Část 03

Seth: (Pustil se znovu do obnovení sídla. I když to tu zeje prázdnotou. Vzpomíná na časy, kdy tu slýchával rušný hovor, dětský smích. Když tu byl život. Večírky, plesy, diplomatické schůzky. To období je už pryč. Ale přesto chce pro sestru vytvořit alespoň zdání domova, který znala.)
Saray: (Pustí kufr a vyběhne po schodišti do sídla. Prvně chce vidět bratra. Ví, že Seth tu určitě je.) Sethe? Bráško? Ukaž se, kde jsi? (Zavolá a zamíří nejdřív do hlavního sálu.)
Seth: (Zaslechne hlas Saray a vstane od otevřené truhly s nástěnnými koberci. Vybaví se mu vzpomínka, když byla malá. Často za ním chodila, aby si spolu hráli na schovávanou, ale jemu se nikdy nechtělo ji hledat, tenkrát na něj volala úplně stejně.) Jsem tady.
Saray: (Uslyší ho a rychle vběhne dovnitř.) Sethéééé... (Okamžitě mu skočí kolem krku. Vždyť bratra neviděla dobrých pět let.)

Seth: (Pousměje se a pevně ji chytí - vážně tolik vyrostla? Nemůže tomu uvěřit. Po tom incidentu před pěti lety se skoro na celý rok odmlčel. Až poté byl schopný vůbec Saray napsat alespoň dopis.) Počkej, ne tak zhurta, ještě mě umačkáš. Ukaž, ať si tě prohlédnu, ať vidím jakou z tebe udělali ve škole dámu.
Saray: O škole mi vůbec nemluv. (Zaškaredí se.) Aby bylo jasno, už se tam nemíním vrátit. (Přitiskne se k němu ještě víc.) Ale ty jsi nějak zesílil. Takhle si tě nepamatuju... (Začne mu ohmatávat svaly.)
Seth: Nech toho, to lechtá. (Její školu zatím nekomentuje, není to místo, které by si pro její divokou povahu představoval. Ale nyní, když hrozí další konflikt, tu zůstat nemůže, byla by v ohrožení. Na Ignisovu radu ji tenkrát, i přes otcův zákaz, poslal do školy, aby ji od všeho uchránil.) Rád tě vidím, sestřičko.
Saray: Já tebe taky, bratříčku. (Zasměje se a konečně ho pustí. Pak si ho velmi dlouho prohlíží.) Víš, dost jsi se změnil, co jsme se neviděli. Míval jsi dřív v očích radost. Sice ses pořád tvářil strašně vážně, ale přišel jsi mi šťastný. Já vím, že to, co se událo, je prostě hrozné. Ale nesmíš si to dávat za vinu. (Opravdu se jí jeho výraz nelíbí a je jí jasné, co za tím stojí.)
Seth: (Odvrátí od ní pohled a zahledí se na jeden z koberců. Samozřejmě, že to byla jeho vina. Kdyby tady byl, kdyby nebyl takový důvěřivý hlupák. Kdyby tenkrát nechtěl odejít... ne, tenkrát mohlo být vše úplně jinak. Je však marné říkat si, co by bylo, kdyby. Je to pryč.) I ty si se změnila. Pamatuji, že jsi mi dosahovala sotva do pasu a běhala jsi tady jako pometlo.
Saray: He. (Ušklíbne se.) Až na tu výšku se vůůůbec nic nezměnilo. (Zakření se na něj.) Sethe... no tak... (Zase mu skočí kolem krku.) Nemůžeš za to, tak se na mě hezky usměj. Měl jsi nejkrásnější úsměv ze všech... No táááák. Já ho chci vidět a teď hned!
Seth: A ty jsi stále stejně otravná. Máš pravdu, nic se nezměnilo. (Přeci jen ji chce udělat radost po tak dlouhé cestě a daruje jí svůj úsměv, stejně tak jako malou stříbrnou skříňku, kterou schovával v kapse pláště. Dárek pro ni, malá hrací skříňka, která hraje Melodii větru. Starou ukolébavku, co jim zpívala matka.)
Saray: Co to je? (Pousměje se a skříňku pootevře. Na chvíli se zaposlouchá do melodie.) To je krásné, díky Sethe. (Líbne ho na tvář.) Pamatuju si ji...
Seth: Nemáš zač. Pojď, ukážu ti tvůj pokoj. Zůstal tak, jak jsi ho opustila. (Vezme její tašky a zamíří chodbou k pokojům. Je tak zvláštní slyšet v domě i jiný hlas než svůj.)
Saray: No počkej. To nemůžeš myslet vážně. Já už si přece s panenkama nehraju. (Zaúpí.) Trochu jsi ho změnit mohl.
Seth: To snad zvládneš sama ne? Změnit si ho k obrazu svému. Navíc... mi tak připomínal staré doby. (Trochu jsou na něm vidět rozpaky. Mohl ji vážně poskytnout jiný pokoj, ale mnoho z nich útok nepřežilo a chátraly jako celé sídlo.)
Saray: Já už se zařídím. (Zaculí se.) Mimochodem... víš, koho jsem viděla?
Seth: Netuším. Stačila jsi někoho potkat za tu krátkou dobu? (Přitáhne si ji blíž k boku, stále je to jeho malá sestřička. Ji ochrání za každou cenu.)
Saray: Už si ani nepamatuju jméno. (Pokrčím rameny.) Ale pamatuju si, že tu byl na tom plese tenkrát. (Pousměje se.) Velmi pěkný muž.
Seth: Tenkrát tu bylo mnoho lidí, ze všech klanů. (Neví, koho myslí. Ten ples se mu ale zase vybaví. Všechny ty vzpomínky na bujaré veselí, i svoji eskapádu s alkoholem. Bylo to poprvé, co se opil. Nikdy dřív alkoholu neholdoval a sám ho špatně snáší. Vybaví se mu i vzpomínka na to, co následovalo potom. Ty horké rty a jeho ruce.)
Saray: (Sjede bratra pohledem a pousměje se.) Proč se tak záhadně usmíváš? (Podívá se na něj zkoumavě.)
Seth: Cože? Já... já se neusmívám. (Ne, určitě se neusmíval, nemůže se takovým myšlenkám podvolovat. Otevře její pokoj a zanese tašky na postel.) Na těch pár dní to tu vydržíš.
Saray: Jak na těch pár dní? Chceš mě zase poslat pryč? (Zastaví se ve dveřích a založí ruce na prsou.) No tak to teda ani omylem. Jsem plnoletá!
Seth: O tom s tebou nehodlám diskutovat, slečno plnoletá. Nechci tě posílat pryč, ale... nemám jinou možnost. Nechci, aby se ti něco stalo.
Saray: A co by se mi tak asi mohlo stát?!? Zůstanu tu s tebou, tečka. A nebo uteču za Ashinem. Ten třeba bude mít radost, že jsem se vrátila. (Zašklebí se.)
Seth: (Zamračí se. U Ashina je ještě méně bezpečno než tady. Starou cestu do skal zavalil balvany, už není cesta, kterou by je mohli nečekaně napadnout. Jen silnice z vesnice, ale ta je hlídaná.) Ty přeci víš, že mám radost. Jen tě mám rád a nechci, abys byla v nebezpečí.
Saray: Ale já jsem v bezpečí jedině se svou rodinou. (Namítne. A pomalu se přisune k němu.) No tak, Sethe, neposílej mě pryč. (Zaškemrá.) Jinak uteču.
Seth: Žádné utíkání, rozumíš? Nechtěj mě rozčílit... Dobře, tak zůstaneš tady. (Pronese nevrle. Chránit takový živel dá hodně práce. Ale aspoň nebude stále myslet na Ignise.)
Saray: Bezva. (Zaculí se spokojeně.) Mimochodem, už jsem si vzpomněla, kdo to byl. Neměl vládce ohnivého klanu syna?
Seth: (Nějak nezaregistruje souvislost, než mu to dojde a chytí ji pevně za paži, možná ji mačká trochu víc, než by měl.) Potkala jsi ho? Pokud tu chceš zůstat, tak... tohle je nový zákon, nové pravidlo. Vyhýbat se komukoliv z toho prokletého klanu, rozumíš?
Saray: Au, Sethe pusť, to bolí. (Sykne a snaží se odtáhnout.) Nic mi neudělal, byl sám. Poznal mě, věděl kdo jsem a chtěl jen, ať tě pozdravuju.
Seth: Proklatý Ignis... (Teď se bojí Saray pouštět na krok z domu. Když ji Ignis poznal... mohl by jí zkoušet ublížit, nebo ji využít. To nikdy nedovolí.) Byl bych rád, kdyby ses takovým osobám vyhnula. (Chladně její ruku pustí a zamíří ke dveřím.)
Saray: Sethe! Počkej. (Dožene ho a postaví se před něj, aby ho zastavila.) O co jde? Ignis přece za útokem na náš klan nebyl. Vedl ho jeho otec, ne? Víš snad něco, co já ne? Jak to tehdy bylo?
Seth: (Nechce jí to říkat, takové informace znát nepotřebuje. Ale jinak ho neposlechne.) Pamatuješ si tu tajnou stezku mezi skalami? Věděli jsme o ni jen my z větrného klanu. Právě tou Ignisův otec vedl útok... protože... protože jsem byl naivní hlupák. Tu stezku jsem mu totiž sám tenkrát po plese ukázal. To já mohl za smrt tolika lidí.
Saray: Tys ukázal Ignisovi tajnou stezku? Zbláznil jsi se? Proč jsi něco takového proboha dělal? (Snaží se nekřičet.)
Seth: (Na to jí odpovědět plně nemůže. Ano, důvěřoval mu, miloval ho. Chtěl s ním odejít, žít někde daleko od všech. Vzdal by se i své rodiny a klanu... jen pro tu lásku. Sklopí pohled k zemi a mlčí. Ano, jeho vina, jeho hřích byl potrestán.)
Saray: Proč mlčíš? Nějaký důvod jsi přece mít musel... Proč jsi někomu z cizího klanu ukazoval naši stezku? Počkat... moment... říkal jsi po plese? (Vybaví si mlhavou vzpomínku na bratra a toho muže v objetí.) Do větrné smršti... tys s ním... ?
Seth: Cože? (Překvapí ho, že Saray přišla s tímhle tvrzením. Nemůže přeci vědět nic o jejich vztahu. Nikdy jí nic ani neřekl. Začne trochu koktat, že neví o čem to mluví a raději se snaží zmizet.)
Saray: (Stoupne si do dveří.) Neodpověděl jsi, Sethe! (Zadívá se na něj.) Proč neřekneš pravdu? Myslíš, že jsem pořád malá holka, co nic nechápe? Sethe, já vás tenkrát viděla. Jsem si tím stoprocentně jistá, že jste to byli vy dva. Nechtěla jsem ještě spát, tak jsem se vykradla z pokoje. Viděla jsem... to je jedno... A každý úplněk jsi někam mizel... od toho plesu pravidelně, nevynechal jsi ani jeden. Divíš se, jak je dítě všímavé? Až teď mi to začalo konečně zapadat. Proč jinak bys mu prozrazoval takové tajemství? Navíc potenciálnímu nepříteli...
Seth: (Hodně ho to překvapí. Nečekal, že by někdo na jeho tajemství mohl přijít. Chtěl to nechat pohřbené. Všechny ty nádherné úplňky v jeho náručí, promilované noci. Nikdy neměl dost. Všechno se to na něj znovu navalí, takže se jen opře o zeď čelem. Jeho sestřička je... hodně bystré stvoření.) Nikdo... o tom nevěděl. Tajně jsme se scházeli v chajdě u jezera. Každý úplněk, víc nám nebylo dovoleno. Já... jsem ho miloval. Věřil jsem mu jako svému vlastnímu srdci.
Saray: Bratříčku... (Obejme ho a opatrně hladí po zádech.) Je mi to moc líto. Nechtěla jsem jitřit tvoje rány. Muselo to být hrozné, vidět ho tady v čele těch, kteří nám vyvraždili klan.
Seth: (Není ten typ, co by své pocity otevřeně ventiloval, nikdy si je ani plně nemohl přiznat. Ale tentokrát chtěl říct pravdu.) On... on... nestál v čele vojsk. (Až teď si to plně uvědomí. Ne, Ignis se útoku nezúčastnil, ale proč? Zbaběle čekal venku až ostatní dokončí špinavou práci? Ne, to se mu nepodobá.)
Saray: Nestál? Takže tu vůbec nebyl? Není to trochu divné? (Zavrtí hlavou.) Víš, kdyby opravdu tolik stál o zničení klanu, nevybavoval by se se mnou, ale rovnou by mě zabil. Já ti do toho nechci mluvit bratříčku, ale jsi si opravdu jistý, že to on je vinen vyvražděním našeho klanu? Jestli tě miloval, jako ty jeho, nejspíš by něco takového neudělal. A nebo by s tím nečekal takovou dobu... Protože od toho plesu uplynulo poměrně dost času. Ale já ho neznám tak jako ty...
Seth: (Poslouchá Saray pozorně. Má pravdu v jistých věcech, něco prostě nedává smysl. Byť si to přebíral v hlavě kolikrát chtěl. Nikdy však nedospěl k žádnému jinému řešení. Proč tak dlouho čekal? Možná si chtěl jen pohrát, nezabil Saray... protože s ní má plány... ano, jeho povaha se vážně změnila... připomíná jeho otce. Jde mu jen o ničení.)
Saray: Víš vůbec, co se tu dělo, když jsi byl pryč? Zjistil sis všechny detaily? (Zeptá se klidně.) Víš, nechci ti kázat nebo tak. Já o tom nic nevím, ale vynášet soudy je hrozně lehké... najít pravdu už o něco horší.
Seth: Nezbyl už nikdo, kdo by znal pravdu. Všichni jsou mrtví. (Přesto má ale Saray pravdu. Nezjišťoval nic, bral to jako hotovou věc. Vzpomene si na Ignisova poslední slova, když se nedávno setkali. Copak by se mohl tak mýlit? Pokud to nevyzradil Ignis... tak je řešení jen jedno. Někdo z klanu. Vyloučil tuhle možnost hned, jelikož svým lidem věřil. Ale možná... byl naivní. Kde je tedy pravda?)
Saray: Ne nezbytně, bratříčku. Nepotřebuješ přece vše slyšet od jednoho člověka. Zjistíme, co je třeba a poskládáme si to dohromady. Na to jsem fakt dobrá. (Usměje se.)
Seth: Cože? Ne.. ty se do toho plést nebudeš, rozumíš? Je to příliš nebezpečné. Své záležitosti si vyřeším sám. (Jeho pohled ochladne. Nemůže ji do toho zaplétat. Nasadila mu příliš velkého brouka do hlavy, takže je zmatený. Snaží se věřit své verzi o zradě, ale postupně objevuje pár drobností, které si odporují.)
Saray: A do čeho přesně se to nemám plést? (Zeptá se klidně.) Já se budu plést, do věcí, které se týkají mého bratříčka, protože ho nechci vidět nešťastného... A navíc, jsem žena a ty umí získávat informace nejlíp.
Seth: Tvůj bratříček je dospělý. Co si nadrobil, to si taky sní. (Neměl jí vážně nic říkat, teď s ní nebude k vydržení.) Raději si vybal, udělám něco k jídlu.
Saray: No, můj dospělý bratříček neumí používat mozek. (Usměje se na něj sladce.) Musím mu přece trochu pomoct. Mimochodem, co budeš dělat k jídlu? Mám hlad jako vlk.
Seth: (Uraženě se otočí a bez odpovědi vykráčí ven. Udělá ji něco... něco, co nemá ráda. Ano, to bude její krutý trest.)
Saray: (Zasměje se a jde si vybalit. Její bratříček je někdy šíleně natvrdlej, ale stejně ho miluje.)