20

Večer se nočními hradbami plížila postava zahalená v plášti. Ale tentokrát neměla v úmyslu utíkat z hradu. Naopak, postava si to namířila na druhý konec hradeb, kde byla knihovna a také komnata čaroděje.
Princ Deris se vyplížil ze svého pokoje a rozhodl se Siriona navštívit v tak pozdní hodinu. Doufal že čaroděj ještě nespí. Ale když se dostal až do knihovny bylo tam prázdno. To prince celkem překvapilo, protože věděl že tu Sirion většinou sedává celou noc. Ti čarodějové vážně asi nespí, jak divné.

Rozhodl se pro riskantní krok a vzal za kliku u jeho komnaty. Potichu dveře otevřel a strčil do nich rozcuchanou hlavu, aby zjistil jestli čaroděj spí. Ale jak vidno postel byla prázdná a ani nerozestlaná.
Princ Deris v Sirionově komnatě ještě nikdy nebyl. Bylo to něco jako zapovězená třináctá komnata. Proto se porozhlédl po místnosti. Nic zvláštního neviděl i když byla tma. Jen pár ledových krystalů rozesetých po zemi. Proto si je prohlížel. Ano Sirion svou moc používal jen při nezbytných situacích, nijak se ji nechlubil, proto moc jeho kouzel princ neznal.
Kde jen může Sirion být takhle pozdě v noci?
Princ se usadil na jeho posteli s úmyslem na čaroděje počkat, ani vlastně nevěděl proč...no prostě...ano potřebuje si s ním promluvit. Ale o čem? Něco už vymyslím.
Bohužel se čaroděj dlouho nevracel a malé princátko přepadla únava. Takže vzdal to čekání a zahrabal se hluboko do Sirionových pokrývek aniž by jakkoliv přemýšlel o následcích svých činů. Tak hezky to tu voní, voní to jako ...jako...jako Sirion.

Sirion se vrátil teprve když slunce pomalu vycházelo. Hned vycítil něčí přítomnost a sjel rukou po svém meči. Kdo by byl tak hloupý a vcházel by do jeho komnat? Jakmile ale spatřil ty rozcuchané blonďaté vlásky, trčící z pod peřiny, bylo mu to hned jasné. No jistě, jen princ by si dovolil něco takového. Ale spíš než jeho přítomnost v komnatě ho překvapilo že mu okupuje postel. Proto zůstal stát přimraženě u dveří a jen ho tiše sledoval. Cítil to nutkání vlézt si k němu...ale věděl že to by byl konec s jeho sebeovládáním.
Deris se začal pod přikrývkou vrtět a cosi mumlat, takže se tomu musel čaroděj pousmívat. Asi se mu něco hezkého zdá. Když však jasně zaslechl mezi mumláním i své jméno spěšně opustil pokoj a začal přecházet po knihovně. Cítil to jasné vzrušení, které se mu dařilo zakrývat pod svým pláštěm. Jedna jeho část chtěla odejít....utéct co nejdál od toho pokušení. Ta druhá chtěla vrazit do pokoje a prince si bezostyšně vzít.
Bojoval sám se sebou. Jak ho probůh napadlo se mi nastěhovat do postele? Udělal to snad schválně aby mě dráždil? S takovou mě brzy připraví o rozum.

Derise vzbudily kroky v knihovně a ještě se slepenýma očima vylezl ven. Zaznamenal čaroděje, ale ještě si rozespale vytíral oči od spánku.
"Dobré ráno". Sirionův hlas zněl až skoro výhružně, takže byl princ rázem vzhůru a snažil se před ním nezrudnout.
"Do..dobré...".
Sirion vyrazil k němu a princ z nějakého důvodu o krok ustoupil až narazil do dveří.
"Já...ehm...no víš vysvětlím to".
"Čekám. Co dělá vaše výsost v mé komnatě"?
"Čekal jsem na tebe celou noc. Kde jsi byl"?
Siriona tenhle výslech provokoval, tím zvlášť když se princi z jednoho ramene svezla tunika a on na něj koukal naprosto nevině jako malé dítě. Proto neodpovídal a dál ho měřil pohledem.
Deris cítil že je něco špatně. Už jen ten Sirionův postoj ho celkem děsil. Ale nemohl si pomoci a musel mu ukázat kdo je tady budoucí vládce země.
"Utíkáš v noci z hradu čaroději? Nemáš mě snad chránit? Co kdyby se mě někdo pokusil zabít. Celou noc jsem na tebe čekal a asi mě to čekání zmohlo tak jsem usnul. Nemám důvod se ti omlouvat".

Princ se začal mračit, protože tohle nebyl jeho čaroděj, to ty oči, byly tak studené až Deris začínal mít strach. Věděl že čaroděj je mocný a silný, ale nikdy dřív neměl důvod se ho bát.
Sirion zatím cítil tu narůstající sílu, cítil že by princi mohl ublížit, ten démon v něm se začal snad probouzet? Proto na něj zvýšil hlas. "Opusťte ihned moje komnaty princi, než vás budu nucen vyhodit".
"Jak si dovoluješ se mnou takhle mluvit, jsi jenom čaroděj...". Ale Deris už svou větu nestačil dopovědět. Sirion udeřil dlaní do dveří těsně u jeho hlavy, takže se princ celý rozklepal strachy. "Řekl jsem hned"!
Deris už neměl odvahu odporovat a tak se rychle vypařil a hradem přímo proletěl, snažil se aby mu vítr odvál deroucí se slzy z očí. Proč se mnou tak mluvil. Proč se tolik rozzlobil? Nerozumím tomu. Neudělal jsem nic špatného.

Sirion ještě chvilku stál a mlátil pěstí do dveří než se trochu uklidnil. Tohle bylo příliš nebezpečné. Jak ho mám chránit když mám chuť ho.....nesmím na to myslet. Dnes jsem mu málem ublížil. Nesmím dovolit tomu démonovi aby mě tak ovládal. Ale sám moc dobře věděl, že tohle nebyl démon, ale jeho chtíč a touha po mladém krásném těle.
Jak ho mám chránit před sebou samým?