Bonus - Vánoční obsidián 02

Štědrý den nastal. Přípravy už byly hotové. Manami zdobila stromek a Diandr se záhadně vypařil. Pamatoval si ještě to minulé škrcení vánočním řetězem a jeho důstojnost mu velela raději nechodit své paní na oči, když byla rozradostněná Vánoci. Pojal svou podobu divokého hřebce a rozběhl se do parku.
"Zbabělčééééé."

Manami mu dlouhé hodiny jeho útěk nemohla odpustit a tvářila se jako kakabus. Vše bylo připraveno na štědrovečerní večeři. Tommy si zrovna prohlížel pohled od Very, který přišel včera. S lítostí oznamovala, že to na Vánoce k Manami nestihnou, protože teď mají velký případ. Ale že na Silvestra se jistě zastaví. Tommy z toho byl trochu zklamaný. Líbily se mu minulé Vánoce, když byli všichni spolu. Bylo to takové zvláštní...
Manami se Tommyho snažila trochu rozveselit, ale moc úspěšná v tom nebyla. Hodina večeře se blížila, když v tom se Arien zastavil uprostřed místnosti. Tommyho kámen na krku začal pálit. Znamenalo to jen jedno. Ale který démon byl poblíž, když všichni byli někde pryč, daleko několik kilometrů a Diandr dělal své paní polštář při tradičním sledování vánočních pohádek. I jeho svaly se prudce napnuly, když ucítil přítomnost jiného démona.
"Ariene?"
Ale démon už chlapce neslyšel. Vydal se směrem do koupelny. Cítil podivnou sílu. Tommy se okamžitě zvedl na nohy a i jeho kamarádka Manami a její démon raději nechali sledování TV a vydali se za Arienem. Zaslechli ostrý křik, šplouchání vody, než dveře koupelny vyletěly z pantů a s nimi i Arien spláchnut vodní vlnou až ke schodům. Nejspíš démona obsidiánu takový podlý útok překvapil, protože mu oči zažhnuly a vyždímal si z dlouhých vlasů vodu. Pak už šlo jen o vteřiny. Nebít Diandra, který se raději postavil do dveří a zatarasil tak Arienovi cestu, nejspíš by na Štědrý den došlo k násilí. Když se konečně všichni vzpamatovali, pochopili, že mají nezvanou návštěvu. Klidný oceán, démonka Fia se najednou zjevila v jejich koupelně, odhodila pramen neposedných vlasů a v klidu se protáhla kolem Diandra, aby se rozhlédla. Nakrčila nos a odfrkla si. Pak ukázala na Tommyho pokoj.
"Zabírám si tento pokoj."

Všichni si vyměnili zmatené pohledy. Co tu dělá Fia? A kde je její pán Alan? Klidný oceán toho dne nedělal vůbec čest svému jménu. Klid totiž Fia postrádala. Sedla si na schody pěkně namyšleně a rozhodla se trucovat. Kdokoliv se k ní přiblížil a chtěl se jí dotazovat, co tu dělá, byl skropen ledovou sprchou. Bylo jasné, že nemá náladu na komunikaci. Ariena její přítomnost značně iritovala už od toho mokrého uvítání. Nerozpakoval by se na ni ani zaútočit, ale Tommy ho držel zkrátka.
" No tak, Fio, nechceš nám říct, co se děje? Kde je Alan?"
Jakmile však démonka safíru zaslechla jméno svého pána, načepýřila se a málem vyplavila celý dům. Tommy i Manami to vzdali a rozhodli se opět volat na pomoc doktora Hansena. Jakmile zaslechl o Klidném oceánu, který se jen tak zjevil u Manami doma a ještě k tomu bez pána, začalo ho to zajímat. I když si vzal na Štědrý den službu, protože Vánoce nijak neslavil, povedlo se mu opustit nemocnici již po čtvrté hodině a spolu se svou démonkou Ninevou se vydal za Tommym.

"Jak zlé to je?"
Jak se zdálo jediná bytost, kterou k sobě Fia pustila, byla právě Nineva. Po dlouhém rozhovoru sešla démonka jantaru do obývacího pokoje a usedla na opěrku křesla, ve kterém seděl její pán. Vypadala velmi ustaraně s vážným obličejem. Nakonec se ale rozesmála a přítomní diváci tohoto představení nic nechápali.
"Má někdo číslo na Alana? Myslím, že by měl vědět, kam se jeho démonka vypařila."
"Jak dlouho tu ta vodní krysa bude zavazet? Klidně ji poskytnu možnost k odchodu... po kouskách."
Arien doufal, že Tommyho zatáhne do pokoje a ukáže mu pravé Štědrovečerní milování, ale když Klidný oceán zabral jejich pokoj, bylo zle.
"Tvrdí, že ji Alan podvádí. Démoni jsou velmi žárliví a povaha Klidného oceánu nikdy příliš klidná nebyla. Vlastně netuším, podle čeho dostala takové jméno."
Manami si jen povzdychla a přislíbila rozzlobené démonce přístřeší, pak se povedlo kontaktovat Alana, který už byl hodně vystrašený. Fia zmizela tak rychle a bez vysvětlení. Ani jí nestihl situaci pořádně osvětlit, protože se démonka safíru zmýlila. Když mu doktor Hansen, který fungoval jako prostředník mezi všemi pány démonů, vysvětlil, co se stalo, a že se Fia najednou zjevila tady, hodně to Alana překvapilo a slíbil brzký příjezd, aby si ji vyzvedl. Démoni umí být hodně paličatí a Fia navíc byla i pěkně umíněná.

Vánoční stromek byl ozdoben, koledy vyhrávaly domem, jen Arien se snažil přehrávač utopit v temnotě, čemuž Diandr úspěšně bránil, jelikož to měl dáno příkazem. Manami zatím prostírala stůl, na kterém bylo o čtyři talíře více. Když už se tu doktor s Ninevou ukázali, jako správná hostitelka je musela Manami pozvat na večeři. Další dva talíře navíc patřili Fie a Alanovi, který teprve před hodinou dorazil z Paříže. Usmiřování s démonkou bylo pěkně ostré a všichni se snažili udržet situaci pod kontrolou. Arien navrhnul ji zavřít zpět do kamene, aby se uklidnila, za což byl vykázán Tommym do mrazu.
Nakonec vše dopadlo dobře. Alan své démonce přivezl vánoční dárek. Náhrdelník se safíry, který Fie opravdu slušel (i když byl mírně kradený). Oba si to všechno v klidu a hlavně SUCHU vyříkali a hned bylo romantické usmiřování, při kterém i Manami jihla a drtila svému démonovi dlaň.
Arien se odmítal účastnit frašky jménem Štědrovečerní večeře. Sedět u stolu s dvěma démonkami, které neměl příliš v lásce, ho iritovalo. Ale nakonec neměl jinou možnost.
Temnota v něm tiše bublala, ale dokud po jeho boku seděl Tommy, snažil se sekat dobrotu. Mladý chlapec už dobře znal všechny démonovy slabiny, i to, jak zvládat tu jeho nevrlou povahu. Za ten rok spolu strávili mnoho času vzájemným poznáváním. Stačilo se opřít o jeho rameno a uždibovat mu hladově z talíře a Arien obrátil veškerou pozornost na svého pána a démonů kolem si nevšímal.
"Je čas rozdat dárky."

Fia a Alan se krátce po rozdání dárků vytratili se zamilovanými pohledy a letmými jemnými doteky. Bylo jasné, že chtějí mít soukromí a podrobit svá těla aktu usmíření. Nineva a doktor Hansen zůstali ještě déle na přípitek a horké svařené víno, které doktor pomáhal sám tvořit, jelikož to Manami neuměla. Jakmile se doktorovi po tělo rozlilo příjemné teplo alkoholového opojení (jelikož nikdy nepil), Nineva zavelela k návratu domů a svého pána si odvedla. Manami a Tommy osaměli a konečně si mohli oddychnout.
Manami však po rozdání dárků posmutněla. Sledovala fotografii své sestry, dvojčete, která stála na krbové římse. Plameny ohně tančily a házely na fotografii rozverné stíny. Tommy chápal, co jeho kamarádku trápí. Mohl jen jedno. Pevně ji obejmout a ukázat ji, že nezůstala sama.
"Stýská se mi. Po jejím smíchu, po její silné vůli. Někdy mám pocit, jako...jako kdybych slyšela její hlas. Já vím, že ji nenávidíš za to, co udělala, ale..."
"Necítím k ní nenávist, Manami. Já věřím, že jednala tak, jak ji srdce radilo. Chtěla tě jen ochránit proti všemu tomu zlu. Kdybych mohl vrátit čas..."
Dívka však zavrtěla hlavou. Mina si svou cestu vybrala a položila za ní život.

Jakmile však Arien zmerčil, že jeho pán objímá tu holku, byl oheň na střeše. Kolem nich se prohnala černá mlha, která bohužel obalila i stromeček, takže se začal nebezpečně naklánět.
"Ariene, dost, přestaň!"
Bylo však pozdě. Démona bodal osten žárlivosti, a proto je chtěl temnotou rozdělit. Povedlo se mu však leda svrhnout stromeček, pod jehož větvemi se ocitl jen Tommy. V poslední chvíli stačil svou kamarádku duchapřítomně odstrčit. Baňky na stromě popraskaly a Manami vyděšeně vykřikla, protože jejich stromek nebyl žádné ořezávátko, ale silná mladá borovička.
Démon Obsidiánu si z počátku neuvědomil, co ve svém hněvu činí. Až když pocítil tupý tlak na hrudi, který nepocházel z jeho těla, pochopil. Rychle se vrhnul ke stromku a větve, které tížily Tommyho tělo, ulámal, než se mu ho povedlo z pod jehličí vysvobodit. Rychle si ho přivinul na hruď a snažil se ho přivést k vědomí. Tommy však dobře vnímal jeho teplo. Nic mu nebylo, jen byl trochu pochroumaný. Chtěl však Ariena vytrestat a proto mu v náručí ležel nehybně.
"Vidíš, co jsi provedl, ty hloupý démone?"
Manami byla pěkně rozezlena a Divoký ametyst na to reagoval jiskřením svých dlaní, připraven kdykoliv k útoku, pokud to paní zavelí. Tommy jako by cítil tu počáteční nevraživost, nechtěl, aby došlo k nějaké potyčce, proto otevřel na Ariena oči s káravým pohledem. Bylo nadmíru jasné, že se zlobí. Vánoční stromek byl zničen, koledy stále vyhrávaly a po zemi se válely střepy baněk. Celá vánoční atmosféra se vypařila a vypadalo to spíše komicky. Tommy a Manami se na sebe zahleděli a oba propukli ve smích. Jejich démoni jen nechápavě těkali očima z jednoho na druhého. Nerozuměli, proč se ti lidé smějí.
Ale jak Tommy, tak jeho kamarádka si uvědomili celou absurditu toho všeho. Těch Vánoc, kdy měli u stolu čtyři démony. To, jak jsou démoni tak strašně žárliví a majetničtí, že někdy nadělají více škody než užitku. I když byl symbol Vánoc tak trochu na kousky, nemohlo to zničit to, že byli spolu. Že byli přátelé, mohli tento večer trávit pohromadě a zažít spoustu nového dobrodružství.
"Ariene? Ukliď to, co jsi napáchal, rozumíš?"
I když se démon Obsidiánu zdráhal a snažil se vykroutit, Tommyho polibek na rty ho absolutně odzbrojil. Chvíli se ještě mračil a nespokojeně brblal, ale snažil se stromek zase postavit do stojanu tak, aby se nerozpadl. Diandr ho škodolibě sledoval a jeho koutek úst cukal v náznaku úsměvu.
"Začíná vážně poslouchat nebo se mi to zdá?"
"Chce to jen správnou motivaci, Manami."

Tommy se cítil jako vítěz. I když nechybělo moc a tyhle Vánoce by byly jeho poslední, kdyby ho ten stromek rozdrtil. I tak měl s těchto Vánoc přeci jen dobrý pocit. Sice se tu nesešli všichni jako loni, ale přesto cítil, že tak nějak je šťastný, když má po boku Ariena i dobré přátele. Démoni, kteří vždy přinesou do jeho života zmatek, ale také trochu vzruchu, jako dnešního večera Fia. Tak nějak byl jeho život zamotanější a těžší, ale přesto by neměnil.
Vzpomínal si přesně na ten den, kdy mu dědeček vyprávěl legendu o šesti kamenech. Vzpomínal si, jak jeho fantasie si příběh zpracovala po svém. Proto se vytratil do knihovny, kde se schoulil do teplé deky k oknu.
Vánoce tento rok měly být na blátě, jak předpověď hlásila, i když těžkých mraků bylo na nebi dostatek. Tommyho to dost mrzelo, měl rád bílé Vánoce a takto mu připadalo, že je o něco ochuzen. Nevěděl ani proč vyhlédl po chvíli z okna. Vločky tam spatřit nemohl. Viděl však něco mnohem divnějšího.
Temnou postavu svého démona, jak v mrazivém vánku s vlajícími vlasy vyšel na zahradu domu. Na tom by nebylo ještě nic tak zvláštního, kdyby ho poté nenásledoval Diandr. Jen sami dva na zahradě? Manami slyšel odejít do pokoje. Co se to děje?
Chlapec se rychle vytáhl do kleku, aby viděl, co to je tam dole za pikle. Doufal, že se nebude opakovat incident se smaragdem. Chvíli Tommy sledoval jejich gestikulaci a tichý hovor, ze kterého nedokázal zachytit ani slovo i přes otevřené okno. Vítr slova odnášel pryč. Najednou mladík zahlédl jak Diandrovi začaly jiskřit obě ruce. Lekl se, že na Ariena opravdu zaútočí. Ozvalo se několik ohlušujících ran a to už Tommy nevydržel. Rychle kolem sebe omotal deku a vyletěl ven.
I Manami, která už byla v pyžamu, to vyhnalo ven. Poznala blesky svého démona. Co si ale ani jeden neuvědomili, že blesky směřovaly k nebi a s nimi i obrovská dávka temnoty. Nechápavě tedy zůstali stát u dveří domu a sledovat své démony. Neútočili na sebe? Proč tedy....

Tommymu to došlo během pár minut, co se choulil venku do deky. Už, už se chystal Ariena oslovit, když mu na nose přistálo něco studeného. Pak spadla druhá a třetí, než se z nebe sneslo studené a trochu mokré chumelení. Tommy tím úžasem oněměl a ani Manami se nevzmohla na slovo. Oba sledovali černé nebe, ze kterého poletovalo, jako bílí andílci desítky, ne stovky malých vloček. Manami se rozesmála a roztočila se kolem dokola, jako by sníh chtěla chytat do dlaní. Její démon ji pozorně sledoval.
Tommy sice nevěděl, proč oba démoni spojili své síly k něčemu takovému, ani čí to byl nápad, ale hádal by, že v tom má prsty Arien. Stál v tom sněžení otočen k chlapci zády a sledoval své mistrovské dílo. Potřeboval Diandrovu sílu, aby probil mraky. I když to bylo násilné sněžení.
Mladík přešel těch pár kroků ke svému démonovi a zatahal ho za cíp černé košile. Ale Arien dál stál nehnutě jako socha z mramoru a sledoval sněžení. Proto si Tommy sjednal pozornost jinak. Objal démona Obsidiánu zezadu kolem pasu a položil mu hlavu mezi lopatky. Kolik dní Arienovi lezl na nervy s tím, že bez bílých Vánoc to není ono. Že Štědrý den bude smutný, když venku nebude alespoň poprašek. Loni touhle dobou se váleli ve sněhu a koulovali se. Tommy to chtěl zažít znovu. To divoké štěstí a radost ze života. Ale počasí ho zradilo. Už několik dní Tommy sledoval předpovědi se stále smutnějším výrazem, protože věděl, že letos se sněhu nedočká. A přesto... Arien... tohle pro něj...
Chlapec cítil, jak mu po tvářích kloužou slzy a utíral si je do Arienovi košile, která rychle promokla. Nakonec démon neodolal a přitáhl si chlapce dopředu, aby ho objal a zašeptal mu do ucha.
"Šťastné a veselé Vánoce, Tommy, tohle máš jako malý dárek. Sněží jen pro tebe."

Tommy zvedl své uslzené oči a rychle si je otřel rukávem. Pak nasadil úsměv a omotal démonovi ruce kolem krku. Byla to zvláštní chvíle. Již druhé prožité Vánoce a vždy ho Arien dokázal něčím překvapit.
Démon neodolal a sklonil se k dlouhému polibku. Vlastně to bylo jedno z mála nesobeckých gest, které Arien za ten rok učinil. A to protože byly dnes Vánoce. I když nechápal lidské lpění na této tradici, ani její význam, věděl, že to znamená pro lidi jeden den v roce, kdy se některá přání mohou splnit.