Část 02

Ignis: (V lese, zrovna svou mocí ničí tak třetinu vegetace na západ od jezera. Hrozně ho baví štvát toho skrčka od zemního klanu. A jak ho zaručeně vytočí? Když mu ničí les.)
Seth: (K Ignisově smůle je právě poblíž a ucítí ten kouř. Jasně pochopí, co se děje, už mu to pár členů zemního klanu vyprávělo, jak tu vůdce ohně dělá táboráky z lesa. Od toho posledního setkání uběhlo je několik dnů. Sám si nepamatuje, co se pořádně dělo, má z toho okno. Ale přesto ho chce zastavit v tomhle ničení.) Jako malý... neučili tě nehrát si s ohněm?
Ignis: (Otočí se na něj, rty mu zvlní úsměv.) Ale, kdopak to přišel? Kočička potřebuje zahřát? Tebe to určitě učili, ale vždycky jsi na to kašlal... Jinak bys nespal se mnou.
Seth: Měl jsi i jiné přednosti... kdysi dávno. (Trochu si rýpne a strom nejblíže k sobě uhasí jako sfouknutím dortové svíčky. Na podrost v keřích to bude chtít ale více energie.)

Ignis: Mé přednosti se ani trošku nezměnily. Chceš si to vyzkoušet? (Sjede pohledem uhašený strom, ale nechá to tak.) Rád ti to předvedu se vším všudy. Kocourku! Chybí mi to tvoje vrnění.
Seth: To bych se dřív pozvracel... (Hnusně na něj koukne a obejde pár keřů, které taky uhasí.) Nemáš koho vraždit? Nejspíš se musíš hodně nudit. (Snaží se držet klidný sarkastický tón. Ale nejraději by se hned zeptal, co se stalo tehdy u jezera - probral se a motala se mu pěkně hlava.)
Ignis: Něco špatného jsi snědl? Zkaženou rybičku? Dřív ti byla moje společnosti víc než příjemná. Toužil jsi po ní. (Ušklíbne se.) Hm, vraždit... to bych mohl, ale mnohem radši mám mučení a znásilňování. Nabízíš se jako vhodná oběť?
Seth: Odkdy jsi tak nechutný? (Ostrý vítr jako žiletky se prožene kolem Ignise jako varování.) Opusť toto území, nemáš právo tu být. Hranice lesa jsou mnohem dál.
Ignis: Od té doby, co můj milenec zmizel na pět let a nedal o sobě vědět. (Odsekne.) Někde si tu přebytečnou energii vybít musím. Odejít nemíním, les není tvé území, ať si na mě dojde ten, komu patří. (Založí ruce na prsou.) Musím se nějak zabavit... leda by ses mi nabídl ty sám. To by byla adekvátní náhrada.
Seth: Nebuď směšný, stále žiješ v nějakých přeludech. (Přejde ke stromu a vytáhne listinu, tu na něj přišpendlí. Uzavřel to s Ashinem tajně. Dohoda o spojenectví a sdílení území. Jednal vcelku rychle.) Říkal jsem, že tě zničím, vrahu. Tohle je jen první krok. Zaplatíš za tu zradu, za zrazení mě a mých citů.
Ignis: (Přimhouří oči.) Pleteš si dojmy s pojmy, můj drahý příteli. Já tu rozhodně nejsem ten, kdo zradil. (Zadívá se na tu listinu.) Tohle ti vůbec k ničemu nepomůže. Ashin je kašpar, ten nemá na to porazit mě. Ani když se spojí s tebou.
Seth: To je jen první krok, první hřebíček do tvé rakve. Ashin a já... tě porazíme. (Na jeho jméně nechá důraz. Setkání s ním bylo hodně zvláštní.) Nedovolím ti už ničit ani zabíjet. Nikdy.
Ignis: Stejně tak, jako jsi přísahal, že se z nás nikdy nestanou nepřátelé. Stejně tak, jako si mi nedovolil zabíjet celých těch pět let? (Ušklíbne se.) Řeknu ti novinku, kocourku, kdybys neodešel a nenechal mě myslet si, že jsi zemřel, nic z toho by se nedělo.

Seth: (Do Ignise se opře prudký vítr a odsmýká ho až ke stromu.) Kdybys nezabil můj klan... nikdy bychom se nestali nepřáteli. Jak jsem řekl... pro tebe jsem dávno mrtvý. S Ashinem se nám povede tě zastavit... a poté... tě nechám pykat za tvou zradu. (Ledově se na něj podívá.) Spojím příjemné s užitečným. Vzpomínáš? To jsi mě naučil.
Ignis: Kocourek a kašpárek chtějí porazit rudého krále... (Rozesměje se.) To jsi se měl dostavit o něco dřív. Myslím, že písnička o zradě je už poněkud ohraná. (Sám na něj zaútočí a svou mocí ho odmrští kus dál.) Víš, Sethe... víc ses mi líbil jako roztomile pitomej kocourek, který mi byl po vůli, kdykoliv jsem chtěl. Teď už mě poněkud začínáš nudit. (Tu vášeň, kterou k němu pořád cítí, musí nějak vybít. A tohle slovní napadání se zdá být celkem dobrým způsobem.) Co kdyby ses k tomu zase vrátil... ?
Seth: Není se k čemu vracet. (Je hbitý, takže přistál na kolenou.) Spal jsem s tebou jen proto, abych se dostal k informacím. Toho svého pitomého kocourka sis jen vysnil a mě to hrálo do karet. (To už trochu přehání, ale nemohl si pomoct. Přál by si ranit jeho city tak, jako on ranil ty jeho. Ale Ignis nejspíš nikdy žádné neměl.) Už tenkrát jsem měl poměr s Ashinem.
Ignis: (Jeho pohled ztvrdne.) Tak s Ashinem. Děkuji za informaci. (Přejde k němu.) Za tohle mi zaplatíš. Doufám, že toho kašpara máš hodně rád a že ses s ním zvládl rozloučit. Druhou možnost už nedostaneš. (Tohle na něj bylo až příliš. Jeho mozek už je schopen věřit čemukoliv.)
Seth: (Nemůže uvěřit, co za nesmysly z něj ve zlosti padají. Dokonce i Ignisovi odporuje... zvláštní, dřív na to neměl odvahu. Asi vážně dospěl, nebo ho spíš žene zloba. Ale nezlobí se ani tak na něj... ne, to dělal celých pět let, že ho nenáviděl, nebo se o to alespoň pokoušel. Zlobí se na sebe, že se mu to nepovedlo.) Co... co kdyby sis šel hrát na svůj píseček?
Ignis: Co kdybych si počkal na Ashina? (Navrhne. Má chuť tomu zmetkovi vyrvat srdce z těla.) Myslím, že teď už s ním mám společné téma. (Přejde k němu a pousměje se.) Jak by se ti líbilo vidět ho chcípat? Mně velmi...
Seth: (Zvedne se a výhružně chytí Ignise za kabát. Viděl už umírat příliš mnoho lidí. Ashina do toho zatahovat nechtěl, sotva se znají. Prostě to nějak vyletělo samo - chtěl Ignisem otřást. Tohle ale nechtěl, aby byl velitel zemního klanu v nebezpečí.) Líbilo by se mi vidět něco o dost jiného.
Ignis: (Zachytí Setha za ruku a přitáhne ho k sobě.) Copak bys rád viděl? (Předem očekává, že by rád viděl chcípat jeho.)
Seth: (Dost znervózní, takhle blízkost se mu nelíbí. Pokusí se vyškubnout svou ruku.) Chtěl bys to vědět? Líbilo by se mi vidět svůj klan naživu. (O jeho smrti se nezmiňuje, to by se mu nejspíš moc nelíbilo.)
Ignis: (Když je Sethovi takhle blízko, minulost se vrací s drtivou silou.) Splnil bych ti to, kdyby to šlo... (Na chvíli vypadne ze své role.)
Seth: Na to... už je... pozdě. (Jakmile uslyšel ten tón hlasu, upřel na něj pohled a přestal sebou škubat. Znělo to... opravdu věrohodně, upřímně. Ale... to nemůže být možné, proč by něco takového říkal - po tom všem.)
Ignis: To už je na spoustu věcí. (Odvětí. Druhou rukou mu prudce vjede do vlasů.) Kdybys jen tehdy neodešel...
Seth: (Je docela šokovaný tím, co Ignis dělá. Rozklepe se mu ruka. Toužil po objetí, toužil se někde schovat, nejlépe v jeho bezpečné náruči... ale ta náruč byla jen plná trnů. Ucukne hlavou, jak nejvíc dokáže. Nenechá ho, aby se ho dotýkal.) Kdybys nezradil...
Ignis: To jsem nikdy neudělal. Proč mě nechceš poslouchat? (Opře ho o strom a namáčkne se na jeho tělo.) Kdybys neodešel... Kocourku... (Prudce ho políbí. Ty roky bez něj byly mučení a teď, když ho má ve svém náručí, nemůže odolat.)
Seth: (Zaraženě sebou zacuká znovu a snaží se odtáhnout. Tohle nesmí, nesmí mu to dovolit nebo... nebo nedokáže... Sevře ruku v pěst a snaží se mu své rty odebrat. Vždycky dokázal tak skvěle líbat... až se mu zastavoval dech. Napadne ho poslední možnost, zkusí ho trochu vyvést z rovnováhy pěstí mezi žebry.)
Ignis: (Zasykne a odtáhne se.) Chceš válčit? Máš to mít, splním ti to přání. (Pustí ho a otočí se k odchodu.) Až zjistíš, jak to doopravdy bylo, budeš litovat...