Kapitola 6

Chtěl jsem mu v té bažině pomoci, opravdu...ale nemohl jsem. Teď mi to přišlo vhod.
Sirion se ani nepohnul, když jsem z něj stáhnul plášť a opatrně mu sundal zbroj. Věděl jsem, že by to mohlo být nebezpečné a rozhodně jsem nestál o to, aby se mi můj pacient probudil předčasně a ještě s mečem po boku, mohlo by mě to stát hlavu. Proto jsem ho raději rychle odzbrojil a přichystal si výmluvu pro jeho případné probuzení. Ano, vždyť já jen kontroluji jeho poranění co jsem mu způsobil, nic víc...
Nepopírám v léčitelství jsem nikterak nevynikal, to mi však nebránilo Sirionovi vyhrnout tuniku a raději to poranění opravdu zkontrolovat. Nekrvácelo to a hojilo se to dobře. Čarodějům se rány hojily mnohem rychleji než lidem, takže pro ně ani vážná zranění nemusela znamenat smrt.
Ránu jsem však čistě převázal a začal se věnovat zbytku jeho těla. Nijak na mé hlazení nereagoval. Sice to nebylo zrovna dokonalé, ale alespoň něco.

Začal jsem mu přejíždět rukou po hrudi a čekal sebemenší reakci, ale nic se nedělo. Proto jsem se rozhodl trochu si pohrát a svou cestu opakovat jazykem. To už jsem cítil slabé zachvění jeho svalů, když jsem jazykem přejížděl přes jeho bradavku. Tak přeci z tebe není mrtvola.
Vydal jsem se k jeho kalhotám a pokusil se je rozvázat. Jen se nepohodlně zavrtěl, ale dál neodporoval. Když jsem se odvážil rukou vklouznout dovnitř, cítil jsem jak se jeho svaly napnuly a na chvilku zadržel dech. To byla jasná známka toho, že moc dobře věděl co s ním dělám i když byl stále mimo. Navíc jsem cítil jak pod mou rukou krásně mohutní a tvrdne. Začal jsem ho jemně laskat a přejíždět po jeho tvrdém mužství rukou, pak jsem mu kalhoty trochu stáhnul, abych ho mohl polaskat i ústy. Do poslední chvíle jsem čekal kdy mi za tohle utrhne hlavu. Tak přeci to tak těžké nebude. Skoro jsem si zamnul ruce. Kdepak ledovec, jsi pěkně smyslný jako všichni ostatní čarodějové, jen prostě rád děláš drahoty, bylo to kouzelné...ale jen po nějaký čas.
Když jsem jeho úd vzal do úst a obkroužil jeho špičku jazykem, cítil jsem jak se mě snaží setřást, ale bez úspěchu.
Ne Sirione, tentokrát se tak snadno odbýt nenechám. Tentokrát nemáš dost síly abys mi odporoval a já toho hodlám využít. Takže jen hezky lež a užívej si to.

Bohužel jsem se znovu mýlil.
Dostal jsem pěkně bolestivý pohlavek a pak už jsem jen cítil jak se mi znovu staví na odpor. Vzhlédl jsem a střetl se s jeho šedým zastřeným pohledem. Momentálně asi bojoval spíš sám se sebou než se mnou. Vím jistě že jsem ho vzrušil a že se mu to líbilo. Neřekl ani slovo, jen mi zajel rukou do vlasů a přitáhl si mě nahoru. To gesto mě vyvedlo z míry, ale hodlal jsem mu dát to co chtěl, proto jsem ho začal líbat. Byly to divoké vášnivé polibky, které se on snažil opětovat.
Nikdy bych netušil že je Sirion tak...tak krutý a vypočítavý a že tohle celé byla jenom past. Proto jsem naprosto nechápal jak jsem se ocitl mrštěný o strom. Nebylo to zrovna příjemné a navíc jsem dostal tvrdou šiškou po hlavě. Začal jsem nevrle vrčet. Jak si mohl dovolit mě přerušit?
Mé oči zaplály a já se ohlédl po stříbrném čaroději, který se zrovna pokoušel natáhnout si kalhoty a upravit se. Přitom mě bedlivě sledoval. Měl jsem chuť mu v tu chvíli vážně hodně ublížit, protože tahle malá hra vzrušila nejen jeho ale i mě.
Takže zas tak mrtvý jsi nebyl co? To byla opravdu velká chyba. Když jsem se přiblížil ucítil jsem na hrdle jeho meč a ten jeho výsměšný pohled.
Naštvalo mě to, velice. Už jsem měl dost těch jeho her na netykavku.
"Copak je? Tobě se to nelíbilo"?
"Nedovolil jsem ti se mě dotýkat nebo snad ano? A už vůbec mě svlékat".
Jeho hlas zněl opravdu ledově, ale já tušil že se nezlobí. Proto jsem se jen zářivě usmál, nedovolil si mi ani tě uspokojit, což byla chyba.
"Ale když já si nemohl pomoct, když jsi se mi tak nabízel".
Meč na mém hrdle zesílil tlak. Oba jsme se propalovali pohledem a já jen čekal co bude jeho další krok. Políbí mě snad znovu? Jako tenkrát večer? Už jsem dokonce i zjistil že se přestává ve vypjatých situacích ovládat a shazuje tu svou ledovou masku.
"A navíc se mi nezdálo že by ti mé něžnosti nějak vadily", s tím jsem drze rukou sjel do jeho klína a sevřel jeho vybouleninu přes kalhoty.
Jen vykulil oči, sykl a přestal na moment dávat pozor. Jeho meč jsem odrazil a povalil ho zpátky na zem.
"Proč se mi stále bráníš Sirione, copak nechápeš že to nemá cenu"?
Ale jeho ledový štít mě měl asi zastavit, jak ubohé. "Tenhle hloupý trik už jsem viděl".

Tohle na mě nestačí hlupáku. S tím jsem mu jeho pracně vytvořený štít začal roztápět a jen čekal až se mi povede jeho obranu prolomit a pak si ho vezmu ať chce nebo ne. Už žádné hraní si na schovávanou. Dokončím co jsem začal a tobě se to bude líbit ať chceš či nechceš. Čím víc se ale budeš bránit tím horší to bude.
Ale jedno jsem nebral v potaz. Tentokrát jsem se ze své minulé chyby nepoučil. Sirion, když už jeho obrana nestačila, prostě prudce a bez varování zaútočil. Jeho technika byla bezchybná. Nechal mě se zabývat tím štítem a když jsem ho konečně prorazil a chtěl ho políbit ucítil jsem kolem očí ledový vítr a pak už jsem nic neviděl. Jen tma. Mrazivá všeobjímající tma.
Snažil jsem se tu věc sundat, ale nešlo to. Sirion mě chytil pevně za paži a přitáhl si mě blíž. Pak už jsem jen slyšel jak mi šeptá do ucha.
"Neměl by jsi se snažit tohle kouzlo prorazit, tady ti tvá síla nepomůže. Pokud to zkusíš vypálíš si oči Ethane. Užij si těch pár hodin ve tmě, snad tě to poučí".
"Pár hodin"? To snad žertuje. Věděl jsem ale že má pravdu. Nenašel jsem způsob jak tu věc sundat. Silou to nešlo a bez ní jsem byl ztracený. Našel snad způsob jak mě porazit? Ano nepopíral jsem že má kouzla jsou spíše destruktivního rázu, tudíž jsem se z tohohle nedokázal vyvléknout.
"Parchante, koukej to kouzlo odvolat slyšíš"? Jen jsem ale slyšel jeho smích. Nikdo se mi nebude vysmívat. Nikdo se nebude smát mě, jednomu z nejsilnějších čarodějů. Já přešel na třetí úroveň za necelé dva roky. Se mnou si hrát nebudeš ty hloupé mladé štěně.
Jak chceš. Ukážu ti demonstraci mé moci. Pak mě budeš muset respektovat chtíc nechtíc.

Stačilo se jen soustředit a mé rudé vlasy začaly žhnout jako oheň. Tráva kolem začala černat a i stromy v dosahu začaly doutnat, kameny se třásly. Pak přišla velká tlaková, ohnivá vlna, která spálila vše v okruhu pár metrů. Sirion se sice stihl krýt, ale můj žár nemohl vydržet ani sebe tvrdší štít. Když jsem se po chvilce oklepal a konečně jsem mohl používat své oči uviděl jsem tu spoušť. Sirion ležel na zemi a ještě se z něj doutnalo. Jen jsem se pousmál.
Hlupáku. Myslíš si, že když čaroděje oslepíš, zbavíš ho tím moci magie? Ano možná, ale na mě to stačit nebude. "Podcenil si mě a to byla tvoje největší chyba. Už by jsi si neměl se mnou zahrávat, nebo toho budeš litovat. Tohle byla jen malá ukázka, nechtěj abych ti dokazoval co opravdu dovedu".
Doufal jsem že je stále ještě živý. Ale jak se zdálo měl tuhý kořínek. Jen málokterý tak mladý čaroděj by vydržel. Opravdu jsi velmi talentovaný, jen neumíš využívat svou energii a hloupě s ní plýtváš. Necháš ji unikat, když ji můžeš spoutat. Ne, stále jsi se ještě nenaučil to hlavní. A do té doby pro mě nejsi protivníkem, i když se občas snažíš.
Odnesl jsem jeho tělo k řece a hodil jsem ho do ní. Sice se mu to nelíbilo a hned začal prskat, povedlo se mi však smazat ten jeho pohrdavý úšklebek, což bylo vítězství. Navíc potřeboval trochu zchladit. Jen jsem ho sledoval jak zápasí s proudem řeky aby se neutopil.
"Copak je? Už se ti hraní se mnou nelíbí"? Vyškrábal se na břeh a já věděl jak to musí být potupné pro tak hrdého čaroděje.
Je mi líto Sirione, nedal jsi mi jinou možnost. Já to zkoušel po dobrém, ale ty si nechtěl. Tak to půjde po zlém. Zlomit tě dá práci, ale já to dokážu.
S tím jsem ho tam zanechal promočeného a zraněného. Jen si užij porážku až dokonce. Vychutnej si tu hořkost a dobře si ji zapamatuj. Ještě jich zažiješ spoustu. Brzo se zase setkáme a pak...kdo ví jestli to vůbec přežiješ. Nutno ale podotknout že by tě byla velká škoda.

Chytil jsem si svého koně a rychlým tryskem jsem se vydal pryč. Nemohl jsem zůstat. Byl jsem příliš rozčilený a vzrušený. Byl bych ho zabil a to jsem ještě nechtěl. Už brzy Sirione, už brzy budeš můj.
Byl jsem spokojený. Tohle bylo první kolo. Příště už nebude žádné odporování. Příště mě budeš respektovat, nebo tě k tomu znovu donutím. Nikdy se nevzdám Sirione, ne dokud nedostanu co chci. A já chci tebe. A chci aby si se mnou spal dobrovolně, vím že tě vzrušuji. Stačí jen zlomit tu tvou hrdost a pýchu a budeš skvělý milenec. Pokud ani to nepomůže tak ti zlomím jiné části těla. Je to přeci tak jednoduché....jen si stačí vybrat. Buď budeš spolupracovat, nebo to prostě bude bolet.

Byl jsem natolik rozrušený tím výstupem že jsem koně hnal celou noc. Nad ránem jsem dorazil do malé vesničky na hranicích Askádie. Lid byl celkem vstřícný, ale cítil jsem jejich strach. Dokonce na mě povolali i starostu. Vážně jsem neměl náladu na tyhle jejich ustrašené výlevy oddanosti a tak jsem uvažoval že raději zmizím. Ale pak jsem zahlédl starostova mladého synka a mé tělo si jasně říkalo o pozornost. Dobře tak žádný útěk.
S velkou chutí jsem se nakvartýroval ke starostovi domů, takový mocný čaroděj potřebuje nakrmit a napojit, aby nebyl nevrlý. Protože nevrlý čaroděj může znamenat zkázu celé vesnice. Myslím že už s tím měli pravděpodobně neblahé zkušenosti, takže jsem toho jen využil.
Obsluhoval mě právě jeho syn. Byl to rozkošný malý blonďáček, sotva patnáctiletý. Úplně se mi zbíhaly sliny. Proto jsem si ho hned po večeři zabavil do svého pokoje. Sice ho starostova žena bránila, ale to mě nemohlo zastavit. Nakonec to byl dobrý obchod. Jejich syn za život jejich vesnice. Nedalo by mi tolik práce ji celou podpálit a jasně jsem to dal najevo. Už mi to bylo jedno. Nemusel jsem brát na lidi ohled. Už jsem nespadal pod radu čarodějů, tudíž pro mne pravidla neplatila. Takže ten malý blonďáček byl jenom můj.
Zatáhl jsem ho k sobě do pokoje a poručil mu ať se svlékne. Sice chvíli dělal hloupého, ale po chvilce se jen umoudřil a svlékl se. Kochal jsem se tím mladým tělem, ale přitom jsem myslel na úplně jiné tělo, které jsem mohl včera ochutnat, které mi mohlo patřit. Ne, nesmím na to myslet, nebo dostanu zase zlost a zničím si svou hračku.
Přitáhl jsem si ho blíž a pomalu si vychutnával jeho tělo. Nijak se mi nebránil, což bylo jenom dobře. Neměl jsem náladu na další souboj. Pak jsem ho donutil si přede mne kleknout a jasně mu dal najevo co po něm vyžaduji. Snažil se uhnout a začal plakat, ale to mu nijak nepomohlo a musel mi udělat dobře ústy. Potřeboval jsem to. Dostat ten tlak pryč, konečně se uvolnit. Byl sice nezkušený a nevěděl co má dělat, ale i tak jsem si to celkem užil. Když jsem naplnil jeho ústa svým semenem odhodil jsem ho na postel a vrhnul se na něj. Sice i nadále plakal, ale mě to bylo jedno. Roztáhl jsem mu jeho zadeček a hrubě jsem do něj začal vnikat. Křičel...ale pro mě jeho křik byla slast.
Trápil jsem ho ještě několikrát, abych ukojil svůj chtíč, než mi po třetí odpadl a zůstal jen bezvládně ležet. Ach ti lidé, mají tak mizernou výdrž. Byl jsem trochu zklamaný, ale co se dalo dělat. Byl vážně moc hezký a tak jsem ho u sebe nechal spát. Nijak mi nevadil a navíc jsem se ho tak mohl stále dotýkat.

Když jsem se později odpoledne oblékal viděl jsem na prostěradle spoustu krve. Pravděpodobně jsem ho při svém posledním vpádu poranil. Ale je mladý a brzo se zahojí. Za svůj nocleh i společnost jsem řádně zaplatil, i když starosta peníze odmítl. Jeho chyba. Musel jsem se vydat dál. Stále mě něco hnalo pryč, co nejdál z těhle krajů. Ano Esenie, mé útočiště, tam najdu zase na chvíli klid a rozptýlení. Tam zapomenu na stříbrného čaroděje.Nebylo to tak daleko na pobřeží a tak jsem hned vyrazil. Koupel, ano potřebuji horkou vonnou koupel. Připadám si špinavě. A otroky, spoustu otroků, masáže...ano to je ono.
Potřebuju dovolenou, toho stresu je na mě až příliš.