11

Zetin se snažil vymyslet způsob jak by toho čaroděje mohl umravnit, přeci jen mu to bylo trochu trapné když před ním stál nahý. Od krále dostal jasné instrukce. Pokud nebude chtít stříbrný čaroděj spolupracovat a nebude se chtít dostavit, má mu říct o tom přání. Proto se Zetin rozhodl poslechnout králův rozkaz, nelíbilo se mu jak se na něj ten muž totiž dívá.
"Král Dunas tě chce živého. Chce abys vyslechl jeho poslední přání". Na slovo přání raději dal důraz. Ale to co následovalo se mu líbilo ještě míň.

Sirion se zatvářil dost nehezky, protože mu bylo jasné, že král o té staré legendě ví, jinak by pro něj neposlal. Ale proč to přání nevyužil dřív? Možná si mohl usnadnit život, nebo zachránit? Jít proti Josedovi by byla určitě ale hloupost. Asi věděl, že to přání bude ještě potřebovat.
Sirion tedy pevně do dlaně sevřel Zetinův meč, co mu až dosud mířil na hruď. Objevilo se několik kapek krve a panoš vytřeštil oči. Jeho meč totiž hned poté obalily krystalky ledu a on zmrznul. Pak už stačilo jen malé cvrnknutí a Zetinův meč se roztříštil na stovky malých zmrzlých střepů.
Panoš prudce uskočil a narazil do stromu, který stál za ním. Teď si opravdu už v bezpečí nepřipadal. Byl beze zbraně a ten čaroděj vypadal dost rozzlobeně. A také už neměl kam couvnout, protože za ním byl jen silný kmen stromu.

"Tak poslední přání říkáš"?
Sirion znovu zkrátil vzdálenost mezi nimi a vztáhnul k panošovi ruku. Ten jen odklonil tvář a zavřel oči v předzvěsti toho, že ho čaroděj uhodí. Ale to se nestalo. Právě naopak Sirionova ruka velmi jemně klouzala po jeho tváři až k bradě, tam ho chytil a donutil aby se na něj podíval. Zetin nebyl schopen slova. Vůbec to nechápal. Jen hleděl čarodějovi do těch jeho studených hlubokých očí a třásl se po celém těle.

"A vidím že mi král poslal i dárek, jak milé".
Zetin nechápal kam tím čaroděj míří. Byl zmatený a těžko se mu dýchalo když byl ten muž tak blízko.
"Bojíš se mě"?
Zetin se snažil znít hrdinně, aby nedal najevo, že mu tohle je nepříjemné. "Proč bych se měl bát"?
"Třeseš se".
To už byl Sirion jen pár centimetrů od jeho obličeje, takže Zetin neměl šanci cokoliv na to říct.
Čaroděj se k němu sklonil a políbil ho na rty. Zetinovi oči se rozšířili překvapením, ale čaroděj nevypadal že by chtěl přestat. Zetim byl úplně vyveden z míry. Líbal ho tady kouzelník a ještě k tomu muž. Odporem se mu ježili chloupky na zátylku. Proto zmobilizoval všechnu svou sílu a povedlo se mu Siriona od sebe odstrčit.
Ten si jen olízl chutně rty a Zetinovi se chtělo zvracet.
Udělal krok dozadu a zakopl o kořen stromu, takže se zřítil na zem.
"Nepřibližuj se, nebo, nebo...".
"Nebo co"? Sirion se znovu rozesmál a studoval toho panoše pohledem. Je celkem hezký, ale nevypadá na to že bude spolupracovat. Jen si hraně povzdechnul a znovu se k mladíkovi přiblížil.

"Co uděláš když to zkusím znovu"?
Zetin ale neznal odpověď. Jen vyděšeně těkal očima a zvažoval kolik má šancí k útěku.
Proto Sirion nečekal na odpověď a po panošovi přímo skočil. Namačkal ho na strom a divoce si bral znovu jeho rty. Mladík se sice snažil prát se a osvobodit, ale jak se zdálo čaroděj má větší sílu. Když však ucítil jeho ruku na svém klíně vyjeknul a Siriona kousl do rtů.
Sirion se sám odtáhl a slízl kapku krve.
"Tak můj dárek se hodlá prát? To není od tebe hezké".
Zetin se snažil nahmatat svou dýku v botě, ale ta záhadně zmizela.
"Hledáš tohle"? Sirion si s ní zatím poklepával v dlani. To byl konec. Zetin věděl že z této situace nekouká nic dobrého a tak se pozpátku snažil plazit pryč. Ale Sirion ho až do mechu následoval.
"Víš nemám rád násilí. Ale ty mi nedáváš jinou možnost".
Zetin najednou cítil, že se jeho tělo přestalo pohybovat. Rychle zamrkal a nechápal co se děje, protože se opravdu nemohl ani pohnout, byl schopný jen otočit hlavou a zbytek těla ho přestal poslouchat.
"Co...co...to...".
Sirion sledoval jak se mladý panoš snaží pohnout, celkem ho to bavilo.
"Ach, tohle....myslím že tě zklamu, dokud já nebudu chtít tvé tělo se nepohne".
Sirion neměl znehybňovací kouzlo rád, sám si ho párkrát osobně vyzkoušel a věděl, že to není zrovna příjemné. Tohle kouzlo měl moc rád Ethan a s chutí ho na něm praktikoval. Byl to jeden z mála způsobů jak mohl Siriona přimět se přestat bránit.
Ale dnes neměl náladu na společnost a tak se rozhodl se s tím mladíkem jen pobavit. Ale jak se zdálo ten posel byl celkem bojovný.
Zetin na něj hleděl jako vyděšené zvířátko. Cítil strach a i když se snažil cítit i odpor moc mu to nešlo.
"Nech mě odejít čaroději, já...já jsem jen posel....Askádie tě potřebuje, král Dunas...".
Sirionův prst mu přistál na rtech. "Jestli nechceš přijít i o hlas tak buď hodný".
Jeho tón byl tvrdý, ale přitom velmi vyzývavý. Mluvil klidně a chladně, jako bez emocí.
"Nenechám tě odejít dokud si s tebou trochu nepohraji".