Ale jeden čaroděj se mi přeci jen i přes mé varování nastěhoval do stanu. Byl to Indril, který si tu léčil svá zranění. Už vypadal celkem zdravě a k mé nelibosti i rozesmátě. Pravděpodobně tušil, že má technika svádění selhala, jinak bych prý tak nesoptil. Opravdu se mi třásla ruka když jsem si představil jak ho pomalu škrtím. Hezká představa. Vykázal jsem ho z mého stanu. Odmítl však odejít a začal se lísat. Pokud něco nesnáším tak tohle.
Neměl jsem chuť, ano ať to zní sebe hloupěji prostě jsem nechtěl sex, ne s ním. Proto jsem ho z mého stanu přímo vyhodil. Pár dní jsem ani nepřijal žádného otroka, což bylo u mě nezvyklé. Ale nemohl jsem. Proto se začaly brzo šířit nehezké řeči. Musel jsem se ukázat na nějakém večírku a snažit se být okouzlující jako vždy, i když mi to lezlo na nervy. Večírek to byl celkem zábavný, ale já byl duchem nepřítomen.
Takhle to šlo pár dní, než jsem se dokázal plně zklidnit a zase si užívat krás těhle rajských ostrovů. Ale můj klid netrval moc dlouho.
Na ostrovy doputovala nedobrá zpráva. Pár čarodějů dostalo černý pergamen s červenými insigniemi. Dobře jsem věděl co to znamená. To nejhorší co může nastat. Lov.
Rada vyhlásila pravděpodobně lov na některého zběhlého čaroděje. Občas se to stávalo, že někdo nebyl schopen dál svou sílu poutat a stal se tak nebezpečným, nebo se jinak prohřešil vůči zákonům a kodexu. Nálada na Esenských ostrovech se rázem stala pohřební.Viděl jsem tři takové pergameny. Většinou se posílal jen jeden, což mě zaujalo. Radě opravdu asi velmi záleží na odstranění zběha.
Nikdo z čarodějů nebyl nadšen. Tohle byla ta stinná stránka naší moci. Když jeden z nás zradil či se jinak prohřešil musel ho zabít jiný čaroděj. Rozsudek smrti, to byl černý pergamen. Sám jsem ho také jednou obdržel a velmi nerad jsem na to vzpomínal. Na smrt toho mladého chudáka, ve kterém se probudila velká moc, on ji však odmítl a tak ho pohltila.
Byl jsem zvědavý kdo tyto pergameny převezme. Komu jsou určeny? A kdo je na černé listině? Rovnou tři pergameny? Jak zvláštní.
První dostal čaroděj jménem Lodar. Nutno podotknout že ho přijal skoro s nadšením. Tohoto čaroděje jsem neměl vůbec rád. By známý svým napadáním lidských vesnic a nic si nedělal ani ze zabíjení svých druhů. Proto byl považován za něco jako lovce čarodějů a každý černý pergamen pro něj byl vítaným zpestřením. Nechápal jsem jak mu to rada může trpět, ale dělal za ni špinavou práci, takže byl stále v milosti.
Proto se od něj raději všichni drželi dál, dokonce jeho stan byl na opačném konci ostrova, daleko od všech.
Polilo mě horko. Ať už je rozsudek pro kohokoliv už teď jsem ho litoval.
Další dostal Istet, byl to skvělý runový čaroděj a ovládal i starou magii dávno zapomenutou. Ten naopak z poselství radost vůbec neměl a ani to neskrýval. Třetí byl určen pro Capriho, místního smíška. Byl to velmi oblíbený čaroděj u všech, protože měl jednu neocenitelnou vlastnost, bavit ostatní ať už historkami ze světa nebo vymyšlenými příběhy. Nechápal jsem proč právě on dostal také pergamen. A myslím že to nechápal ani on sám, protože si zprvu myslel že je to špatný žert jeho přátel. Když však viděl jak jsou všichni čarodějové kolem ztichlý, pochopil že nejde o žert a i s pergamenem se vytratil.
Jméno lovné zvěře bylo tajné a směli ho znát jen lovci.
Ale já měl takový strašně tísnivý pocit, zvlášť když jsem si vybavil Lodarův pohled na mou osobu. Ten úšklebek byl děsivý. Proto jsem pojal nebezpečné podezření že na jeho pergamenu je mé jméno. Z toho jsem se celkem orosil, protože jít proti Lodarovi bylo velmi nebezpečné, proto jsem se mu vždy poctivě vyhýbal.
Ale co ty ostatní dva? Rozhodl jsem se zjistit pravdu. Nepopírám, zvědavost nebyla zrovna mou dobrou vlastností.
Plán byl jednoduchý, vloudit se do přízně jednoho z obdarovaných černým pergamenem. Zkoušel jsem to u Capriho, protože jsem měl největší naději u něj. Bohužel zpráva ho natolik zasáhla že jsem se raději neodvažoval rušit jeho klid. Chápal jsem jak se asi teď cítí. Proto mé kroky vedly ke stanu Isteta, který mě rád přijal. Chvíli jsme spolu mluvili. Záměrně se vyhýbal tomu tématu.
"Četl jsi ho"?
Jen kývl a jeho tvář najednou jako kdyby zestárla o několik let jak celý zešedl. Říkalo se že Istat má elfskou krev, proto je schopný používat tak zvláštní magii a navíc to byl i slušný léčitel.
"Proč? Proč rada posílá mne? Nerozumím tomu. Proč tři pergameny? Je na všech stejné jméno"?
O tom jsem pochyboval. Proč by rada posílala na lov jedné kořisti tři čaroděje? To by se museli kořisti hodně obávat. Ale zase rovnou tři kořisti? To bylo také nezvyklé.
"Znáš jméno na něm napsané"?
Opatrně jsem sondoval jestli ho Istat zná. Znovu jen kývl a sklopil hlavu.
"Nemohu ti říct to jméno, to přeci víš".
"Chápu to".
Ale pak mě napadla spásná myšlenka. Já už přeci nepodléhám radě. Jsem vyhnanec, takže... . "Zbavím tě tvého břemene pokud si to budeš přát". Myslím že rozuměl kam tím mířím.
"Nezaslouží si zemřít, nerozumím tomu rozkazu". Pohlédl na pergamen, který měl už porušenou pečeť. "Pokud to udělám riskuji svůj i tvůj život". "Já vím". Záleželo jen na něm jak se rozhodne. Mohl jsem ho klidně zbavit jeho břemena a pergamen převzít. To že už tak nade mnou visí rozsudek smrti jsem nějak tušil, takže bylo celkem jedno jestli někoho stáhnu sebou či ne.
Navíc jsem měl takové divné tušení. Nevím z čeho pramenilo, prostě jsem jen cítil neklid a to se mi vůbec nelíbilo.
Istet mi pomalu předal pergamen, nic neřekl jen na mě hleděl s nadějí v očích.
Chápal jsem že abych ho neohrozil musím něco udělat.
"Omlouvám se...".
Bez varování jsem ho tvrdě praštil až se sesunul k zemi. Bylo to nezbytné. Budeš mi vděčný, pravděpodobně jsem ti zachránil život. I s pergamenem jsem rychle opustil jeho stan. Snad to bude vypadat jako krádež a ten chudák nebude v podezření.
Rychle jsem vyhledal svůj stan. Bál jsem se pergamen otevřít. Ano zní to divně, velký čaroděj Ethan se bál kusu papíru. Nakonec jsem sebral odvahu a otevřel ho. Vytřeštil jsem oči když jsem si přečetl to jméno a svitek mi vypadl z ruky.
Proč? Proč právě ty?
Na černém pergamenu se vyjímalo jen jedno jméno napsané červenou tuží. Sirion.
Nerozumím tomu. Proč se tě rada snaží zabít? Nepatříš přeci mezi zrádce, nezabíjíš nevinné lidi a svou moc používáš rozumě, většinou. Proč tě odsoudili k smrti? Vůbec jsem tomu nerozuměl. Ale rozhodl jsem se jednat. Neměl jsem čas přemýšlet nad nějakými důsledky. Sirion je přeci můj, jen můj. A nikdo nemá právo ho zabíjet. Musím zjistit co tohle znamená. Proč Sirion tak radě vadí? Má to snad něco společného s jeho útěkem z Nasarenu?
Pak jsem si uvědomil tu skutečnost. Pokud je i na ostatních dvou pergamenech jeho jméno...proboha Sirione, jestli tě najde Lodar dřív než já bude z tebe hvězdný prach.
Proto jsem neváhal ani vteřinu a vyrazil jsem pryč s Esenských ostrovů jak jen to šlo. Musím tě najít a varovat tě. Neuvažoval jsem proč ho chci zachránit, prostě jsem neměl rád když mi někdo kradl hračky.
Ještě před svým odjezdem jsem potkal Capriho, už vypadal mnohem lépe a zase se usmíval, což mi bylo trochu podezřelé. Silná medovina mu stoupla do hlavy, takže mi vyžvanil že svůj pergamen předal Lodarovi, protože ho moc chtěl. Zbavil se tím povinnosti špinit si ruce a navíc nemusí ohrožovat svůj vlastní život. Vůbec mě to nepotěšilo.Proto jsem rychle zmizel. Věděl jsem že Lodar při lovu nespěchá a vychutnává si to do každého kousíčku. Bylo to až odporně úchylné. Mám štěstí, když budu pospíchat, můj náskok může být až dva dny. Ale jak Siriona najdu už jsem nevěděl. Důležité ale bylo že jsem ho najít musel a pokusit se ho alespoň varovat nebo raději přímo ochránit.
Já neměl to čemu lidé rádi říkají svědomí, smrt nějakého čaroděje mi byla ukradená, ale Siriona jsem nechtěl nechat zemřít. Ne po tom co mě tak strašně rozčílil. Nechtěl jsem si přiznat že k němu něco cítím, ale spíš to byla touha po jeho těle než jakýkoliv jiný cit. A Lodar? To že ho možná budu muset zabít mi hlavu nelámalo, neměl jsem ho rád, kdo by měl rád tyhle lovecké psy. On zabíjel jen ze zábavy své druhy a to bylo něco, co se mi vždy hnusilo. Možná i já měl soucit či jiné dobré vlastnosti, to zjištění bylo děsivé.
Rychle jsem pobídl svého koně a přihnal jsem se do přístavu, kde jsem si chytil tu nejrychlejší přepravní loď.
Žádné komentáře:
Okomentovat