Kapitola 24

Pomalu ale přestával ovládat i své dýchání a to ho děsilo. Michailova ruka pracovala velmi pilně a brzy si našla ten správný rytmus. Přímo mučivý rytmus. Peter se ještě chvíli snažil odolávat a namlouvat si že tohle zvládne, ale vše bylo marné. Ten kluk ho prostě chtěl dostat. Začal si přeříkávat všechny modlitbičky které znal, také bezúspěšně.
" Michaile"!
"Ano"? Ozvalo se mu sladce u ucha.
"Chceš mít na svědomí mou smrt"? To už skoro Peter vrčel. Jeho sebeovládání právě vyhlásilo dovolenou a on podléhal těm slastným pocitům. Věděl že to nebude dlouho trvat.
"Ne, chci mít na svědomí něco jiného".
Michailova ruka začala zrychlovat tempo a příliš tlačit na Peterův ztopořený úd. To se nedalo vydržet.
Mladík cítil jak pod jeho ručkou pulsuje obrovská síla. Líbilo se mu to. Líbilo se mu, že právě teď a tady má toho muže plně ve své moci, že si s ním může dělat co chce. A když ucítil první trhnutí pod svou rukou už se těšil na ten slastný pocit, který Peterovi způsobí. Ale nic se nestalo. To ho trochu zmátlo.

Peter jen zatnul ruce do opěradel sedadla a na tváři se mu objevila až bolestná grimasa.
Takže on se mi chce stavět na odpor? Tak to jsme si nedomluvili.
Michail tedy zkusil něco jiného. Přehodil si deku, do které byly zabalení, přes hlavu a pak Petera stáhnul k sobě dolů. Takže teď na sedadlech seděli jen dva velké kopečky pod dekou, které se sem tam pohybovali.
Tak tomu říkám intimčo. Trocha soukromí neuškodí. Peter musel chtě nechtě ocenit chlapcovu vynalézavost. "Ty jeden malý pokušiteli, tohle ti jen tak nezapomenu, slyšíš".
Michail jen zakýval hlavou jako že moc dobře rozuměl. Ano tušil to. Věděl že po tomhle bude ještě těší se Petera zbavit. Ale teď mu to momentálně bylo jedno.
Peter ukořistil konečně jeho rty. Divoce se pod přikrývkou líbali. Konečně mohl vyplenit jeho ústa. Tak opojný pocit. Cítil že už to nemůže zastavit, už to nemohl oddálit. Michail však byl vynalézavější než si dokázal připustit. Zapojil do této hry ještě svou druhou ruku. Takže při každém pohybu se ozvalo zacinkání rolniček, které měl na levém zápěstí. To už bylo i na Petera příliš. Stačilo jen pár tahů a Michail cítil další, tentokrát mnohem silnější škubnutí. Pak slyšel jen slastné zasténání.
A pak? Pak už nebylo nic....

Petrovi se zatmělo na pár sekund před očima, tolik krásných barev následovalo potom. Taková úžasná jemná extáze. Sotva dokázal popadnout dech. Nechtěně si musel připustit že ten kluk ho opravdu dostal tam kam chtěl.
Michail ucítil horkou tekutinu, která se mu rozlila ve dlani.Tak božské. Jiné slovo nenašel. Pomohl mu uvolnit všechno napětí, které se v Peterovi hromadilo už dva dny.
Muž jen zvrátil hlavu na sedadlo a nebyl schopný ničeho. Michail se v první chvíli dokonce lekl že i přestal dýchat, protože jeho hruď se dosud zvedala trhaně v nepravidelných intervalech. Přitulil se k němu a políbil ho. Ale ani ten polibek Peter tentokrát neopětoval. Michaila to nemile překvapilo.
Otevři oči, prosím. Otevři je a podívej se aspoň na mě. Klidně po mě řvi, klidně mi nadávej...klidně mě uhoď,udělej cokoliv, jen mě vnímej. Chvíli ho ještě hladil, pak ho trochu cípem deky očistil a jeho nástroj znovu schoval do bezpečí spodního prádla i kalhot.
Když se o něj tak hezky postaral a chtěl ho znovu políbit střetnul se zastřeným čokoládovým pohledem. Jen na sebe hleděli. Ani jednomu se nechtělo mluvit. Ani jeden se nechtěl vyjadřovat k té události.

Peter si mladíka k sobě přitáhnul. Poprvé zalitoval že jsou v letadle a že je tu minimum volného prostoru. I tak Michaila k sobě přitiskl a začal ho líbat. Už ne tak divoce jako před tím. Tentokrát to bylo jiné. Trochu unavené a láskyplné.
Pod tou dekou se mu špatně dýchalo, potřeboval kyslík a to hned teď. Ale nechtěl se vzdávat té krásné chvíle kdy mohl Michaila líbat a hladit ho po tváři. Proč jen si to udělal Mišáku? Vůbec ti nerozumím, ale víš teď už je mi to celkem jedno. Teď si můj a já tě jen tak nepustím, tedy dokud se ti pěkně nepomstím a nevrátím ti to i s úroky. Peter se pousmál. Jen počkej Mišáku já nejsem člověk co tak lehko odpouští. Tohle si vypiješ to přísahám.
Věděl že by měli asi vylézt z pod té deky, aby je letuška nepostrádala. A tak odhrnul deku a tím i Michaila. Ten se jen zašklebil a nesouhlasně zamrčel. To ostré světlo ho bodalo do očí. Snažil se Peterovi vyrvat deku a znovu zalézt pod ní.
To víš to ti tak dovolím ty malé divoké zvířátko. To by sis určitě zkoušel i další své praktiky. I když je to lákavé, zrovna v letadle jsem si to teda nepředstavoval. Měl jsem spíš namysli nějaký romantický večer a teplou postýlku, nebo třeba vanu. No jo jsem romantik a už taky nejsem nejmladší na takové hrátky.

Proto mu Peter celou deku zabalil a zmuchlanou ji hodil na podlahu. A máš po zábavě! Michail dělal uraženého. Otočil se do uličky a pak toho šeredně litoval. Starší manželský pár se okamžitě zvedl ze svých míst, byly bledí jako stěna a řinuli si to oba chodbou za letuškou. Michail slyšel jen střípky rozhovoru a z něj zrudnul jako rajče. Ti dva si prý přáli přesadit, nebudou sedět vedle....dál radši nechtěl poslouchat.