13

Alan: (Probudí se a promne si oči. Asi včera trochu usnul. Cítí, jak mu odumírá ruka. Takže se ji snaží zpod Bena vypáčit.)
Ben: (Celkem se k němu tiskne, takže odebrání Alanovi ruky ho také vzbudí. Jen zívne a přitáhne si peřinu až k nosu)
Alan: (Zívne div si neroztrhne pusu a vstane.) Vstávat a cvičit! (Stáhne z něj peřinu.)
Ben: Neee (zamumlá a začne se po peřině sápat, nechce se mu z toho tepla)
Alan: Ale jo. (Vezme polšťář a důkladně ho s ním přetáhne.)
Ben: Ty si podlej (zamumlá a polštář chytí, pak se konečně rozhlídne a uvědomí si že s ním asi usnul, takže k němu jen zvedne zvědavý pohled)
Alan: No co koukáš, dělej, vyhrabej se z postele a koukej udělat něco dobrého na snídani. (Zazubí se na něj a zmizí v koupelně.)

Ben: Copak jsem kuchařka? (Brblá celou cestu do kuchyně a upravuje si vlasy)
Alan: (Dá si sprchu, po tom včerejšku je mu nějak... líp?)
Ben: (Udělá mu slaninu a vajíčka, nic lepšího není schopen v rozespalém stavu zhotovit)
Alan: (S výbornou náladou se vyhrabe z koupelny.) Co se tváříš jako by ti uletěly včely?
Ben: (Se zájmem ho sleduje, chová se nějak divně, zajímalo by ho co si šlehnul). Tvářím se normálně (podá mu talíř)
Alan: Ne, tváříš se jako by ti uletěly včely a nejmíň dva roje.
Ben: Blbost. Chtěl si snídani tak jez. (Jde se aspoň upravit. Alan byl v té koupelně snad hodinu)
Alan: (Nebyl. Benovo vnímání času je hodně relativní. Sedne ke snídani a s chutí dlabe.)
Ben: (Učísne si to hnízdo na hlavě, aby vypadal jako člověk a trochu se opláchne, pak vypochoduje ven a ukradne Alanovi z talíře kousek slaniny)
Alan: Hej, to je... bylo moje!
Ben: Správně bylo. (Zašklebí se a jde se rozvalit na gauč)
Alan: Jsi nevychovaný, nenaučili tě, že z talíře se druhých se nejí?
Ben: Ne nenaučili. Jak si se vyspal?
Alan: Až na tu křeč v ruce to celkem šlo. (Dojí a vstane, dá talíř do myčky.)
Ben: Pardon...já to, nechtěl...(trochu provinile sklopí oči)
Alan: Lekci slušného chování, to potřebuješ, vlezlíku.
Ben: (Hnusně na něj koukne a rozvalí se) A kdo mi ji dá? Snad ne ty?
Alan: Ne, přihlásím tě do kurzu.
Ben: Do kurzu? Ne díky, na to nemám čas. (zasměje se a přemýšlí jak sehnat peníze na další měsíc)
Alan: Nemáš čas? Odkdy?
Ben: Ode dneška? Nechceš vyrazit ven? Na procházku?
Alan: No... (Chvíli přemýšlí...) Tak jo
Ben: Hurá. (Zasměje se a zvedne, pak si začne hledat bundu)


Ben: (Vrátil se z města s plnou taškou nákupu, ale utrhly se mu ty igelitové uši, takže se mu půlka rozsypala po bytě)
Alan: (Zvedne k němu pohled.) Co to děláš?
Ben: Kdyby ses tak blbě neptal a radši mi pomohl. (Sbírá po zemi jablka a ostatní věci z nákupu)
Alan: (Vstane a sebere jedno jablko, okamžitě se do něj zakouskne.) Fajn
Ben: (Zavrtí hlavou) Vážně potřebuješ na všechno služku? (Odnese to do kuchyně, musí vymyslet co udělá k jídlu)
Alan: A-aaaaa (Předstírá přemýšlení.) Ne
Ben: Fajn, to je potěšující. (Loví si svůj mobil po kapsách, ale nemůže ho zaboha najít, to je velký průšvih)
Alan: (Kývne a sleduje ho.) Hledáš něco?
Ben: Můj mobil...neviděl si ho tu někde? (Má tam všechny své kontakty na klienty)
Alan: Ne, neviděl. (Pokrčí rameny.)
Ben: (Nechá jídlo jídlem a jde se po něm podívat)
Alan: (Ohryzává jablko a jde za ním.) Ztratil jsi mobil? Hmm, to je nemilé.
Ben: (Naštěstí ho najde v bundě a oddychne si. Pak se na něj smutně zahledí)
Alan: Tak co? Našel si ho?
Ben: Ano. (projde kolem něj, všiml si že má pár hovorů, zase ho zákazníci shánějí)
Alan: (Zívne a protáhne se.) Kdyže ti to správí ten byt?
Ben: Nespraví. (Už ho nebaví lhát) Musel jsem ...odejít.
Alan: Ááááále... (Protáhne.) A jak si to teda hodlal řešit?
Ben: Chceš abych odešel? (dívá se na něj) Nevím...nehodlal jsem to řešit?
Alan: Nehodlal si to řešit? Jak dlouho myslíš, že by ti ta lež vydržela?
Ben: (Pokrčí rameny) Pár dnů aspoň.
Alan: (Zavrtí hlavou a odebere se do kuchyně.) Můžeš tu zůstat, než si něco najdeš.
Ben: Opravdu? Díky. (Obejme ho kolem pasu) Jsi moc hodnej.
Alan: Jo, až moc. Stejně jsi tu skoro pořád, tak je to celkem jedno.
Ben: Já vím...jedno. Hlavně že ti někdo vaří co? (Zasměje se a otře si oči) A dneska budou zapečené těstoviny
Alan: S čím? (Zeptá se zvědavě.) Jestli řekneš, že s mletým masem, tak letíš na ulici.
Ben: Ne...se sýrem a bylinkama. Bude ti to chutnat.
Alan: Tak to jo. (Odkývne to, vezme si v kuchyni další jablko a usadí se v křesle.)


Ben: (Dojde z venku do bytu, pokoušel se domluvit si zpátky byt, ale nevyšlo to. Seklepe ze sebe sníh a promne zmrzlé prsty)
Alan: (s knížkou v křesle a očividně se dobře baví.)
Ben: Je tam zima. (Ještě se klepe, ale nezdálo se že by ho Alan registroval tak radši ztichne)
Alan: Hmmm. (Zaregistroval ho, ale jen tak na půl ucha.)
Ben: (Jde se ohřát k topení) Co to čteš?
Alan: To nic. (Zaklapne knížku.)
Ben: Aha (Koukne jak venku sněží, zima je v plném proudu)
Alan: Vypadáš dost zmrzle. Dáš si svařák? (Vstane a jde do kuchyně.)
Ben: Jo...to by bylo fajn (zasní se při té představě)
Alan: (Chvíli rachotí v kuchyni. Pak se vrátí se dvěma kouřícími hrnky. Cestou ještě přidá trochu topení.)
Ben: Jééé, to krásně voní (začne se po jednom hrnku sápat) Dej, dej
Alan: Tak to hlavně nevylej. (Protočí oči.)
Ben: Nejsem malej (čichne k tomu a zasedne mu křeslo) Je to dobrota.
Alan: Omyl, ty jsi jak malej. A vypadni z toho křesla.
Ben: A ty si protivnej (zvedne se a přeleze si na pohovku kde si obejme kolena a popíjí)
Alan: Protiva je moje druhé jméno. (Ušklíbne se a usadí se v křesle.)
Ben: Jo? No to už mi došlo. (zasměje se) Ještě že to přiznáš
Alan: Ty taky nejsi žádný výkvět příjemnosti.
Ben: Cože? Ty seš sprostej, kdo ti tu vaří a uklízí? A zadarmo? (hodí po něm polštář)
Alan: A prosil jsem se tě snad? Nebo ti držel u hlavy nabitou bouchačku?
Ben: (Radši sklapne a věnuje se vločkám za oknem)
Alan: A navíc tu ještě bydlíš a to taky zadarmo, ty počtáři. Tak s tím dej pokoj.
Ben: Vždyť už mlčím (zabrblá nakonec a vyhrabe z tašky karty) Umíš hrát poker ty vědátore? Nudím se a chci tě oškubat.
Alan: Jo, umím. Zahráváš si s mistrem. (Ušklíbne se.)
Ben: Fakt? To se ještě uvidí (dopije si sklenku a dojde nalít další) Tak o co budeme hrát?
Alan: O co by sis tak představoval?
Ben: (Chvíli přemýšlí kam až může zajít) No tak...nejdřív o nějaké panáky? Abychom se trochu zahřáli?
Alan: No, když tu nějaké najdeš? Nějaký dobrák mi to všechno vyházel. (Samozřejmě myslí jeho.)
Ben: To byl vážně moc obětavý že? (Zasměje se a jde najít poslední lahev co nevyhodil, pak ji postaví před Alana) Uděláme to takhle, místo peněz vsadíme panáky.Kdo prohraje bude je muset vypít.
Alan: Zajímavé, ale pak nebudeš vyvádět, až se opiješ.
Ben: Budu hodnej...stejně si myslím že budeš na mol ty
Alan: To si jen myslíš...