Kapitola 31

Nastalo hrobové ticho. Oba muži se odhadovali pohledem. Jako kdyby si vzájemně četli myšlenky. Jedny říkali "chci zůstat, neposílej mě pryč" a druhé říkali "nechci abys odešel, prosím zůstaň". Byla to zvláštní chvíle plná napětí. Peter věděl, že pokud se chlapec rozhodně odejít, nebude ho moci zastavit. Ubíjela ho ta nejistota.
"Promiň zapomněl jsem že si přišel na čaj".
S tím už to Peter nevydržel a vydal se do kuchyně udělat chlapci čaj. Michail se naklonil aby na něj viděl. Chvíli ho pozoroval a přemýšlel co vlastně udělá až ten čaj vypije. Měl by odejít, ale už teď měl pocit že v něm všechno křičí aby tu zůstal. Ale jak? Nemůže se k Peterovi takhle lehce vloudit. Mohl by zůstat možná na jednu noc...ale co pak?

Tohle byl prostě neřešitelný problém. Nevěděl jak z téhle situace ven.
Když před ním přistál horký čaj ani to nezaznamenal. "Na copak myslíš"?
Michail k Peterovi zvedl pohled. Pak si povšiml hrnku před sebou a jeho zmrzlé tělo zaplesalo radostí. "Na nic důležitého".
Hovor plynul velmi pozvolna a oba muži se spolu skvěle bavili. Peter vyprávěl vtipné historky ze soudních síní a Michail se jen pohihňával. Netušil že právníci můžou být takhle zábavní. Pak se i Michail osmělil a trochu se rozpovídal, vyhýbal se sice všem nehezkým vzpomínkám a důležitým informacím o sobě. Vyprávěl Peterovi jak přijel do New Yorku a jak se s místními "domorodci" snažil domluvit.

"Takže ty jsi vlastně z Prahy že"?
Zase ten jeho výslech? Nemám ho rád...asi to bude nemoc z povolání.
"Ano, dalo by se říct".
"Musím uznat že mít takhle výřečného svědka u soudu, tak se raději půjdu zastřelit".
"Hm, to bys neměl, byla by tě škoda". S tím na něj Michail hodil očkem jako pravá koketa.
"Ty kecko jeden. Vypadáš jako celkem inteligentní mladík, cože si říkal že si studoval"?
"Já to neříkal".
To Peterovi bylo jasné, ale nějak z něj musel vypáčit pár informací.
"A prozradíš mi to"?
Michail na něj chvilku koukal. Hm, to bych mohl aby dal zas na chvíli s tím výslechem pokoj.
"Oficiálně či neoficiálně"?
Petera tahle otázka překvapila. Jak to myslí? "Obě možnosti".
"Dobře. Oficiálně Ekonomickou fakultu na Báňské fakultě v Ostravě. Neoficiálně fakultu umění na Ostravské univerzitě".
Peter vyvalil oči. On si ze mě dělá zase srandu nebo co. Já si myslel že to je nějaké chuďátko uprchlické a on to vysokoškolský student? No nepopírám, inteligentní na to je dost.
"A kterou z nich si dokončil"?

Michail se na něj vztekle podíval. "Ani jednu". S tím ho vážně přešla chuť do další konverzace.
Kdyby mu řekl více detailů bylo by to nebezpečné. Po gymnáziu ho otec nutil jít na nějaký ekonomický obor, což se mu vůbec nezamlouvalo. Matika a čísla mu moc nešli a věděl, že by ho to nebavilo a sotva by prolezl první ročník. Jeho víc bavila kresba, malování a umění. Matka ho v tom vždycky podporovala a říkala že má talent. Ale on ji nevěřil. Nakonec to přece jen risknul a jen tak z recese a bez otcova vědomí si dal přihlášku na fakultu umění. A oni ho opravdu přijali. Jeho práce se jim moc líbila. Tenkrát tam posílal takový jednoduchý portrét malé Nadi jak si hraje s ochmýřeným kuřátkem, které se právě vylíhlo.Byl z toho přijetí moc šťastný, protože tomu absolutně nedával naději. Samozřejmě to řekl matce a ta byla taky moc ráda, že se rozhodl jít svou cestou. Ale před otcem nesměli ani muknout a tak si vymysleli tuhle hru na lež. On bude předstírat že je na Ekonomické fakultě a přitom bude studovat umění. Byl to dobrý tah a chvíli se jim to dařilo tutlat. Ale žádná lež nevydrží navěky. Michail sklopil smutně hlavu. Pěkně řádil když se to dozvěděl. Kdybych uhnul, ušetřil bych si spoustu bolesti. Ale to já ne, já velký hrdina jsem se mu vysmál do tváře. Od té doby už jsem malovat nesměl, nebo spíš nemohl. To tenkrát jsem poprvé utekl. Ale on mě našel. Pokaždé mě našel.
S tím se Michail trochu roztřásl.

Peter tomu sice příliš nerozuměl, ale dal si dohromady dvě a dvě. Asi je nedokončil protože utekl. Ale proč utíkal? Tahle otázka mu stále vrtala hlavou. Co se stalo že tě to donutilo utíkat tak daleko? A před kým to vlastně utíkáš? Čeho, nebo koho se tak bojíš?