Alan: (Podívá se na něj.) Je ti zima? (Zamkne rychle auto a jde k domu.)
Ben: Jo trochu, ale vevnitř se zase zahřeju.
Alan: O to se postarám. (Pousměje se tajemně. Snad Sandra udělala, co měla.)
Ben: (Střelí po něm zvědavým pohledem. Že by další žhavá noc, i když dneska na sex moc náladu nemá)
Alan: (Odemkne. Dům vypadá jako vždycky... takže to všechno schovala. Výborně.) Nechceš se jít naložit do vany? Ať trošku roztaješ?
Ben: Do vany? Hm...lákavý (zasní se nad horkou vodou) tak jo.
Alan: Tak běž. (Sundá si kabát a čeká až zmizí. Je pověstný tím, že rande s ním bývají velmi... no, přinejmenším zajímavá. Bavilo ho Petra překvapovat. Chce překvapovat i Bena.)
Ben: (Zapadne do koupelny a užívá si horkou vanu. Je to příjemné, tělo se uvolňuje a pomalu rozmrzá)
Alan: (Už má všechno nachystané. Na stole láhev červeného, skleničky... k tomu nějaké sýry... všechno to naskládá na tác, svlékne se, nechá si jen trenýrky a jen si kolem krku uváže motýlka. Sranda musí být. Popadne tác a zaklepe na dveře koupelny.) Donášková služba, můžu dál?
Ben: (Překvapeně koukne na dveře. donášková služba? Co to...nechápe) Jo můžeš (nezamyká se, ani se před ním nahý nestydí, většinou)
Alan: (Jednou rukou si otevře a na druhé balancuje s tácem.) Co bys řekl ještě troše vínka.
Ben: (Vykulí na něj oči schopný vyloudit jen jakési Ehm, ale povede se mu kývnout hlavou, což spojí i s pořádnou prohlídkou Alanova těla)
Alan: Dobře. (usměje se a naleje do skleničky víno, podá mu ji.)
Ben: (Radši se neptá co tohle jako má znamenat, ale v těch trenýrkách mu to nehorázně sekne. Pozdě si uvědomí že na takové věci by myslet neměl když je ve vaně nahý, tak radši rychle přebere skleničku) Díky.
Alan: Není zač. (Pousměje se a naleje skleničku i sobě.) Je ta voda dost teplá?
Ben: Jo je skvělá (trochu rozpačitě na něj koukne ale pak se osmělí) přidáš se?
Alan: Přesně to jsem se chtěl zrovna zeptat... (Posune tác tak, aby ho měli při ruce. Sundá trenýrky, ale toho motýlka si nechá. Pomalu se nasockuje za Benem do vany.)
Ben: (Nějak neodolá a začne se trochu smát, ale pořád se snaží držet přiměřený výraz. I když zrovna s Alanem ve vaně to moc nejde. Natáhne se pro kouseky sýra, aby to radši zajedl)
Alan: Copak tě tak pobavilo? (Probodne ho pohledem, ale usmívá se.) Aby bylo jasno, tohle většinou na první rande nedělám.
Ben: Jo...dobře já to vím. Nevypadáš, že bys to dělal (ale vana tak nafukovací není, takže si na něj musí nějak poskládat nohy) A vůbec...co teda děláš na prvním rande?
Alan: Ani už nevím, ale tohle rozhodně ne... (Zajede rukou pod vodu, v druhé drží skleničku a upíjí.) Ty většinou takhle končíš, když jde o první rande?
Ben: (Trochu sebou cukne a jen na něj koukne. No on vlastně končí jenom takhle teoreticky) Já...ne, samozřejmě že ne.
Alan: Tak vidíš... a proč ses začal tak tvářit? (Zadívá se na něj zkoumavě.) Víš, co si myslím?
Ben: Ne to opravdu nevím, co si myslíš (rychle vyhrkne a upije si vína. Je to výborné víno, chutná mu. Celá takhle situace mu připadá zvláštně. Pokud do teď myslel, že je to sen, teď už si připadá jak na nějakých drogách nebo veselých houbičkách)
Alan: Přišel si za mnou tenkrát, abych tě naučil malovat, že ano?
Ben: (Nechápe proč se na to teď ptá, ale jen tiše kývne) No...jo.
Alan: Dobře, tak já tě budu učit... (Pousměje se.)
Ben: (Vykulí na něj oči) To jako fakt?
Alan: Přece jsi to chtěl, ne?
Ben: (No malování nikdy nebylo jeho silnou stránkou a pokud to bude způsob jak s Alanem zůstat) Jo chtěl. Já...nevím co na to říct (nahne se víc k němu a políbí ho opatrně na rty)
Alan: (Přitáhne ho k sobě těsněji a polibek prohloubí.)
Ben: (Spokojeně si vydechne a pomalu mu omotá ruce kolem krku. Pak prsty přejede po tom motýlku)
Alan: Líbí se ti? (Trochu se odtáhne.)
Ben: (Zakýve hlavou) Líbíš se mi. (Trochu si to poupraví a mokrou rukou mu ošmatá obličej, i když ví že by si neměl dovolovat takové intimnosti)
Alan: Hej, budu celej mokrej... (Pocáká ho.)
Ben: A já ne? (Oplatí mu to a zasměje se)
Alan: Tys začal... (V koupelně zřejmě bude potopa.)
Ben: Já to potom vytřu takže...(ještě jednou zákeřně cákne, líbí se mu s Alanem dělat tyhle blbosti)
Alan: To teda budeš muset, jinak vytřu já s tebou. (Zasměje se.) A nacákal si mi do vína.
Ben: Pardon. (Nasadí pokorný výraz a skleničku mu odebere, pak z tácu vezme sýr a a nalije nové víno)
Alan: (Jen zavrtí hlavou, moc to Ben hrotí.)
Ben: Co? (Kouká na něj, neví co dělá zase špatně)
Alan: Nic. Ta voda... začíná chladnout.
Ben: To asi jo, měli bychom vylézt. (ale moc se mu nechce)
Alan: Asi jo, nebo to bude mít opačný efekt...
Ben: (Začne se soukat z vany ven, přitom si sebere ručník a začne se utírat)
Alan: (Ještě chvíli zůstane ve vaně a dívá se na něj, zas má chuť ho malovat.)
Ben: (Stočí na něj pohled a zůstane s ručníkem v ruce. Stále nechápe ten dnešní den...to rande, bylo to tak nečekané, ale krásné) Rozmočíš se.
Alan: Nehrozí... (Zavrtí hlavou.) Jsem tu kratší dobu než ty.
Ben: (Usměje se na něj a ještě dopije poslední skleničku. Pomalu mu to leze do hlavy, takže se culí čím dál víc)
Alan: Zubíš se jak sluníčko na hnůj. (Vstane a natáhne se pro ručník.)
Ben: Pardon...to to víno (snaží se ten úsměv spacifikovat a sleduje jeho tělo)
Alan: No, to vidím... (Pousměje se a uváže si ručník kolem beder.)
Ben: (Raději pohled odvrátí, aby moc nečuměl a natáhne si dlouhej svetr po kolena, s kalhoty se neobtěžuje)
Alan: (Stáhne z krku toho motýlka, už se nablbnul dost.) Asi už je čas jít spát. Na prvním rande většinou sex nemívám.
Ben: (Začne se smát, ale rychle si připlácne ruce na pusu a zakývá hlavou) dobře. A co pusa na dobrou noc?
Alan: To by projít mohlo. (Kývne velkoryse.)
Ben: (Odpochoduje ke gauči a koukne na něj) Vážně?
Alan: Vážně. Pusa na dobrou noc není nic závadného.
Ben: Tak davej (usměje se)
Alan: Prosím? Takhle se žádá o pusu na dobrou noc, ty dacane? (Zamračí se.) Nic nebude.
Ben: (Podrbe se ve vlasech) a jak...se žádá o pusu na dobrou noc?
Alan: O tu se neříká. A už vůbe ne, tak jak jsi to udělal.
Ben: Aha (raději si sedne na gauč, zase to zkazil)
Alan: (Řekl si o ni jak o prachy, to se mu nelíbílo. Ale trochu se mu ho zželí... přejde ke gauči, nahne se nad ním a lehce ho políbí na rty.) Tak dobrou noc.
Ben: (Nakonec se usměje) dobrou Alane.
Alan: (Kývne a zmizí u sebe.)
Ben: (Ráno se vyhrabe z postele trochu dolámanej a rozespalej a pochoduje si to po bytě aby našel nějaké svoje čisté oblečení)
Alan: (Vyspává, plánování prvního rande je náročné a velmi ho to unavilo.)
Ben: (Najde si kalhoty, ale jen krátké, to trochu nedomyslel, ale obleče si je a jde zjistit jestli je něco k jídlu, ale lednička je prázdná, takže bude muset nakoupit)
Alan: (Hajinká jak andílek.)
Ben: (Sbalí si Alanův dlouhej kabát, to snad přežije a jde něco nakoupit. Po půl hodině se vrátí s plnou taškou celý zmrzlý a udělá si čaj)
Alan: (Pořád hajinká a zdají se mu nemravné sny.)
Ben: (Rozkašle se a zabalí se do deky, pak se uloží zpátky na gauč, Alanovi udělal snídani, ale víc nezvládne)
Alan: (Probere ho ten hrozný kašel, chvíli mžourá na strop a pak vyleze z postele a zamíří do kuchyně.)
Ben: (Je po uši zabalený do deky a snaží se ani nežít)
Alan: Nazdar Aladine, co tu děláš?
Ben: Ležím (vychrblá) vzbudil jsem tě? Omlouvám se
Alan: Proboha, co to máš za přízvuk? (Zarazí se.) Ty jsi nemocný?
Ben: Ne jen...trochu, nachlazený. Jídlo máš v...mikrovlnce
Alan: Trochu? Chrchláš jak tuberák... (Zamračí se.) Padej k doktorovi. Obleču se a zavezu tě tam.
Ben: Ne...to ...doktora ne. Nechci.
Alan: A to z jakého důvodu? Bojíš se, že tě vykouká? Obléct, bez řečí.
Ben: (Schová se pod peřinu) to nejde já...nemůžu k doktorovi.
Alan: A to jako proč? (Začíná být unavený, nebude se tu s ním dohadovat jak s dítětem.)
Ben: Nejsem...pojištěnej. (vykoukne na něj s trochu opoceným čelem, nejspíš má teplotu)
Alan: Na to kašli. (Mávne rukou.) Máš zazobaného přítele. Tak se oblíkej.
Ben: Přítele? (to znělo pěkně, mít přítele, ale nemá chuť nad tím přemýšlet, obleče se a zabalí do bundy)
Alan: (Vezme klíčky od auta a otevře.) Tak dělej, ať neumrzneš.
Ben: (Vyplazí se za ním) Ale nebude do mě ničím píchat že ne?
Alan: To si piš, a nebude se ti to tak moc líbít... (Polkne dvojsmysl a radši otevře auto.)
Ben: (Vejde do bytu a zamíří si to rovnou gauč, po cestě si ale zajde udělat aspoň čaj, na jídlo nemá vůbec chuť. Je to už hodně dlouho co byl nemocný, takže je to trochu rána pod pás)
Alan: To ať tě ani nenapadne, do pelechu! Ihned! (Zažene ho pod peřinu.) Čaj snad zvládnu. Na tom se nedá nic zkazit.
Ben: No jo... (radši poslechne a zapluje do pelíšku) promiň.
Alan: Mě se neomlouvej, ty máš zápal plic, ne já.
Ben: Ale...ty se o mě musíš starat a jen...ti přidělávám starosti (mluví potichu, protože hlasitěji mu to nejde)
Alan: Na tom nesejde... Tu chvilku to snad zvládnu... Snad na mě nepřijde sociálka pro zanedbání péče... (Ušklíbne se.)
Ben: Sociálka? Ale já už jsem...plnoletej (trochu se rozkašle a raději zmlkne. Tohle se vážně může stát jenom jemu...smolař až do konce. Teď bídně zhyne na zápal plic, aniž by něco dokázal změnit)
Alan: Vážně? Ukaž občanku. Jestli se ukáže, že spím s nezletilcem, tak mě zavřou i za vraždu. (Snaží se to trochu zlehčit. Nemuže se na tu ukašlanou hromádku neštěstí dívat.)
Ben: Ale já...nemám asi občanku (je trochu zmatenej) vypadám tak mladě?
Alan: Nemáš občanku? Jako vůbec? No, to mě podrž.
Ben: Teda jo mám...ale nevím kde...osmnáct mi bylo neboj.
Alan: Nevíš kde? (Jen mávne rukou.) To doufám, jestli zjistím, že jsi nezletilý, a že na to vypadáš, tak tě přerazím. Jdu ti udělat ten čaj. (Zapadne do kuchyně.)
Ben: (Rozkašle se na novo a už se raději o konverzaci nepokouší)
Alan: (Jen zavrtí hlavu a naservíruje mu ten čaj.) Jestli tu chceš vypustit duši, tak tě předem varuju, že na smrt milenců začínám být značně alergický...
Ben: Neboj se...to já nehodlám. Pak by tě neměl kdo...otravovat a bylo by ti strašně smutno (natáhne se pro čaj, až pak si uvědomí, že ho Alan nazval svým milencem a upře na něj tázavý pohled)
Alan: Co na mě tak koukáš?
Žádné komentáře:
Okomentovat