Kapitola 24

Tommy o tom svému démonovi neřekl. Rozhodl se tentokrát jednat za jeho zády, protože Arien nebyl nějak sdílný, pokud šlo o další zbylé kameny. Po škole zamířil k doktorovi Hansenovi. Tentokrát ho ojediněle zastihl nepracujícího. Seděl kantýně u něčeho, co vzdáleně připomínalo oběd. Doktor ho rád přivítal a nabídl mu taky, ale Tommy se strachem o svůj žaludek raději odmítl, přeci jen nemocniční strava... kdo ví, co do toho dávají.
Pak doktorovi přednesl své obavy o tom, že je asi někdo sleduje. Nějaký démon a že Arien se k tomu nehodlal vyjádřit.
"Říkáš, že jsi slyšel flétnu?"
Nastalo ticho, doktor přemýšlel. Neznal snad žádného démona, co hraje na flétnu, což mu připadalo zvláštní.
"Mohl by to být zase Krvavý rubín?"
"Ne, to si nemyslím, rubín po smrti svého pána záhadně zmizel. Pravděpodobně ho vzali Oni, jelikož Grenou neměl dědice."

Chlapec hleděl na doktorovu tvář, ve které se značilo přemýšlení.
"Jediná možnost je Klidný oceán, kámen safíru. Pokud vím, byl ukryt v prstenu... ale před pár lety byl ukraden při výstavě klenotů, víc toho bohužel nevím. Kameny se často poslední století dostávaly do rukou neznámých lidí... démony už nebaví čekat na dalšího dědice rodu, a tak občas se ocitnou u někoho cizího."
Doktor vstal a pobídl Tommyho, ať ho následuje ven do zahrady, kde konečně mohl vyvolat svou démonku Ninevu.
"Tak Klidný oceán se vrátil?"
"Co o něm víš? O démonovi v něm?"
Nineva se procházela ve sněhu a sledovala, jak se od něj slunce odráží.
"Jmenuje se Fia a pokud se ptáš, jestli je nebezpečná... tak to záleží jen na jejím pánovi. Ale ne nadarmo se jí říká Klidný oceán. Nemyslím, že by vás chtěla napadnout."
"A co tedy chce?"
"To nevím, Tommy. Asi má nějaký důvod, proč tě vyhledala. Fia je démonka safíru. A je to celkem svérázná démonka, ráda totiž připravuje své pány o život tak jako Arien... proto se říkalo, že je prsten prokletý. Nebylo ho možné prodat. Pravděpodobně se ze svého rozmaru nechala ukradnout... kdo je jejím pánem nyní, není známo."

I přes to že, se přeci jen něco Tommy dozvěděl smysl mu to příliš nedávalo. Proč je ta démonka sleduje? A co od nich chce? Ale chlapce hlodala ještě jedna otázka, tak nějak měl ale obavu se zeptat.
"Kamenů je šest plus Obsidián, že? Arien mi říkal, že posledním kamenem je diamant."
Jak Nineva tak i doktor naráz zmlkli, takže to ticho bylo až podezřelé. Tommy jasně pochopil, že o diamantu záhadně nechce mluvit ani Arien ani doktor a jeho démonka, i když jsou kronikáři. Musí o něm něco vědět. Chlapec chtěl vědět co. Ještě může čekat na co se má připravit.
"Tommy... diamant je..." Ale Nineva svého pána zastavila pohledem. Nechtěla, aby chlapce zbytečně strašil. Diamant se neukázal už mnoho let. Nemyslela si, že by byl zničen, ale měla jistou teorii, která moc příznivá nebyla.
"Co? Proč mi to nikdo nechce říct? Co je s tím kamenem?"
Ale odpověď na tuto otázku se Tommy nedozvěděl. Doktor se odvolal na pacienty a Nineva se prostě vypařila, tak jak to uměli jen démoni.

Tommyho to rozladilo, ale co se dalo dělat. Aby se trochu uklidnil a vše promyslel, pustil si do sluchátek svou oblíbenou rockovou hudbu a vracel se pěšky domů. I když to bylo celkem daleko, nějak se mu nechtělo jet autobusem. Procházel rušnou křižovatkou a zastavil se. Už delší dobu měl divný pocit... Nenápadně se otočil, ale nic neviděl, jen lidé spěchající z práce či ze školy. Přesto pocit, že je sledován, nezmizel. Vytáhl si tedy z uší sluchátka a čekal na přechodu, až se objeví zelený panáček. Pak ucítil za zády nějakou postavu, chtěl se otočit, ale v tom davu to nebylo možné.
"Nemusíš mít strach, nechci ti ublížit. Vyslechni mě..."
Tommymu naskočila husí kůže z toho hlasu.
"Kdo... kdo jste? Co chcete?"
"To je složité... byl jsem přítel tvého dědečka. Přišel jsem tě varovat. Musíme si promluvit."
"Promluvit? O čem?"
Chlapec vklouzl rukou pod bundu, aby nahmatal svůj černý kámen, ale byl zadržen hlasem za ním.
"Nevolej svého démona... opravdu nemám v plánu ti ublížit. Kavárna Cedrik za dvacet minut, přijď sám, mladý Crosi."
Zelený panáček konečně naskočil a lidé konečně vyrazili na přechod. Tommy se prudce otočil, ale zahlédl v davu mizet vysokou postavu nějakého muže v hnědém kabátu. Kdo to byl? Co od něj chtěl? Varovat ho? Před čím?
Uvažoval, jestli zavolat Ariena, ale nakonec se na přechodu otočil a zamířil zpět do města... k té kavárně. Přítel mého dědečka? Proč mě vyhledal?

V kavárně bylo celkem poloprázdno. Tommy se usadil k jednomu stolu a objednal si čaj. Byl celkem promrzlý, venku byla třeskutá zima. Ani se nenadál a ke stolu si přisedl právě ten muž v hnědém kabátu. Vysoký límec a klobouk mu zastiňovaly obličej. Tommy se ho opravdu lekl a svíral svůj kámen v dlani, kdyby to přeci jen byla léčka.
"Doufal jsem, že přijdeš."
"Kdo jste a co po mně chcete?"
Razantní chlapcův tón muže pravděpodobně překvapil, proto si stáhl klobouk a rozepnul plášť. Byl to postarší muž s prošedivělými vlasy a tváří ošlehanou větrem. Ostré rysy jeho obličeje zjemňovaly tmavě modré oči. Na krku se mu houpal velký stříbrný kříž obtočený trny. Takový už Tommy viděl... takže ten muž patří k nim. Chlapec se odsunul kousek dál, byl to reflex. Všechno mu říkalo, ať uteče... ale oči toho muže ho donutily zůstat. Byly unavené a přívětivé.
"Jmenuji se otec Adalgo Franes. Znal jsem tvého dědečka, pracovali jsme spolu. Já... nevím, kolik toho víš, ale..."
"Patříte ke Stříbrnému kříži?"
Tommy ukázal na to, z čeho tak usuzoval a muž kývl na souhlas.
"Poslouchej mě, malý Tommy... hrozí ti nebezpečí. Oni ví, že jsi ho vyvolal, ví, že démon obsidiánu byl probuzen. Brzo tě najdou... chtějí kámen zničit."
"Proč mi to říkáte? Já tomu nerozumím, vždyť patříte k nim."
Muž si jen povzdechl, jak se zdálo, ten chlapec toho moc nevěděl, Henry pravděpodobně zemřel dříve, než mu to vše stihl vysvětlit.
"Nejsem tvůj nepřítel, Tommy, vyslechni mě, je to moc důležité, nevím, kolik máme času."
Chlapec tedy na naléhání toho muže zmlknul a poslouchal.
"Řekl ti děda legendu o šesti magických kamenech?"
"Ano, vyprávěl mi to jako pohádku, když jsem byl malý. Než zemřel... řekl mi o obsidiánu. Napsal mi i dopis."

"Dobře. Začnu tedy od začátku. Když bylo vyvoláno v dávných dobách šest démonů, aby zachránili svět, byl tajně vytvořen i sedmý kámen, ten vlastníš ty. Zabil svého mága a šířil po světě chaos a temnotu. Aby byl zastaven, muselo se spojit šest kamenů, kterým se podařilo ho zpět uzavřít. Aby se takové neštěstí neopakovalo, zbylí mágové ustanovili velkou radu, která měla na kameny dohlížet a taky dohlédnout, aby byl obsidián zničen. Ta rada si po svém vzniku začala říkat Stříbrný kříž, podle stříbra, jenž dokáže neutralizovat kameny a také podle toho že radu tvořili duchovní."
Tommy sice nechápal, proč mu to muž vypráví, ale tiše ho poslouchal. Opravdu nevypadal, že mu chce ublížit, kdyby ho chtěl zabít mohl to udělat už dávno a ne mu vyprávět o |Stříbrném kříži.
"Mladý mág jménem Talis, jenž patřil k radě, měl obsidián odnést a vhodit ho do propasti, ale neudělal to. Rozhodl se kámen zachovat. Přesvědčil ostatní ze Stříbrného kříže, aby obsidián byl zachován. Démon v kameni byl uspán a obdařen třemi zlatými pečetěmi, aby to snižovalo jeho moc. Když byl démon obsidiánu naposled vyvolán praskla první pečeť... a tehdy to začalo. Od roku 1815 se tajná křesťanská organizace Stříbrný kříž rozdělila na dva tábory. Ten první věřil, že démon obsidiánu se dá ovládat, ti druzí však se jeho síly báli a chtěli ho zničit.

Děda tvého dědy dostal kámen na starost. Měl ho ochraňovat a dobře uschovat, aby ho nenašli ostatní démoni z kamenů a nedostal se do špatných rukou. Tak to fungovalo až do dob tvého dědy. Tvůj děda když byl o něco starší než ty, když zdědil to tajemství. Ale tenkrát se démon obsidiánu znovu probudil. Před třiceti lety tedy Henry Cros požádal o pomoc Stříbrný kříž, měli démona znovu uspat. Ale tehdy frakce Kříže, která usilovala o zničení toho kamene, konečně měla v radě za mnoho staletí převahu. Při pokusu o zničení kamene však zahynulo mnoho lidí, vědců i duchovních. Tvůj děda nechtěl, aby se to opakovalo a kámen, jenž měl hlídat ukradl.
Bohužel při útěku před frakcí Stříbrného kříže málem zemřel. Dlouho se věřilo, že byl obsidián ztracen na dně moře. Proto dali tvému dědečkovi pokoj po tolik let. Ale před pár měsíci se démon opět probudil. Tvůj dědeček byl lišák, celou tu dobu měl kámen dobře ukryt. Ale když se démon probudil... ucítili ho i ostatní, tudíž i Stříbrný kříž věděl, že kámen není ztracen. Když byl tvůj děda zabit jedním z démonů a kámen se nenašel, bylo jim jasné, že ho musíš mít ty. Oni už ví, že jsi démona probudil.
Brzo přijdou, Tommy, jsi v nebezpečí. Musíš kámen ukrýt, protože pokud ho získají... znovu se ho pokusí zničit."
"Proč mi to všechno říkáte?"
"Já, tak jako tvůj děda věřím, že Obsidián musí být zachráněn, pomohl jsem tvému dědovi. Teď však už nemůžu pomoci tobě. Mohl jsem tě jen varovat."
"Oni mě chtějí zabít?"
"Ano, Tommy, zabijí tě... a pak se pokusí kámen zničit, ale při tom znovu zemřou desítky lidí."
Tommy vlastně nevěděl, proč z pod mikiny vyndal na zlatém řetízku svůj černý kámen. A kněz sedící naproti němu se zhrozil. Už jen poslední pečeť držela démona svázaného, proboha.
"Tommy... teď mě dobře poslouchej, rozumíš?"
Muž začal mluvit velmi rychle a jeho hlas se třásl.
"Nesmíš nechat svého démona bojovat! Musíš ho schovat. Ten kámen ukryj někam, kde ho nenajdou. Poslední pečeť nesmí být zlomena. Pokud se tak stane... už démona nic neudrží!"
Tommy se zadíval na svůj kámen a pak na toho muže. Nechápal, co to znamená. Ta pečeť... praskla, když Arien bojoval s Divokým ametystem, ale žádné změny na něm nijak neviděl, proto jen pokrčil rameny ve své dětské naivitě. Pokud přijdou a budou mu chtít ublížit, jistě že ho Arien bude chránit, je to jeho povinnost.
Otec Franes jasně viděl, že chlapec nechápe, co to znamená. Tak mladý... proč musí tolik nevinných životů být zmařeno kvůli jednomu kameni?
"Pokusím se ti pomoci, Tommy, ale věř tomu, co říkám, nenech démona bojovat. Proti Němu nemůže zvítězit... oni to vědí... trvalo jim dlouho, než ho vyvolali... prosím, ukryj kámen do bezpečí!"
Otec se rychle zvedl, musel zpět, musel se vrátit dřív než ho budou hledat. Musí tomu chlapci pomoci. A dobře věděl jak. Bez rozloučení si sebral klobouk i plášť a zmizel z kavárny.
Tommy zůstal jen hledět na dveře. Jeho mysl byla zahlcena. Proč nemá Arien bojovat? Proti komu nevyhraje? Co to ten chlap mlel za nesmysly? Chlapec tomu nerozuměl, ale musel uznat, že musí být opatrný. Pokud po něm jde ještě ta organizace... navíc má na něj spadeno i safír od kterého neví co čekat...
Tommy rychle dopil svůj čaj a vydal se také k odchodu co nejkratší cestou domů.