Ludus Kargo VII

O měsíc později

Flavius nervózně přecházel po své pracovně a v ruce žmoulal kus papíru se vzkazem. Nemohl uvěřit, že zapomněl na svou splátku lichváři. Ale jeho svět se poslední měsíc zaobíral jen jeho milovaným gladiátorem. Dokonce i Dianeira si na jejich vztah brzy zvykla a Ramia si oblíbila, což mladého architekta nesmírně těšilo. Bohužel si Dianeira velmi oblíbila i Marca Gnaea Vatiu a bylo tedy jen otázkou času, kdy tento hrdina Říma přijde Flavia požádat o formální zasnoubení. Už tak spolu ti dva trávili spoustu času a Flavius si nepřál, aby Dianeiru označovali za pouhou milenku tohoto významného muže.

Nyní však bylo potřeba vyřešit vrácení peněz lichváři. Problém však tkvěl v tom, že Flavius tolik peněz neměl. Chytrý lichvář si samozřejmě započítal až děsivě vysoké úroky, a tak se půjčená částka skoro zdvojnásobila. Byla jen jediná možnost. S lichvářem se sejít a nějak ho přesvědčit o dalším odkladu dluhu. Flavius však nevěřil, že v tom bude úspěšný.

I Ramio si všiml, že je jeho přítel od časného rána velmi zachmuřený. A i když, tak jako všichni v domě, měl zákaz vstupovat do Flaviovy pracovny, přesto tento zákaz porušil a tiše se za ním vkradl. Dokonce ho skoro k smrti vylekal, když ho zezadu tiše objal kolem pasu.

"Copak se děje? Něco trápí tvou mysl?"
"Ano trápí, Ramio. A nejen mou mysl, i můj dům."
"Mohu ti nějak pomoci?"
"Ne, nemůžeš, to jsou…pracovní záležitosti, nic vážného. Když mě omluvíš, mám dnes ještě schůzku."

Ramiovi se tato výmluva nezdála moc věrohodná. I když se na něj Flavius usmíval, přesto cítil, že něco není v pořádku. Svého přítele však nechal odejít.

Náměstí Říma, chudinská čtvrť

Setkání s lichvářem Tiberiem Antiem Ioviniem na takovém místě, v zapadlé části chudinské čtvrti, bylo nebezpečné. Flavius si byl dobře vědom rizika okradení nebo zabití, to bylo ve zdejších špinavých úzkých uličkách běžné. Proto měl tentokrát na svou obranu schovanou pod pláštěm krátkou dýku. Věřil, že díky svému výcviku by se dokázal ubránit kdejakému zloději.
Když konečně dorazil do většího dvora s malou kašnou, stanul tváří v tvář lichváři a jeho dvěma pomocníkům. Vypadali jako nějací žoldáci a křivě se usmívali. Tehdy Flavius pochopil, že o odkladu nemá cenu smlouvat.

"Rád vás znovu vidím, Flavie Vere, doufám, že nesete svůj dluh. Dnes je to přesně měsíc, kdy jste si ode mě půjčil nemalý obnos. Jistě chápete, že dluhy se platit musí."
"Zklamu vás, Tiberie Antie, ale svůj dluh nenesu. Nebylo pro mě možné sehnat tak veliký obnos v tak krátkém čase."
"Ale co to povídáte? Jaké lži se mi snažíte věšet na nos? Vaše ctěná sestra je přeci milenkou Hrdiny z Germánie, mohl jste ho požádat o půjčku."
"Věřím, že jsme oba čestní muži, Tiberie Antie, copak se nemůžeme domluvit na prodloužení splatnosti mého dluhu? Nebo jiné formy platby?"

Flavius příliš nevěřil, že by s uctivým tónem u tohoto muže, který se mu už svou podstatou hnusil, nějak uspěl. Tiberius Antius to však překvapivě skutečně začal zvažovat. To nevěstilo nic dobrého.

"No… možná ano, možná bychom se mohli domluvit jinak. Máme společného přítele, jistého Tita Crotilu. Lišák je to jeden starý. Ale po pár džbánech dobrého vína velmi povídavý. Řekl mi, že jste od něj koupil gladiátora jménem Apollonius. Boha slunce Římské arény, je tomu tak?"
Flavius rázem pochopil, kam tento slizký člověk míří. Nemohl dovolit, aby se zmocnil jeho milovaného. Nemohl se ho vzdát a znovu ho ztratit. Horečnatě se snažil vymyslet způsob, jak se z toho celého vyvléknout, jak lichváře uchlácholit. Napadla ho však naprosto bláznivá myšlenka.

"A co sázka, Tiberie Antie? Máte přeci rád sázky, nebo ne?"
"Sázka? O čem to mluvíte?"
"Máte pravdu, odkoupil jsem gladiátora Apollonia, aby pro mě zápasil. Najít vhodného soupeře však není lehké. Vsadíme se tedy, že můj gladiátor porazí kohokoliv, koho proti němu pošlete, tím jsem si jist. Veřejný souboj pro potěchu obyvatel Říma. Pokud vyhraji naši sázku, můžete si nechat peníze za vstupné i sázky, můj dluh tím bude smazán. Jistě přijde mnoho lidí, aby viděli vítěze Primu na posledních hrách. Jistě se přijdou podívat na zápas Boha slunce. Dám vám i možnost vybrat rovnou tři protivníky."
"Jak pošetilé."

Tiberius Antius se musel opravdu hlasitě rozesmát. Už velmi dlouho ho nikdo takto nepobavil. Ale když na tu nabídku pohlédl z širšího hlediska, měla pro něj jen samé výhody. Začne být znám jako pořadatel gladiátorského zápasu. Bude moci vybírat vstupné, i sázky na souboj. To jistě pokryje dluh mladého architekta, a ještě se sám zviditelní.

"Ale co když váš gladiátor prohraje? Pokud se tak stane, bude můj. Jako splátka vašeho dluhu bude dostačující. Vydělá mi mnoho peněz."

Flavius se zarazil. Nepomyslel na následky své snahy, stejně jako před měsícem, kdy si od lichváře vypůjčil tak velký obnos peněz. Nyní však už svou sázku nemohl vzít zpět. Pokud se tak stane, a Ramio prohraje, přijde o něj. To nemohl dopustit. Ve svého gladiátora však věřil. Ano, nyní mu Ramio přeci jen může pomoci.

"Dobrá, takže ujednáno. Stanovte datum zápasu."
"Odedneška za týden, Flavie Vere, pak splatíte svůj dluh. A ať to bude jakýmkoliv způsobem, tak jako tak vyhraju."

---------------------------------------------------------------------------

"Vítejte dobří lidé Říma, vítejte na této netradiční zábavě, kterou pro vás připravil štědrý Tiberius Antius Iovinius. Dnes budete svědky nevídaného zápasu mezi několika titány."

Flavius se strachem pozoroval dva urostlé zápasníky, které sebou přivedl lichvář. I když znal sílu svého přítele, přesto v jeho nitru hlodal červ pochyb. Zahleděl se na Ramia, který si zrovna dopínal svou zbroj a obdařil ho úsměvem plným naděje. Když mu Flavius před pár dny o všem řekl, zděsil se, co vše způsobil, když Titovi Crotilovi sám poradil tak horentní sumu za své odkoupení. Netušil, co vše pro to musel Flavius udělat, proto se okamžitě rozhodl účastnit se tohoto představení. Doufal, že to bude jeho poslední boj za svou svobodu a lásku k Flaviovi.
Pouliční zápasy byly sice zakázány městskou vyhláškou, ale pokud se boj pořádal na soukromém pozemku, dal se před strážemi města snadno ututlat. I Ramio si prohlédl své protivníky. Znal tyhle souboje, v nich neplatila žádná čest ani pravidla, tak jako v aréně. Trochu ho zmátlo, když viděl jen dva protivníky, i když Tiberius Antius měl možnost tří. Neměl z toho příliš dobrý pocit, cítil nějakou podlost. Nevěděl, zda bude bojovat s oběma muži zároveň, nebo postupně. Musel však vyhrát. I kdyby se mu však zvítězit nepodařilo, hodlal lichváře usmrtit a tím tohle vše jednou pro vždy ukončit. Hrozilo by mu vězení, možná bude muset utéct z Říma, ale udělal by cokoliv, aby svého přítele nenechal dále vydírat.

"Dobří Římané, pohleďte na mocného Boha slunce, gladiátora Apollonia, který dokázal zvítězit na hrách ve velké aréně!"

Ozval se hlasitý potlesk, provolávání slávy a pískot. Všichni návštěvníci, kteří stáli v půlkruhu kolem gladiátorů, byli nadšením bez sebe. Vzduchem létaly všemožné sázky, tak jako měšce s penězi.

"A proti tomuto velkému polobohovi dnes nastoupí Gerxius a Namri z Germánie! Otroci, kteří více než týden sami dva bránili svou ves před celou eskadrou Římanů!"

Těžké štíty a sekery proti dvěma římským mečům, to měl být dokonalý souboj pro zraky všech přítomných. Flavius však svého gladiátora v poslední chvíli zastavil.

"Dost, prosím. Já…seženu ty peníze a zaplatím mu, jen nebojuj."
"Neměj strach, jsem přeci Bůh slunce. Neprohraju. Co jsem způsobil, musím i odčinit, Flavie. Věř ve mě."

Ramio se nedal zastavit. Se svou přilbicí a štítem ve tvaru slunce hrdě vyšel do improvizované arény, tvořené lidskými těly. Rozhlédl se po nich a zvednul svůj meč nad hlavu. Neměl však mnoho času získat si publikum na svou stranu. Oba Germáni se na něj vrhli. Zdálo se, že byli opravdu hodně sehraní, zvyklí zápasit společně ve dvou, což pro Ramia nebylo příjemné. Jejich fyzická síla ho převyšovala. Unavit dva takové bojovníky, zvyklé na kruté podmínky války nebylo možné. První z taktik Ludus Kargo selhala už v počátku souboje.

Ani Ramiovy rychlé přesné výpady se neshledaly s přílišnou úspěšností a po patnácti minutách boje vyčerpal spíše sebe. Utržil už pár nehezkých zranění a jedna ruka ho ošklivě bolela. Hádal, že byla zlomená. I přesto, že tak přišel o možnost se bránit štítem, nehodlal se vzdát. I oba dva Germáni do zápasu dávali všechno. Kdo ví, jaké motivy je k tomu vedly. Slibovaná volnost a svoboda? Možná to byla tak silná motivace, že odmítali polevit v boji. Ramio však věděl, že každý protivník má nějakou slabinu. Ramio si povšiml podobnosti v tváři obou mužů. Mohl jen hádat, že jsou příbuzní. Možná bratři? Byl to jen odhad, ale už to mu poskytovalo jistou šanci. Zaměřil se tedy jen na jednoho z nich, aby donutil toho druhého ho bránit. Byl to riskantní krok. Nemusel vyjít, ale přesto se Ramiovi povedlo mezi oba muže proniknout a zmást je. Pak už stačilo jen jednoho vážně zranit, což se mu povedlo, když mu přeřízl šlachy pod kolenem. Dál nebyl schopný boje. Zbylý Germán však nedal znát strach. Sám však už nebyl tak dobrým bojovníkem, a jeho útoky neměl kdo doplňovat. Ramio použil staré dobré moudro: "Rozděl a panuj."

I druhého protivníka tedy po chvíli zdolal. Ani jednoho z mužů však nezabil. Co kdyby pak chtěl Tiberius Antius jejich usmrcení uhradit? To by jim ještě scházelo. Unaven, s několika hlubokými škrábanci, Ramio přeci jen pozdravil skandující publikum. Dnešní souboj považoval za ukončený. Ovšem příliš podcenil proradného lichváře.

"Snadná kořist pro Boha slunce, tito Germáni. Měli bychom mu nabídnout kvalitnějšího soupeře, co myslíte? Někoho hodného jeho velikosti a síly."

Špalír diváků se po chvíli rozestoupil, když několik mužů začalo tlačit velký vůz překrytý plachtou. Tiberius Antius hodlal přeci jen využít všech svých tří možností, aby Boha slunce pokořil.

Flavius na ten vůz hleděl se strachem, pod plachtou se něco hýbalo. Povšiml si, že je Ramio zraněn a unaven, ale zápas nebylo možné zastavit. Do jakého bláznovství je oba uvrhl. Jakému nebezpečí vystavil svého milovaného jen pro svou sobeckou lásku.
Tiberius Antius měl rád nečekaná překvapení. Proto také sám zamířil k vozu a stáhl z něj plachtu. Uvnitř byly dva rozběsnění tygři ve velké kleci. Mezi diváky a přihlížejícími to zašumělo. Tohle samozřejmě už ani oni nepovažovali za zrovna férový boj. Sázky se tedy ještě zvýšily a všichni nadšeně čekali na krveprolití.

"Dohoda zněla, tři protivníky Tiberie Antie. Ne čtyři. Jsem si jist, že jste se musel přepočítat."
"Nikoliv, Flavie Vere, Germány jsem bral jako jednoho protivníka. Byli nerozdělitelní. Mám tedy ještě dvě možnosti porazit Boha slunce. Nebo jste se snad zalekl? Je snad moc Boha slunce, kterou jsme všichni viděli v aréně, jen výmysl?"
"Zdejší místo není dostatečně zabezpečeno, takový souboj nelze uskutečnit."

Flavius se snažil všemocně najít způsob, jak Ramia ochránit. Se svými zraněními a únavou přeci nemohl jít proti dvěma tygrům. To bylo neslýchané, příliš nebezpečné. Ale Tiberius Antius na jeho slova nedbal. Na jeho rtech hrál pobavený úsměv. Hodlal vyhrát za každou cenu. Vyhnal všechny diváky na střechy přilehlých domů a celý dvůr byl uzavřen pevnými vraty. Vznikl tak uzavřený prostor. Ovšem i ve hrách bylo zvykem šelmy vždy vázat na řetěz k zemi, nebo zdem. Tiberius se ale rozhodl. Aniž by čekal na další odpor mladého architekta, oba tygry vypustil na volno do dvora.

Byla to děsivá podívaná. Oba tygři byly opravdu velcí a zdálo se, že i rozdráždění a hladoví. Oba dva se mohli pohybovat po dvoře naprosto volně, a tak hned z počátku zaútočili na Ramia současně. Jen stěží se vyhnul silným tlapám, ostrým drápům a odkulil se až k malé kašně. Nedokázal bojovat s oběma najednou, to nebylo možné, ani kdyby byl při plné síle. Musel tedy jednoho z tygrů nějak zaměstnat.
Šelmy se už od pradávna bály ohně a toho Ramio hodlal využít. Povedlo se mu v rychlosti rozdělat pár jisker na louči, která visela na jedné ze zdí jako osvětlení při temných nocích. Pak už jen stačilo odtlačit vůz se slámou a podpálit ho. Tiberius Antius asi nepočítal s tím, že gladiátor využije všechno ve svém okolí. Příliš podcenil Ramiovu chytrost, rychlost a odhodlanost. Jednoho tygra hořící vůz přeci jen zaplašil a uvěznil ho u zdi, teď už jen zbývalo zbavit se toho druhého. Pro všechny diváky na střechách to nejspíše vypadalo velmi jednoduše. Ovšem pravda byla jiná. Ramio, unavený a zpocený, už nedokázal používat svůj štít. Zlomená ruka mu natekla a nevešla se do popruhu. Ztratil i možnost svírat meč, a také jeho pohyblivost se snížila. Při prudkém výpadu pak stačila chvilka nepozornosti, krátký úkrok stranou, a tygr využil Ramiova odhaleného boku, aby se do něj zakousl. Šelma vážila mnohem víc než mladý gladiátor. a tak Ramia povalila pod sebe a snažila se mu prokousnout hrdlo.

Ze střechy se ozval Flaviův vyděšený výkřik, po něm se však, jak šelma, tak i její kořist, přestali hýbat. Zprvu vůbec nebylo jasné, kdo tento boj vyhrál. Až po chvíli se mladý gladiátor přece jen pohnul a začal se soukat z pod těžkého tygřího těla. Udělal chybu a odnesl ji vážným poraněním boku, které silně krvácelo. Ale podařilo se mu tygra na sobě usmrtit.

"Vítěz zápasu je znám, Tiberie Antie. Apollonius opět zvítězil nad vašimi zápasníky i šelmami. Ukončeme tedy toto divadlo. Je jasné, že naši sázku jsem vyhrál."

Flaviův hlas se třásl, přesto se snažil udržet si poslední kousky zdravého rozumu a neseskočit z nízké střechy, aby Ramia ochránil vlastním tělem. Gladiátor klečel zraněn a unaven na jednom koleni a přidržoval si svá zranění. Stačil však jediný pohled na úlisného lichváře, aby dal jasně najevo, že pokud neukončí tento zápas, bude mít dost síly ukončit ještě i jeho život.
Možná, že se Tiberius Antius toho pohledu opravdu zalekl. Odhodlání bojovat z nich sálalo přímo ďábelsky. Proto tedy mávl rukou na znamení ukončení zápasu. Lidé na střechách povykovali a tleskali vítězi netradičního zápasu. Byla to překrásná podívaná.
Nakonec Flavius, bez ohledu na okolnosti a jednoho dosud živého, ale omráčeného tygra, seskočil do improvizované arény, aby svého přítele prohlédl a zkontroloval jeho rány. Byly hluboké a nejspíš velmi bolestivé, ale nezdálo se, že by gladiátora ohrožovaly na životě.

"Dokázal jsi to… tolik jsem se bál."
"Už… žádné půjčky, nikdy."

Flavius se musel slovům svého přítele rozesmát. Rychle mu je také pokýváním hlavy potvrdil. Také se snažil zahnat slzy, které se mu draly do očí.

"Pojď…musíme jít. Potřebuješ doktora."

Flaviův dluh byl toho dne splacen. Už nikdy nechtěl mít co dočinění s žádným lichvářem, tím méně s Tiberiem Antiem, který si toho dne přišel na pěkný obnos peněz za vyhrané sázky. Překvapivě i on sám vsadil na vítězství Boha slunce nemalé jmění. Jako kdyby tušil, že tuto sázku nemůže vyhrát, i kdyby do souboje postavil samotného titána. Nebylo to možné. Bohové už byli od začátku nakloněni mladému architektovi a jeho gladiátorovi.

-----------------------------------------------------------------------------------------------

"Necukej sebou, musí se to zašít!"

Marně se Flavius snažil svého přítele udržet na kamenném stolci u místního doktora. I když v sobě měl už druhý džbán silné medoviny, stále byl při síle.

"Počkej, co děláš? Ramio neee…"

Zkušený doktor, který byl zvyklý ošetřovat i římské legionáře ve válce, nad tím jen pobaveně zakroutil hlavou. Poraněný gladiátor stáhl Flavia Vera přímo na sebe, zranění nezranění, a než ho obdaroval velmi vášnivým polibkem, skoro ho přelomil v objetí. Mladý architekt se sice snažil bránit, ale smyslnosti Ramiových rtů odolat nedokázal. V tu chvíli jako by oba zapomněli na přítomného doktora, jako kdyby se potřebovali oba ujistit, že jsou zde, živí, poměrně zdraví a hlavně spolu. Obstáli před další velkou zkouškou a oba věřili, že byla i jejich poslední.

"Ehm, ehm… nerad vás ruším, ale ta rána na boku se musí zašít, takže pokud vašeho přítele nemám přivázat, snažte se ho držet."

Oba dva muži se tomu museli rozesmát. Flavius se z gladiátorovy náruče přeci jen vykroutil, sám celý od jeho krve. Ruce mu zákeřně sevřel nad hlavou a zahleděl se mu do očí.

"Nehýbat, ležet a držet."
"To si budu pamatovat, ty zrádce."

Ostré nádechy a pevné zatínání čelisti však Ramia utišily. Šití takové rány bylo značně bolestivé. Ale on to hodlal přetrpět. Pro něj to byla jen další jizva na jeho těle. Neuvědomil si však, že tahle jizva je navždy spojí. Na rozdíl od těch ostatních totiž nikdy nezapomene, jak k ní přišel. Aby zachránil muže, kterého miloval. A na to byl hrdý.

The End