26

Ben: (Hodil si před tím randetem malou sprchu...nebo spíše byl v koupelně dobrou hodinu, protože si div nervozitou neokousal ruce. Jako kdyby to bylo jeho první rande. Ale společníka už dělal, doprovázel muže na různé akce. Tohle je však úplně jiné)
Alan: Bene, prosímtě, pohni. Nebo to nestihneme. (Už stepuje před koupelnou.) Co to tam děláš?
Ben: (Rychle vystřelí ven, žehlil si vlasy trochu, rychle si sebere tenkou bundu) Hotov
Alan: No sláva... (Zamířím ke dveřím.) Takže teď to kino a pak véča.
Ben: Rozhodně (kývne s úsměvem. Nemůže uvěřit, že ho Alan bere na rande. I když, tak nějak nechápe proč, ale je rád)
Alan: Tak jdeme, nebo začnou bez nás. (Postrčí ho ke dveřím.)
Ben: (Vykluše ven a čeká na Alana)
Alan: (Zamkne dům a přejde k autu, odemkne ho.) Tak nasedej.
Ben: (Nastoupí si a uvelebí se. Těší se jako malej, ale snaží se vypadat klidně) Proč si mě vlastně pozval na rande?
Alan: Tak se to dělá, ne? (Nechápe, kam tím míří.)
Ben: Dělá? No jistě že. Jen mě to trochu překvapilo.
Alan: Překvapilo, proč jako?
Ben: No...(raději sleduje krajinku) Prostě jsem nečekal, že bys se mnou chtěl jít kdy na rande
Alan: Proč? Byl jsi natolik otravný, že to přijít muselo. Obvykle tedy dodržuju klasický scénář, rande a pak až sex.
Ben: (Začne se tomu smát) No...to se trochu tentokrát nezadařilo
Alan: Ne, to se teda nezadařilo.
Ben: To nevadí (Hodí na něj milej úsměv, takhle mu to celkem vyhovuje)
Alan: Někdy asi není na škodu trochu to pozměnit. (Radši už nastartuje.)
Ben: (Kývne, to rozhodně je) těším se na ten film.
Alan: No, já taky. (Asi. Přijde mu to najednou takové divné, on jde na rande s Benem. S někým, kdo mu neustále vrtal do života, s kým už několikrát spal. Je to přinejmenším trochu nezvyklé.)

Ben: (Film je to sice celkem zajímavý, ale víc ho zajímá Alanova ruka, kterou si po tmě vyhledal a sevřel ji)
Alan: (Trochu si ho přitáhl k sobě a druhou ruku mu položil kolem ramen. Vážně, oni mají rande. Rok po tom, co přišel o Petra. Snad už zase může milovat. Nebo se aspoň zamilovat.)
Ben: (Podívá se v té tmě na něj, je to skvělé rande, může mu být tak blízko, dotýká se ho...nic víc si nepřál. Opře se mu o rameno a sleduje film v klidu až do závěrečných titulků)
Alan: (Ani ten film moc nevnímá. Přemýšlí o tom, jestli to není příliš brzy. Najít si někoho.)
Ben: (Zvedne hlavu, až když se rozsvítí v sále a protáhne se)
Alan: (Pustí ho a pomalu vstane.) Na jakou kuchyni máš chuť?
Ben: (Trochu ho to mrzí, že přišel o jeho ruku) Hm...něco dobrého, co si nedáš jen tak. Něco exotického. Japonsko? Nebo...Indie?
Alan: Dobře, tak kousek odsud je sushi bar... (Navrhne.) Co syrovou rybu?
Ben: Super, ještě jsem to nejedl. Bude mi špatně.
Alan: A zbytek rande prozvracíš. Romantika... (Rozesměje se.)
Ben: Ale neboj, můj žaludek zvládne všechno. Chci šuši.
Alan: To tam asi nedostaneš... (Snaží se nesmát.)
Ben: Nech si toho. (Zvedne nos nahoru) Jdeme kručí mi v bříšku
Alan: To bylo kručení? Já myslel, že zemětřesení.
Ben: Ne, to šla Godzila na výlet...jasně, že kručení.
Alan: Tak Godzilu, tu bych asi nehádal.
Ben: Veď mě, než tě ta Godzila sežere a to by byla škoda.
Alan: Dobře. Jdeme... (Zamíří k tomu baru.)
Ben: (Jde za ním. Tak kino, večeře? Co to všechno znamená? )

Ben: (S tou syrovou rybou si teda věřil. Nejdřív to bylo dost hnusný, ale když to vymáchal v těch mističkách, už se to i jíst dalo)
Alan: Netvař se na to tak, nebo ta ryba znovu lekne.
Ben: Myslím, že už to možný není, ale viděl jsem tam cosi se hýbat.
Alan: Blbost, to máš halucinace. (Zavrtí hlavou.) Nechutná ti to?
Ben: Chutná, je to moc dobrý. (Přemýšlí, že asi takhle nějak má vypadat správné rande)
Alan: No to je dobře. Pak se trochu projdeme.
Ben: Projdeme? Kam? (zrovna loví hůlkama jakýsi kus ryby, ale zrovna mu to nejde)
Alan: Jen tak... problém? (Koukne na něj.)
Ben: Ne žádný (konečně se mu to povede, poslední sousto, zatváří se spokojeně a odloží hůlky. Pak se zadívá na Alana)
Alan: Fajn. (Kývne.) Dáš si ještě něco?
Ben: Ne jsem plný. (Je zvědavý, kam půjdou. Dnešní den je přeci jen jako nějaký sen, kino, večeře, procházka.)
Alan: Dobře, takže to chce tu procházku. (Vstane od stolu.) Omluv mě na moment.
Ben: (Kývne a kouká, kam Alan jde)
Alan: (Dojde zaplatit a ještě si odskočí na záchod. Tam ale nedělá to, co se tam klasicky dělá, ale vytáhne telefon a chvíli s někým mluví. Pak zavěsí, schová mobil do kapsy a vrátí se k Benovi.) Jdeme?
Ben: Jasně (zvedne se a kývne na číšníka, pak vyjde s Alanem ven) Dneska je krásná noc.
Alan: Trochu zima, nemyslíš? (Přitáhne si ho k sobě a obejme kolem ramen.)
Ben: Trochu jo. (Má jen tenkou bundu. Nechá se přitulit a přivře si oči) Já myslel, že je krásná protože...si mě vzal ven. A sebe taky.
Alan: Hm. (Jen zamručí. Nemá rád takové výlevy.)
Ben: (Nechá se vést a kouká na noční město. Nikdy si ho neužíval, proč taky. Ale dnešní večer je přeci jen výjimečný)
Alan: (Zamíří k centrálnímu parku.)
Ben: (Nechá se vést, ten park zná, ale neví proč tam jdou)
Alan: Máš rád vánoční stromečky? (Zeptá se klidně.)
Ben: Stromečky? Jo to mám. Vánoce se už blíží
Alan: NO, to je dobře. Tady mají ten největší. (Vede ho víc do středu parku.)
Ben: Vážně? To jsem nevěděl. Jdeme se kouknout?
Alan: Proč myslíš, že sem jdeme?
Ben: Aha tak to jo.
Alan: (Jen si povzdechne.)
Ben: (Zahlédne konečně cíp stromu. Vzpomíná si, že nikdy tady na vánoce nebyl. A taky na svůj slib, který dal, že matku dostane z léčebny. Chtěl by s ní trávit svátky)
Alan: (Vede ho dál, zná to tu moc dobře. Jeho vlastní vánoční rituál. Chodil sem jako dítě.)
Ben: Je to krásný vážně. (trochu si foukne do rukou horký vzduch, dost se ochladilo)
Alan: (Přikývne a kouká na ten strom. Minulé Vánoce tu nebyl. To už byl Petr nemocný, tak trávil čas s ním. Všechen, co mohl.)
Ben: Chodíš sem každý rok? (Koukne na Alana s mírným úsměvem a uvažuje, jak Alan vlastně slaví vánoce. Slaví je vůbec? Nejspíš ne.)
Alan: No... skoro jo.
Ben: (Zahledí se na špičku stromu, je tak vysoký) Proč si mě sem vzal Alane?
Alan: Hodlám tě tu požádat o ruku. (Oznámí mu ironicky.) Co myslíš, chtěl jsem se sem podívat.
Ben: Říkám tedy ano. (Zasměje se tomu)
Alan: (Zamračí se. Neví, proč s ním ztrácí čas.) Ještě jsem tě nepožádal a ani nemíním, nech si zajít chuť.
Ben: No to je mi jasné. (Pokrčí rameny a přejde blíž k tomu stromu) určitě plní přání nemyslíš? To by vánoční stromy měly umět.
Alan: Dost o tom pochybuju. (Zůstane stát dál. Dívá se zdálky, blíž jít nepotřebuje.)
Ben: Škoda, jedno by se hodilo. (vrátí se zpět k Alanovi)
Alan: Možná. (Pokrčí rameny.)
Ben: Je zima, vrátíme se?
Alan: Jo, dobrý nápad. (Přikývne.)
Ben: (Zamíří zpět k Alanově autu)
Alan: (Jde za ním. Hlavu plnou různých myšlenek.)
Ben: (Pozoruje ho, ale nedokáže rozpoznat na co myslí)
Alan: (Odemkne auto.) Tak nasedej.
Ben: (Nasedne si a protáhne se)
Alan: Už unavený? (Koukne na něj.)
Ben: Trochu. Byl to krásnej večer. Užil jsem si to.
Alan: Jo, to já taky. Takže směr domov. (Nastartuje.) Připoutej se.
Ben: (Učiní tak, docela se zpět těší)
Alan: (Zamíří nejkratší cestou domů.)