Prolog

Lidé ... tvorové, kteří se po tisíc let vyvíjeli do dokonalosti. Lidé, tvorové jenž myslí, že myslí. Lidé, jenž se dokáží přizpůsobit většině klimatickým podmínkám. Lidé, jenž se rozšířili jako morová nákaza po celé planetě. Právě oni prohlásili, že jsou ve vesmíru samy. Oni sebe sami postavili na piedestal nad všemi ostatními živočišnými druhy. Lidé, kteří se sami prohlásili za pány tvorstva. Lidé, kteří lovili ostatní druhy, ať pro jídlo, kožešiny, kosti...či jen tak pro zábavu. Lidé, kteří vyhubili mnoho jedinečných druhů tohoto světa, kvůli vlastnímu rozmaru. Lidé, kteří o sobě tvrdí, že v přírodě nemají přirozeného nepřítele, od dob pravěku.

A to jim dává právo myslet si, že jsou na vrcholku potravního žebříčku. Dává jim to právo další zvířecí druhy utiskovat jak se jim zlíbí. Dává jim to ubezpečení, že se mohou množit a žít, aniž by je něco ohrožovalo. Tedy kromě jich samých. V to věří.
Ale lidé...lidé se mýlí, již po staletí!
Protože tu byli vždy tvorové, kteří stojí na potravním žebříčku mnohem výše, tvorové, kteří se živí právě člověkem. Ale lidé nechtěli přijít o své postavení. Nechtěli uznat svou prohru, která byla nevyhnutelná. Nechtěli si přiznat, že jsou také jen něčí potrava. Proto tyto tvory označili za výmysl, za pohádky či báje. Legendy se však šířily dál. V dnešní době se z nich nakonec staly jen povídačky.
V dnešní době už lidé nevěří v nebezpečí, které považují za fantasii spisovatelů a babských povídaček. Ale již brzy přijde doba...kdy budou muset uvěřit, kdy nebudou mít na vybranou.

Je nás málo, velmi málo. Těch, kteří znají celou pravdu, vědí že doba lidí je dávno pryč. Těch co se setkali tváří v tvář s oživlými legendami z fantasy knížek. Říkají nám Zasvěcení. Malá hrstka těch, kteří se rozhodli jít jinou cestou. Doprovázet pravé predátory tohoto světa. Právě nám bylo umožněno vidět vše jinak. I když o tom nemůžeme mluvit, vždyť kdo by nám věřil? Proto píšu tyto paměti...abych dokázal, že oni existují. Že žijí s lidmi po staletí v křehkém míru. I když to stálo mnoho obětí, stálo to mnoho hrdinství.
Člověk totiž není pánem tvorstva, jak si mylně myslil. Existují totiž další dvě rasy, které se bez problémů dokážou živit i člověkem. Které evoluce oddělila od lidského sémě a dala jim jinou možnost. Jinou cestu, kterou měli jít.
Těsně nad člověkem stojí rasa zvaná Upíři. Proklamovaní ve fantasy knížkách i filmech, dnes však již o jejich existenci není stopa. Už nikdo nevěří. Upíři se totiž dokonale sžili s lidmi. Neměli jinou možnost...bez lidí totiž sami nemohou přežít. Lidé jsou jejich potravou, jejich rudá krev, jim dává život. Kolik se toho řeklo a napsalo o upírech, vyznat se v těchto řečech je někdy těžké...já vím o nich již dost. Potkal jsem dobré i zlé, bohaté i chudé, mocné i slabé.
Ale je tu ještě druhá rasa, od stvoření byla utiskována jak lidmi, kteří je lovili jako bestie, tak samotnými upíry. Silná rasa, svázaná se zvířecími pudy, rasa, nad níž drží ochranou ruku měsíc a při každém úplňku se ozývá děsivé vytí vlků. V mnoha historických pramenech jsou uváděny tvorové, napůl lidské, napůl vlčí konstituce, kteří trhaly stáda pasákům a dokonce napadali i lidi. Ano přesně tak, Vlkodlakové, neboli Lykani. I oni přežili až do dnešních dnů, to oni jsou na pomyslném vrcholku potravního žebříčku. Nejen že se dokáží živit lidmi, jejich čerstvým masem, ale nedělá jim problémy živit se i upíry, když není zbytí.

Tyto tři rasy tvoří takzvanou Trojí krev...lidé nejsou samy, nikdy nebyly. Tyto dvě rasy je doprovázely dějinami. Po staletí se neměnily, ale moderní doba obě dvě rasy zahnala až do kouta. Skrývaní ve stínech a pod pláštěm noci či úplňku, jsou tu s námi.
My Zasvěcení jsme se rozhodli následovat upíry, či vlkodlaky i když jsme stále lidmi. Sloužit jim. Za to nám poskytovali vždy ochranu, bohatství, pravdu a nové dobrodružství. Někteří z nás se samy rozhodli, přestat býti lidmi a připojit se ke svým pánům, někteří se právě proto stali Zasvěcenými, v touze po přeměně a nesmrtelnosti.
Ale popravdě? Ono zase není tak moc o co stát. A věřte mi, ani upíři ani lykané nejsou nesmrtelní.
Já nikdy netoužil po změně. I když možností jsem měl mnoho. Vlastně, já ani nejsem tak pro tento příběh důležitý, jsem jen vypravěč, nezaujatý pozorovatel, událostí nového tisíciletí.
Ale se mnou to začalo...se mnou vše také skončí. Poslechněte si tedy vyprávění o jednom netradičním životě, o pouti za spravedlností. Poslechněte si příběh jednoho netradičního upíra, kterému jsem asi nikdy příliš nerozuměl, ale bylo mi dovoleno dlouhých dvacet let kráčet po jeho boku. Někdy to nebylo lehké, někdy ze mě byla chodící konzerva s jídlem, někdy soukromý řidič či obsluha a ubytovna...ale přesto, nelituji této pouti. Naučil jsem se toho mnoho jak o lidech, tak o lykanech i upírech. Mohl jsem sledovat po krátký čas jejich osudy. Protože jsem se stal před dvaceti lety Zasvěcený, slíbil jsem věrnost jemu...jednomu s nejsilnějších a nejděsivějších upírů.