Rytíř bez zbroje, mág bez hole

A pro všechny, kterým začíná nový školní rok mám tady malý dárek. Je to jen jedna hloupá jednohubka, napsaná snad za deset minut. (Vím, měla bych psát jiné věci ale prostě…se tohle stalo)

Původně povídka do FB soutěže na téma „První rande“ se zvrhla v něco trochu…jiného. 

A proto vám tuhle jednu kapitolku přináším. 

Jak může vypadat trochu nejisté a stydlivé první rande dvou obyčejných kluků, kteří mají stejný koníček hraní MMORPG her.  

Ale co když první rande je zároveň i prvním setkáním? Dá se vztah, udržovaný jen pomocí internetu a hry převést i do reálného světa? 

Chrabrý rytíř Honza zde nemá svou nablýskanou zbroj, a mladý mág Kuba zde nemá žádnou magii na pomoc.

Pro všechny školou povinné, pro všechny milovníky PC her, pro všechny, kteří mají rádi MMORPG jako já.

Seděl a žmoulal si konec trička, který díky tomu už byl poměrně pomuchlaný. Svůj pohled klopil jen na orosenou skleničku od kofoly, po které stékaly kapky studené vody, díky ledu, který se ve skleničce líně pohupoval. Dělal vše pro to, aby nemusel zvednout svůj pohled, aby se nemusel červenat znovu. Nedokázal být tak odvážný a připadal si hloupě. Vždyť tahle schůzka byla jeho nápad. Jejich první, oficiální rande. Měl by se chovat jinak. Ale svou nervozitu potlačit nedokázal. U stolu vládlo ticho, občas jen něčemu přikývnul a nahodil úsměv. Ale opravdu moc neposlouchal, co chlapec naproti němu říká. V hlavě měl miliony zvonečků a vlastních myšlenek.


„Takže hotel, dobře. Tak to abychom vyrazili.“
„Cože?“

Až nyní konečně Kuba zvedl svůj pohled a střetl se s pobaveným smíchem svého přítele. Svou hloupou otázkou prozradil, že ho vůbec neposlouchal, takže se nyní cítil ještě hloupěji a zbytečněji. Ještě více k ničemu. Ale jeho přítele to jen pobavilo. Samozřejmě že tu silnou nervozitu viděl už od samého začátku. Nebylo hezké si ho takto dobírat, ale když s ním Kuba ani nebyl schopný u stolu komunikovat, musel si trochu zjednat pozornost.

„Promiň já…. já tě poslouchám, jen…je tu dost lidí a tak.“
„Bojíš se, že nás uslyší?“

Ale Kuba netušil, čeho se přesně bojí. Nešlo to specifikovat. Tolik se bál, že něco udělá špatně a ztrapní se před svým vysněným přítelem. A to šlo udělat prakticky čímkoliv. Když dorazili do restaurace málem na sebe převrhnul pití, poté servírku, která byla jen o pár let starší nazval paní… a navíc se za celou dobu nepodíval Honzovi do očí. Už teď se cítil dost poníženě a jeho sebevědomí klesalo stále níž. Vůbec to nešlo podle jeho představy.

„Nezáleží na tom. Klidně, ať si poslouchají.“

Honza to asi myslel dobře, natáhl svou ruku po stole, aby sevřel tu Kubovu a dodal mu trochu odvahy. Ale mladík okamžitě svou ruku prudce odtáhl a málem sebou smetl i ubrus, se vším, co na něm bylo. Jako kdyby se spálil o horký hrnec. Honza si jen povzdechl, ale nezlobil se na něj. Kuba byl o pět let mladší, a tohle byl jeho první vztah vůbec, natož s klukem. Dalo se čekat, že bude nervózní. Navíc Honza znal jeho povahu. Tak velké srdce, tak krásný milý úsměv. Tolik života. Ale nyní nic z toho neviděl.

„Promiň já nechtěl jsem…“

Jen další omlouvání. Copak s Honzou nemohl mluvit o něčem jiném? Vždyť se znali už skoro rok a nikdy neměli problém, najít společné téma. Prokecali spolu celé hodiny na discordu při hraní MMO her. Skvěle se doplňovali. Kuba jako silný a odvážný mág, co se nebojí nebezpečí a podporuje svého rytíře Honzu, který se vrhal hrdinně do vřavy nepřátelských mobek. Ale ve skutečném životě to nebylo tak jednoduché.
Tohle bylo jejich první rande…ale hlavně, bylo to i jejich první setkání!

Honza za Kubou přijel z Prahy až do Plzně, aby se mohli poprvé setkat a zajít na rande.
To, co začalo jako přátelství ve hře, se za ty měsíce přetvořilo v něco naprosto jiného. Kuba se do svého rytíře zamiloval až po uši. A Honza to měl úplně stejně. Proto také poslední dva měsíce Kubu trochu tlačil do schůzky. Potřeboval se s ním sejít, aby zjistil… aby si potvrdil, že jejich vztah může fungovat i v reálném světě, v reálném životě. Ale Kuba se tomu vyhýbal jak čert kříži. Až před pár dny prostě najednou otočil a zavelil, že bude schůzka. I když si posílali fotky, denně byli mnoho hodin v kontaktu písemném, i po telefonu, osobní setkání to nemohlo nahradit. Ten pocit, když se někoho můžete dotknout, políbit ho, pohladit…přesně tohle Honza chtěl. Ale Kuba nebyl zjevně připraven. Nejspíš byl příliš mladý. Vždyť teprve nedávno si udělal jasno v tom, jak to vlastně v životě, a hlavně v orientaci má. Honza byl velmi trpělivý, dával mu prostor a stál vždy za ním. I on si pamatoval, jak objevoval svou vlastní orientaci, a to byl ještě mladší než Kuba.

„Můžeme jít jinam…třeba do parku, někde kde nebude tolik lidí?“
„To zní fajn.“

Možná, že to byla ona chyba. Honza to myslel dobře, setkat se na veřejném místě bylo základní pravidlo prvních schůzek přes internet, mělo to věci ulehčit. Ale nejspíš Kuba nebyl připraven se veřejně nějak prezentovat. Proto Honza raději zaplatil útratu a vyzval Kubu, aby ho vzal na nějaké tajné místo, za tím správným dobrodružstvím. A Kuba se tomu musel rozesmát. Věděl přesně o jednom starém místě, kam Honzu vezme…za dobrodružstvím.

Stará část parku za pivovarem. Nikdo tam příliš nechodil, stezka byla lemovaná křovím a park se dlouho neudržoval. Nejspíš by to Honza nazval rájem pro feťáky a bezdomovce a při tom byl park prázdný. Když klopýtl o kámen Kuba ho automaticky zachytil za ruku a už nepustil. Vedl ho dál do kopce po úzké, nebezpečné stezce. Kuba si vůbec neuvědomil, že celou cestu držel Honzu pevně za ruku. Nepřišlo mu to zvláštní. V tu chvíli si opravdu připadal jako v Black Desert Online. Jen čekal, kdy na ně z poza křoví vyskočí nějaký nepříjemný skřet s dřevěnou palicí.

„Když jsem myslel dobrodružství, takhle…doslovně jsem to nemyslel.“

Honzův smích pobavil i Kubu, ale bylo to jen pár kroků, než stanuli na tom správném místě. Na kopci křoví a stromy prořídly. Díky tomu bylo vidět na část města, ale byl tu klid. Žádný provoz, žádný hluk, žádní lidé.
Až teprve tady se Kuba na svého přítele otočil a poprvé byl jeho pohled jistý. Pak k Honzovi odvážně přikročil a líbnul ho krátce na rty. Netušil, jak se dělá to líbání, nikdy to nedělal. Ale takhle mu to přišlo správné. Navíc tím Honzu natolik rozhodil, že nebyl schopný slova. Jediné, co dokázal bylo sevřít Kubu kolem pasu a ukázat mu, jak se dělá líbání. A že si dal záležet, aby to Kuba nezapomněl, nikdy!