07

Alex: (Dopadlo to, jak předpokládal, nejvíc vítězných zápasů bylo pro jeho tým. A on sám zaznamenal také slušné výsledky, i když jeho poraženému protivníkovi se to zrovna nezamlouvalo. Ještě má následovat několik zápasu v nižší váhové kategorii. Na ty se bude už jen dívat. Vysápe se na tribunu za Tomem a zpocený se sesune vedle něj.) Viděl jsi? Jsem vítěz.
Tom: Jo viděl...taky zdokumentoval (ani ho neštve, že prohrál sázku, i když by mělo, ten pohled byl úchvatnej na něj, jak bojuje...ty pohyby, málem se rozpustil) Tak já no, asi gratuluju.
Alex: Díky... Natočil jsi to všechno? Hodnej, kluci budou mít radost, když se nám tak dařilo. (Rozdrbe mu trochu vlasy.)
Tom: (Ani nevím, proč drží, ozve se až se spožděním) Hele nech toho...víš, jak dlouho jsem to geloval?
Alex: (Střelí po něm pohledem.) Moc dlouho ne. V koupelně jsi byl sice dýl, ale gelováním ses nejspíš nezabýval.

Tom: (Nafoukne tváře, jak to ví? To je trapný) Mluvíš blbosti...asi ti někdo vymlátil mozek
Alex: (Jen je všímavý. A to ráno nešlo přehlídnout.) Dělám si srandu... odpoledne to jdeme oslavit, nechceš se přidat?
Tom: (Podezřívě na něj kouká. No i kdyby to zahlídnul tak co, je mladej to se prostě stává, že ráno něco odstává) Oslavít? Já nevím...neznám tvoje kamarády. Asi ne
Alex: Dáme si jen pár skleniček, ale ty jsi na alkohol stejně moc mladej...
Tom: (To zní jak kázání jeho sestry, protočí oči v sloup a dloubne ho do boku loktem schválně) Já umím pít
Alex: Chceš mi tvrdit, že jako nezletily piješ alkohol? (Podívá se na něj pohoršeně.) Zdá se, že budu muset vzít tvou výchovu do svých rukou. (To už se směje.)
Tom: Hele...nebuď zase protiva, nebo vezmu do svých rukou něco já (ani si neuvědomí, že to znělo dost dvojsmyslně) A je mi jednadvacet...průkaz to říká (falešný)
Alex: Ukaž. (Myslí ten průkaz.)
Tom: Co? (Trochu nechápe, asi se zrovna nepochopili) Jo neukážu, ještě mi ho zabavíš nebo zničíš, dal jsem za něj dost peněz
Alex: (Chtěl mu ho roztrhat. Však ho časem z něj dostane.) Pokud ti je už jednadvacet. Máš už řidičák?
Tom: Nemám...teprve se na něj chystám, ona na něj byla dlouhá fronta (a stál děsný majlant, ten falešnej. Na pravej se asi nechystá vůbec, na to nebude mít odvahu)
Alex: (Zavrtí hlavou a chvíli pozoruje probíhající zápas.) Hodláš si ho vůbec dělat?
Tom: Ne. Na co? Auto nemám a rád jezdím MHD. Peší chůze je taky zdravá. (taky trochu kouká, ale už ho to moc nezajímá a kouká na záběry v kameře)
Alex: (Příkývne.) To máš pravdu. (Na chvíli se na něj zadívá.) Jak se ti tenhle sport líbí? Karolína tvrdí, že je moc brutální...
Tom: Holky tomu nerozumí. Je to skvělej sport plný adrenalinu. Nemlátíte se, protože se nemáte rádi, ale protože je to soutěž. Sice tomu moc nerozumím, ale hezky se na to dívá, jako ty starý japonský filmy
Alex: (Jen se pousměje.) Už to bude končit, dojdu se osprchovat a pak tě za takovou pěknou definici zvu na oběd.
Tom: Jo dobře...stejně mám hlad, že bych sežral i toho vlka.
Alex: Fajn, tak tu na mě počkej. (Seběhne tribunu a zmizí v šatně.)
Tom: Jasně (zabrblá a sleduje v kameře znovu jeho zápas, ten protivník byl tvrďák a fakt to nechtěl vzdát)
Alex: (Osprchuje se, obleče, nahází věci do tašky a vyrazí zpátky na tribunu.) Ještě bude vyhlášení a pak padáme domů, jo? (Mrskne taškou a usadí se vedle Toma.) Děláš ty nějaký sport?
Tom: Jo...dělám, i když nic tak akčního. Jen florbal za školu...oni psychouši nejsou moc sportovní typy prej.
Alex: Nesmysl. (Ukáže na jednoho kluka, co právě dobojoval.) Tenhle studuje filosofii. A jeho soupeř je medik.
Tom: (Zahledí se dolů, tyhle nějak nezná...ale asi je brzo pozná, i když ani nemá náladu pořád někoho nahánět. Připadá si jako stíhačka. Proč někdo taky nebalí někdy jeho)
Alex: Je tu i jeden psychiatr... (Zasměje se) Jsme tu pěkný sběr.
Tom: Jo to vidím. (Kouká po ostatních, jsou to pěkní kluci, dal by si říct) Dělaj tohle i holky?
Alex: Jasně, že jo. (Přikývne.) Ale s těmi se nepereme, protože jsou hrozně brutální.... (Tváří se naprosto vážně.)
Tom: (Koukne na něj a začne se smát) To kecáš
Alex: No, jestli třeba Karolíně přijde, že my se tu brutálně mlátíme, tak by měla vidět ženský. Já osobně bych do toho asi nešel.
Tom: (Nepřestává se tlemit už jen té představě, až skoro sjede z lavičky) Moje bránice...to bolí
Alex: Nesměj se, já to myslím vážně.
Tom: No dobře, já ti věřím...možná. (Opře si nohy o zábradlí a kouká zamyšleně dolů) Karolína nemá ráda, když děláš kickbox?
Alex: Ani nevím, neptal jsem se jí. Ale netváří se na to moc nadšeně. A odmítá se mnou chodit na zápasy.
Tom: Aha, to je trochu škoda (takže i v ráji jsou potíže? Ani neví, proč ho to těší)
Alex: Hele, většinu kluků taky nikdy nedoprovází jejich drahé polovičky. Z nějakého důvodu se jim nelíbí, když do jejich drahouška někdo mlátí. To totiž mohou jen ony. (Mrkne na něj.)
Tom: (No tohle moc nechápe, ale vztahy ho vždycky fascinovali mezi lidma) Hm...o tom by se dala napsat studie
Alex: Třeba ji jednou napíšeš ty. (Pokrčí rameny.)

Tom: (Kouká na bednu na nějaký nudný pořad, už ho to tu nebaví. Alex odešel slavit ale on jít nechtěl, neví co by tam dělal, jen by mu to bylo trapný, nakonec prozkoumá DVDčka Alexe co tam má hezkýho)
Alex: (V podroušeném stavu zastaví přede dveřmi, začne lovit klíče a pak se nějak nemůže trefit do zámku. A hrozně ho to rozesměje.)
Tom: (Koukne ke dveřím a jde otevřít, ten rachot je hroznej, když prudce otevře a zahlídne Alexe jen nechápavě zamrká) Co tu blbneš?
Alex: (Málem ho zavalí, protože se zrovna opíral o dveře. Opře se tedy pro změnu o Toma.) Nazdar prcku (Rozdrbe mu vlasy.)
Tom: (A je mu to hned jasné, táhne z něj jak ze sudu rumu, ruku mu sundá ze svých vlasů) No vidím, že si bumbal co?
Alex: Jen trošičku. (Oznámí se smíchem.) Já nic, to kluci.
Tom: No jasně, za tohle nejsem placenej...(zatáhne ho dovnitř do bytu a zavře dveře) Uděláme hají,, ty ožralo
Alex: Hají ne (Zavrtí hlavou.) Nechci spát.
Tom: (Strčí ho, aby se svalil na pohovku, v tomhle stavu snad nebude mít rovnováhu)
Alex: (Plácne s sebou na pohovku) Hele, tohle nebylo fér.
Tom: (Zavrtí hlavou) Tys to teda přehnal...když neumíš pít tak nepij (sundá mu boty)
Alex: Jako umím, abys věděl. (Snaží se bránit.)
Tom: Hele sklidni...nebudeš tu smrdět dlouho. (konečně je sundá a zacpe si nos) Dokážeš dojít do pokoje?
Alex: Já nikam nejdu. (Usadí se na pohovce.)
Tom: Fajn, tak si spi tady mě je to jedno (kouká na něj jak je opilej..vypadá trochu legračně)
Alex: (Dost to přehnal, ale to se muselo připít na to a na ono. Urazí se a zahrabe se mezi polštáře.)
Tom: (Zavrtí hlavou) Chceš kafe? (No není si jistej, co jiného má dělat, jen ho tiše sleduje)
Alex: Neeee (Zahuhlá s hlavou pod polštářem.)
Tom: (Neví, co se dělá s opilcema, přemýšlí nad tím...vzpomíná si na pěstouna, když se ožral, tak ho manželka svlíkla a pak ho nechala spát...ehm, ale to teda neví, jestli zvládne)
Alex: (Po chvilce se vyhrabe z podpolštáře a zářivě se na Toma usměje.) Neměl bys jít dělat hají ty?
Tom: Kušuj, nejsi ve stavu mi rozkazovat (ten úsměv ho dost poděsí, takže zaváhá)
Alex: No jo, mami... (Plácne sebou zpátky na pohovku.)
Tom: (Sedne si k němu a furt jen divně kouká, vlastně ani neví, co se mu honí hlavou. Je opilý mohl by...ne to by ještě dostal po držce)
Alex: (Trošku zvláční a zívne.) Mě se nechce spát.
Tom: Fakt ne? (Nakloní se k němu) Měl bys si sundat ty hadry, v tom spát nemůžeš a dát si sprchu
Alex: (Nesouhlasně zamručí. Na to nemá sílu.)
Tom: Fajn, tak jinak...drž a nevrť se (zatne zuby, pořád si říká, že to zvládne, nahne se víc a snaží se mu rozepnout košili, ale ruce se mu trochu klepou. Copak není schopnej rozepnout pár knoflíků? Nejradši by si nafackoval. Uklidní se a povede se mu to)
Alex: (Zvědavě si ho prohlíží.) Co to děláš?
Tom: Radši mlč (tohohle bude ještě dlouho litovat, zastaví ruku dřív, než by mu přejel po odhalené hrudi) Kalhoty si snad zvládneš sundat sám ne?
Alex: A co když ne? (Přimhouří oči.)
Tom: Už bys tak pít neměl, nebo ti ztvrdnou játra. Vykecám to Karolíně (zní to dost uboze, ale asi to má být vyhrožování, kouká mu na ty kalhoty a už je mu horko. Bože za co)
Alex: To neuděláš. (Natáhne se pro něj a přitáhne ho k sobě.) A abys věděl, tak tohle je naprosto výjimečné, víš?
Tom: (Cítí, jak mu buší srdce vzrušením) A co když udělám?
Alex: Naplácám ti. (Oznámí rozverně.)
Tom: To určitě (Pořád se snaží hrát hrdinu, ale ty jeho rty a to jak je blízko...už vlastně ani nedokáže přemýšlet)
Alex: Nevěříš mi? (Zatváří se uraženě.) Vidět jsi, co umím, ne?
Tom: A to se mám jako bát? Teď bys si tak rozbil kokos (zapře se mu o hruď rukama, aby se odtáhnul, ale nějak na to odtažení zapomene)
Alex: To si jen... myslíš... (Znovu zívne a zavře oči.)
Tom: (Překvapeně na něj kouká, už to nevydrží, chce aspoň zkusit, jaký to je, nějak si neuvědomuje, že to je to nejhorší, co by mohl udělat. Přejede mu rukama po hrudi dolů a dělá, že ztratil rovnováhu, pak ho letmo políbí)
Alex: (V polospánku ho přitáhne blíž a věnuje mu dlouhý polibek.) A teď mě nech spát...
Tom: (Čučí přímo vyjeveně a přejede si prsty po rtech, pak rychle vyskočí a přehodí přes něj deku, která je na opěradle, musí pryč)
Alex: (Jen se zavrtí a za chvíli spí tvrdě.)
Tom: (Zmizí v pokoji a sedne si na postel, ten polibek mu víří v hlavě)
Alex: (Spí jak hozený do vody.)
Tom: (Třískne sebou do postele...i když chutnal po chlastu, tak ten polibek byl fakt úžasnej, jak by asi líbal střízlivej? O čem to sakra přemýšlí proboha?)