X - Přípravy

Velmi dlouho jsem měla tuhle kapitolu rozepsanou. A nějak mi nešlo pohnout se dál. Ale dnes jsem si k tomu konečně sedla, s tím, že bych ráda alespoň pokročila. Zapnula jsem si tematickou hudbu, ale místo psaní dělala dalších milion věcí, jak je mi podobné. Jsem hrozný autor.

Proto jsem nepředpokládala, že se mi to povede dokončit ještě dnes. 

Ale pak přišla taková ta spisovatelská slina a už to šlo samo. A já jsem nesmírně ráda, že jsem to stihla ještě dnes a nenechávám vás zase čekat spoustu měsíců.

Občas se prostě povede, že ten nápad se zjeví z ničeho nic. 

Proto vám dnes mohu nabídnout kapitolu číslo deset, která se zdá dost nudná a nevýrazná, ale je poměrně důležitá k další kapitole. Haruka odmítá být hadrou na podlahu. Kam až jeho odhodlání řídit každou situaci dospěje? Jak si poradí s tím, že je nucen být po vůli jinému muži?

Haruka ještě ten večer sepsal krátký dopis pro majitelku nevěstince. Samozřejmě se podepsal jako nová žena lorda Sadawi a doufal proto, že ho ona žena nebude moci odmítnout. Žádal od ní, aby se s ní mohl urychleně setkat a promluvit si o důležité záležitosti a štěstí lorda Sadawi. Musel s ní mluvit osobně. Měl…asi tisíce otázek, na které se musel zeptat a tisíce, na které se zeptat bál. Věřil, že svou návštěvu ukryje za procházku k malé liščí svatyni. Nebyl přeci vězeň. Rozhodně nebylo možné, ženu pozvat sem do sídla, protože by její návštěva neušla očím toho slizkého sluhy a ten by vše jistě tlumočil svému pánovi. Nezbývalo než doufat v kladnou odpověď.

Druhý den ráno vyslal Haruka svou služebnou Momo s dopisem. Bylo opravdu časně, nebyl si jistý, zda jeho služebnou vůbec ona žena přijme. Ale nezbývalo mu mnoho času. Ten zvrhlík bude chtít přijít již dnes v noci a Haruka netušil, jak se dovede ubránit. Z posledního střetu mu bylo jasné, že Sadawa je silný muž, otrlý v boji. Navíc nebylo možné s ním ani klidně hovořit a případně mu to rozmluvit. Výmluvy nebudou fungovat. Proto Haruka přecházel ve svém pokoji jako lev v kleci, než se Momo konečně udýchaná vrátila.
Odpověď, ve kterou Haruka doufal, přeci jen přišla. Majitelka podniku, která si říkala Kanasuri souhlasila s malým, nenápadným setkáním u liščí svatyně. Proto se Haruka rychle oblékl a vyrazil ze svého pokoje. Jak očekával, střetl se se slizkým sluhou Tarukim, který se vyptával, kam mladá manželka jeho pána míří. Jelikož měl Haruka sebou právě Momo, vypadalo to jako malá procházka. To také přesně tlumočil sluhovi s dost razantní žádostí, aby mu šel z cesty. Sluha sice poslechl, ale Harukovi bylo jasné, že půjde vše povědět svému veliteli.
Haruka však i přes to pomalu zamířil z hradu. Po cestě se mu naskytla příležitost, po které toužil - obhlédnout vše potřebné. Počet stráží, výšku hradeb i přístupové cesty. Vše si ukládal do paměti. Nebyl si totiž jistý, zda mu nezakážou opouštět hrad. A pak už bude na takové věci pozdě. Prošel městem, pozdravil obchodníky na tržišti, kteří z nové paní byli dost nervózní. Haruka však uměl být velmi okouzlující dívkou a získat si srdce lidu nebylo tak obtížné. Viděl ale v mnoha očích strach a obavy z vrchnosti, z toho nechutného Sadawi. Lidé se ho báli, vládl prý pevnou rukou. Ale město zřejmě prosperovalo. Lidé o svém pánovi však nemluvili zle, naopak. Většina ho chválila, co vše zavedl, co vše povolil, lidé žili za jeho vlády prý mnohem lépe než za vlády jeho otce. Pro Haruku to byly rozhodně zajímavé informace. Nebyl si jistý, jestli jejich slovům věřit, ale neměli důvod lhát nebo svého pána nějak přikrášlovat.

Haruka tak postupně obešel skoro celé město, aby to opravdu vypadalo, že se jen prochází a seznamuje s novým místem, kde bude žít a kterému bude vládnout. Poté jeho kroky zamířily do malého kopce. Cesta ke svatyni nebyla moc upravovaná, schody byly rozbité a mnohdy chyběly úplně. Chůze nahoru byla obtížná a často Harukovi a jeho služebné překáželo v postupu křoví. Podařilo se mu ale vystoupat až nahoru, odkud krásně viděl velké lesy a pole, a také část hradu Sadawa.
Svatyně nebyla nijak bohatá, rozhodně bylo vidět, že místní lidé moc ve staré bohy již nevěří.
Polorozbořená dřevěná svatyně nebudila v Harukovi moc pěkný dojem. Přesto chvíli trvalo, než na toto místo vystoupala i žena, na kterou zde čekal. Přišla však jinou stranou, takže z tohoto kopečku asi vedla i jiná, schůdnější cesta?
Kanasuri totiž měla poměrně honosné šaty a velmi drahé vysoké boty, které by jí jistě nedovolily jít tak neschůdnou cestou, jakou překonal Haruka. Byla to postarší žena, silně nalíčena s mnoha šperky a vysokým účesem. Opravdu ale jako dáma nevypadala, spíše jako by její povolání na všechny křičelo z jejího oděvu, který byl barevnější, než Harukovi bylo příjemné. Přesto ženu uctivě pozdravil.

„Malý ptáček mi našeptal, že se mnou toužíte mluvit, má paní. Jsem ráda, že vás mohu poznat.“

Medový hlas, přílišná uctivost a nepravý úsměv jasně dávaly najevo, že na této ženě je více falešných věcí než na samotném Harukovi.

„Ano…ano chtěla jsem…“
Haruku však jeho slova zradila. Nyní netušil, jak přesně popsat to, co po ženě požaduje. Přišlo mu to krajně neslušné. Proto se také bezradně zadrhnul a hledal vhodná slova.

„Váš drahý muž má v loži rád trochu jiné věci, je to tak? Má raději chlapecké tělo než tělo mladé ženy.“
„Jak tohle…“
„Jen klid, má drahá. Nemusíte se cítit zahanbena. O lordu Sadawovi se to proslýchá. Nikdy nenavštívil můj podnik, nikdy si nevyžádal konkubínu. To rozhodně není normální. A jeden z jeho mladých vazalů pod rouškou saké občas něco vyzradí. Je to naprosto normální, má paní. Lord Sadawa je voják, žil velmi dlouho obklopen jen muži. Naprosto přirozené.“

Haruka nestačil cokoliv říct. Tyhle informace ho děsily. Takže je to pravda, Sadawa je tento typ člověka….
„Jistě máte obavu, aby noci s ním byly kvalitní a vy jste tak počala potomka. Je snad možné, že lord Sadawa….není příliš připraven? Mnozí muži potřebují v loži pomoci.“
„Ne to…připraven jistě je ale…“
„Pokud byste mu chtěla noci zpříjemnit, mohu vám nabídnout velmi diskrétního mladíka, z mého domu. Velmi jemný a krásný. Mohl by lorda Sadawu případně připravit…“
„To nebude třeba!“

Haruka to možná řekl příliš hlasitě a rázně. Jistě že se tato žena snažila pomoci, ale ne z dobroty své duše. Jistě jen pro peníze. Taková výpomoc by stála mnoho peněž a také mnoho diskrétnosti a jiných služeb. Haruka nebyl hlupák věděl, jak společnost funguje.
Kanasuri se podivila tak ráznému odmítnutí a nejspíš i zpozorněla. Protože měla pocit, že jí něco podstatného uniká. Tato paní hradu Sadawa vypadala opravdu…zvláštně.

„Och, to se omlouvám, proč jste mne tedy nechala zavolat?“
„To je…složité já bych…. potřebuji vědět…jak probíhá milostný akt.“
„Rozumím, něžná nedotčená květinka. Nebojte se, vše vám dopodrobna vysvětlím.“
„Ne, vy mi nerozumíte. Potřebuji vědět, jak probíhá akt…mezi dvěma muži.“

Kanasuri opravdu dokonale vykulila oči. Požadavek Haruky jí přišel zvláštní. Proč by něco takového mladá paní chtěla vědět? Nastalo až děsivé a trapné ticho, kdy se Haruka styděl za svá slova. Poprvé v životě se cítil nesmírně nepohodlně v ženské roli. Jako muž by se mohl zeptat přímo. Jako muž by mohl tolik věcí. Ale nyní… pohlédl na své kimono a uhladil neexistující záhyby. Dřív si myslel, že být ženou je mnohem jednoduší, hezčí, elegantnější, zábavnější…ale právě teď viděl i tu stinnou stránku této role.
Kanasuri však neztratila svou tvář. Potlačila smích a zamířila se usadit na malou kamennou lavičku, k čemuž vyzvala i Haruku.

„Zajímá vás taková věc? Chcete snad zjistit, co na takovém aktu je jiného? Co na něm shledává váš muž dobrého?“
„Ano, tak trochu…potřebuju vědět…chci to vědět. Abych mu mohla poskytnout patřičnou rozkoš.“
„Bojím se, že to nebude úplně možné. Ale dobrá, vše vám vysvětlím.“

Haruka se zamířil také usadit vedle této ženy na lavičku a byť cítil, jak se mu ruce chvějí nervozitou, vyslechl si vše. Některé věci byly děsivé, zněly velmi bolestně a nechutně, některé mu ale přišly naprosto v pořádku. Byl z toho trochu zmatený. Postupem vyprávění Kanasuri se jí neopomněl zeptat na každou nejasnost. Kde přesně má držet manželův úd, jak pohybovat rukou, co vše je příjemné… co naopak není. Haruka odmítal být jen rohož, kterou Sadawa použije. Musel mít převahu, musel…udělat cokoliv, aby neslyšel opět jen výsměch. Musel si toho muže podmanit. Ještě si nebyl jist, zda to dokáže, zda je to vůbec možné, ale hodlal pro to udělat cokoliv.
Pokud už byl rukojmí, nucen být tomu muži po vůli, aby rod Kuriyuki přežil…není přece určeno, že se role nemohou obrátit a že si Sadawu nemůže obmotat kolem prstu. Zdálo se, že má o něj Sadawa velký zájem a je jím okouzlen.
Přesto se Haruka nedokázal zbavit červenání, při všech svých dotazech a vysvětleních, která mu Kanasuri ráda poskytla. Byť se to snažil brát jako nějaký…úkol, jako něco, od čeho se musí osobně oprostit, přesto cítil po těle podivné chvění a nervozitu, kterou nedokázal na svých rukou skrýt vyřešil tím, že zatnul obě pěsti tak silně, až cítil mravenčení v prstech.

„Pošlete na tržiště svou služebnou s košíkem. Nenápadně vám pošlu vše, co bude zapotřebí k takovému aktu. Vonný olej, nějaké pomůcky…“


Haruka nemohl uvěřit, že s něčím takovým souhlasil. Už jen to, že se na akt připravoval ho rozčilovalo. Po sotva půl hodině, kdy se s Kanasuri rozloučil a zamířil zase opatrně zpět do města, věděl o mužském aktu více, než by chtěl. Jeho představivost pracovala na plné obrátky a snaha najít jakýkoliv vhodný plán selhávala. Proto byl celou cestu tichý a pěkně se mračil. Jak mu ale Kanasuri navrhla, k večeru opravdu poslal Momo opět do města na trh. Měla koupit nějaké ovoce, to byla jen výmluva, kdyby se jí snažili zastavit. Pod ovocem ale v košíku donesla vše potřebné.
Když v Harukově pokoji vyskládala svůj košík, mladík se nestačil divit, co vše se skrývalo pod ovocem. Několik malých lahviček, jejichž popis byl poměrně zcestný.
„Rozkoš velikosti?“
Haruka ani netoužil vědět, na co všechny jsou. Ponechal si jen jednu s masážním vonným olejem, která by mu měla při styku se Sadawou pomoci. Zbytek věcí a podivně tvarovaných hraček, které rozhodně nehodlal používat nechal Momo dobře schovat.
Když mu služebná z hradu donesla večeři, nesnědl ani půlku. Žaludek měl tak sevřený, že se mu dělalo nevolno při pomyšlení na nějaké jídlo. Přesto že ho obě jeho služebné přemlouvaly, že musí více jíst, aby měl sílu. V tu chvíli si Haruka jasně dokázal představit na svém místě Hiromi. Jak by se zachovala? Se svým ženským důvtipem by jistě dokázala nějak tohle obejít. Nebo jí připisoval Haruka příliš velkou sílu? Nejspíše by byla ve stejné situaci, snažíc se vymyslet způsob, jak tohle celé zvládnout. Kdyby to byla Hiromi, neměl by Sadawa o ní nejspíš tělesně zájem? Ale potomka by s ní zplodit nejspíše musel.
V tu chvíli si Haruka znovu připomněl, co vše vedlo k této chvíli, a nelitoval, že svou sestru před tímhle uchránil.

„Pane, musíte se obléct, učesat…“
„Nic takového nemusím Momo, nebuď hloupá. To prase nechce žádnou princeznu. Stojí o mužské tělo, k čemu by bylo se česat a líčit? Ne, už mám dost téhle hry, už žádné divadlo.“

Haruka byl naprosto rozhodnut, že před Sadawu dnes večer musí předstoupit jako muž. Jako to, co chtěl. Přeci jen ho poznal, takže nebyl důvod něco skrývat. Nechal se od služebných odlíčit, shodil i paruku a také těžké dívčí kimono vyměnil jen za prosté a jednoduché mužské. Jedno sebou přeci jen měl, kdyby bylo nutné utéct. V dívčím oblečení by se mu špatně bojovalo. Vlasy si nechal rozpuštěné na zádech a neopomněl do sebe naklopit několik kalíšků saké, na nervozitu. I když normálně alkohol moc dobře nesnášel. Jakmile byly tyhle přípravy hotové, odehnal služebné do jejich pokoje a zmizel za malovaným paravánem, kdyby snad do pokoje vstoupil někdo jiný než Sadawa.
Nezbývalo mu než čekat na svůj osud.