První část

Ignis: (Pohne se. S dalším pohybem pánve pocítí až nadpozemskou slast. Očima zkalenýma vzrušením pohlédne na záplavu bílých vlasů kolem hlavy milence. Proplétají se s jeho černými, stejně jako dvě rozvášněná těla... Vzrušuje ho dech, který ho lechtá na krku. Natočí hlavu a políbí ho na rty. Znovu se pohne a zasténá.)
Seth: (Stáhne si ho trochu blíž, jeden polibek mu nestačil. Jeho tělo hoří touhou. Neví, jak dlouho ještě vydrží tohle tempo. Ignisovy pohyby v jeho těle ho přivádí k šílenství, cítí se tak naplněný. Ale horko sálající z těla nad ním je příliš silné. Pevně mu sevře paži, aby mu jasně dal najevo, že svou moc musí krotit.)

Ignis: (Krotit? Jasně chápe, i přes zamlžené myšlení, co mu křečovitě sevřené prsty kolem jeho paže naznačují. Pohlédne do šedých očí. Vždycky mu připomenou ocel kalenou ohněm. Nemůže si pomoct, ale tak moc ho vzrušují. V takové chvíli víc než kdy jindy. Ano, kalí budoucího vládce vzduchu ohněm. Uvědomí si, že přece nechce, aby mu Seth ztratil v tom nejlepším vědomí. Chce, aby si to užil až do konce. Ale... krotit ohnivý živel je prostě těžké. Je jeho součástí. Buď nechat hořet, anebo uhasit. Ani jedno však zrovna není tak docela žádoucí. Opravdu se snaží. Shrne vlasy z jeho čela, jemně prohrábne vodopád stříbra a zavadí o malá kočičí ouška. Letmo se pousměje. Přirazí znovu, tvrději. Teď už nedokáže tlumit oheň ve svém těle, ale může to skončit dřív, než to bude pro Setha nebezpečné.)
Seth: (Jeho tělo se prudce nadzvedne a nalepí víc k tomu horku. Ne, kolikrát mu má říkat, že na ouška mu sahat nemá, že pak… nekontroluje, co dělá. Hlasitě zasténá, jeho tělo si žádá své. Chce uvolnění, momentálně je to jediné, na co dokáže myslet. Jeho uši se sklopí až k hlavě, jak se už z hrdla vydere jen pár vzdechů a trochu bolestné zakňučení, když ucítí ten poslední náraz skoro až v žaludku. Cítí, jak se mu oči zavírají, i když se tomu snaží bránit. Jeho mysl se pomalu loučí s tělem. V poslední chvíli ji však zadrží a opětuje Ignisovi pohyb zpět, aby tak dosáhl svého vrcholu.)
Ignis: Ne, ne! Kocourku... (Políbí ho prudce, když zaregistruje jeho odchod do bezvědomí. Rád ho dráždí, ví, co dokáže, když mu trošku pomazlí ouška. Ruku nechá v jeho vlasech a opatrně palcem přejede přes sklopené ouško. Hlasitě zasténá, když se mu jeho prudký pohyb dopředu vrátí zpět. Zvrátí hlavu a vyvrcholí. Naplní Sethovy útroby svým spermatem. Spokojeně zavrčí a sesune se na jeho tělo. Teď už skoro hoří, dokázal by si představit i celkem efektní samovznícení. Nechápe, jak to s ním to štíhlé kočičí individuum dělá, ale rozpaluje ho víc než cokoliv na světě.) Bože... tohle bylo... něco... (Zavrní mu do ouška. Trochu se nadzvedne a políbí na rty, bradu a přisaje se ke krku.)
Seth: Ne... neto... neříkej mi kocourku! (Asi to mělo znít jako ostré ohrazení. Ale tím vyčerpáním a horkem už to zní spíše jako zafňukání, až sám svůj hlas nepozná. Ale stimulace oušek pomohla. Udržel se při vědomí až do konce. I když necítí většinu svého těla a ani se nepokouší moc pohybovat. Jen těžce nabírá dech do plic, který se mu nedostává.)
Ignis: (Rád by ho ještě chvilku objímal, mazlil se s jeho tělem. Jenže to nejde. Už takhle svému sněžnému kocourkovi málem přivodil bezvědomí z přehřátí. Ještě jeden polibek. Napřímí se, opře o dlaně a vyklouzne z jeho těla. Složí se vedle něj. Stará pohovka jen zavrže, tohle schovávání miluje. Je to dobrodružství. Lehne si dostatečně daleko, aby ho zbytečně nehřál a natáhne ruku, nahmátne jeho a proplete prsty.) Jsi kocourek... (Pousměje se. Přetočí se na bok a dívá se na něj.) Jsi k pomilování i ve své zvířecí podobě.
Seth: (Zašklebí se na něj a odvrátí pohled, ale svou ruku mu blahosklonně nechá. Má rád tyhle intimnosti, i když by to asi nepřiznal. Jen doufá, že ta stará pohovka nevzplane. Už tak má pocit, že právě přežil půl hodiny v pekelném kotli. Jeho tělo je orosené potem. Příště... příště mu to znepříjemní a vážně se promění, to by bylo určitě velmi zábavné. Sledovat jeho výraz… Jeho úšklebek se trochu protáhne.) Neprovokuj mě, nebo si to odneseš! (I když vyhrožuje, tolik síly na proměnu nemá.)
Ignis: (Zasměje se.) Nepotřebuješ trošku ohřát? (Pronese škodolibě. Jemně ho hladí palcem po zápěstí. Není zas takový kruťas.) Jsi v pořádku, Sethe? (Zeptá se naprosto vážně.) Chvilku se mi zdálo, že už je toho tepla na tebe nějak moc.
Seth: (Nasadí přeci jen trochu důstojnější výraz, ala "jsem z ledu" a obrátí na něj zrak. Ignis ví moc dobře o všech jeho slabinách. A že jich není zrovna málo. Ale chápe, že svou moc takto nedokáže ovládat, při takovém vzrušení. I když má chuť na něj vytasit drápy a trochu mu upravit ciferník, přeci jen zdrženlivě kývne.) Nic mi není a zahřát nepotřebuju. Spíš ty bys potřeboval ochladit.
Ignis: (Zasměje se.) Víš, že je to naprosto výborný nápad? (Chytí se toho a vyskočí. Vytáhne k sobě i Setha.) Jdeme! (Zavelí a táhne ho z té polorozpadlé chýše ven. Jejich tajné místo. Místo, kde se můžou schovat před povinnostmi, které přináší jejich postavení. Před všemi těmi nařízeními, pokyny, mocenskými hrami. Tady si mohou hrát jen a jen spolu. Miluje to tu, i když by to nikdy nepřiznal. Potrpí si na luxus, ale se Sethem ho tady má spoustu. Nic by za to nevyměnil. Navíc je kousíček od jezera. To je velmi výhodné umístění. Kvůli Sethovi. K jezeru ho taky zrovna táhne.) Pojď... (Láká ho. Otáčí se na něj a přitom pohledem neopomene sjet po jeho těle.) Dáme si koupel, ale pak... pak mě musíš trošku zahřát...
Seth: (Trochu za ním klopýtá, i když je v lese jako doma, přeci jen po tom výkonu zrovna rychlostí neoplývá a jeho nohy ho jen stěží nesou. Trochu zasyčí, když ucítí rozbolavělé svaly. Nejradši by tu zůstal napořád, jen jako zvíře v lese, ale to nelze. Ví, že mu na bedra brzo spadnou povinnosti vládce, o které ani v nejmenším nestojí. Stále mu otec tloukl do hlavy zodpovědnost.) Počkej… ne tak rychle. (Jakmile zaregistruje Ignisův pohled, uvědomí si, že se nemá jak zakrýt, ale snaží se, aby jeho rozpaky nebyly viditelné.)
Ignis: (Zpomalí. Je prostě prudší povahy. Na břehu jezera zastaví a zadívá se na něj.) Sethe... (Pousměje se, když uvidí ten nach v jeho tvářích. Přejde k němu a dovolí si přitisknout se k němu. Je docela chladno.) Už jsem ti někdy řekl, jak nádherný jsi? (Natáhne ruku k jeho tváři.) A nejvíc, když se za to stydíš.
Seth: (Zamračí se a jeho ruku odežene, vždycky ho takhle zlobí, i když ví, že to nemá rád.) Nevím, o čem to mluvíš, jen je... mi horko z toho tvého dušení... Vážně bys měl pracovat na ovládnutí vnitřního ohně! (Dělá ze sebe mudrce. Možná dřív, když byli dětmi, s ním byla větší legrace. Ale teď si připadá... čím dál víc jako vlastní otec, což ho děsí. Raději si namočí jednu nohu do studené vody jezera. Ano, je to příjemné, přeci jen lépe snáší nízké teploty i mrazy.)
Ignis: Jsi hrozně protivný. Copak se ti stalo? Chytil jsi blechy? (S úšklebkem se zapře dlaněmi o jeho záda a zákeřně ho strčí do vody. Rozesměje se a sleduje záplavu bílých vlasů ve vodě. Snad si nenabere vodu do oušek!)
Seth: (Nečekal nic tak podlého, takže se i trochu nalokal, naštěstí vodu snáší dobře, když není v kočičí podobě - to mu pak nasákne kožich a je hned o deset kilo těžší. Horší to je s ouškama, která se prostě máčet nesmí, takže vyplave na hladinu přímo s vražedným pohledem. Za tohle zaplatí. Ignisovi se do zad opře prudký vítr. Je těžké nějak směr korigovat, ale povede se mu shodit ho do jezera také. Pak si začne třít bolavá ouška.) Parchante... za to tě utopím!
Ignis: (Pád promění v elegantní šipku. Vynoří se kousek od Setha.) Promiň, neuvědomil jsem si to. (Omluví se zcela upřímně.) Chápu, že tvůj hněv je na místě, ale nechceš s tím topením trošku počkat? (Dvěma tempy je u něj. Postaví se. Voda mu dosahuje sotva do půli hrudi. Natáhne k Sethovi ruku.) Pojď ke mně, napravím to. (Pousměje se kajícně. Doufá, že Seth ví, že mu nechtěl a ani nechce nijak ubližovat.)
Seth: (První reakcí je ucuknutí, přeci jen má v sobě i část zvířecích pudů. Ouška ho bolí, ale snaží se držet kamenný výraz. Opravdu jsou na takové zneužívání choulostivá. Pokud je něco podráždí, pak je zle. Sám se ale obezřetně přisune a obejme Ignise kolem krku rukama. Naučil se mu důvěřovat, i když to bylo těžké. Ta jeho povaha je tak prudká a on je sám od přírody klidný jako mořský vánek.) Dobře, utopím tě za pět minut. (Zatím se o jeho tělo trochu opře.)
Ignis: Dobře, budeš na to mít plné právo a já se vůbec nebudu bránit... Ale dovol, abych něco připomněl. Budu ti pak hrozně moc chybět. (Tiše se zasměje, políbí ho na šíji a ruce opatrně vyjedou po zádech do vlasů. Prostoupí hebkou záplavou, teď mírně zmáčenou, a každá ruka opatrně vyhledá jedno ouško. Z prstů a dlaní začne vyzařovat teplo, směřuje ho, aby ouška vysušil. I tak se nevyhne tomu, aby se jich jemně nedotýkal.)
Seth: (Nervózně přešlápne ve vodě. Znovu ho to nutilo před jeho prsty ucuknout, ale silou vůle hlavou neuhnul, jen jeho pohled se trochu změnil ve varovný. Jako kdyby říkal - jeden špatný dotek a budeš litovat. Příjemné teplo na ouškách ho ale donutí zavřít oči a uložit si hlavu na jeho rameno. Po chvíli se ozve i slabé předení. Další pozůstatek jeho zvířecího já.) Příjemný...
Ignis: Mám ti po těch pěti minutách připomenout to topení? (Pousměje se. Má rád ten zvuk, co vychází z jeho hrdla. Nepopíratelný znak toho, že je Seth spokojený. Na vrcholu blaha. Rty sjede po odhaleném krku. Ouška už vysušil, ale dál je opatrně zahřívá. Přemýšlí, jestli mu nenavrhne ještě i zahřátí ocásku.)