Kapitola 25

Byl zmatený ze všech těch informací. Nechápal, co po něm ten muž chtěl. Bylo to ho na něj příliš. Netušil, že je v tak velkém nebezpečí. Když dorazil domů, démon už ho vyhlížel. Tedy pokud se to dalo nazvat vyhlížením, protože na něj koukal dosti zlostně. Ale Tommy měl hlavu plnou myšlenek, vůbec nezaznamenal démonův pohled.
"Měl jsi se vrátit už před hodinou!" Arien nevěděl, proč má takový divný pocit, dnes ho pociťoval po většinu dne. Jako kdyby nebezpečí... ale přitom žádné konkrétní nevycítil, aby svému pánovi přišel na pomoc. To ho trochu zmátlo.
"Zdržel jsem se s kamarády." Tommy vlastně nevěděl, proč lže. Proč démonovi neřekne o tom divném muži, který ho kontaktoval.
Arien to však přešel jen pouhým zamračením, tušil, že mu něco zůstává utajeno.

V tu dobu se v nemocnici u Svatého Marka objevil mladík s bílou kožešinovou kapucí. Procházel kolem nemocných, kteří čekali na ošetření s mírným úsměvem.
I když se ho sestřička snažila zadržet s tvrzením, že pan doktor má moc práce, nijak to neregistroval. Sestřičce vykouzlil rudou růži a tím ji vzal dech. O ano, věděl jak jednat se ženami a uměl dokonce pár kouzelnických triků, na které stačily jen hodně hbité prsty, kterými jako zloděj oplýval. Nakonec se mu podařilo všechny sestřičky uchlácholit a vtrhnul do doktorovy ordinace.
Doktor Hansen byl v první chvíli zmatený.
"Mám pacienta... počkejte venku." Když však v kapse ucítil známé pálení svých hodinek s jantarovým obalem, jasně pochopil.
Ale mladík se dál jen usmíval a usadil se na lehátko. Přes oko se mu táhla černá páska, ze které vyčuhovala podlouhlá jizva přes celou tvář, kterou však mladík skrýval, jak to jen šlo.
"Takže to vy..."
"Řekla že, mi pomůžete... má malá princezna. Potřebuji se dostat k tomu chlapci... tomu, který nese obsidián."
"Proč? Z jakého důvodu? Co tím sledujete a kdo vlastně jste?"
"O promiňte, Alan Danhil jméno mé, i když není natolik důležité... vám jistě ten chlapec věří. Nehodláme mu ubližovat. Jen s ním chci mluvit, aniž bych riskoval svůj život a život své malé princezny. Jistě to chápete. Démon toho černého kamene je značně... útočný."
Doktor couvl kousek dál a za ním se zjevila velká vodní clona, přímo z umyvadla, která se po chvíli přetvořila v překrásnou dívku. Doktor si ani nepovšimnul, kdy a jak ten muž svou démonku vyvolal a to ho nenechávalo moc klidným.
"Proč bych vám měl pomáhat?"
Fia si ho obešla pomalým krokem, aby si ho prohlédla, pak jen nakrčila malý nosík.
"Jinak ten chlapec zemře. Bylo předpovězeno, že se znovu setkají... den a noc se slije v jedno… již nebude návratu a svět bude zničen."
Doktor příliš nerozuměl této věštbě, ani té démonce. V kapse stačil pohladit své jantarové hodinky a po jeho boku se zjevila Nineva.
"Znovu se setkáváme, sestřičko... je to už velmi dlouho."
Doktor Hansen byl překvapen že jeho démonka zná démonku safíru. Ale raději zachovával opatrnost.
"Nevěřila jsi mi... já říkala, že jednou tato doba nadejde, Ninevo... že přijde on... spojí všechny démony v jeden celek tak, jako před staletími... nebude mít na výběr."
"Myslíš toho chlapce? Je to ještě dítě, Fio. Proto jsi tady? Vyplnit proroctví?"
"Jistě že... stane se tak, jak bylo předpovězeno. Spojí démony v jeden celek kvůli jednomu cíli, zničit temnotu..."
Klidný oceán a jeho démonka zazářily a pak se Fia pomalu vypařila jako vodní pára zpět do prstenu, zpět do modrého kamene safíru.
"Zítra. Budeme čekat. Jezero Pelasin za městem. Jistě mu to vzkážete, doktůrku. Budeme tam čekat."
Alan se zhoupl z vyšetřovacího lehátka a zamířil ke dveřím.
"Nejsme jeho nepřátelé, právě naopak. Nemusí mít strach."
Doktor zůstal zmaten a hledal odpovědi v očích své démonky jantaru. Ale Nineva ho upokojila, že by tento vzkaz měl vyřídit.
"O jakém proroctví to mluvila? Není v žádné z kronik."
"Před staletími, když byly magické kameny stvořeny a obsidián byl poražen a spoután, jeden z kněžích Stříbrného kříže pronesl proroctví, říkalo se že je jasnovidec. O tom, že za mnoho staletí se objeví někdo, kdo dokáže znovu všechny kameny spojit, ale ne silou... přijdou samy. Všechny kameny se spojí, až přijde ten čas znovu bojovat. Až se obsidián vytrhne ze svých pout."

.....................
Tommy se zrovna rozhodl naložit své mladé a promrzlé tělo do vany. Ale zjistil, že je to mnohem těžší, než by se na první pohled zdálo. Jelikož mu Arien s klidným výrazem oznámil, že chce asistovat při koupeli. Tommy zrudnul a práskl mu dveřmi před nosem. Něco takového nehodlal poslouchat. Ale podcenil sílu Černého obsidiánu. Arien se s odmítnutím nehodlal smířit a odpověď NE nebral vůbec v potaz. Nebylo pro něj problém se dostat přes zavřené dveře.
Tommy pomalu v horké vodě usínal, jak měl ve zvyku a nevšiml si, že mezerou pod dveřmi do koupelny proniká černý kouř podobný mlze. Dokonce i z klíčové dírky a snad z každé skulinky mezi dveřmi. Arienovi to dalo práci, ale dokázal se odhmotnit a ve formě mlhy překonat dveře. V koupelně se znovu pomalu zhmotnil, aby chlapce nevzbudil. Nebylo to zrovna příjemné, ale zabralo to. Tommy se jen trochu zavrtěl pod hustou vrstvou pěny, kterou měl až na nose.
Démona to pobavilo, proto jednal opatrně a tiše. Jeho ruka zabloudila do horké vody... ale spíš než voda nebo pěna Ariena zajímalo Tommyho tělo, které bylo kouzelně uvolněné. Dlaní přejížděl po chlapcově hrudi tak, aby ho nevzbudil předčasně. Tyhle ukradené okamžiky byly poslední dobou velmi vzácné. Často tady strašila Manami nebo ten její rambič, kterého by nejraději do kamene zpátky nacpal po kouskách.
Tommy se zavrtěl a spokojeně si vydechl, to bylo příjemné... ať to bylo cokoliv. Zdál se mu pěkný sen, takže se i ze spánku usmíval. Démona to celkem pobavilo a jeho odvaha rostla. Ruka mu klouzala po tom mladém krásném těle, nejraději by si ho vzal hned a tady. Ale byl příliš troufalý. Jakmile Tommy ucítil doteky tam, kde nepatřily - ve svém klíně, rozespale otevřel jedno oko. Jakmile jeho rozum byl znovu při vědomí a dokázal si uvědomit že ho Arien ve vaně sprostě osahává bez nejmenšího studu, leknutím se málem utopil, jak sjel pod vodu, aby mu v takové činnosti rukama zabránil. Démon ho však zavčasu zachytil a vytáhl nad hladinu.
"Jak... jakj si... se sem dostal?!"
"Dveřmi."
"Byly zamčené!"
Arien však pokrčil rameny a přehodil si vlasy na záda, aby si je ve vodě nenamočil.
"Přestaň na mě sahat, jak si vůbec dovo..."
Ale Tommy toho víc vykoktat nestihl, protože jeho rty zajal démon ve vášnivém polibku. Chlapec se snažil protestovat a uhnout, či se nějak vykroutit, ale jeho pozice kdy byl před démonem nahý vystavený jako ve výkladní skříni, mu to nedovolovala. A Arien se nijak nerozpakoval pokračovat v tom, co započal a chlapci začal rukou přejíždět po mužství. Tommy prudce vykvíkl, ale nemohl dělat nic víc. Obrana byla marná a jeho tělo záhy dokázalo, že mu to není nepříjemné. Cítil své vlastní vzrušení.

"Arie... ene, prosím, ne…"
Ale démon obsidiánu ne nebral za právoplatnou odpověď, proto to s ním ani nehnulo a dál pokračoval v laskání chlapcova mužství.
Nad chlapcem se ale slitovala sama nebesa, aby ho uchránila znovu před tímhle pekelným stvořením. U dveří se ozval zvonek a to velmi naléhavě.
Arien toto ignoroval, ale Tommy měl konečně záminku. Už teď stěží dýchal a věděl, že ještě chvíli a démonovi by se sám odevzdal.
"Zvonek! Slyšíš... nech toho!"
Démon ho obdařil opravdu hnusným pohledem, ale odtáhl se. Konečně chlapec pocítil svobodu a nic už mu nedrtilo jeho intimní partie. Z vany vyletěl jako žíznivá střela, s sebou vzal župan, který si navlékal cestou.
Ještě teď byl celý zrudlý, ale ke dveřím se přímo vyřítil a málem i porazil jejich hosta. Byl překvapen, když uviděl doktora Hansena, ale pustil ho dál, jelikož s ním přišla i Nineva.
"Děje se něco?"
Výraz na doktorově tváři mluvil za vše. Byl ustaraný. Na schodech se objevil i sám bůh pomsty Arien, kterému se zase v očích zračil jen hněv a chuť hosty pomalinku zabít a rozsekat na pár kusů.
"Musel jsem s tebou mluvit, Tommy, měli jsme pravdu, ve městě je Klidný oceán, kámen safíru."
Tommy je rychle nechal usadit a zabalil se do deky, pak si vše vyslechl. Doktor mu pověděl o dnešních událostech i o tom že chce pán safíru setkání.
"Je to past."
Arienovo stanovisko bylo jednoznačné, co jiného se taky dalo čekat od ostatních kamenů. Ale Tommy jen podezřele mlčel a zvažoval.
"Proč? Proč mě chce vidět? Moc to nechápu."
"Tvrdil, že ti chce pomoct, před něčím tě varovat."
Tommymu to přišlo tolik povědomé. Co se to děje? Všichni ho najednou chtěli varovat, ale před čím se nikdy nedozvěděl. Byl z toho zmatený. Arien byl čím dál agresivnější, včera jeho vztek poznala zeď, ve které zůstala hluboká díra. To, když ho Tommy večer vykázal ze svého pokoje.
"Pokud to je tak... už měl dvě možnosti zaútočit a neudělal to."
Tommy nevěděl, co od něj ten muž chce. Ale pokud vládne safíru a chce s ním mluvit, možná by si to měl poslechnout.
Nakonec se tedy dohodli s doktorem, že na to setkání na zamrzlém jezeře půjde. Arien se tomu jen vysmál... ale měl skvělou příležitost zlikvidovat dalšího démona kamene, takže nakonec taky souhlasil.
Nineva se však netvářila příliš nadšeně. Viděla tu temnou auru kolem démona obsidiánu. Nějak rychle se zvětšovala a to ji přinášelo starosti.
Nikdo nevěděl, že Ariena už svazuje jen poslední pečeť, která však jeho sílu a jeho moc nemůže udržet nadlouho.

..................................
"Prosím... musíte mě vyslechnout. Mistře... už nemáme moc času. On sílí a brzy ho nebude možné zastavit. Všechny kameny se zde shromáždily, to musí něco znamenat... proroctví mluví jasně, pokud tomu nezabráníme…"
"Otče Franesi, znovu vidíte ty své přízraky?"
"Vím moc dobře co skrývá Stříbrný kříž... ale je to dvousečná zbraň. Co když se náš plán nezdaří? Co když ON ho zničit nedokáže? Zemi zachvátí chaos a temnota... co když ..."
Až teď po mnoha letech věrné služby své organizaci si otec Adalgo Franes konečně uvědomil tu děsivou skutečnost. To co jako slepý přehlížel, či nechtěl vidět. Až teď tváří v tvář svému příteli a členovi rady pochopil. O to šlo Stříbrnému kříži celé ta staletí... Nechtěli černý kámen zničit... proč? Když ho mohli uspat. Chtěli zničit pečetě a nastolit tak peklo... chtěli se stát jedinou vírou, jedinými bohy, ke kterým by se lidstvo upínalo pro spásu v nekonečném chaosu. Je tak snadné stát se bohem... stačí jen povolat ďábla a zvítězit nad ním.
Celé ty roky na projektu Spása, celé ty roky to měl před nosem. Ale neviděl skutečnou hloubku pravdy... Jeho oči konečně prozřely, ale dokázal zachovat na venek klid.
"Rozumím, mistře, již vás nebudu dále obtěžovat hloupými dotazy."
Otec Franes se rychle vydal ke svému pokoji v opatství Cambird, kde Stříbrný kříž po staletí sídlil. Tady bylo jeho srdce. Hluboko v chodbách pod opatstvím, kde byly postavené tajné laboratoře. Musí to překazit... pokud ho vypustí... svět už nebude takový jakým býval.