25

Alan: (Rozvaluje se v křesle, už ani televizi nevnímá. Je dost pozdě a on se zaobírá svými myšlenkami. Sleduje Bena jak pospává na gauči. Možná ho má rád, trochu, nepatrně... Možná...)
Ben: (Zavrtí se na pohovce, nějak ho to u televize nebaví, vždy u ní usne, asi není ten typ věčného sledovače pořadů, které ho nebaví)
Alan: (Potichu vstane, tak abych na sebe neupoutal pozornost a zamíří do kuchyně, vytáhne z ledničky šlehačku a zatím co ji protřepává, přiblíží se k Benovi. Vytvoří mu fantastický knírek ze šlehačky a šíleně se rozesměje.)
Ben: (Vzbudí ho to a zamžourá na Alana) Co...co je? Proč se směješ?
Alan: Ale to nic.... (Tlemí se jak magor.) Něco ti za večer vyrašilo pod nosem.
Ben: Co? (Je rozespalej, tak nechápe, pak ale ucítí tu šlehačku a začne se ji snažit olizovat) hej...to není fér přepadávat spící lidi se šlehačkou

Alan: Já tě ale nepřepadl. (Pokrčí rameny.) Spal jsi jak dřevo, klidně bych tě zvládl ozdobit i gumovými medvídky... to by bylo výtvarné dílo... bodypainting šlehačkou a gumídky... (Chytí další výtlem.)
Ben: Haha...moc vtipný vážně (sestře si šlehačku) i když...by to určitě bylo zajímavý dílo, ale pak bych týden lepil.
Alan: Nesmysl... (Zavrtí hlavou.) Jedna sprcha a jsi odlepený.
Ben: Myslíš? No já ten body cosi viděl zatím jen s barvama, takže nevím
Alan: No (Zamyslí se.) Šlehačky máme dost. (Výmluvně jí zatřese.) A gumídky jsem tam taky někde viděl... jo, a lentilky... Tak se svlíkni, zkusíme to. Já to teda taky nikdy nedělal, ale je to rozhodně zajímavý nápad.
Ben: (Překvapeně na něj koukne, jestli to myslí vážně. Bude si připadat jak chodící cukrárna s takovou) Jako fakt?
Alan: Chceš radši čučet na televizi?
Ben: Ne...(přetáhne si přes hlavu tričko, tuhle zábavu rozhodně bere, mohlo by to být dost zajímavý a možná se ho Alan i bude dotýkat, takže je pro všema deseti)
Alan: Fajn. (Hodí mu deku.) Ať nezaprasíme gauč, z toho by to šlo těžko. Já zatím dojdu pro ty medvídky... (Odkráčí do kuchyně.)
Ben: (No když svlíkat, tak asi do naha. Hodí přes gauč deku a stáhne kalhoty, pak se tam vystaví. Ale je mu to trochu divné, nikdy se za nahotu nestyděl, ale reflexivně si cípem deky zakryje intimní partie)
Alan: (Vrátí se s miskou plnou gumových medvídků a lentilek a postaví ji na stolek vedle gauče.)
Ben: (Začne švidrat po těch medvídkách, dal by si je hned a lentilky neměl snad od dětství)
Alan: Tak na to ani nemysli. Nedovolím ti sežrat mi materiál k tvorbě, ještě než začneme. (Sjede ho pohledem a vezme do ruky šlehačku.) Bude to trochu studit.
Ben: To snad přežiju (snaží se tvářit profesionálně) Ani jednoho mi neobětuješ?
Alan: Dobře, jednoho... jakou barvu? (Zeptá se a začne po něm tou šlehačkou čmárat. Začne na břichu.)
Ben: (Trochu sebou cukne, to vážně studí a lehtá navíc) no...chci oranžovýho.
Alan: Nevrť se. (Zamračí se, vyloví z misky jednoho oranžového medvídka a strčí mu ho do pusy.) Teď mi ujela čára, budu ji muset asi vymazat. (Na chvíli zaváhá... prstem nebo...? Nakonec se nad ním skloní a nepovedenou čáru opatrně vymázne jazykem. Olízne se jak mlsná kočka.) Vážně dobrá.
Ben: (Trochu zrudne, když ho sleduje. Už se ani nehne, jen si skousne rty, mohl by ty čáry kazit častěji...)
Alan: Červenáš se jako nějaká panna. (Pousměje se, natáhne se pro misku a začne šlehačku zdobit lentilkami a těmi gumovými nesmysly. Občas se znovu skloní, aby jazykem upravil tu či onu šlehačkovou čáru.)
Ben: To nedělám (zamumlá to trochu, ale nespouští z Alana pohled. Něco takového nečekal a hodně ho svrbí ruka, aby mu neprojel vlasy svou rukou) A...co to bude za dílo pane umělče?
Alan: Hmm, nějaká abstrakce... (Zamyslí se na chvíli.) Kde máš foťák?
Ben: Foťák? Já nevím...asi, asi v tašce (ta nervozita by se na něm dala krájet)
Alan: Předvedu ti, že umím i fotit. Jinak to moje veledílo pořádně neuvidíš. (Vstane a přejde k jeho tašce.) Můžu?
Ben: (Zakýve hlavou, není tam nic, jen hygyenické potřeby a pár kusů oblečení)
Alan: (Zahrabe v tašce jak slepice a vytáhne vítězně foťák.) Tak se na mě usměj.
Ben: Ehm? No...fajn (zkusí se trochu pousmát, ale aby to nevypadalo moc rozjuchaně ani moc eroticky. Už si všiml, že to Alan nemá rád)
Alan: (Udělá pár snímků a odloží foťák.) Velmi povedené. (Ohodnotí svou práci a začne z něj obírat lentilky.)
Ben: (Otevře tlamičku) Hááám, model chce odměnu...nebo vlastně teď jsem...plátno?
Alan: (Strčí do pusy medvídka.) Jo, jsi plátno. Teď zrovna ano. (Skloní se, políbí ho. Přitom mu předá toho gumídka.)
Ben: (Tentokrát se neubrání svůdnému úsměvu a olízne si rty) Víš, tohle umění má velkou výhodu, že se u toho člověk i nají...
Alan: Rozhodně... Ale nejvíc umělec. Plátno to má horší. (Skloní se k němu a přejede mu jazykem přes břicho až na hruď.) Ta šlehačka je vážně výborná. (Pousměje se se rty od šlehačky.)
Ben: Nech mě taky ochutnat (nahne se k němu a opatrně mu rty olíže od šlehačky. Dovoluje si hodně, ale už to malování ho vcelku vzrušilo)
Alan: (Obkročmo si nad něj klekne, tak aby se nepatlal od té šlehačky.) Takhle by to tedy nešlo. (Řekne tiše.) Ta šlehačka musí pryč. (Skloní se nad ním a začne ho důkladně olizovat.)
Ben: To...to ne...já (jen zvrátí hlavu, chvíli se s tím snaží bojovat a chovat se slušně, ale přeci jen se z něj po chvíli vydere slabé zasténání)
Alan: Copak ne? Nelíbí se ti to? (Zvedne k němu pohled.)
Ben: Líbí...(přeci jen si dovolí vztáhnout k němu ruku a pohladit ho po tváři, dřív si to nedovoloval)
Alan: Tak pšt... (Pousměje se a znovu se dá do práce.)
Ben: (Kývne hlavou a trochu víc se uvolní, nechá Alana dělat si co chce a sem tam jen prudce vydechne)
Alan: (Občas se natáhne pro polibek, aby měl Ben taky něco z té šlehačky. Jinak pokračuje s olizováním a sjede rukou kousek níž. Chce ho slyšet sténat, má rád zvuk jeho hlasu.)
Ben: (Trochu se mu vypne pod rukama, tohle se nedá vydržet, ozve se trochu hlasitější vzdech, je jasné, že cíp deky už podstatně vyčnívá)
Alan: (Pokračuje, dráždí ho rukou i jazykem, druhou rukou si rychle rozepíná košili a kalhoty.)
Ben: (Zahledí se na Alana a jeho dech se ještě víc zrychlí, touží po něm tak moc až to bolí, natáhne ruku k jeho košili a pomůže mu)
Alan: (Opře se rukou u jeho hlavy a skloní se polibku, mezitím shodí kalhoty a namáčkne se na jeho tělo.)
Ben: (Polibek mu prudce oplatí a vydechne jeho jméno. Cítit Alanovo tělo na svém je úžasné zakončení toho uměleckého díla)
Alan: (Už to dávno není jen o vzájemném poskytnutí rozkoše. Začíná si to jasně uvědomovat, zas do toho spadne.)
Ben: Miluj se se mnou...prosím (podívá se na něj prosebně a obtočí mu nohu kolem boků. Alespoň chvíli cítit to příjemné teplo a to štěstí)
Alan: (Přimhouří oči.) Ty mě nemusíš prosit...

Ben: (Tváří se nadmíru spokojeně a tulí se k tomu zdroji tepla, které vyzařuje Alanovo tělo. Včerejší noc byla nádherná. Tak jemná a nežná, ne jen sex, ale i něco víc. Nebo si to jen on naivně namlouvá?)
Alan: (Spí jak dřevo, přecpat se šlehačkou a pak navrch ještě sex, to je kombinace usilující o život.)
Ben: (Omotá mu ruku kolem pasu, už moc nespí, jen sleduje jeho tvář,všechny ty vrásky a rukou občas sjede po jeho hrudi)
Alan: (Otočí se na bok a přitáhne ho k sobě.) Spi ještě.
Ben: Dobře (zarazí mu nos až skoro do hrudi a pěkně se nalepí, když tohle může dělat je spokojený. Hlavně dokud Alan spí)
Alan: (Přitáhne si peřinu a spí dál.)
Ben: (Chvíli si ještě užívá tu chvíli, než zahlédne hodiny na stěně, měl by vstávat. Musí udělat snídani a taky Alanovi kávu. Určitě bude rád. Možná by mu to mohl donést až do postele)
Alan: (Spí a spí a spí, jak broučci.)
Ben: (Vycupitá tiše z postele a ještě si natáhne aspoň spodky. Alana víc přikryje a nechá ho ještě spát. Jde udělat snídani)
Alan: (Zavrtí se a spí dál.)
Ben: (Uvažuje co udělá, musí to být něco slaného, aby to jeho žaludek přežil...a ovoce...(udělá tousty s rajčetem a paprikou a snad okurku)
Alan: (Otočí se na bok a zašátrá kolem sebe rukou.) Bene?
Ben: (Už to skoro má, takže přejde ke gauči a přiklekne si k němu aby ho mohl opatrně políbit)
Alan: (Otevře oči a koukne na něj.) Kam jsi zmizel?
Ben: Dělám snídani přece. Velcí malířu musí jíst, aby nebyli vyhublí
Alan: Jo tak to jo. (Kývne.) Za to tě pozvu na rande, že se o mě tak hezky staráš.
Ben: Na rande? Blázne. (Ještě si ukradne jeden polibek, neví kdy bude mít další možnost) Dej si sprchu a snídaně bude hned
Alan: (Sedne si a tváří se uraženě.) A proč jako? Nechceš se mnou na rande?
Ben: (Koukne na něj překvapeně, dělá si z něj legraci? Chvíli ho studuje pohledem) Šel bych rád
Alan: Tuhle fázi jsme drobet přeskočili. A je to škoda. (Stáhne ho k sobě.) Kam bys chtěl jít? Kino, divadlo, nějaké muzeum?
Ben: (Pousměje se, asi spí a něco se mu zdá. Ale sen je to pěknej) Já...vlastně ani nevím, všechny možnosti zní dobře.
Alan: Něco si vyber. (Zívne.) Nebo aspoň stanov pořadí.
Ben: (Vážně je takový hlupák, aby nad tím aspoň uvažoval? Alan si z něho určitě tropí žerty. Nebo je to zkouška?) Tak kino. (Nenáročné)
Alan: A jaký film? (Myslí to vážně.)
Ben: Hm nevím, něco co tě bude bavit?
Alan: Co něco, co bude bavit nás oba?
Ben: To je taky řešení, na něčem se snad dohodneme. (usměje se na něj...jo chce snít ještě chvíli)
Alan: Dobře, dopoledne budu pracovat a odpoledne někam vrazíme. Dáme si večeři někde venku.
Ben: To zní moc dobře, konečně nebudu muset vařit.
Alan: (Přetáhne si peřinu přes hlavu.) Kolik je vlastně hodin?
Ben: Bude deset, spal si dlouho. (vstane a odkráčí dodělat tu snídani)
Alan: Oprava, pracovat budu až zítra. (Zaúpí.)
Ben: (Zasměje se tomu a donese mu snídani do postele)