Ben: (Škytne si, to není možný, už se mu ty karty míhají, asi má otravu alkoholem) Navrhuju...ehm...změnit...pravidla.
Alan: A jak si to jako představuješ?
Ben: Vyměnit panáky za něco jiného (zamává mu prázdnou flaškou před nosem)
Alan: Jo? A za co?
Ben: Za oblečení třeba? To se tak taky hraje ne?
Alan: Ty myslíš svlíkací poker?
Ben: Jasan...nebo se bojíš? Tentokrát už tě porazím.
Alan: To by tu budeš za chvíli zmrzat nahatej, tak si moc nefandi. (Jen se zasměje. Těch panáků měl o trochu míň než on.)
Ben: No pokud ti to hraje stejně blbě jako mluví (rozdá karty) Tak budeš zmrzat ty.
Alan: Moc si fandíš...
Ben: (Už je celkem dost opilý, ale stále mu to ještě trochu myslí)
Alan: (Zamíchá karty, začne rozdávat a pousměje se.)
Ben: (Snaží se držet přemýšlivý výraz a nevyprsknout smíchy, jelikož nic v ruce nemá. A blafovat takhle opilý asi nezvládne)
Alan: (Sjede ho zkoumavým pohledem.) Ty nic nemáš, co? Blafuješ.
Ben: I ne...mám toho dost. Jen si tohle musím trochu...vyměnit
Alan: Aháááá (Zatváří se spokojeně.) Tak už přemýšlej, co svlíkneš, amatére.
Ben: (Koukne na sebe, moc toho nemá, asi začne košilí) Fajn, skládám.
Alan: (Pousměje se.) Já to věděl.
Ben: (Jen si povzdychne a začne si rozepínat košili, než ji odhodí na zem) Ale ještě to nevzdávám.
Alan: (Pokrčí rameny.) Tvoje volba.
Ben: Rozdávej, musíš si taky něco sundat nebo to nebude fér. Už teď je mi zima.
Alan: To je čistě tvůj problém. Nemáš hrát, když to neumíš.
Ben: Jsi protivnej. (Dopije si svoji poslední sklenku)
Alan: Řekl bych, co jsi ty, ale to by ses asi urazil. (Ušklíbne se.)
Ben: (Koukne na něj překvapeně) Jen povídej, mě to zajímá
Alan: Nechce se mi.
Ben: Radši hraj a nemel (začne se smát, naskakuje mu husí kůže z té zimy)
Ben: (Zůstaly mu jenom spodky a plno alkoholu v krvi, takže usnul u těch karet na svých kolenou, přitažených až k bradě)
Alan: (Je zvyklý pít trochu víc, takže je ještě relativně při smyslech. Šťouchne do něj.) Vstávat, ožralko...
Ben: (Něco zamumlá a zvedne trochu rozespale hlavu) Co?
Alan: Prohrál jsi... padej do postele.
Ben: Do...postele? (Snaží se zvednout ale málem se přerazí o nábytek)
Alan: Jo takové té věci, jak se v ní spí. Potřebuješ namalovat mapu?
Ben: (Zakýve hlavou a pak se sjede pohledem a ukáže si na spodky) Ještě...neprohrál.
Alan: To tak toužíš po tom, abys prohrál úplně? (Zasměje se.) No, jak chceš.
Ben: Já...se jen tak nevzdám (dá už mu práci tvořit nějakou větu)
Alan: No dobře, (sedne si zase ke stolu) tak hrajeme dál.
Ben: (Usadí se taky a čeká na svoje karty, jo kdyby se mu povedlo aspoň jednou vyhrát)
Alan: (Zamíchá a rozdá, pousměje se při pohledu na své karty.) Tak se předveď.
Ben: (Uculí se, klidně by se ukázal, ale o spodky zrovna přijít nechce. Karty nemá tak špatné, ale zkouší dělat že má snad přímo zlato v ruce)
Alan: (Sjede ho pohledem.) Moc se necul, mi mi jasný, že blafuješ.
Ben: A co když neblafuju? Zvýšíme sázku?
Alan: Fajn.
Ben: Když vyhraju...svlíkneš si všechno co máš na sobě
Alan: Nevyhraješ.
Ben: Bereš nebo ne?
Alan: Nevyhraješ, takže jo.
Ben:Fajn...tak ukaž karty.
Alan: (Ušklíbne se a vyloží na stůl.)
Ben: (Sprostě zakleje, vážně věřil že tentokrát ho trumfne)
Alan: No, co jsem říkal...
Ben: To není možný...musíš podvádět, to není....
Alan: Umím to hrát... (Pokrčí rameny a vstane.) A teď padej do postele.
Ben: (Zvedne se ze stolu a zamíří k jeho ložnici, nějak automaticky postel je postel)
Alan: Hej hej hej, kam jdeš?
Ben: Do postele
Alan: Správně, ale do svý.
Ben: (Jen si vzdychne a zamíří na gauč teda)
Alan: (Sklidí karty ze stolu a zamíří do koupelny.)
Ben: (Zabalí se do deky a pokukuje po koupelně)
Alan: (Vyleze z koupelny jen v trenýrkách. Sice vyhrál, ale už i tak má dost nakoupeno..) Jestli se chceš jít utopit, máš tam volno.
Ben: Na to jsem moc opilej...to...nezvládnu.
Alan: Mám tě utopit já?
Ben: I né...neobejde se to bez toho topení (snaží se vymotat z deky) Příště s tebou nic nehraju...leda šachy...
Alan: Nepřišel jsi s tím nápadem náhodou ty?
Ben: Však právě...(konečně deku odkope, zůstalo mu jen spodní prádlo, snaží se nasměřovat směr koupelna, ale dojde jen k Alanovi a dá si přestávku)
Alan: Tady nejsou semafory, můžeš pokračovat... (Zadívá se na něj. Najednou jako by v něm viděl Petra. Zarazí se a jen na něj kouká. Nemůže popřít, že mu ho ani trochu nepřipomíná.)
Ben: (Zvedne k němu štěněčí pohled, trochu se mu motá hlava, ale pomalu to vyprchává, většinou k alkoholu něco jí, ale takhle na sucho...to dalo zabrat) Jo...já budu.
Alan: Jo, to bys měl. (Ani se nepohne, jen na něj kouká.)
Ben: (Pověsí se mu rukama kolem krku, když tak to svede na opilost) Máš moc smutné oči.
Alan: Možná.
Ben: Určitě. (Dál už jen mlčí a dívá se na něj, už dávno pochopil že mu asi nemůže nijak pomoct, může mu leda tak otravovat život)
Alan: Bene, proč se tak snažíš? (Zeptá se.)
Ben: (Chce ty peníze...hm, nejspíš. Ale bolí ho takhle se na něj dívat) Protože....protože (raději sklopí pohled) protože tě mám rád a je mi z tebe taky smutno.
Alan: (Pomalu natáhne ruku a vezme ho za bradu.) Tobě jedinému na mě záleží.
Ben: Myslíš že bych...se ti nasomroval do bytu kdyby ne?
Alan: Těžko říct. Nemáš kde bydlet, ne?
Ben: Ehm no to...je trochu...složitý. Vadím ti tu tolik?
Alan: Ne, samota je příšerná věc: (Řekne tiše a trochu se k němu skloní, je přece jen o trochu vyšší.)
Ben: To jsem rád, aspoň jsem tě té samoty trochu zbavil. (Podívá se na něj a uvažuje jestli to udělá, jestli ho sám od sebe políbí)
Alan: Radši běž. (Řekne nakonec a pustí ho. Bojí se, že by ho jen využil, že by ho využil k zahnání samoty, toho stesku. To si Ben nezaslouží.)
Ben: (Je trochu zklamaný, přeci jen doufal) Nechci.
Alan: Vážně riskuješ. (Vydechne.) Nemůžu tě milovat.. pořád miluju jen jeho a tak to bude vždycky...tohle je jen fyzické.
Ben: Lásku ani nečekám...nikdy. (Z toho už za tu dobu vyrostl) Pokud ti to pomůže...budu tvůj
Alan: Není to k tobě fér...
Ben: A není to jedno? (Jen se smutně usměje, pak se mu znovu pověsí na krk a dlouze ho políbí)
Alan: (Tohle už nezvládne, polibek mu dravě oplatí.)
Ben: (Je rád že to zabralo, nechtěl by být zase odehnaný, dál ho líbá a přitiskne se k jeho tělu. Může mu dát jen rozkoš, ale aspoň to)
Alan: (Nasměruje ho na gauč, je blíž a navíc to nechce dělat tam, kde trávil tolik času s Petrem, už takhle si připadá jak nevěrník.)
Ben: (Nechá se a stáhne ho sebou na gauč, dál ho líbá a ručkama bloudí po jeho hrudi)
Alan: (Nenávidí se za to, co právě dělá, ale nemůže si pomoct.)
Ben: (Na chvíli se odtrhne a zadívá se na něj, toužil po tom, přeci jen ho něco k Alanovi strašně přitahuje)
Alan: Promiň. (ani neví, komu se to omlouvá víc. Jestli Petrovi nebo Benovi. Prostě pustí všechno z hlavy a nechá se strhnout tělesnou touhou.)
Ben: (Rozlámaně se zavrtí na gauči, byla to úžasná noc, netušil že Alan umí být tak jemný, i když neví s kým se vlastně miloval, jestli s ním nebo se svým bývalým partnerem, ale na tom tolik nesejde)
Alan: (Ještě spí. Je po té noci unavený.)
Ben: (Otočí se na něj a chvíli ho sleduje pak mu odhrne zpocené vlasy)
Alan: (Natáhne paži a přitáhne v polospánku Bena k sobě.) Nech mě ještě spát, tvoji matku navštívíme později, ano? (Zahuhlá rozespale.)
Ben: (Nechápavě na něj zamrká jak to myslí, pak si uvědomí že je ještě v krajině snů) Jistě...spi.
Alan: Díky, zlato. (Zamručí a otočí se na druhý bok.)
Ben: (Je to docela legrační, zakryje si pusu aby se nerozesmál a ještě na chvíli se přitulí. Měl by mu udělat snídani)
Alan: (Ještě spí, a ještě chvíli bude. Ze spaní se usmívá. Zdá se mu o Petrovi, je spokojený.)
Ben: (Je to příjemný, takhle se k někomu tulit, ale po půl hodině vstane a zapadne do koupelny. A pak dělat to jídlo)
Alan: (Konečně se probere, pořád netuší, co to vlastně dělal.)
Ben: (Snídani už má nachystanou, jsou to jen tousty, a čte si noviny u linky)
Alan: (Pak mu to dojde. Rychle si přetáhne peřinu přes hlavu. Připadá si jako největší parchant.)
Ben: Máš tu jídlo, teda...pokud máš hlad. (Sleduje jeho reakci, nic na to neřekne)
Alan: Jo, díky. (Zahuhlá, snaží se tam udusit, pod tou peřinou.)
Ben: (Raději se odklidí z kuchyně, možná mu vadí jeho přítomnost)
Žádné komentáře:
Okomentovat