Alan: (Jen se převrátí na druhý bok a chrní dál.)
Ben: (Dá si rychlou sprchu a oblékne se, pak přejde k Alanovi a chvíli ho sleduje, nemá to srdce ho budit, ale přeci jen musí. Jemně sevře jeho rameno) Alane? Budíček.
Alan: CO? (Otevře oči.) Jo aha... (Začně se hrabat z postele.)
Ben: (Jen se tomu usměje, jak se hrabe ven, je to vcelku komické) Je čas, nespěchej.
Alan: (Zahučí a vyhrabe se. Zapadne rovnou do koupelny.)
Ban: (Čeká na něj a ještě uvažuje, co doveze mámě, něco by měl)
Alan: (Vyjde už oblečený a upravený.) Snídani si dáme cestou, ne?
Ben: Jo dobře. (Zamíří ke dveřím. Je rád, že ho tam Alan odveze)
Alan: Cestou je tam takový celkem příjemný bufet, dáme si něco tam. (Vezme klíče a začne se soukat do kabátu.)
Ben: To beru, mám hlad jako vlk
Alan: Fajn, tak jedem. (Vyjde ze dveří a čeká na něj.)
Ben: (Vystoupí z auta u léčebny a zahledí se na tu
budovu. Doufal, že matku dostane pryč, že budou bydlet spolu, ale zatím se mu
to stále nedaří)
Alan: (Zůstane v autě.) Počkám tu.
Ben: Dobře. (Zamíří do budovy, už to tam zná nazpaměť. Pozdraví se se sestřičkou a vyjde na zahradu, kde mají pacienti vycházky)
Alan: (Čeká.)
Ben: (Asi po necelé hodince vyjde zpátky a nasedne do auta mlčky)
Alan: (Už se tam docela kousal nudou, klika, že si s sebou vzal noviny.) V pořádku?
Ben: (Kývne a zahledí se z okýnka. Ty návštěvy mu většinou přinášejí radost, že ji může zase vidět. Ale také starost)
Alan: (Zadívá se na něj a pak nastartuje.) Jedeme k mě?
Ben: Ano. (Bude muset přeci jen zavolat té Alanově ženštině, nemá ji rád, ale aspoň záloha by se hodila)
Ben: (Schodí nákup, co vzali cestou zpět do kuchyně jako hodná hospodyňka. Nechce myslet na tu návštěvu) Díky za ten odvoz Alane.
Alan: Není zač. (Naskládá se do křesla a zapne telku.)
Ben: Dáš si něco k jídlu? (kouká na něj, no jo telka je fakt důležitá)
Alan: Jo, dám. Nějak mi po té cestě vyhládlo. Kdyby ses netvářil jak na funuse, tak jsme mohli do té palačinkárny po cestě. (Má chuť na sladké.)
Ben: Promiň, udělám ti palačinky tady, to by nešlo?
Alan: A máš šlehačku? (Blýskne mu v očích.)
Ben: Šlehačku? Počkej...(zapadne do půli těla do ledničky a nějakou vyhrabe) jo vypadá to že bude ještě poživatelná.
Alan: Fajn, tak v tom případě by to šlo.
Ben: Máš mlsnej jazyk (zasměje se a jde na ty palačinky)
Alan: No jo, mám... jsem rozmazlenej a zmlsanej. (Zašklebí se a dál kouká na zprávy.)
Ben: (Udělá dvě porce palačinek a ozdobí je šlehačkou, donese mu to na stůl)
Alan: (Pořád sedí v křesle.) A co je to za šlehačku? Ve spreji nebo jsi ji šlehal?
Ben: Ve spreji (podívá se na něj) chtěl si šlehanou? (podrbe se na hlavě, tu neumí, neví jak se to dělá)
Alan: Nene, takhle je super... (Vstane a přejde ke stolu. Má ďábelský plán na večer.)
Ben: (Oddychne si, hlavně že to sní, dal si úkol ho trochu vykrmit) Tak dobrou chuť, sice nejsou jako z té palačinkárny, ale aspoň něco.
Alan: Tak všechny mají něco do sebe... (Pokrčí rameny.) Jak ty od tebe, tak ty z palačinkárny.
Ben: Nejspíš asi jo (usměje se a přisedne si, dá si i svojí palačinku, i když nemá zrovna chuť. Máma mu zase vyčinila, jak je hubený, a že musí víc jíst a chodit za ní častěji)
Alan: (Vezmu si vidličku a ochutnám.) Není to nejhorší....
Ben: Jsem rád (usměje se a začne do sebe soukat tu svou)
Alan: Možná by to chtělo trochu vylepšit. (Zamyslí se.) Příště do nich musíme koupit nějaké ovoce.
Ben: Dobře, já si to napíšu na seznam jako správná hospodyňka
Alan: Rozhodně. Hele, hospodyňko. Neměl bys taky pobírat nějaký plat, když se mi tu staráš o dům?
Ben: Proč? (Překvapeně na něj koukne) Dělám to protože...sám chci
Alan: Máš to skoro jako zaměstnání, ne? Máš snad při tom čas na nějakou jinou práci?
Ben: No...ehm...jen někdy vypomáhám v restauraci nebo na stavbě, ale teď je zima, už moc práce není
Alan: NO vidíš... o důvod víc, proč vedení mojí domácnosti brát jako zaměstnání. Potřebuješ peníze, ne?
Ben: (K tomu radši nic neřekne, protože by nejspíš musel dost okatě lhát, jen upře zrak do prázdného talíře)
Alan: Mlčení je taky odpověď, Bene. Domluvíme se později na tvém platu.
Ben: Když na tom trváš (pokrčí rameny. Neví proč, ale není z toho zrovna šťastný. Dřív Alanovi říkal, že za tu práci by si měl nechat platit a Alan vždy odsekával, že ho k tomu nikdo nenutí. Tak co se změnilo?)
Alan: Jo, trvám. (Prostě přestal být vůči němu lhostejný, začalo mu na Benovi záležet a chce mu nějak pomoct.)
Ben: (Vezme talíře a uklidí je do dřezu) Takže budu oficiálně tvoje hospodyňka? Jaká je mužská verze hospodyňky?
Alan: Nemám tušení... Ale ty na něco určitě přijdeš.
Ben: Hm...sluha? Majordomus? Jej, já fakt nevím. (začne se smát, poprvé za ten den opravdu nahlas)
Alan: Musí to být nějak pojmenované?
Ben: Vlastně ani ne. (hupne na pohovku a roztáhne se tam)
Alan: Půl dne v háji, co s tím zbytkem?
Ben: Nevím. Máš nějaký návrh kromě válení se u TV?
Alan: Válení se v posteli u TV? (Navrhne okamžitě.)
Ben: (Udělá takový ten výraz "Há, já to tušil, že to řekne") To myslíš vážně?
Alan: Počkej, promyslím to... Jo.
Ben: No...jak myslíš, když tě to udělá šťastným, tak asi nic nevzmůžu. Ale zítra donesu kolečkové brusle a půjdeme se projet, potřebuješ pohyb na čerstvém vzduchu
Alan: Tak na to zapomeň, na to já nejdu.
Ben: Zbabělče. Fajn...tak dělal si vůbec někdy nějaký sport?
Alan: To víš, že jo.
Ben: Například? (Zvědavě na něj pomrkává, zajímalo by ho, co z něj vypadne)
Alan: Kolo, běh... lyže... (Pokrčí rameny, Petr ho nutil do různých sportů. Dělal je jen kvůli němu.)
Ben: Vážně? (To je trochu překvapení, Alan zrovna nevypadá, že by se do sportu hrnul) To bych vážně nečekal
Alan: No jo, holt se nezdám.
Ben: (Zvrátí hlavu na polštář a zahledí se na ten obraz, který je stále zakrytý. Vzpomene si na to jak se na něj Alan díval, jak se ho dotýkal, je z toho nervózní)
Alan: Na co tak koukáš? (Všimne si jeho pohledu.)
Ben: Na nic. (Raději se věnuje televizi. Nechce si připouštět, že by na ten obraz žárlil...na toho muže nemůže, neznal ho, ale ten obraz je tu stále jako jeho odkaz)
Alan: Aha, tak chceš křeč? Takhle si brzy vykřivíš páteř.
Ben: Máš obavu o mou páteř? (Upře na něj zvědavý pohled) To je milý.
Alan: Ano, ještě ti budu muset platit nemocenskou.
Ben: (Málem se svalí smíchy na zem) Mám ti říkat pane šéfe? Nebo si pořídit nějaký...obleček pro služky?
Alan: Obleček pro služky? Spadl jsi z jahody na znak? (Zamračí se.) Nejsem žádný perverzák.
Ben: Dělal jsem si legraci pane šéf.
Alan: Blbá legrace. Nejsem žádný pošahaný perverzák. (Vypadá skoro dost naštvaně.) Kdyby mě zajímaly ženy, pořídím si hospodyni. Nemám potřebu mít tu chlapa v šatech.
Ben: Dobře jen klid...(nechápe co ho tak rozčílilo, ale dá si na ty vtipy raději pozor)
Alan: Já jsem v klidu.
Alan: (Zůstane v autě.) Počkám tu.
Ben: Dobře. (Zamíří do budovy, už to tam zná nazpaměť. Pozdraví se se sestřičkou a vyjde na zahradu, kde mají pacienti vycházky)
Alan: (Čeká.)
Ben: (Asi po necelé hodince vyjde zpátky a nasedne do auta mlčky)
Alan: (Už se tam docela kousal nudou, klika, že si s sebou vzal noviny.) V pořádku?
Ben: (Kývne a zahledí se z okýnka. Ty návštěvy mu většinou přinášejí radost, že ji může zase vidět. Ale také starost)
Alan: (Zadívá se na něj a pak nastartuje.) Jedeme k mě?
Ben: Ano. (Bude muset přeci jen zavolat té Alanově ženštině, nemá ji rád, ale aspoň záloha by se hodila)
Ben: (Schodí nákup, co vzali cestou zpět do kuchyně jako hodná hospodyňka. Nechce myslet na tu návštěvu) Díky za ten odvoz Alane.
Alan: Není zač. (Naskládá se do křesla a zapne telku.)
Ben: Dáš si něco k jídlu? (kouká na něj, no jo telka je fakt důležitá)
Alan: Jo, dám. Nějak mi po té cestě vyhládlo. Kdyby ses netvářil jak na funuse, tak jsme mohli do té palačinkárny po cestě. (Má chuť na sladké.)
Ben: Promiň, udělám ti palačinky tady, to by nešlo?
Alan: A máš šlehačku? (Blýskne mu v očích.)
Ben: Šlehačku? Počkej...(zapadne do půli těla do ledničky a nějakou vyhrabe) jo vypadá to že bude ještě poživatelná.
Alan: Fajn, tak v tom případě by to šlo.
Ben: Máš mlsnej jazyk (zasměje se a jde na ty palačinky)
Alan: No jo, mám... jsem rozmazlenej a zmlsanej. (Zašklebí se a dál kouká na zprávy.)
Ben: (Udělá dvě porce palačinek a ozdobí je šlehačkou, donese mu to na stůl)
Alan: (Pořád sedí v křesle.) A co je to za šlehačku? Ve spreji nebo jsi ji šlehal?
Ben: Ve spreji (podívá se na něj) chtěl si šlehanou? (podrbe se na hlavě, tu neumí, neví jak se to dělá)
Alan: Nene, takhle je super... (Vstane a přejde ke stolu. Má ďábelský plán na večer.)
Ben: (Oddychne si, hlavně že to sní, dal si úkol ho trochu vykrmit) Tak dobrou chuť, sice nejsou jako z té palačinkárny, ale aspoň něco.
Alan: Tak všechny mají něco do sebe... (Pokrčí rameny.) Jak ty od tebe, tak ty z palačinkárny.
Ben: Nejspíš asi jo (usměje se a přisedne si, dá si i svojí palačinku, i když nemá zrovna chuť. Máma mu zase vyčinila, jak je hubený, a že musí víc jíst a chodit za ní častěji)
Alan: (Vezmu si vidličku a ochutnám.) Není to nejhorší....
Ben: Jsem rád (usměje se a začne do sebe soukat tu svou)
Alan: Možná by to chtělo trochu vylepšit. (Zamyslí se.) Příště do nich musíme koupit nějaké ovoce.
Ben: Dobře, já si to napíšu na seznam jako správná hospodyňka
Alan: Rozhodně. Hele, hospodyňko. Neměl bys taky pobírat nějaký plat, když se mi tu staráš o dům?
Ben: Proč? (Překvapeně na něj koukne) Dělám to protože...sám chci
Alan: Máš to skoro jako zaměstnání, ne? Máš snad při tom čas na nějakou jinou práci?
Ben: No...ehm...jen někdy vypomáhám v restauraci nebo na stavbě, ale teď je zima, už moc práce není
Alan: NO vidíš... o důvod víc, proč vedení mojí domácnosti brát jako zaměstnání. Potřebuješ peníze, ne?
Ben: (K tomu radši nic neřekne, protože by nejspíš musel dost okatě lhát, jen upře zrak do prázdného talíře)
Alan: Mlčení je taky odpověď, Bene. Domluvíme se později na tvém platu.
Ben: Když na tom trváš (pokrčí rameny. Neví proč, ale není z toho zrovna šťastný. Dřív Alanovi říkal, že za tu práci by si měl nechat platit a Alan vždy odsekával, že ho k tomu nikdo nenutí. Tak co se změnilo?)
Alan: Jo, trvám. (Prostě přestal být vůči němu lhostejný, začalo mu na Benovi záležet a chce mu nějak pomoct.)
Ben: (Vezme talíře a uklidí je do dřezu) Takže budu oficiálně tvoje hospodyňka? Jaká je mužská verze hospodyňky?
Alan: Nemám tušení... Ale ty na něco určitě přijdeš.
Ben: Hm...sluha? Majordomus? Jej, já fakt nevím. (začne se smát, poprvé za ten den opravdu nahlas)
Alan: Musí to být nějak pojmenované?
Ben: Vlastně ani ne. (hupne na pohovku a roztáhne se tam)
Alan: Půl dne v háji, co s tím zbytkem?
Ben: Nevím. Máš nějaký návrh kromě válení se u TV?
Alan: Válení se v posteli u TV? (Navrhne okamžitě.)
Ben: (Udělá takový ten výraz "Há, já to tušil, že to řekne") To myslíš vážně?
Alan: Počkej, promyslím to... Jo.
Ben: No...jak myslíš, když tě to udělá šťastným, tak asi nic nevzmůžu. Ale zítra donesu kolečkové brusle a půjdeme se projet, potřebuješ pohyb na čerstvém vzduchu
Alan: Tak na to zapomeň, na to já nejdu.
Ben: Zbabělče. Fajn...tak dělal si vůbec někdy nějaký sport?
Alan: To víš, že jo.
Ben: Například? (Zvědavě na něj pomrkává, zajímalo by ho, co z něj vypadne)
Alan: Kolo, běh... lyže... (Pokrčí rameny, Petr ho nutil do různých sportů. Dělal je jen kvůli němu.)
Ben: Vážně? (To je trochu překvapení, Alan zrovna nevypadá, že by se do sportu hrnul) To bych vážně nečekal
Alan: No jo, holt se nezdám.
Ben: (Zvrátí hlavu na polštář a zahledí se na ten obraz, který je stále zakrytý. Vzpomene si na to jak se na něj Alan díval, jak se ho dotýkal, je z toho nervózní)
Alan: Na co tak koukáš? (Všimne si jeho pohledu.)
Ben: Na nic. (Raději se věnuje televizi. Nechce si připouštět, že by na ten obraz žárlil...na toho muže nemůže, neznal ho, ale ten obraz je tu stále jako jeho odkaz)
Alan: Aha, tak chceš křeč? Takhle si brzy vykřivíš páteř.
Ben: Máš obavu o mou páteř? (Upře na něj zvědavý pohled) To je milý.
Alan: Ano, ještě ti budu muset platit nemocenskou.
Ben: (Málem se svalí smíchy na zem) Mám ti říkat pane šéfe? Nebo si pořídit nějaký...obleček pro služky?
Alan: Obleček pro služky? Spadl jsi z jahody na znak? (Zamračí se.) Nejsem žádný perverzák.
Ben: Dělal jsem si legraci pane šéf.
Alan: Blbá legrace. Nejsem žádný pošahaný perverzák. (Vypadá skoro dost naštvaně.) Kdyby mě zajímaly ženy, pořídím si hospodyni. Nemám potřebu mít tu chlapa v šatech.
Ben: Dobře jen klid...(nechápe co ho tak rozčílilo, ale dá si na ty vtipy raději pozor)
Alan: Já jsem v klidu.
Žádné komentáře:
Okomentovat