Prolog 08

Chlapec pobíhal po chodbách kláštera. Mniši mu se smíchem ustupovali z cesty. Jen opat a jeho pomocníci se snažili ho zastavit a nějak umravnit. Solomon byl jako čerstvý vánek do tohoto osamělého kláštera. Ještě dítě nebo už mladý muž? Přesto ho mnichové měli ve velké úctě. Dobře si pamatovali ten den, před několika měsíci, kdy ho do kláštera přinesl archanděl Samael. Od té doby se anděl od tohoto místa nikdy na dlouho nevzdaloval. Bylo zvláštní vidět chlapce a anděla pospolu. Sám opat brzy pochopil, že je váže silné pouto, kterému tak docela nemohl rozumět. Věděl jen jedno. Chlapec anděla z nějakých důvodů uměl vycítit, což bylo trochu děsivé. Proto i dnešního ráno utekl ze své hodiny latiny a rozběhl se k věži kláštera. Viděl v raním slunci odraz šedých pírek, viděl svého přítele dosedat na věž. Vždy tam přistával. Mladík se propletl svitou mnichů, kteří šli zrovna z raní bohoslužby a s úsměvem na tváři doběhl do věže.

"Samaeliii!"
Anděl sotva stačil složit křídla, když uviděl udýchaného a rozcuchaného chlapce. Pobaveně se na něj zahleděl, ale trvalo to jen chvíli. Pak nasadil ostrý káravý tón hlasu.
"Zase utíkáš z hodin?"
"Chtěl jsem tě přivítat, byl jsi pryč tak dlouho."
"Jen pár dní. Vítat mě můžeš potom. Teď se vrať do hodiny, než se opat bude zlobit."
"Ať se zlobí, mě to prostě nejde. Nerozumím té latině, je to tak hloupý a těžký jazyk."
Solomonovi za těch pár měsíců v klášteře narostly růžky. Oklepal se ze svého strachu a konečně ukazoval i svou horší stránku. Rád mnichům odmlouval, či si z nich tropil legraci. A rád utíkal i z učebních hodin, což anděl neměl rád.
Samael chlapce vzal kolem ramen a mladý Solomon už věděl, že si opět vyslechne poučnou přednášku o tom, jak je latina velmi důležitá, jak díky ní může sepsat vše, co mu Kniha světla ukáže. Latina byla nejpodobnější k jazyku andělů a Solomon se ji prostě musel naučit a tečka.
Mladík vše poctivě a bez odmlouvání odkýval. Hlavní bylo, že byl jeho přítel zpátky.
"Řekni, Samaeli, jaké je to v nebi?"
"Až ti skončí hodina latiny, možná ti to budu vyprávět."
Chlapcův nepěkný výraz jasně napovídal, že tohle se mu zrovna nelíbí. Ale svého anděla vždy poslechl.
"Budeš na mě čekat v zahradě?"

Samael se vrátil skoro po pěti dnech. Stále se musel vracet do nebe, jinak by jeho síla pomalu vyprchávala. Musel i podávat hlášení o pokrocích, které chlapec učinil. Podle archandělské rady to však nešlo dostatečně rychle. Čekali větší výsledky. A tak dostal Samael rozkaz probudit knihu světla, již nyní. Chlapec brzy oslaví patnácté narozeniny. Bude čas aby se stal prorokem. Aby hlásal víru v anděli do celého světa. Samael se vrátil z nebe s hlavou plnou starostí. Nevěděl jak se tvoří na zemi prorok. Jak se to dělá? Jak se šíří víra? Sám trochu tápal. Proto odeslal Solomona raději se dál učit a vyhledal opatova zástupce, bratra Grogira. Dlouhou hodinu spolu diskutovali o tom co by pro Solomona mohl klášter učinit. Bratr Grogir byl velmi vzdělaný, sečtělý a na rozdíl od ostatních mnichů měl i odvahu pouštět se do inovací. Dokonce byl jeden z mála mnichů, kteří si dovolovali s archandělem otevřeně mluvit a toho si Samael vážil.

Nakonec se dohodli na tisknutí oběžníků o nové víře. I když to bylo dost nebezpečné, církev neměla ráda odpadlíky, ale archanděl sliboval klášteru ochranu za všech okolností. Proto se tiskařský stroj dole ve sklepení kláštera ten den rozběhl na plno.
Texty oslavující Solomona Kariena jako proroka andělů, který hovoří se samotným nebem. Toho, který má vědomosti o andělech, kteří ho chrání. Provolávali slávu nové církvi, která se zrodila s angelologického bádání trvajícího stovky let. Dokládaly historii rodu Karienů, jako velkých objevitelů v oblasti samotné vědy Angelologie. A z této vědy pak vznikla víra. Víra v anděly a jejich skutky. Víra v tak dokonalé a přitom nedokonalé bytosti, které Bůh stvořil k obrazu svému.
Listy, jenž slibovaly nový pohled na víru i na svět. Listy, které slibovaly víru v něco opravdu hmotného. Jelikož se andělé zjevovali lidem. Jelikož celou víru Archandělskou zaštiťovala přítomnost samotného archanděla Samaela.
Tyto listy mniši tiskli po desítkách, po stovkách a skládali je do úhledných balíčků. Pak už zbývalo jen vyslat mnoho noviců s těmito listy. Kázat ve městech o nové víře. I když lidi možná neuvěří, brzy nastane den, kdy Archandělská církev povstane na silných hmatatelných základech. Čekalo se už jen na mladého chlapce, Solomona Kariena. Na to až bude schopný otevřít Knihu světla, která v něm sídlila.

Solomon, i když nebyl zrovna ukázkou vzorného studenta, velmi rychle přijímal různé vědomosti. Skvěle si vše pamatoval. Učil se psaní i čtení, dokonce matematiku, chemii i jiné vědy. A navíc i několik jazyků zároveň. Jak latinu, tak francouzštinu, která mu taktéž příliš nešla. Nebylo to tím, že by nebyl dost chytrý, ale po několika měsících klidu, kdy jeho tělo opět nabylo nové síly, po těch měsících bez strádání a léčení, se konečně projevila síla Knihy světla.
Rychle se mu do vět psaných i mluvených vkrádaly podivná slova. Někdy dokonce nebyl schopen rozumět ani anglickému textu knih. Zdálo se, že ani nerozumí tomu co mu mniši říkají, jen hleděl do prázdna. V takových chvílích se vrhal na křídovou tabulku a usilovně se snažil psát nějaké znaky. Jeho tělo bylo ohroženo, často dostával vysoké teploty a blouznil, stejně jako jeho mysl si neuměla poradit s takovým příjmem informací. Pro ty případy mu byl Samael vždy nablízku, aby utišil Knihu světla v mladíkově těle. Aby ji znovu na chvíli uspal. Dokud nepřijde ten správný čas. Solomon ještě nedokázal ovládat latinu tak dokonale, ještě musela kniha chvíli počkat.
Tyto záchvaty se ale po půl roce stávaly stále častěji a pro Samaela bylo stále těžší chlapce uklidnit. Mnohdy spal celé dny, jindy zase ryl do zdí svého pokoje obrazce celé noci, aniž by to dokázal zastavit, či těm obrazcům rozumět. Kniha světla chtěla ven.

Zdálo se však, že andělův dotek, jeho přítomnost dokáží Solomona vždy uklidnit. Proto s ním anděl spával dokonce v jeho pokoji. A velmi často i ve stejné posteli, kdy mladíka k sobě přitulil a hlídal jeho spánek. Často se chlapec probouzel se zabořeným nosem v hebkých pírkách. Dokonce mu anděl dovolil se jich dotýkat. Důvěra, která mezi nimi panovala byla opravdu zvláštní a den ode dne se prohlubovala.
I toho dne, kdy anděl dokončil svůj dohled nad tiskařským strojem, se sešli na zahradě. Léto bylo už u svého konce, ale přesto bylo stále krásně a teplo. Solomon vyběhl ze studených chodeb kláštera a zamířil na to jejich tajné místo v zahradě. Pod starou rozložitou jabloní zahlédl známou postavu anděla. Ležel na zemi, křídla roztažená na trávě a vypadal jako kdyby právě prožíval ve spánku nějaký hezký sen. Jeho uvolněná tvář i porozeplá košile, vše na něm Solomona fascinovalo. Tiše se přikradl blíž a lehl si těsně vedle anděla. Sledoval jeho tvář a dokonce měl tu drzost zvednout ruku a pohladit ho po ni. Anděl pootevřel oči. Chvíli na mladíka jen hleděl. Pak se mu na rtech rozlil příjemný úsměv a chlapce obalil jedním křídlem.
"Je chladno."
Solomon věděl, že je to lež, zem ještě nebyla studená a ten den bylo překvapivé horko. Dobře věděl, že tohle anděl dělá rád. Dál tedy mapoval dlaní jeho tvář a na prst si namotával prameny těch dlouhých bílých vlasů. Samael držel a dokonce znovu zavřel oči. I když to sám nechápal, tyhle chvíle miloval. Dokonce se ani v nebi dlouho nezdržel a chtěl už být co nejrychleji zpátky. Nejen proto, že měl chlapce chránit, ale především proto, že mu ten malý hoch chyběl.

Při takových příležitostech málokdy mluvili. Nepotřebovali slova. Anděl si chlapce tisknul těsně ke svému tělu a Solomon se tomu usmíval a zkoumal jeho křídla.

Několik mnichů, kteří zrovna mířili do jídelny, zahlédlo tento výjev pod jabloní. I když byli svědky podobných scén často, přesto se na tvářích několika z nich zračily obavy. Dokonce i opat kláštera dlouhé minuty stál v chodbě a sledoval velkými výklenky pár pod jabloní. Za poslední měsíce se od sebe nehnuli skoro ani na krok. Tedy až na andělovy cesty zpět do nebe. A vždy po jeho návratu je mniši viděli v takové prazvláštní intimní chvilce. Ani jeden z mnichů nechápal jejich vztah. Ale opatovi už to začalo dělat pomalu vrásky. Sám se snažil s andělem na toto téma několikrát promluvit, ale Samael odmítal jakkoliv komentovat svůj vztah k Solomonovi.
I tak ho ale děsila představa, že čím dál víc ti dva vypadají jako zamilovaní milenci. Což nebylo možné. Oba byli muži a navíc andělé přece... nedokáží cítit lásku nebo snad ano? Ani mniši neznali odpovědi na spousty otázek o andělech. Čekali až bude Kniha světla probuzena.
A Solomon dělal každým dnem stále větší pokroky.

"Musíš studovat pilněji. Brzy bude nutné knihu probudit."
"Bude to bolet?"
"To nevím, možné to je. Ale otevře se ti nový svět, nový pohled na anděly. Budeš s nimi moci prožívat jejich historii i příběhy. Vše je obsaženo v Knize světla."
"Bojím se... trochu. Ty divné věci, co vidím."
"Strach je dobrá věc, Solomone. Pomáhá ti chránit se. Nemusíš se za něj stydět."
"Bojíš se taky někdy?"
Archanděl Samael se musel na delší chvíli zamyslet. Cítí vlastně strach? Teoreticky jako anděl by takové emoce cítit neměl. Ale musel chlapci kývnout, protože i on někdy pociťoval strach o mladého Solomona. Strach z toho, že ho neochrání, strach z toho, že mu někdo ublíží, že ten úděl, který mu byl dán je na něj příliš těžký. Ale přesto Solomonovi věřil. Přitáhl si ho tedy k tělu ještě blíž a obalil ho i druhým křídlem. Zůstali tak uvězněni v jednom těsném péřovém chumlu a hleděli si z blízka do očí.
"I andělé můžou mít někdy strach."
Tichý šepot, který mohl slyšet jen chlapec. Ta chvíle naprosté blízkosti. Chvíle, kdy se vše změnilo. Nejspíš Solomon netušil, co vlastně dělá. Nedokázal chápat plně dopady svého chování. Přesto neodolal. Přitiskl své rty na andělovy v letmém polibku. Samaela to opravdu překvapilo. Chvíli zůstal jen nehybně ležet a pomrkávat. Ale pak jako by jeho nitro naráz vybuchlo. Prostě sevřel chlapce rukou kolem pasu a polibek mu vášnivě oplatil. Nechápal, kde se v něm něco takového bere. Možná, že ten den se prostě stavidla protrhla a u obou jejich city konečně vyplavaly na povrch. Ten polibek mohl trvat celou věčnost, tak jako mohl skončit po pár minutách. Oba dva se na sebe dívali, zadýchaní a neschopni to nějak komentovat. Oba dva ale věděli, že se něco změnilo. Něco hodně důležitého.

Další dny byly ve znamení stálého sbližování. Jako kdyby vypustili z mysli celý klášter i s mnichy. Dokonce i hodiny, na kterých Solomon skoro fyzicky trpěl, protože mu anděl nebyl na blízku. Opat kláštera si moc dobře uvědomoval, že se děje něco nekalého. Že chování obou chráněnců kláštera je poslední dny stále divnější. Na celé hodiny mizeli v zákrutách chodeb i sklepení. Bratr Grogir marně hledal Solomona po zahradě. Marně volal jeho jméno udýchán probíháním celého kláštera. Dokud ti dva nechtěli být nalezeni, nikdo neměl šanci je objevit. Vyměňovali si letmé i milostné polibky, schováni andělským maskováním, nebo se ukryli v tajných chodbách, které Solomon objevil při svém objevitelském zápalu.
Byli jako šílení. Jejich smích, kradmé doteky i jejich blízkost naplňovaly zdi kláštera opětovanou první láskou. Láskou, která měla být pro oba tabu, avšak ani jeden z nich nehleděl na následky. Chlapec, protože následkům nerozuměl a neznal je, se řídil jen svým srdcem a anděl, jako by zahodil všechno logické uvažování a opatrnost, se nechal snadno strhnout. Bylo to bláznivé a možná moc rychlé. Ale spíše ta blízkost, která mezi nimi byla, se přetvořila na něco víc. Na cit mnohem silnější než oba dva čekali.

Týdny ubíhaly ve stejném duchu. Dokonce už oba přestali být opatrní a skrývat se. Doteky si vyměňovali i před mnichy, kteří si nedovolili říct jediné slovo, z respektu k prorokovi a jeho andělskému ochránci. Avšak opat byl z takového podivného vztahu čím dál více nervózní.
"Za týden mi bude patnáct let."
"Ano, já vím."
"Dáš mi nějaký dárek?"
"To se ještě uvidí."

Listy propagující novou církev, která teprve vznikala, se roznesly nejen do celého Londýna, kde si lidé ještě pamatovali na zázračného chlapce, jenž uměl uzdravovat, ale dostávaly se pomalu i do jiných zemí, ať už to byla Francie, kde se víra v anděly stala módní záležitostí, či do Ameriky, země nových možností, kde byla volnost vyznání.