Prolog 12

Žádné tajemství však nedokáže vydržet navěky. Ani to, na kterém závisí životy. Žádná slepá oddanost nepřekoná strach z potrestání. Ani nebe nemohlo být slepé dlouho. Možná jen archanděl Samael ve své zamilovanosti chtěl bláhově doufat, že jeho tajná setkání se Solomonem zůstanou tajná i nadále. Nejspíš tomu i jistým způsobem věřil, či si nechtěl připouštět něco jiného. Opustil ho přeci, aby ho ochránil, avšak jeho láska byla silnější, touha být po jeho boku, slyšet jeho hlas, když kázal před davy věřících poutníků v klášteře, či ho doprovázet na poutě do měst, po celé Anglii. Být s ním při tom, jak víra v anděly sílí. Už však nikdy tolik nechyboval a nezjevil se ostatním lidem. Jen Solomon ho mohl vidět.
O mladém prorokovi se povídaly brzy přímo báje. Jedny pravdivé, jiné přikrášlené smyšlenými historkami. O tom, že promlouvá s andělem, s velkým archanděla Samaelem. Kolikrát ho jeho věřící žádali o důkaz andělské existence. Kolikrát trvali na opětovném zjevení anděla. Ale Solomon se vždy jen tajemně pousmál.

"Je tady, po mém boku... shlíží na vás. A zlobí se, že nevěříte mým slovům."
Pak už jen stačilo, aby okenice ve staré škole popraskaly, či se v dýmu kadidla objevila silueta křídel a věřící byli utišeni. Archandělská víra začala pronikat do všech koutů křesťanství a bylo jasné, že chlapec, který má po boku anděla, je výjimečný.

Mladý anděl Eridel kryl toto protiprávní jednání celé dva měsíce. Snažil se Samaela přesvědčovat, aby se nevracel. Aby své návštěvy omezil, či se nechoval tak bláznivě. Ale Samael jako kdyby úplně přišel o zdravý rozum a přestal být opatrný. Stačilo mu každou noc usínat po boku svého milovaného, propleten tělem do toho Solomonova. Cítit to teplo po milování, cítit tu touhu i sladkost jeho rtů.
Avšak když Samael začal zanedbávat i své poslání likvidovat démonky, mnoho z jeho podřízených andělů se začalo bouřit a brblat. A zlý jazyk se proplížil až do nebe, přímo k Rafaelovi. Jestli to byl Eridel, kdo zradil a vydal lásku Solomona Kariena a Samaela na pospas? Mohl to být i jeden z andělů, hlídajících propast Moren. Mohl to být kterýkoliv z nich. Možná ani zrádce netušil, co činní a myslel to dobře.
Ovšem zpráva o Samaelově zradě se zastavila jen u Rafaela. Jeho povinností bylo to okamžitě oznámit radě - zrádný anděl, který neuposlechl varování, měl být poslán do podsvětí, odkud už by se nikdy nedostal. Ale Rafael se rozhodl dát Samaelovi poslední šanci, tu poslední. Musel ale jednat rychle a krutě. Věděl, že informace o Samaelově zradě se brzy rozšíří i dál. Musel tomu udělat přítrž. Musel svého přítele zachránit od pošpinění člověkem.
Archanděl Rafael však přišel s řešením konečným, hodně kontroverzním, které balancovalo na hranici soudnosti. Ovšem sám, jako jeden ze tří pilířů nebe, nic nezmohl. Potřeboval pomoc. A proto k sobě povolal Samelova bratra Simmaela. Vysvětlil mu, že situace se mnohem zhoršila a jeho bratr dál zrazuje nebe. Za to bude potrestán.

"To není možné. Samael by nikdy nejednal proti rozkazu nebe!"
"Já vím, že si svého bratra vážíš, ale stalo se tak. A ty moc dobře víš, co to pro Samaela bude znamenat."
Simmael si byl vědom toho, co bude následovat. Až se rada archandělů dozví pravdu, Samael bude odsouzen buďto k smrti, nebo ke svržení do podsvětí, což bylo prakticky to stejné. Problém byl v tom, že tato hanba přejde na celé pokolení. A jelikož jsou dvojčaty, Simmael si plně uvědomoval, co čeká i jeho. Takovéto věci se řešily většinou mezi vlastní krví. Když anděl zradil, k jeho potrestání byl většinou poslán někdo s blízkých přátel, či rodiny, tak se hřích nešířil po nebi, ale usadil se jen na rodinné krvi.
"Gabriel se jistě velmi rozzlobí. Znám svého bratra. Měl Samaela rád a vážil si jeho síly a schopností, to přece víš. Proto jeho rozsudek bude tvrdý. Jistě to bude smrt. Pošle sedmou legii, aby očistila anděla od hříchu. Pošlou tebe, Simmaeli, abys zabil vlastního bratra."
Anděl cítil jak mu po křídlech běhá mráz. Už jen ta děsivá představa, že by musel jít proti vlastnímu bratrovi. Nedokázal by proti němu pozvednout meč. Byl příliš fixován na jejich bratrské pouto. Navíc jako dvojčata k sobě měli mnohem blíže než ostatní andělští sourozenci. Pokud ale svého bratra neusmrtí, sám propadne životem.
"Promluvím s ním, budu apelovat na jeho věrnost, na jeho zdravý rozum. Přivedu ho zpět do nebe! Dejte mu ještě šanci, Rafaeli!"
"Lituji, ale již je pozdě. Zradil podruhé. Protiví se trestu i rozkazům nebe. To se již nedá přehlížet. Sám znáš svého bratra. Je paličatý a přesvědčen o své pravdě. Jeho mysl je ovládána tím lidským chlapcem. Smilní s jeho tělem. Chová se jako šílený. I když s ním promluvíš, sám jistě víš, že on se do nebe nevrátí. Jeho duše je očarována."
"Musí být přeci možnost... jak... jak Samaela přivést zpět. I kdyby to bylo násilím!"
"Možná odtrhneš jeho tělo od světa lidí, ale jeho srdce je již ztraceno."
Simmael už byl zoufalý, nevěděl tedy, co dělat. Jak donutit bratra k návratu?
"Je jen jediná možnost, Simmaeli. A ta možnost leží ve tvých rukou. Nakládám ti na bedra veliké břímě. Tvůj bratr se nevrátí, drží ho tam ten lidský chlapec. Proto, abys zachránil svého bratra, musíš..."
"Zabít toho chlapce."
"Ano, jiné cesty není."
"Ale on je nevinný, je prorokem... to přece... i kdybych mu vzal život, bratrovo srdce pukne žalem..."
"Poskytnu Samaelovi možnost zapomenout. Jeho vzpomínky zmizí a nebude ho již nic bolet. Vrátí se do nebe k nám, zpátky sem, kam patří. A nebude už pro něj existovat lidský svět, ani jeho lákadla. Jeden nevinný život stačí obětovat! Díky tvé podobě s bratrem pro toho mladého hocha přijde smrt z rukou jeho milovaného. Nebude trpět, jsem si jist. Kniha světla se nám opět navrátí a svět dál bude věřit v anděly i bez proroka, který je povede."
"Jen zabít toho lidského proroka, nic víc. Zachrání to bratra?"
"Ano. Nyní ti dávám jedinou šanci Samaela zachránit, i proti jeho vůli. Nedozví se, kdo pozvedl meč. Nedozví se, že chlapec zemřel. Povolám Samaela do nebe a odeberu jeho vzpomínky na život na zemi. Ale pokud ten chlapec bude žít, vzpomínky se nepodaří vymazat. Rozmýšlej dobře, Simmaeli. Jestli raději obětuješ nevinný život člověka, nebo život svého bratra. Vše teď nechávám ve tvých rukou. Pokud se nerozhodneš, zpráva o zradě tvého bratra se dostane před zasedání rady archandělů."

Simmael byl postaven před kruté rozhodnutí. Jako nynější velitel sedmé legie byl trénovaný očisťovat svět od všech, kteří nerespektovali boží zákony. Byl zvyklý i na nezbytné zabíjení nevinných, tak jako jeho bratr, který legii vedl než byl poslán na zem chránit Solomona Kariena.
Přesto však volit mezi prorokem archandělské víry a svým bratrem... zdálo by se to snadné. Ale Simmael tušil, že ani jedna možnost není správná a dopadne to zle. Věřil však Rafaelovi a jeho snaze o záchranu Samaela, i přes tak radikální kroky. Pokud by se prohřešení Samaelovo dostalo před radu archandělů, už by ho nic nedokázalo zachránit, byl by to konec. Takto tu stále visela naděje, že se ho povede přivést zpět do nebe a to již navždy, bez toho, aby jeho srdce utíkalo za nějakým lidským chlapcem.
Simmael se tedy rozhodl. Očernit svou duši, vzít veškerý ten hřích smrti nevinného na sebe, aby zachránil svého bratra. Byl by schopen obětovat vše jen pro to, aby se Samael vrátil. Jeho bratrská láska a fixace na své dvojče bylo něco, co ho velmi oslabovalo, proto byl vždy v Samaelově stínu. Ne proto, že by se z něj nedokázal vymanit, byl přeci jen stejně silný a zkušený v boji, ale proto, že v tom stínu setrvávat chtěl.
Sám věřil, že tento plán vyjde, že svého bratra tímto způsobem zachrání. Proto si vyžádal tajné povolení od Rafaela, aby se mohl snést na zem a vyřídit bratrovi poselství, že je očekáván v nebi.

Samael byl samozřejmě návštěvou svého bratra potěšen. Naštěstí se stačil vrátit zpět na své určené místo k propasti. Takového posla opravdu nečekal. Chvíli musel v duchu uvažovat, proč ho nebe volá zpět, když byl vyděděn až tady, na konec světa, zabíjet jen pár démonků a duchů, kteří prolézali škvírou v Angel Gate. Kdyby přeci věděli, kam Samael tajně utíká, neposílali by posla, ale rovnou po zuby ozbrojenou sedmou legii, která by ho přišla očistit. Tak, jak to znal již z časů, kdy ji velel. I když by jistě bojoval jako lev, nedokázal by s takovou přesilou vyhrát, i když byl skvělým bojovníkem. Nebe by mu nedalo další šanci.
Ale nyní tu byl jen jeho bratr, sám a beze zbroje. To Samaelovu mysl dostatečně uklidnilo. Byl si jistý, že nebe o jeho útěcích za Solomonem neví a hodlal udělat vše pro to, aby to tak zůstalo. Nemohl tušit, že jediný Rafael se rozhodl zakročit a skrýt pravdu. V mylné snaze Samaela zachránit však učinil pravý opak.

Samael se s důvěrou vydal do nebe. Nečekal žádné útoky, nejspíš se jen Rafael bude chtít dotázat, jak si vede v novém přiděleném úkolu. Přesto, když dorazil do nebe a stanul před Rafaelem, něco v jeho duši křičelo. Tak silně mu bušilo srdce a zmocnila se ho panika. Nechápal, co se to děje, co to znamená. Stačil ale jediný pohled do Rafaelových očí, očí, které neuměly lhát a věděl, že byl podveden. Nemohl vědět přesně, co se chytá, ale jeho mysl si spojovala jen ty nehorší a nejčernější scénáře. Byl si však naprosto jistý, že Solomonovi hrozí velké nebezpečí. I přes to, že se ho snažili zastavit, nedovolil nebi, aby ho zadrželo. Dokonce pozvedl meč vůči svým bratrům, což byl další neodpustitelný hřích. Probil se svitou Rafaelových andělů a vylétl z nebeských bran.

Jen spěchat!
Jen nepřijít pozdě!
Rychleji, letět rychleji!

"Samaeliiiii"!
Zahlédl z věže, kterou zrovna procházel, šedá rozložitá křídla. Spatřil ho přilétat k tomu výklenku na terase chodby. Vždy tam přistával, protože tam bylo dost místa. Proto se Solomon Karien rozběhl ke svému milovanému, i když se mu jeho tunika pletla pod nohy. Těšil se až mu padne do náruče. Až ho Samael zase rozcuchá a poté políbí. Jak mu bude šeptat, že je zpět. Vrátil se tak brzy. Solomon byl nadšen. Na jeho rtech hrál šťastný úsměv. Chodba se však zdála tak dlouhá, jako kdyby neměla konce. Viděl obrys svého anděla. Narazil ale do skupinky mnichů, kteří ho pokárali se smíchem za běhání v chodbách kláštera. Chvíli mu trvalo než se z jejich hloučku vymotal.
"Samaeli... jsi zpátky."
Co té krásné andělské tváři chybělo? Kde byl Samaelův hřejivý úsměv plný lásky? Proč na něj anděl upíral tak divný pohled svých šedých očí? Solomon však tyhle otázky teď řešit nechtěl. Nejspíš se něco v nebi stalo, nejspíš měl anděl starosti. Ty dokázal mladý chlapec zaplašit. Skočil andělovi do obětí a třel si nos o jeho kabát. Voněl tak zvláštně...
Proč však na něj Samael nepromluvil? Proč ho nepřivítal polibkem? Proč ho pevně nesevřel kolem pasu, jak to tak často dělával? Až tehdy Solomon zvedl ke svému andělovi pohled.
Ne, něco bylo špatně, něco... bylo jinak! Andělovo srdce netlouklo jako splašené radostí! Solomon cítil mrazivý bodavý pohled těch očí... co... co je to? Proč se tak dívá?
"Samaeli? Sama...."
Dřív, než zaznělo podruhé jeho jméno, dřív, než se stačil Solomon otázat. Jako by už věděl, že je něco špatně. V poslední chvíli chtěl ucouvnout, ale anděl ho pevně chytil. Pak už mladý chlapec ucítil jen tu ostrou bolest. Meč, který prořízl nejen vzduch, ale i Solomonovo tělo v oblasti srdce skrz na skrz. Archandělský meč.
Chlapcovy oči se rozšířily bolestí a jeho kolena se podlomila. Pomalu se sunul podél těla toho anděla, vědom si už toho... že tohle není jeho Samael!
"Proč... ?"

Život z těla chlapce pomalu vyprchával. I přes smrtelnou ránu žil ještě několik minut, než z jeho těla vystoupila kniha světla, kterou Simmael posvátně převzal jako cennou relikvii a odeslal do nebe svou mocí. Když však viděl pohled toho chlapce, věděl, že to, co udělal bylo špatné. Neměl však jinou možnost k záchraně svého bratra. Byl s chlapcem do té doby, než vydechl naposled. Poslední slova však patřila Samaelovi.
"Miluju... miluju ho..."
Láska - věc, kterou Simmael nemohl chápat. Neznal ji tak, jak ji cítil ten lidský chlapec.
"Prosím, odpusť mi."

Simmael však udělal velkou chybu. Zůstal s umírajícím Solomonem Karienem příliš dlouho. Nečekal ovšem, že by Rafael nedokázal Samaela v nebi udržet. Když se nad klášterem prohnal druhý šedý stín, mniši byli zmateni. Samaela však smrt jeho milovaného málem smetla z oblohy. Cítil tu stejnou bolest, jako kdyby mu někdo proklál srdce. Cítil, jak se jeho duše hroutí do velké temnoty. Stačil mu jen pohled na svého bratra a ležící tělo mladíka na zemi.
Mniši začali křičet a povykovat, snažili se přivolat pomoc, ale ani jeden z andělů je nemohl slyšet. Simmaelovi se povedlo kolem nich vztyčit bariéru, aby nikdo jiný v okolí nepřišel k úrazu.

Avšak tušil, že ani to toho dne již nepomůže. Samael se vrhl k chlapci s marnou snahou vyléčit jeho rány. Obětoval mnoho své energie, ale bezvýsledně. Nedokázal oživit mrtvé, takovou mocí nevládl.
Když si ale postupně uvědomil, že celé to pozvání do nebe byla past, že jeho vlastní bratr zabil toho, kterého miloval, Simmaelova bariéra s ohlušujícím výbuchem praskla a zbortila se. Samaelovo srdce krvácelo, jeho oči ronily slzy velikostí hrachu. Slzy krvavé jako podlaha v chodbě kláštera. Simmaela ten výjev natolik vyděsil, že se zapomněl v prvních chvílích i bránit. Snažil se Samaelovi vše vysvětlit, ale ten už ho slyšet nedokázal. Simmael byl odkázán jen odrážet silné útoky svého bratra a snažit se ho zastavit. Jeho síly ovšem rychle ubývaly a Samaelova moc byla čím dál děsivější.

"Udělal jsem to pro tebe, abys se vrátil do nebe... čeká tě jen smrt... chtěl jsem tě zachránit!"
Samael však na jeho slova již nereagoval. Nebyl schopen myslet. Jeho žal mu dodával tu nejčernější sílu z hloubky duše. Bolest a nenávist se vyplavily na povrch. Simmael věděl, že tohle nezastaví, Samaela již nešlo zachránit. Byl si vědom svého hříchu spáchaném na chlapci. Až teprve v ten okamžik pochopil, co provedl. Pochopil tu sílu lásky, která jeho bratra vázala na mladého proroka. Proto při dalším útoku odklonil svůj meč. Proto se další ráně již nebránil. Nechal se zmanipulovat Rafaelem, věřil, že jedná dobře a v zájmu svého bratra. Věřil, že mu tohle pomůže odprostit se od citu. Ale to nebylo možné. Učinil něco zlého, moc zlého, co již nešlo vrátit zpět. A věděl, že Samael potřebuje svou pomstu, jinak ho jeho zloba a nenávist ovládne. Dal mu tedy to, co požadoval.
Simmaelovo tělo s dutou ránou dopadlo na nádvoří kláštera. Obě křídla měl odťaté a hruď proklátou dlouhou ranou. Sám zvolil smrt, sám se přestal bránit. Přijal smrt jako svůj trest za to, co učinil. Za to, jak ranil svého bratra, za to, že zabil toho, kterého miloval. Nebylo jiného trestu.
Samaelovo běsnění utichlo. Dokázal ho uzavřít hluboko v sobě. Nelitoval smrti svého bratra, nedokázal k vrahovi cítit již nic více. Všechny city, jenž choval, patřily Solomonovi, který byl mrtev. Nechal mrtvé tělo anděla, na nádvoří, pomalu mizet v drobná peříčka. Ani se za svým dvojčetem neohlédl. Jen na moment utichl všechen lomoz a hlasy, jen na chvíli mu dal sbohem.
Pak se vrátil k Solomonově chladnému tělu.