19

Královna ve svých komnatách ještě dlouho zuřila, dokonce tak moc že vyhnala i služebnou, která utekla s pláčem. Ano královna doufala, že princ toho čaroděje vyžene až se dozví pravdu a ona pak bude mít konečně volné pole působnosti. Tak se však nestalo. Naopak se zdálo jako kdyby je ta cesta ještě více sblížila.
Její plán ztroskotal, ale ona se s tím musela smířit. Bude přece i jiný způsob jak se toho čaroděje zbavit. A ona na něj přijde, má na to ještě dva roky než Deris bude plnoletý a stane se právoplatným králem. To je spousta času.

Princ zatím uhnaný z vyjížďky požádal sloužící o horkou koupel, protože ji potřeboval. Musel si tolik věcí promyslet až ho začínala bolet hlava. Když se konečně máčel ve vodě musel si zrekapitulovat celý dnešní den. Bylo mu jasné o co se macecha snažila. Už pár měsíců jasně cítil její nevraživost. I Sirion o tom věděl, ale proč ho tolik nenávidí to nevěděl. Ale bylo mu jasné, že královna by si nedovolila přímo na něj zaútočit, to by potom špatně vysvětlovala radě, i když půlku rady měla obtočenou stejně kolem prstu.
Ne, ale o tom Deris nechtěl přemýšlet. Jen se snažil vyhnout na tu vzpomínku u Josedova chrámu, kdy ho Sirion políbil. Byl to polibek, věděl to jistě. Ale proč? Proč se najednou choval tak důvěrně, když se mi před tím skoro týden vyhýbal? Nedávalo mu to smysl. Ale princ byl ještě mladý a nezkušený, navíc se rozhodl nedělat si hlavu z toho že svůj první polibek v životě dostal právě od svého čaroděje. To že je Sirion muž v tom nehrálo žádnou roli. Naopak, možná by si to sám nikdy nepřiznal, ale po něčem takovém už toužil dlouho. Posledních pár měsíců ho Sirion pronásledoval i ve snech. Ty jeho ledové oči ho však neděsili, naopak.
Nevěděl co to znamená. Ale ve snech se mohl Siriona klidně dotýkat a i on jeho. Proto ho ta jeho studenost v reálném životě tak udivovala.
Stále tak dokonalý, stále tak chladný se svým sebeovládáním. To ho na tom čaroději lákalo. Dnes ho viděl poprvé za celý rok projevit aspoň špetku citu. Špetku? Spíš hroudu. Začalo to lítostí, pak polibek a pak radost? I čarodějové přeci mají právo se usmívat nebo ne? I když se nic o smrti svého otce nedozvěděl, bylo mu jasné že by to raději vědět neměl. I když byl zvědavý rozhodl se tuhle skutečnost nechat spát.

Sirion zmizel ve svých komnatách kde měl chuť se vlastnoručně uškrtit. Co to se mnou dnes bylo? Choval jsem se jako hlupák. A navíc jsem prince políbil, to je zlý sen. Ale nešlo odolat, nedokázal jsem se dál kontrolovat. Takhle to nejde dál. Co když si moje tělo řekne o víc a já to nebudu moci zastavit? To se nesmí nikdy stát. Musím ty city, které cítím k princi udusit. Nemůžu je nechat žít. Ovládli by mě a já pak...nelze to. Mým úkolem je ho chránit do jeho plnoletosti a to taky udělám. Nesmím mu dovolit aby mě takhle sváděl.
Sirion věděl že po dnešku bude jeho úkol mnohem těší. Nikdy nechtěl princi ukazovat vlídnou tvář. Chtěl se od něj držet co nejdál, ale dnes to nedokázal. Selhal.
Trápilo ho to. Ale věděl že ten polibek bylo něco krásného. Něco co se jen tak neopakuje. Něco co v něm zažehlo dávno ztracený oheň. Ale proč právě tohle musí cítit k princi?
Jen si vzdychl a sesunul se do křesla. Stále cítil jak mu podbřiškem běhají vlnky vzrušení, navíc když ho začala mučit představa Derise v horké koupeli, bylo to ještě horší. Jen tiše zaúpěl, shodil ze sebe šatstvo a zalezl si jako zbitý pes do svého lože. Jak rád by se ho dotýkal, jak rád by ho znovu líbal...

Jak rád bych znovu cítil ten polibek, jak rád bych se znovu dotkl těch jemných stříbrných pramenů. Deris nechápal že mu to čaroděj dovolil. Ale rozhodl se že toho využije. Sice nevěděl kam až si může dovolit zajít, ale hodlal to zjistit. Přeci jen je Sirion jeho ochránce a učitel a on ho nenechá se pořád tvářit tak ledově. Je na čase zjistit co se skrývá pod tou ledovou maskou.
S tímto plánem byl princ naprosto spokojen. Věděl že je to možná nebezpečné tak si zahrávat s čarodějem, ale chtěl zjistit jestli ho Sirion znovu políbí či se ho dotkne. Toužil být v jeho přítomnosti už dlouhých pár týdnů...teď už věděl že touží i aby se ho čaroděj znovu dotkl.