10

 Zetin se plížil úzkou skalní soutěskou. Jeden z farmářů ve vesnici mu popsal cestu k horkým pramenům a řekl mu, že se tam čaroděj zdržuje v jeskyni.
Vesničané z něj měli strach, takže tam nahoru nikdy nechodili. I mladého panoše se snažili od té cesty odradit. Ale on musel jít. Králi sloužil jen asi rok, ale vážil si ho. Rád poslouchal historky z bitvy od starších vojáků, kteří ji přežili. Proto byl celkem zvědavý na toho čaroděje, měl z něj strach ale i respekt.
Když se mu konečně povedlo najít místo, které mu farmář popsal, musel se rychle skrýt za větve stromů.

Právě si totiž povšiml vysoké postavy muže jen v lehké tunice, jak kráčí k pramenům. Ano byl to Sirion. U jednoho horkého jezírka si tuniku začal rozvazovat a nechal ji sklouznout po svém těle.
Zetin ukrytý za keři a větvemi jen zalapal po dechu. Ze svého místa totiž viděl Sirionovu mužnou vypracovanou postavu velmi dobře. Dlouhé stříbrné vlasy, které mu sahaly až po pás se jen mírně zavlnily když pomalu vstupoval do jezírka.
Nakonec se tam ocitl až po hrudník a v klidu si nechal prolévat teplou vodu mezi prsty. Bylo to příjemné.
Když tohle místo objevil moc se mu zalíbilo. Je to daleko od všech lidí, nikdo sem nechodí a navíc ta teplá voda krásně uvolňovala svaly i mysl. Sirion se opřel o okraj jezírka a zajel do vody až po krk. Snažil se chovat nenuceně, ale už nějakou dobu věděl o tom cizinci, co se schovává za těmi keři. Vycítil jeho lidskou přítomnost. Ale nijak mu to nevadilo. Spíš byl zvědavý co chce. Lidé z vesnice sem nechodili, báli se že je uřkne nebo prokleje, či jiné další nesmysly, takže měl klid. Ale tohle nebyl žádný vesničan, koně radši nechal dole, to bylo chytré. Ale jeho těžké boty a jeho meč vydával zvonivý zvuk o jeho drátěnou košili.
Mě neoklameš. Možná že bych si s tebou mohl zahrát malou hru. Už se tu celkem nudím.
Sirion se jen otočil zády ke křoviskům a začal své tělo vystavovat mnohem víc a přitom ho myl.
Zetinovi začínalo být z nevysvětlitelných důvodů horko. Ten čaroděj....nevěděl to jistě ale...
Pak však udělal Zetin chybu když za keřem přešlápl, ozvalo se zašustění listí a křupnutí větvičky. Hned si jal v duchu nadávat a sledoval jestli si čaroděj něčeho všiml.
Sirion však dělal jako že nic, ale pro sebe se usmíval.
"Co takhle mě přestat špehovat a přidat se ke mě"?
Zetin skoro nadskočil. On o mě ví? Ne, to přeci...proto se rozhodl vyčkat na svém místě dál v tichosti. Jeho tichý a hluboký hlas ho však rozechvěl do morku kostí.
"Co tu pohledáváš? A proč mě rušíš při koupeli"?

S tím už se Sirion prudce otočil a ostře propaloval očima keř za kterým cítil toho muže.
Mladý panoš skoro vyjeknul zděšením, ale stačil si rychle zakrýt ústa. Ty oči. Měli barvu jako...jako něco studeného, jako ocel. Šedé a hluboké.
"Spolknul jsi snad jazyk"?
Zetin se rozhodl, že jeho úkryt byl prozrazen, tak je na čase z něj vyjít.
Vyšel ze křoví a postavil se do měsíčního světla, aby ho mohl čaroděj vidět.
Sirion dál vypadal klidný. Takže tohle štěně se mě jalo sledovat? Proč?
"Já....omlouvám se...".

Zetin se snažil znít klidně. Ale čarodějův chladný pohled jako kdyby do něj dělal díru. Jako kdyby viděl skrz něj.

"Omlouváš..."?

Sirion to slovo protáhl. Ale dál nijak na mladíkovu přítomnost nereagoval a jen přivřel oči. "Nemám náladu na společnost, odejdi".
Říkal to naprosto klidným uvolněným tónem hlasu, ze kterého ale Zetin dostal husí kůži. Takže tohle je ten čaroděj co vyhrál válku? Tohle je ten slavný Sirion, který porazil a zabil nejmocnějšího čaroděje?
Stříbrný čaroděj vycítil, že se mladík ani nehnul a začalo ho to vážně obtěžovat. On si chtěl jen udělat krásnou noc a tenhle.... Sirion znovu otevřel oči a sjel panoše ostrým pohledem od hlavy k patě. Hm...možná bych si dal říct. Už dlouho jsem nikoho neměl a ta horká voda je tak inspirativní...
Zetin se rozhodl konečně se dostat k věci a raději to čarodějovi vysvětlit než ho rozčílí.
"Jsem posel z Askádského království".
Zetin si všiml jak Sirion trochu pozvedl hlavu když slyšel slovo Askadie.
"A přijel jsem ti předat vzkaz od krále Dunase".
Sirion pozvedl obočí. Co může chtít?
"Nestojím o jeho vzkazy", pronesl to naprosto lhostejně a zavřel oči úplně.
Tohle chování Zetina pobouřilo. "Král Dunas je už mnoho měsíců nemocen. Proto vyslal posly aby tě našli stříbrný čaroději".
To že tohle malé štěně si na něj dovoluje štěkat ho překvapilo i pobavilo.
"Nepovídej. A co já s tím"?
S tím už byl Zetin rudý vzteky. "Král umírá"!
Sirion otevřel prudce oči a zahleděl se na mladíka. Takže Josedor nelhal, nastala doba kdy si přišel pro královu duši.
"Já mu ale nemohu pomoct".
Zetin překvapeně zamrkal. Proč si je tím tak jistý? Ví snad co králi je?
"Král žádá jen aby jsi se dostavil do jeho hradu".
"Proč bych to měl dělat"?
S tím se Sirion v jezírku postavil a přešel do půli těla nahý k tomu panoši. Zetin jen z pudu sebezáchovy ucouvl.
"Protože o to král žádá ".
Sirion se jen rozesmál. Jeho smích bodal jako ledové krystalky, ale přesto, přesto byl tak vábivý na poslech.
"Jsi zábavný".
Zetin už viděl rudě vzteky. Jak si ten čaroděj dovoluje takhle s ním jednat, takhle jednat s králem. To je nehorázné. Takže chytil svůj meč a tasil.
Sirion ho jen sledoval ostřížím zrakem. I kdyby jsi se snažil sebevíc, s tím párátkem mi neublížíš. Jaká škoda. Ale ten panoš ho opravdu začal bavit a tak pomalu začal vystupovat nahý z jezírka. Zetin začal couvat. Ale Sirion neustoupil a když byl celý venku přiblížil se k mladíkovi a nechal jeho meč opřít o svou hruď.

Zetin ani nedýchal. Stál před ním nahý a neozbrojený čaroděj? Voda mu odkapávala z vlasů a jeho pokožka se třpytila jako ten nejvzácnější šperk v měsíčním světle.
"Budeš mě muset asi donutit. Nebo mě rovnou zabiješ"?