05

Další dny jsem si připadal jako na obláčku. Všechno kolem se prostě vypařilo a zbyla jen jedna důležitá věc a to můj karatista Filip. Ano trávil jsem u nich na chatě většinu času, nemohl jsem si pomoct. I když se nad tím Nela podivovala, byla ráda že se mě na chvíli zbavila a mohla vrkat se svým Finským mafiánem.
Já zatím prožíval nejkrásnější chvíle svého života. A vůbec mě v mladičké naivitě nenapadlo, že už nebudou trvat dlouho. Brzy měla nastat doba loučení.

Vzpomínám si na tu překrásnou nezapomenutelnou noc. Filip vyhnal rodinku do letního kina, kde měli strávit několik hodin až do noci. Chata zůstala volná. A ve mě se rozechvívala každá struna, když mi to ráno u jezera šeptal ať přijdu. A to jsem taky udělal.
Hned ve dveřích jsem dostal vášnivý polibek a to jsem nestihl říct ani ahoj, celkem komické, ale polibek jsem opětoval tak jak jsem nejlépe uměl. Pak mě Filip čapnul za ruku a táhl nahoru do pokoje. Tak nějak jsem tušil co se bude dít a měl jsem strach. Ale jemu jsem z nějakého důvodu věřil.
Pro mě to tenkrát bylo poprvé a on to věděl. Slíbil mi že bude jemný, že mi neublíží, ale jen pokud to opravdu chci. A sakra já chtěl. Začali jsme jen nesmělým mazlením, byl jsem děsně nervózní a třásly se mi ruce...vypadalo to asi strašně směšně, ale Filip měl se mnou trpělivost. Pomalu jsme se zbavovali oblečení a on mi ukazoval kde se ho mám dotýkat, kde mám pohladit, kde víc sevřít. Snažil jsem se mu vyhovět jak nejlépe jsem uměl, byl dobrý učitel, nespěchal na mě. Nechal mě si to plně vychutnat. Ale hrál jsem si s jeho tělem a s jeho přirozením asi příliš dlouho, takže mě brzo musel odstavit. Trochu jsem zrudnul, předpokládal jsem, že to dělám špatně, ale uklidil mě. Byl to vážně divný pocit...ale tak nějak jsem neměl čas o tom přemýšlet. Vlastně ani nebylo o čem. Moje tělo to chtělo...přímo po tom křičelo. Když se mě začal Filip dotýkat a laskat mě po celém těle, zmohl jsem jen na zmučené sténání. Bohužel jsem byl ale nezkušený a moc mladý...takže to netrvalo tak dlouho a povedlo se mu přivést mě k vrcholu jen svou rukou. Vykřikl jsem a sevřel pevně deku....pak se mi jen zatmělo před očima a všechen ten tlak vyprchal. Bylo mi na ten malý mžik tak nádherně. Myslím že jsem se mu potom omlouval, že jsem nevydržel déle a on se jen smál.

Ale nehodlal jen tak skončit. Nechal mě chvíli odpočinout, sám už hodně vzrušený. Cítil jsem jeho tvrdost jak mě tlačí do stehna a otírá se o můj úd, jeho polibky nabraly na vášnivosti, už asi nebylo cesty zpět. Ale Filip myslel na všechno. Dokonce měl ve stolku připravený lubrikační gel. Vzpomínám si jen jak to studilo...a jak jsem byl rudý až za ušima a raději si před tvář tiskl polštář. Jeho prsty, které se do mě dobývaly byly hodně nepříjemné. Měl jsem zakázáno se vrtět, což opravdu nešlo. Mračil jsem se a neshledával jsem na tomhle nic vzrušujícího. No prostě se mi to nelíbilo. Ale když mě začal zevnitř roztahovat to pnutí...zmohl jsem se na kňučení raněného zvířete. Přivádělo ho to k šílenství. Chtěl mě připravit víc...ale mé sténání v něm probudilo šelmu, která mě chtěla roztrhat.
Snažil se do mě vniknout svým mužstvím, ale bolest byla příšerná, nemohl jsem. Snažil jsem se mu vykroutit, ale držel mě pevně a šeptal mi do ucha uklidňující milostné slůvka ve slovenštině. A znělo to opravdu krásně. Museli jsme spojení provádět na dvakrát, abych si zvykl. Ale ten pocit zaplnění...nedá se to popsat. Cítil jsem jeho mohutnost i to jak mě bolestně roztahuje a pohybuje se ve mě. Myslím že jsem křičel...dokonce i kousal do polštáře. Ale po chvíli nepříjemné pocity odezněly a já cítil jen to vzrušení, jenž zavalovalo moje tělo. Vycházel jsem mu vstříc a užíval si každý jeho pohyb. Bylo to překrásné a jemné...přitom tolik vášnivé. Ztrácel jsem dech, pojem o častě i místě...dokonce jsem přestal ovládat své tělo.
Cítil jsem jeho dech na svém krku, jeho vzrušivé vrčení když naposledy přirážel, až mě přišpendlil ke zdi, měl sílu. Bolest se vrátila...ale jen na malý mžik jeho vrcholu.
Pak nastalo ticho...dusné ticho. Uložil se na mé tělo svou vahou a já ho stále cítil ve svém těle. Byl to hodně zvláštní pocit, který jsem miloval. Ten pocit spojení. Když vyklouzl cítil jsem jen tu lepkavost a prázdnotu,
zadek jsem měl jak v jednom ohni a bál jsem že se už nikdy nepostavím, natož abych si sedl. Nevím jak dlouho jsme tam spolu leželi v objetí.
Filip se omlouval, dokonce plakal...proklínal se za to co udělal...stále omílal, že jsem ještě dítě, že mě zneužil, i když před pár minutami mu to bylo ukradené. Pochopil jsem jak touha a chtíč dokáže zaslepit veškerý rozum. Ale já to přece sám chtěl. Trvalo mi než jsem ho uklidnil, pak mi pomohl vstát a dali jsme si spolu společně sprchu.

Ty pocity ve mě zůstaly ještě dlouho po tom...jen to krásné, tak to říkala Nela. Pamatovat si jen to krásné. A jemné mazlení ve sprše a tisíce polibků, kterými mě zasypal k těm krásným vzpomínkám patřily. Tu noc jsem směl zůstat u něj. Jeho rodina se sice vrátila dřív než jsme čekali...ale Filip se vymluvil, že u nich budu spát a paní chaty souhlasila, i když se mračila jakou bouřkový mrak a odtáhla si Filipa stranou.
Asi mu dávala přednášku. Ale já opravdu nebyl schopný pohybu natož nějaké chůze.
Ustlali mi na zemi a já byl nadšením bez sebe. Ještě jsem musel holkám číst pohádku o Malém princi, které asi nemohli rozumět, ale líbila se jim. Chata večer potemněla a ztichla.
A já byl vzat na milost...takže jsem se sprostě vplížil Filipovi do postele, ta zem byla tvrdší než jeho vzrušení, a to už bylo co říct. Nechápal jsem jak může znovu...jen pár hodin po prvním milování. Řekl jsem ne, nechtěl jsem...ale moc dlouho mi můj zamítavý postoj nevydržel. Filip dokázal být velmi přesvědčivý a tak jsem se místo spaní celou noc mazlili a k ránu i milovali. Tentokrát to nebylo ani bolestivé.
Kdybych jen věděl že další den přijde studená sprcha....

To ráno jsem musel zpět do naší chatky...slíbili jsme si, že se sejdeme u jezera. A tak se i stalo. Ale Filip přišel o hodinu později a tvářil se opravdu hodně smutně a nešťastně. A já věděl, že vše nádherné právě končí. Objal jsem ho...ať se díval kdo chtěl, ve své dětské naivitě mi to bylo jedno. Holky ten večer dostaly teploty...a tak se jejich matka a paní chatky rozhodla vrátit se zpět domů. Bylo to hodně kruté, nechtěl jsem ho pustit, ale věděl jsem že musím, měli jsme jen pár společných posledních hodin. Děsil jsem se téhle chvíle loučení.
Vlastně jsem si ani nic neslibovali. On věděl že je to zbytečné a já netušil jak to chodí. Na rozloučenou mě políbil. Dechberoucí polibek, plný zoufalství a tichého sbohem. Řekl mi že na mě nikdy nezapomene a já na něj s láskou v očích hleděl a věděl jsem že lže. Vyměnili jsme si telefonní čísla. Tvrdil že zavolá a já mu tolik chtěl věřit, tolik jsem chtěl v něco ještě doufat. V něco víc než jednu promilovanou noc. Řekl že se zase sejdeme a já se už předem těšil až ho zase uvidím....

Jen malý letní flirtík. Jen sex...byl jsem poblíž nezkušený a mladý, plný odvahy a citu, který jsem neměl na kom vybít. Chtěl jsem aby o mě někdo stál...a on stál. Miloval jsem ho? Myslím že ano...tím nejkrásnějším způsobem. Přál jsem si být milován. Byl má první láska i když to trvalo jen pár dní...skoro nic jsme o sobě nevěděli, oba z jiných zemí, z různých prostředí, on byl o mnoho starší...
Vzpomínáte si i vy na svou první lásku? Myslím že dobře víte, jaké to je poblouznění, kdy není člověk schopný uvažovat logicky. Nést následky, dívat se do budoucnosti.

Odjeli jsme za dva dny. Dlouho jsem chodil kolem jejich chatky a vzpomínal na ty nádherné chvíle. V očích mě pálily slzy. Nela se na nic neptala, i když myslím že tenkrát už to tušila. Nic jsem ji neřekl. Můj život se vrátil zase do všedních kolejí...zbýval ještě měsíc prázdnin. Celý ten měsíc jsem čekal jen na jedno...až zavolá. Bytostně jsem ho potřeboval slyšet. Ale nezavolala. Zkusil jsem to já...ale když se v mobilu ozval cizí hlas jeho bývalého přítele a smích...rozbrečel jsem se a hodil mobil o stěnu.
Byla to snad lež? To vše co mi řekl? Byl to jen takový krutý pokrytec? Šlo mu jen o ukojení chtíče a o sex? Ne, tomu jsem nemohl věřit. Můj Filip přeci nebyl takový. Ne, ten kluk kterého jsem poznal u chaty byl...jaký vlastně? Ani jsem ho neznal, možná jsem si ho jen vysnil, postavil na piedestál dokonalosti.
Další den jsem probrečel. Bylo mi tak strašně smutno a úzko. Má osamělost se ještě víc prohloubila. V noci se mi vraceli sny, kdy se mě dotýkal, kdy se se mnou zase miloval. Budil jsem se propocený a vzrušený...ale v prázdném bytě jsem si připadal jako duch...Nic mě netěšilo, seděl jsem často schoulený v křesle objímajíc si kolena.
Filip už se neozval, nikdy nezavolal. A ani já se už neozval. Naše životy se spojili jen na ten krátký čas a pak jsme šli zase každý svou cestou. Léto skončilo a s ním i tahle letní láska. Zůstal jsem zase sám, teď jen s myšlenkami na to, že jsem se vyspal s klukem, že jsem teplej...že jsem divnej...Nevěděl jsem co budu dělat dál.
A nebyl nikdo, kdo by mi s tímhle pomohl. Tolik otázek...ale žádné odpovědi. Proč Filipe? Proč si mi tenkrát lhal? Měl si být upřímný a říct jak to vlastně chodí...možná bych si ušetřil jen samá zklamání. I přes to, nikdy nezapomenu. Protože ty si byl první kdo okusil mé tělo, kdo mě naučil milovat. A na to se nikdy nezapomíná ať to dopadlo jak chtělo.