeře, netušil. Věděl jen, že ho někdo zavřel. Ale proč? Že by Klidný oceán? Co chtěli po Tommym? Všechno se dozví... vytáhne to z toho maličkého při milování.
Mířili zpět do domu.

Opatství Cambird

Celé opatství se otřáslo v základech, laboratoře v podzemí zaznamenali prudký nárůst energie. Velký výbuch zničil převážnou část těchto laboratoří. Opat organizace Stříbrného kříže se jen pevně chytil svého křesla. Bylo to tady... nemohlo být pochyb.
V nastalém zmatku se povedlo otci Franésovi vloupat do jedné ještě funkční laboratoře. Mířil do trezoru... Ale k jeho překvapení jeho kód byl neplatný. Že by opat počítal s jeho zradou? I tak se mu povedlo se do trezoru po chvíli dostat a ozářila ho rudá záře. Krvavý rubín, který Stříbrný kříž ukradl a schovával... pro případ nouze. Otec Franés ukryl kámen ve své sutaně a vydal se rychle ven spolu s evakuovanými. Věděl, co způsobilo tento výbuch. Ty testy na diamantu, konečně se jim ho povedlo přetížit...
Měl na paměti setkání s tím chlapcem, Tommym. Nezaslouží si takový osud, být zatažen do té války. On už pochopil, o co Stříbrnému kříži jde. To čemu věřil celý život a za co bojoval, byla lež. Proto tenkrát Tommyho dědeček odešel, musel to také zjistit.
Bude chvilku trvat než si všimnou, že je Krvavý rubín pryč.
Ještě se naposledy ohlédl... viděl, jak se jeho podivně bratři srocují u opatství. Po zahradě se vznášela černá pírka... anděl byl probuzen!