21

Dalších pár dní se mladý princ svému čarodějovi vyhýbal. Zrušil všechny jejich lekce šermu a dokonce mu to ani sám neoznámil, jen poslal svého panoše. Většinu času se zdržoval s mistrem Cofalem, který ho učil historii a ostatní vědy.
Siriona to ani nepřekvapovalo. Po tom jak se minule choval chápal že z něj princ má asi strach a schválně se mu
vyhýbá. Nechtěl aby to takhle skončilo. Ale bude to tak pro oba lepší držet si jistý odstup. Ale bylo mu jasné že se mu princ pravděpodobně nebude vyhýbat věčně.

Deris zatím seděl na hodině historie a poslouchal Cofalovo kázání o královstvích a o jejich vzniku a řádu. Ale popravdě ho tohle učivo vůbec nezajímalo a byl duchem jinde. Sledoval malého vrabčáka za oknem a přál si s ním alespoň na chvíli vyměnit místo a proletět se daleko. Od té hádky se Sirionem si připadal hrozně. Věděl že nic neudělal, ale postupem dnů se začal obviňovat, takže by byl schopný se i čarodějovi omluvit. Pak ho ale přepadla královská pýcha a on nad nějakým omlouváním ohrnul nos. Král se přece nikdy neomlouvá. Připadal si v hradu jako vězeň. Jen s ním se cítil volný a silný. Nechápal to.
Mistr Cofal si povšimnul jeho nepřítomného výrazu. Už pár dní si o prince dělal starost, protože jako moudrý rádce věděl své. Navíc Derise znal už od narození, pomáhal mu vlastně na svět. Proto tušil že tahle jeho zadumaná tvář musí mít důvod. Na jeho hodinách byl sice věčně roztěkaný a neposedný, ale vždy tak trochu okrajově poslouchal. Byl to bystrý student. Ale dnes jako kdyby tady ani vůbec nebyl.

"Vaše výsosti trápí vás snad něco"?
Cofal byl už rádcem krále Dunase a po jeho smrti se rozhodl zůstat a stát se i rádcem prince. Ten malý hoch potřeboval pomoc. Ano rada regentů byla hamižná a proradná, často se snažili proti princi podnikat nepěkné kroky či obcházet jeho nařízení. A královna? O té raději ani nemluvit, ta měla příliš mnoho moci. To právě mistr Cofal králi Dunasovi pomohl najít Siriona a podával mu informace. O čarodějích toho věděl mnoho. Znal některé jejich zákony i zvyklosti. Sám se přátelil s několika léčiteli a čerpal od nich znalosti.
Proto ho Sirionova přítomnost občas děsila, protože nevěděl co od tohoto mocného čaroděje může čekat. Navíc tušil že s ním není něco v pořádku.
Deris však na jeho dotaz nereagoval tak ho ještě jednou zopakoval. Princ sebou škubnul jako kdyby se právě probudil ze sna a zahleděl se na starého muže.
"Trápí netrápí, koho to tady zajímá. Můžete pokračovat ve výkladu mistře".
Tahle melancholie se k princi vůbec nehodila, většinou ho vídal s úsměvem na rtech a s bystrým postřehem.
"Myslím že bych měl dnešní výklad už ukončit. Je mi známo že máte hodinu šermu výsosti".
"Tu jsem zrušil, takže můžete pokračovat mistře Cofale".
Už zase byla hodina šermu zrušena? Proč? Princ je miloval a vždy se na ně těšil. Také mu občas vyprávěl že se mu povedl už konečně ten či onen správný výpad. Něco je špatně.
"Také jsem slyšel že byl zrušen i zítřejší odpolední lov princi, jaká škoda".
Deris na něj vrhnul vzteklý pohled. Věděl že mistr je velmi moudrý muž a království sloužil věrně už za jeho otce, kterému byl nepostradatelným rádcem. Bylo mu tedy jasné že před ním nemá cenu cokoliv skrývat.
"Ano byl zrušen mistře. Myslím že je čas se věnovat více povinnostem než zábavě".
To už rádce nadzvedl obě obočí. Čekal by vše, jen ne tuhle odpověď.
"Má to něco společného s čarodějem? Zdá se mi jako kdyby ho vaše výsost uvrhla v nemilost". Deris ale neodpověděl. Mlčení znamená souhlas.
"Mistře víte toho hodně o čarodějích že ano? Byl jste rádcem už mého otce".
"Ano vaše výsosti". Deris jednal opatrně a snažil se znít nezúčastněně, i když měl asi milion otázek.
"Někdy mě ta jejich náladovost rozčiluje".
"Měli jste snad nějaké neshody"?
"Proč ho otec povolal ke dvoru? Proč ho donutil mě chránit? Nerozumím tomu, nerozumím už vůbec ničemu".
Starý rádce raději mlčel a chtěl nechat prince vypovídat se. Ale Deris byl stejný jako jeho otec. Všechno v sobě dusil do té doby než toho bylo příliš a pak prostě vybuchl. Tahle povaha byla dědičná.

"Mám si s ním promluvit princi"?
Deris zpozorněl ale rychle zakroutil hlavou.
"Pokud vám mám být rádcem vyslechněte mou radu. Nerušte zítřejší lov. Mnozí ze šlechticů a členů rady se na něj těší, bylo by lepší s nimi udržovat dobré vztahy".
Deris si to musel promyslet, ale zjistil že má Cofal pravdu. Nepotřebuji další kteří by proti mě intrikovali, navíc to bude dobrá výmluva, kdyby se někdo ptal a já ho budu moci zase vidět. Princova tvář se rozjasnila a kývl na souhlas. Tím se vyřeší tohle trapné vyhýbání.
"Jsi skvělý rádce", s tím vyběhl ze dveří a hned se dal do zařizování všeho potřebného pro zítřejší lov.