47

"Zastavím tě, jednou pro vždy".
"Jsi pěkně nevděčný stříbrný čaroději. Stejný jako on".
Nardim se rozesmál a postavil se čaroději bez nejmenších problémů.
"I on mě odmítl poslechnout, vždy s ním byly potíže, jsem rád že si mě ho zbavil".
Sirion jen zalapal po dechu. Tak takhle to celé bylo? Proto...proto...tam na Etruských polích, proto se Ethan nebránil? Věděl to snad celou dobu?
To přesně ale Nardim chtěl, aby byl Sirion nepozorný. ...

Kouzlo otřáslo celým palácem, zdi se začaly bortit. Hluk a všude plno povyku. Jedna část hradu už se sesunula k zemi. Poslední věž s královskými komnatami se jen nebezpečně nakláněla, než po pár minutách i ona se s obrovským třeskem zřítila k zemi a zůstal jen prach a sutiny. Stráže pobíhaly sem a tam, všude vládl chaos. Nikdo nevěděl co se v paláci stalo. I Arslen, který se právě vrátil ze své výpravy, viděl jen prach dýmu a obrovskou zkázu. Z hradu zůstalo jen pár pilířů a dvě zdi.
"Král, kde je král"?
Ale nikdo mu na tuto otázku nedokázal odpovědět. Část sutin stále hořela a sloužící se ji snažili uhasit. Vypadalo to jako by nikdo nepřežil.
Nebe bylo černé jako za té nejhlubší tmy, osvětlovaly ho jen silné blesky. Celé Askádské království se ponořilo do temnoty.
V tom nastalém zmatku bylo ticho. Tak mrazivé a mrtvé ticho, až z toho šla hrůza. Dokonce i ptáci mlčeli.
Bůh Josedor snad potrestal krále za jeho troufalost? Za to že jsme mu vypálili dnes chrám? Bylo to jediné možné vysvětlení. Ale Arslen se mýlil.
Právě Josedor byl dnešního dne potrestán.
Přeci jen se trosky hradu začaly nadzvedávat. Arslen okamžitě zaznamenal pohyb a vrhl se k tomu místu. Odházel část sutin a povedlo se mu najít šedý plášť. Čaroděj?
No jistě ti mají tuhý kořínek. Ale když plášť odkryl poznal, že v něm neleží zabalený Sirion, ale král. Trochu potlučený, špinavý a rozcuchaný, ale stále živý.
Arslen ho okamžitě vyhrabal z trosek hradu a odnesl stranou. Chlapec jen něco sténal, ale nebylo mu rozumět. Arslenovi se povedlo přeci jen najít léčitele a proto byl král odnesen do nejbližšího stavení, domu správce daní.

Tři dny a tři noci Deris blouznil z horečky a vyčerpání. Sešli se u něj všichni léčitelé z okolí a snažili se ho udržet naživu. Zdálo se však že král jen tak umřít nehodlá. Třetí den se přeci jen probral z dlouhé noční můry, která mu zastírala mysl. Bolelo ho celé tělo, hlava mu třeštila jako kdyby mu do ní bušilo tisíc permoníků. Navíc se ani moc nedokázal pohnout. Zamlženým pohledem si prohlížel místnost ve které byl uložen. Byla sice honosná, ale nebyly to jeho komnaty. A u okna spatřil postavu, dlouhé vlasy, vysoká postava... "S...Siri...Sirione"...
Ale když muž přišel blíž král poznal že to není jeho čaroděj, jen jeden z léčitelů. Dal mu napít bylinkový odvar, který mu umožnil lépe mluvit a zavolal Arslena.
"Díky bohu, probudil jste se. Askádie si může konečně oddechnout".
Deris ke svému strážci natáhl roztřesenou ruku. "Co...jak"?

Bylo jasné že je Deris zmatený a jeho mysl se ještě nevrátila do původního stavu.
"Odpočívejte vaše výsosti, musíte brzy nabrat síly".
"Si...Siri..on"?

Arslen sklonil hlavu. Nechtěl to být on, kdo řekne králi špatnou zprávu. Ale nebylo zbytí. "Nevím, vaše výsosti, jeho tělo jsme v sutinách hradu nenašli".
"Suti...sutinách"?
Arslen vstal z jeho postele a odhrnul závěsy na okně, které zabraňovaly vnikat do pokoje světlu. Deris bolestně přimhouřil oči, ale brzy si zvykl na ten bodavý pocit a zahleděl se ven.
Hrad...jeho hrad, byl pryč...prostě pryč. To není možné...
S poděšeným pohledem se zadíval na svého strážce. Stále si nevybavoval co se stalo.
"Spal jste tři dny vaše výsosti".