Kapitola 26

Dům Crosových, prosinec

Kuchyní se rozléhaly koledy, nastal čas Vánoc. Vlastně Tommy Vánoce ani slavit nehodlal. Ale jak se zdálo, vánoční duch už přepadl většinu obyvatelů domu. Tedy aspoň Manami, která už od božího rána zneužívala kuchyni a hlavně troubu a pekla cukroví. Ta překrásná vůně se linula celým domem a dokonce zaklepala i na Tommyho nos ukrytý hluboko pod dekou. Donutilo ho to vylézt ze svého brlohu a nechat se unášet vůní až do kuchyně. Ale to co spatřil, ho překvapilo. Zprvu si myslel, že ještě spí. Viděl Manami ve staré mámině zástěře, kterou ji dal jednou k narozeninám. Hned mu problikla ta podoba, takže zůstal přimraženě stát ve dveřích.
"Pomůžeš mi?"
Tommy jako kdyby viděl ducha, až po chvíli se podoba jeho matky vytratila a viděl před sebou Manami.
"Já, no... asi?"

Manami se tomu pousmála a hned Tommyho zapřáhla.
"Doufám, že ti to nevadí... no, že jsem si půjčila kuchyni, ale každé Vánoce by měly být provoněny vůní cukroví".
Ne, Tommymu to vůbec nevadilo, i když to bylo divné, ale byl rád že, se Manami zase usmívá. Ale bohužel tahle vůně vzbudila i postrach všech kuchyní. Démona obsidiánu, který se zjevil jako temný stín a začal všechno ochutnávat i přes protesty jak Manami tak Tommyho. Do toho všeho se zjevil Diandr, aby svou paní chránil, takže nastala podivná patová situace. Arien nereagoval na Tommyho rozkazy a Manami se začala obávat útoku.
" Ale no tak... co kdybyste byli aspoň trochu užiteční a šli pro vánoční stromek? Nějaký velký a hodně košatý."
Tommy vážně nechápal, jak to Manami dělá, ale démoni poslechli. I když z toho nebyl chlapec moc nadšený... z celých těhle Vánoc.
"Ty půjdeš na to jezero? Setkat se s tím mužem?"

"Jak to víš?"
Ale dívka se jen nevinně usmála... no dobře, tak má uši všude…
"Co když to bude past? Co může ten pán safíru chtít?"
"Já nevím... prý se mnou chce jen mluvit, ale moc tomu nevěřím."
"Půjdeme s tebou... kdyby chtěl zaútočit."
"Ne, to ne... já mám přijít sám. Budu v pořádku, neboj."
Manami se jen pousmála, ale nepozdávalo se jí to. Bylo to hodně nebezpečné. Ale Tommy to snad zvládne. Pak to přišlo... Manami vykřikla a zhroutila se podél linky na zem, na jejím boku se objevila velká červená skvrna, která prosakovala skrz oblečení.
"Co? Co se děje, Manami?"

Nestačila nic říct a i Tommy ucítil prudkou bolest v rameni, teď už to bylo jasné, démoni se do sebe v lesíku pustili. Proto souhlasili s tím vánočním stromkem, aby mohli být od svých pánů dál a mohli si vyřídit staré účty.
"Dost! To přece..."
Ale Tommy neměl tušení jak je zastavit takhle na dálku a i kdyby to věděl, bylo pravděpodobné, že by Arien stejně nereagoval. Proto musela jednat Manami, díky myšlenkám se spojila s Divokým ametystem a neprodleně ho povolala zpět. Naštěstí to zabralo a démon se po chvíli zjevil v kuchyni, rychle svou paní vzal do náruče a odnesl na pohovku.
"Co se sakra stalo?!"
Ale Diandr záhadně mlčel... nečekal tak podlý útok, ale asi ho čekat měl. Démon obsidiánu ho hned po příchodu do lesa napadl, bez zjevného důvodu či varování.
Tommy nepotřeboval vysvětlení, tak nějak tušil, že to má na svědomí Arien. Diandr by nikdy neútočil bez rozkazu, byl své paní naprosto oddaný.
"Odpusť, Manami, já…"
Ale dívka jen zavrtěla hlavou. Už delší dobu to pozorovala, Arien se stával neovladatelný a agresivní. A Tommy udělal tu největší chybu, jakou mohl vůči svému démonovi. Začal se ho bát. Démoni mají zvířecí instinkty, vycítí strach svého pána a začnou si dělat co chtějí.
Situace se nakonec uklidnila. Arien se vrátil s opravdu velkým stromkem a dělal ze sebe neviňátko, jako kdyby se nic nestalo. A Tommy udělal další chybu, zalekl se a nijak Ariena nepotrestal... vlastně ani nevěděl, jak se trestá taková démon.
"Proč? Proč jsi napadl Diandra?!"
Odpověď však nepřišla, démon obsidiánu si ho jen prudce přitáhl a před zraky Manami a jejího démona ho vášnivě políbil. Dával tak jasně najevo, co chce... bylo to sprosté vydírání. Buď mi po vůli a nikomu se nic nestane... odmítneš li, ostatní budou platit za tebe.


Zamrzlé jezero Pelasin

"Ty víš, že on nepřijde sám, Alane... ten démon je problém."
"To ano, princezno... ale sami ho nezvládneme. Popros o pomoc svou sestru."
"A musím?"
Dívka nakrčila nosík, když zrovna na bruslích projížděla kolem svého pána. Ale věděla, že to asi bude tak lepší. Musí mluvit s tím chlapcem, říct mu pravdu... a ten démon jim nesmí překážet.

"Sestřičko Ninevo... prosím, potřebuji tvou pomoc. Ten chlapec si nezaslouží zemřít..."
"Už je skoro čas, princezno, musíme být opatrní."

Nemocnice svatého Marka
Doktor Hansen si zrovna dával zasloužený odpočinek po těžké operaci. V klidu popíjel kávu a užíval si toho ticha doktorského pokoje. Ale aniž by svou démonku nějak přivolával, pokoj zazářil jasným světlem a Nineva se zjevila.
Doktora to překvapilo. Chvíli na sebe jen hleděli, ani jeden se neměl ke slovu.
"Odpusť mi, Federiku... musím jít."
"Jít? Jít kam? Co to povídáš?"
Nineva přešla ke svému pánovi a pohladila ho jemně po zarostlé tváři, v jejích očích se zračil smutek ale i odhodlání pomoci Tommymu. Ale věděla, že tentokrát její pán nemůže jít s ní.
"Bude to v pořádku, Federiku, neměj strach."
Než stačil doktor cokoliv namítnout, znovu se objevilo světlo a Nineva záhadně zmizela. Jantarový plášť zlatých hodinek pohasnul.
I přes jeho volání neuposlechla a přemístila se za svou sestrou na zamrzlé jezero.

Tommy byl stále rozladěný z událostí, jež se staly ráno. Ale věděl, že ho čeká ještě jedna těžká zkouška dnešního dne. Setkání s Klidným oceánem. Netušil, co může od toho démona čekat a byl celkem nervózní. Také netušil, nakolik se ještě může spoléhat na Ariena. Ten polibek byl hrubý a násilný, vůbec se mu nelíbil... vzpomínal si na jiné Arienovy polibky, plné vášně a trochu zrudnul. Ale hodlal to zamluvit třeskutým mrazem, který vládl. Pod šálou a čepicí naraženou až ke krku to stejně asi nebylo poznat.
Vzpomněl si, jak na Ariena křičel, div si nevyřval hlasivky. Démon trochu zkrotnul a zmizel zpět v kameni, což bylo asi snad poprvé, co se do něj vrátil a Tommyho to překvapilo. Proto kráčel k zamrzlému jezeru sám, bez společnosti černé temnoty.
Už zdáli viděl na jezeře bruslit nějaký pár. Vypadali dokonale harmonicky, jako dvě tančící labutě, chlapec jen zatajil dech.
"Je tady, Alane..."

Bruslení ustalo a Tommy se odvážil přejít blíž. Spatřil tu krásnou démonku, která k němu přibruslila, ale její úsměv rychle zmizel. I ten muž, který část své tváře schovával pod kapucí a prosvítala z bílého kožíšku jen černá páska přes oko se k němu přiblížil.
"Říkali jsme, ať přijdeš sám."
Fiu tohle trochu postrašilo, i když nepředpokládala, že Tommy nechá kámen doma. Chlapec na ně jen nechápavě pohlédl.
"Jsme rádi, že jsi přišel, musíme si promluvit."
Dřív než Tommy stačil nahodit neutrální výraz démonka safíru ho chytila za ruku a prudkým trhnutím ho táhla za sebou na led.
"Půjdeme bruslit... je to zábava."
"Co... co ode mě chcete?"
Tommy si nepovšimnul, že ten muž vládnoucí Klidnému oceánu naopak z ledu záměrně slezl a sundal si brusle... mělo to svůj důvod.
"Měl jsi přijít sám... proč jsi neposlechl?"
"Vždyť jsem sám."
Ale černý kámen na Tommyho krku nebyl stejného názoru a začal se třást a svítit. Fia musela jednat rychle. Věděla, že proti moci obsidiánu by neměla moc šancí.
"Promiň... bude to studit."
Démonka safíru se odtrhla od Tommyho, aby vzápětí prolomila led na celém jezeře svou mocí. Vzedmula se obrovská vlna, která chlapce pohltila a stáhla až ke dnu.
Pak nechala chlapcovo tělo dostatečně zmrznout, než ho zase vlna vyplavila na břeh.
"Bylo to nutné, Fio? Vždyť mohl umřít."
"Byla jsem opatrná, sestřičko... pospěš si."
Nineva tu měla jasný úkol. Přinesla krabičku z nejryzejšího stříbra. Povedlo se ji Tommymu zmrzlému na kost odepnout řetízek s obsidiánem a kámen uzavřela do krabičky.
"Jak dlouho ho to udrží?"
Alan měl vcelku obavy, byl to riskantní plán, ale zdálo se, že vyšel.
"Moc dlouho ne... musíme jednat rychle."
Nineva se sehnula k promrzlému chlapci, který nejevil známky života, odhrnula mu vlasy z čela a začala do jeho těla proudit novou energii, nové teplo života.
Tommy se po chvíli opravdu probral a rozkašlal, jeho prvním výrazem byl údiv, když nad sebou uviděl démonku Věčného jantaru... co to má znamenat? Pak když pohlédl na druhou démonku, reflexivně si sáhl na hruď, aby nahmatal svůj kámen... ale žádný nenašel.
"Chtějí si s tebou jen promluvit, nemusíš mít strach."
"Kde je... kde je můj kámen? Co jste..."
"Jenom klid, hochu, chceme mluvit jen s tebou... ne s tvým démonem. Neublížíme ti, jen chceme, abys nás vyslechl."
Alan ukázal na stříbrnou krabičku, která se zatím značně zahřívala, jak se Arien chtěl dostat ze sevření stříbra.
"Tvůj démon je nebezpečný, proto jsme to udělali, musíš nás vyslechnout. Hrozí ti smrt a celému lidstvu chaos."