11

Mino se na něj jen pousmál a udělal něco co mořský princ nečekal. Přitáhl se blíž a Verina dlouze políbil. Mino by nedokázal říct proč to udělal, prostě to byl nějaký náhlý popud, kdy věděl přesně, že tohle musí udělat. Verin chvíli jen překvapeně mrkal, ale pak se nechal strhnout vůní a chutí jeho rtů a polibek opětoval. Zůstali se tedy chvíli líbat, než se Mino přitiskl ještě víc a okamžitě se odtáhl, protože jeho tělo necítilo to co tam být původně mělo. Necítil chladivé hebké šupiny Verinova ocasu, ale teplou kůži.

Ale když se odtáhl a jeho pohled sjel tam kam by slušnému malému chlapci neměl, celý zrudnul. Verin nechápal jeho reakci. Ale pobavilo ho to a tak mu dloubnul prstem do zčervenalé tváře.
"Co...co to...."
Mino ukázal do těch míst kde měla být Verinova ploutev a pak se zadíval na moře a všiml si že odliv už je daleko a oni oba leží spolu na pláži.
"No...nohy, ty....no máš nohy."
"Ano."
Verin si chlapce k sobě zpátky přitáhl i když se Mino snažil bránit.
"Jak?"
A tak mu musel mořský princ vysvětlit jak se věci mají a že když je jeho ploutev venku z vody a uschne, tak se promění na nohy. Mino na to jen nevěřícně kulil oči a byl překvapený že je něco takového možné.
"Mám nápad. Naučil jsem tě plavat tak teď mě ty naučíš na oplátku chodit."
Chlapec si úžasem překryl ústa a jen kroutil hlavou. "Ale to přeci nejde ty...ty patříš do moře."
"Já vím, ale chci to umět. Tak jako ty patříš na souš a chceš umět plavat."
I když se Minovi tahle představa nelíbila, přeci mu nezbylo než souhlasit. Měli spolu pár hodin než nastane příliv a moře zaplaví tenhle kousek pláže. Pak se Verin bude muset vrátit. Slunce zapadalo ale Mino se rozhodl Verinovo přání splnit.
Oba si dostatečně odpočinuli, aby to mohli zkusit. I když byl chlapec nesvůj. Nevěděl jak někoho naučit chodit. Podal tedy Verinovi ruku a chtěl ho vytáhnout ze sedu, ale i když se mořský princ snažil, neuměl používat svalstvo nohou a tak mu podklesly kolena a svalil se na Mina.
Oba se tomu rozesmáli a zjistili že to takhle asi nepůjde. Přece ale se Verin neměl k tomu aby přestal chlapce pod sebou rozlehávat a Mino se neměl naopak k tomu, aby ho jakkoliv ze sebe odsunul. Jen se dívali sobě navzájem do očí a oba cítili to podivné napětí před dalším dlouhým polibkem, který tentokrát inicioval sám mořský princ.

Párkrát se Mino ještě snažil Verina udržet na nohou, ale stále se to nedařilo. Ale jak se ukázalo Verin byl pěkně tvrdohlavý a když si vzal něco do hlavy, nehodlal to vzdát. Po dvou hodinách se mu opravdu povedlo s Minovou pomocí stát déle než pár sekund. Konečně jeho tělo pochopilo jak používat dvě nové části těla. Mino se dokonce odvážil pustit jeho ruce a nechat ho stát samotného. Co chlapce překvapilo bylo, že Verin byl poměrně vysoký a Mino mu sotva dosahoval hlavou po ramena. Ale dával to za vinu spíše své malé postavě.
Nespěchali. Verin si teprve musel zvyknout na tenhle nový stav. Ale když se snažil udělat krok zavrávoral. Chlapec ho hned vyhuboval za jeho netrpělivost a Verin se na to tvářil dostatečně kysele. Navíc Mino nevěděl jak mořskému princi vysvětlit jak se chodí. Chůze byla pro lidi přirozená tak jako pro Verina plavání. Nedokázal mu vysvětlit co má a nemá dělat. Ale snažil se mu to ukázat. Po chvíli se jim podařil i první krůček, tedy...vypadalo to spíše jako pošoupnutí nohy dopředu a přišoupnutí za ní druhé nohy. Ale byl to pokrok. Mino z toho měl velkou radost a hopsal vesele kolem Verina.
Jenže noc pokročila a Mino brzy poznal že Verin už se nedívá na něj ale na moře. Vracelo se a on to cítil. Byl čas se rozloučit.
"Zítra budeme pokračovat co říkáš?"
"Když budeš chtít."
Verin jen zakýval hlavou a chlapci rozcuchal vlásky, než mu nohy zalila první vlna přílivu a on upadl do mokrého písku.
"Děkuju".

"Za co mi děkuješ maličký?"
"Za dnešek."
Verin se jen na něj usmál a cítil jak se jeho nohy opět mění a obalují šupinami. Jeho ploutev se pomalu navracela. Mino to vše zaujatě pozoroval a když bylo moře už v plném přílivu Verina smetla vlna zpátky do jeho domoviny. Zamával Minovi z vln a zmizel tak jako vždy v hlubinách.