Prolog 09

Vztah anděla a mladého Solomona Kariena se čím dál víc prohluboval. Uběhly další dny a oba byli opojeni podivným citem, který ani jeden z nich dřív nepoznal. Byla to snad láska?
Trávili spolu mnoho hodin denně. Spolu usínali i se probouzeli. Anděl chlapce neopouštěl, pokud neměl Solomon učební hodiny. Dokonce hlídal i jeho spánek, protože měl mladík neklidné spaní a často se mu ve snu převíjeli příběhy, které mu poskytovala Kniha světla. A nebyly to vždy pěkné příběhy a vzpomínky samotných andělů.

Mniši se k oběma chovali velmi přívětivě a jejich vzájemný vztah z počátku nijak neřešili. Nemělo význam apelovat na anděla. Většina z řádových mnichů z něj měla nebývalý respekt. Přeci jenom tu byl - živý z masa a kostí. Byl tu důkaz toho, že jejich utajovaná víra celé ty roky říkala pravdu. Přesto ho brali spíše jako modlu. Několikrát si ho dovolili poprosit o pomoc, při léčení vesničanů či nemocných bratrů, ale víc s ním nekomunikovali.
Zato opat a jeho zástupci dobře věděli, že vztah mezi chlapcem a andělem už přesahuje únosnou mez. Znali několik příběhů o lásce andělů k lidem a tak věděli, že ani jeden nedopadl dobře. Spíše z nich vzniklo hodně bolesti a utrpení. A také, oba byli muži, takže tu bylo další tabu, které lidstvo sužovalo po staletí. Když navíc Samael omezil své cesty do nebe na naprosté minimum (což činilo tak jeden krát do měsíce návrat do nebe a načerpání nových sil), začali mít mniši opravdové starosti. Snažili se se Samaelem promluvit, sdělit mu své obavy. Ale kdykoliv toto téma některý z mnichů načal, archanděl odmítl dále poslouchat. Ano, nejspíš věděl, že propadl kouzlu mladého proroka, ale nedokázal se od chlapce již odpoutat ani držet odstup, jak mniši požadovali. Ne, jeho srdce dělalo v hrudi kotrmelce, vždy, když mohl být Solomonovi nablízku. Když si mohli vyměňovat polibky, které byly den ode dne intenzivnější.

Nastal patnáctý den měsíce, a také doba andělova odletu do nebe. Avšak Samael už svou cestu dvakrát odložil, kvůli Solomonově zdravotnímu stavu. Poslední dny, nebo spíše noci, byly pro chlapce hodně kruté. Nespal a stále něco tiše mumlal. Kniha ho budila ze spánku. Samael jasně chápal, že bude za pár dní Solomonovi osmnáct a kniha jevila známky probuzení. Jenže Solomon sotva ovládal latinu a ještě informacím, kterými ho zahlcovala kniha, nemohl rozumět. Často se anděla ptal na různé události nebe, na různé anděly, o kterých měl vize. Ale Kniha světla ho vysilovala, protože ji nedokázal nijak propustit ze svého nitra. Nedovedl ji otevřít. Proto se v noci pevně držel anděla. Bolesti hlavy se stupňovaly a ani Samaelova moc už nedokázala chlapce utišit. Proto ho anděl nechtěl opouštět.
Ten den Samael sledoval plující mraky po obloze. Ležel na zahradě, na trávě, křídla roztažená po zemi a odpočíval. V domnění, že dnes bude snad klidný den, zůstával pokojný. Ale tentokrát se Samael mýlil. Poznal to již po několika minutách. Cítil povědomou sílu, která ho vyšvihla prudce do sedu. Pak se z nebe sneslo malé bílé pírko, kousek od něj. Byla to otázka několika sekund, než se na nebi mihl letící stín, pak se zvedl mírný vítr a víření křídel zvedlo do vzduchu několik bílých květů pampelišek. Menší anděl se zlatavými prameny vlasů dosedl přímo vedle studny na nádvoří kláštera. Smetl při tom pár mnichů na zem. Vyděšení tak nečekanou návštěvou, všichni kolemstojící muži padli na kolena, aby uvítal hosta přímo z nebes.

"Tvé přistávání je čím dál mizernější, Ruchieli."
Mladý anděl si odhrnul vlasy z očí a mírně se pousmál. Bylo jasně patrné, že oba dva nebeští tvorové se znají.
"Meškáš, Samaeli, jsi již očekáván archandělskou radou. Všichni očekávají tvůj návrat."
"To je sice milé, ale momentálně se vrátit nemohu. Můžeš to vyřídit radě?"
"Je mi líto, ale nemohu. Přišel jsem sem, abych tě doprovodil do nebe."
Archanděl Samael se zamračil. Takže pro něj poslali eskortu? Co se to tam nahoře zase děje? Co mají za problém? Ruchiel byl ještě velmi mladý anděl a fungoval spíše jako posel a anděl zázraků, proč poslali jeho?
"Co se děje, Ruchieli? Proč tě poslali? Do nebe ještě dokážu trefit sám."
"Nemám oprávnění o tom s tebou hovořit, Samaeli. Archandělská rada si jen dělá starosti s tvým úkolem. Prosí tě, aby ses dostavil."
Tohle jako prosba opravdu nevypadalo. Samaela to velmi rozčilovalo. Nevšiml si, že na hradbě chodby stojí Solomon a sleduje je se strachem v očích. Nevěděl ani, že Ruchiel není u kláštera poprvé, nýbrž je už nějaký týden tiše sledoval z úkrytu a několik mnichů mu podávalo informace. Samael ani nevěděl, že archandělskou radu pobouřil jejich vzájemný vztah se Solomonem. Proto čekali na Samaelův návrat, aby ho podrobili výslechu. Když se však archanděl nedostavil v obvyklý den, ještě to potvrdilo jejich obavy. Rafael byl velmi překvapen a Gabriel rozezlen podivným vztahem lidského chlapce a svého generála legie.

"Dobrá, dobrá, jen mi dej malou chvilku."
Samael zamířil do chodeb kláštera. Nikdy by neodletěl bez rozloučení. A chtěl, aby se Solomon nebál, za pár dní se zase vrátí.
"Nechoď."
Tichá chlapcova prosba však archanděla překvapila. I když sliboval brzký návrat, i když chlapce ubezpečil, že je vše v pořádku, Solomon z toho všeho měl divný pocit. Ten anděl na nádvoří na ně shlížel a sledoval každý jejich pohyb. Bylo to strašně nepříjemné. A Samael byl ve své lásce tak neopatrný. Odtáhl chlapce z dohledu a dlouze ho políbil. I když je Ruchiel nemohl vidět, nebyl hlupákem a dokázal si mnoho věcí vyvodit. Sám nevěřil tomu podivnému obvinění, ani tomu, co mu mniši napovídali. Ale jak se zdálo, něco pravdy na tom bylo. Samael tedy udržoval jakýsi vztah s člověkem, což bylo nezákonné, byl to hřích.
Přesto se ten den Samael s mladým prorokem rozloučil hodně vášnivým polibkem. Jeho vlastní tělo ho už několik dní zrazovalo. Cítil obrovskou touhu, kterou nedokázal plně zvládat. Cesta do nebe by mu možná pomohla. Ten den odletěl spolu s Ruchielem zpět na nebesa, nevědom si toho, co ho čeká.

Samael byl požádán, aby počkal, než se rada archandělů seskupí. Bylo to zvláštní čekání. Anděl byl nervózní, i když nevěděl přesně z čeho. Pozdravil pár známých andělů a dokonce vyhledal i svého bratra, který se však podstatně změnil. Skoro by ho nepoznal. Ten chladný pohled ho děsil. On sám si dokázal udržovat odstup od tajné práce, kterou pro sedmou legii vykonával. Tato legie byla totiž plně utajena, věděl o ní jen Gabriel, Bůh a také členové legie. Ostatní archandělé by nejspíš některé kroky a úkoly této legie neschvalovali. Zdálo se však, že Simmael si odstup od této práce držet nedokázal a jeho čistá duše se nějak vytrácela do zapomnění.
I když věděl, že bratrovi hrozí nebezpečí, věděl o tom obvinění, nevaroval ho. Neupozornil Samaela na to, proč byl předvolán před radu, aby se mohl obhájit. Mlčel. Celou dobu setkání s bratrem nepromluvil.
Ruchiel zatím před radou archandělů sděloval své dojmy a závěry, které získal pozorováním kláštera a archanděla Samaela. Radu to příliš nepotěšilo, ale neměli stále jistotu. Právě Rafael bránil Samaela ze všech nejvíce. Právě on odmítal přiznat, že něco takového je možné. I když sám věděl, že se to stát mohlo. Láska je tak nevyzpytatelná věc. Už na ni doplatili mnozí andělé. Od Azraela a Lucifela po mnohé další. Dlouhou dobu se archandělé radili, jak by měli postupovat, aby Samaela neztratili. Nakonec se shodli na jediném možném řešení. Pokud nějaký cit k tomu chlapci, nesoucímu Knihu světla, pociťuje, bude lepší je oddělit, aby to nezašlo ještě dál. Dokud byl čas, přeruší Samelův úkol chránit Solomona Kariena.

"Cože? Můj úkol ještě neskončil. Kniha světla nebyla probuzena, nemůžete můj úkol ukončit."
Samael si dobře uvědomoval, co tohle znamená. Bude se muset vrátit do nebe natrvalo. Nebude už moci vidět Solomona, nebude se ho moci dotknout, políbit ho. To odmítal! Proto měl tu odvahu hájit své zájmy. Odmítnout poslechnout archandělskou radu.
"Teď tě potřebujeme tady, Samaeli, démoni jsou čím dál silnější, brzy naleznou způsob, jak proniknout do světa lidí."
"Kniha světla je přeci prioritou. Pokud ji démoni najdou, mohlo by to způsobit děsivý chaos."
Čím víc ale Samael hájil svůj pobyt na zemi, tím víc utvrzoval archanděly v jejich domněnce.
"To už není tvůj problém, Samaeli. Vrátíš se k sedmé legii. Nebudu trpět takovou slabost."
Gabriela pravda, kterou Samael sám potvrdil, velmi rozzlobila. Až tehdy archanděl pochopil, že tohle celé slyšení byla jen past a on se prozradil.
"Dáme ti tři dny, pak tě očekáváme v nebi. Solomon Karien bude i nadále pod andělskou ochranou, o to se bát nemusíš."
V Samaelovi se všechny city bouřily. Jeho nitro křičelo. Tři dny a pak něco krásného skončí? Jak by mohl Solomona opustit? Dal mu svůj slib. Slib, že s ním zůstane, po jeho boku! Navždy!
"Odmítám!"

Hlasitý šum proběhl kolem Samaela. Od jednoho archanděla ke druhému. Všichni byli pobouřeni jeho slovy. Jeho rázným tónem. A nejvíce byli překvapeni tři nejstarší archandělé, Gabriel, Rafael a Michael. Všichni tři si až moc dobře pamatovali stejnou situaci před mnoha sty lety. Pamatovali si stejné slovo z úst svého nejstaršího bratra, ke kterému vzhlíželi. Bratra, jehož svedla první lidská bytost, Lilith a upnula ho k sobě chtíčem a lidským citem - láskou. A ani jeden ze staré trojky nechtěl tuto situaci zažít znovu. Nechtěli slyšet odmítnutí.
"Tohle nedělej, Samaeli, prosím."
Rafael se snažil Samaelovi naznačit, co svým výrokem riskuje, ale bylo již pozdě.
"Tak ty odmítáš? Jak se jen opovažuješ?! Víš, co znamená odmítnutí rozkazu? Vzpíráš se archandělské radě a samotnému Bohu? Tvá slova jsou neuvážená a ostrá, zvaž je raději dobře. Sám víš, co čeká zrádce."
Ano, Samael si byl dobře vědom Gabrielova varování. Uznával ho jako velmi silného anděla. Uznával ho jako svého bratra i nadřízeného. Uznával jeho zkušenosti. Ale nedokázal se vzdát a lhát. Nedokázal sám sobě tvrdit, že je to v pořádku. Věděl, že to, co po něm žádají, nedokáže splnit.
"Tři dny, Samaeli, pak se vrať do nebe. Pokud tak neučiníš... podnikneme jisté kroky. Nebi se vzpírat nemůžeš. Přeruš pouta s tím člověkem a navrať se ke svým bratrům."

Samael byl propuštěn z pranýře, na kterém skoro umíral. Jeho duše krvácela a nevěděl, co má dělat. Nemohl se poradit s nikým, protože věděl, že žádnému andělovi tady věřit nemůže. Dobře chápal, že ho někdo zradil. Archandělská rada věděla o jeho vztahu se Solomonem. To bylo velmi zlé. Musel chlapce ochránit, jak slíbil. Nemohl svůj úkol jen tak ukončit. Dnes jednal velmi neopatrně a sám se za to proklínal. Ale andělé nemohou lhát. Kdyby se ho přímo zeptali na jeho city k mladému chlapci, řekl by jim pravdu. To by znamenalo jeho konec. A nejspíš i konec pro Solomona. Měl tři dny na nejdůležitější rozhodnutí ve svém životě, které mělo změnit vše. Změnilo osudy tolika bytostí. A Samael to tušil. Věděl, že když odmítne, stane se z něj zrádce, věčně na útěku. Loven jak anděly, tak démony, nemoci najít nikdy klidu. Tohle nechtěl. Ne pro Solomona. Ale vzdát se ho?

S těžkou hlavou se Samael vrátil na Zem. Zamyšlen dosedl na zábradlí klášterní chodby. A slyšel hlasité kroky. Běh. Ano, věděl, že je to Solomon. Věděl, že bude šťastný z jeho návratu. A proto to tak bolelo. Bolest, jenž andělovi svírala hruď, až se nemohl skoro nadechnout. Když ucítil, jak se mu štíhlé paže omotaly kolem krku, už nedokázal na nic myslet. Jen chlapce líbal. Vášnivě a divoce, jako kdyby to mělo být naposledy. Jako kdyby se chtěl utopit v jeho polibcích. A Solomon mu jeho něžnosti oplácel stejnou měrou. Vycítil z anděla velký stres. Tušil, že se něco stalo. Ale na otázky té noci nebyl čas.