Část 05

Ignis: Stůj. (Řekne tiše, ale je to kupodivu velmi dobře slyšet v celé místnosti. Dojde k Sethovi.) Pokud jsi opravdu lhal... (Pohladí ho dlaní po boku.) Dokaž to! Přesvědč mě!
Seth: Co... ale... (Trochu poplašeně na něj hledí. Snad nechce to... tamto...) Moje slovo ti nestačí? (Možná by to jindy znělo i vtipně, kdyby jeho hlas nepřeskakoval do jiných tónin.)
Ignis: Tvá slova mi lhala, takže ne. Nestačí. Chci jasný důkaz, něco, co nejde předstírat. (Opře se dlaní o jeho hruď a hodí ho na postel.) Rozhodni se, buď mi to dokážeš, nebo... (Odmlčí se.) Hraješ si s city rudého krále a to nikdy nepřináší štěstí. Buď mi vrať duši, a nebo půjdeš do pekla se mnou!

Seth: (Zarazí se, jakmile skončí zase na posteli. Je z něj značně nervózní. Přeci jen pět let... už s nikým nebyl a teď... má Ignisovi něco dokazovat. Snaží se nezrudnout a dokonce se mu to i povede vydržet.) Dobře... já... (Prudce se nadechne.) udělám to. Dokážu ti, že... jsem nezapomněl.
Ignis: Pořád jen slova... (Přejde k posteli a přiklekne si k němu.) Najednou ti není odporná představa, jak se tě dotýkám? (Natáhne ruku a pomalu přejede po jeho nahém těle.)
Seth: (Zachvěje se, docela znatelně. Mohl by to svést na zimu, kdyby ovšem nebyl v paláci klanu ohně, kde je zima vyloučena.) Ještě si to rozmyslím. (Snaží se držet, ale ouška pomalu sklopí k hlavě a přivře si oči.)
Ignis: Žádné rozmýšlení. Na to jsi měl pět let. (Zavrčí popuzeně. Jeho dlaň sjede po břichu a směřuje dolů. Mapuje jeho tělo kousek po kousku. Trochu se změnil, to tělo je jiné. Vypracovanější, mohutnější. Druhou ruku zaboří do jeho vlasů. I ty jsou o tolik delší.)
Seth: (Trochu cukne hlavou, přeci jen je zvyklý chránit si ouška. Chvíli sleduje jeho ruku na svém podbřišku a tentokrát opravdu zrudne - staré časy se vrátily.) Kolik už jich... prošlo touhle postelí, hm? Kolik?
Ignis: (Připadá mu, že je nějak moc oblečený. Stáhne ruku a rychle se zbaví oblečení.) Nechtěj to vědět, kocourku. (Byly jich za ty roky stovky. Hledal někoho, kdo by mu aspoň z části pomohl zapomenout na Setha. Nečekal, že to bude úspěšné, takže nebyl ani příliš zklamaný. Vrátí se k němu, k hlazení a laskání jeho těla. Je to jako objevovat něco nového. Nová neprobádaná území, přesto důvěrně známá. Dlaní znovu vjede do vlasů, klekne si nad něj a zatímco dlaň putuje níž a níž, přitiskne rty k těm jeho. Doufá, že tentokrát ho zase neodstrčí.)
Seth: (Nijak mu nebrání. Tuší, že bylo hodně těch, kteří prošli touhle postelí. Při Ignisově vášni k milování... ale nechce na to myslet. Proč taky, jen by se zbytečně mučil žárlivostí. Jeho polibek oplatí. Chce mu připomenout, jaké to bylo tenkrát. Chce mu dokázat, že... i když říkal ta slova o nenávisti, jeho láska k Ignisovi nikdy nezmizela.)
Ignis: Jsi můj. Vždycky jsi byl. (Zašeptá a prsty přejede po vstupu do jeho těla.) Řekni mi, jak moc těžké to bylo beze mě? Bez mých dotyků?
Seth: (Skousne si rty. Neví, co na tohle odpovědět. Říct mu, že za těch pět let s nikým ne...neto...? To by znělo asi podivně. Navíc Ignisovi přiznat, že mu to hodně chybělo... přeci jen je kočičí šelma, dotyky má rád.) Osamělé. (To snad jako odpověď bude stačit.)
Ignis: (Pousměje se. Jeho prst zabloudí do dávno neprozkoumaných končin. Přimhouří oči a rty se přisaje k jeho krku.) Zavrň, kocourku.
Seth: (Trochu se prohne. Není to nepříjemné, jen je to už dlouho, co tenhle pocit cítil. Možná, že už skoro zapomněl. Proto ani nevrní, jen se snaží uvolnit. Je z toho nervózní... tak jako poprvé. Tedy spíše podruhé. Z poprvé si toho moc nevybavuje dodnes - díky alkoholu.)
Ignis: Ale ale... (Pousměje se a prstem pomalu klouže hlouběji.) Jsi tak napnutý... skoro, jako bys už odvykl... (Prudce na něj nalehne.) To napravíme, můj krásný kocourku...
Seth: (Trochu ho to překvapí a uteče mu zasténání, když ucítí teplo jeho těla. Ale přesto se stále cítí jako na skřipci. Napnutý až k prasknutí. Neví, jestli bude schopný Ignise do sebe přijmout.) Pět... let je dlouhá doba.
Ignis: Pět let nic? (Pozvedne obočí.) Budu to muset udělat velmi důkladně. (Opatrně přidá druhý prst.) Uvolni se. Tobě nechci ubližovat...
Seth: (Zamračí se tomu pohledu a raději vyhledá jeho rty. Potřebuje k uvolnění víc než jeho prsty. Nemohl by být s jiným, nikdy na to ani nepomyslel, i když jeho tělo si žádalo vášeň. Dokázal své emoce a touhy ovládat, co to jen šlo.)
Ignis: (Vášnivě ho políbí a dlaní přejede po jeho boku.) Jsi tak krásný... (Jemně ho laská a připravuje.) Toužím po tobě...
Seth: (Těžce vydechne. Cítí, jak se blíží obrovská vlna touhy. Tak dlouho ji potlačoval. Pevně mu sevře paži a kývne.) Vůbec...jsi se nezměnil... pořád stejný lichotník.
Ignis: Změnil jsem se.... hodně. (Zavrtí hlavou.) Ale jsi zpátky... Teď už to bude jiné. Nepřestal jsem tě milovat.
Seth: (Zalesknou se mu oči a omotá mu ruku kolem krku. Tahle slova jsou pro něj nesmírně důležitá. To, že mu Ignis dá druhou šanci. I po tom všem, co se stalo.) Vem si mě... tak jako jsi to dělal tenkrát.
Ignis: Přesně to mám v plánu. (Pousměje se a ruku stáhne. Nahradí ji svým vlastním vzrušením a pomalu do něj začne vnikat. Je to pro něj těžké, být opatrný a jemný, a ovládnout svou touhu vzít si ho prudce a bez zábran.)
Seth: (Zasyčí, trochu to bolí, ale snaží se mu plně poddat. Ignis nikdy nebyl nejmenší a nejjemnější občas také ne. Ale miloval to, tu divokost. Ví, že je to pro něj těžké a nechce, aby se držel zpátky. Proto se mu vytáhne k uchu a zašeptá Ignisovi, že si ho může vzít klidně i tvrdě. I když sám ví, že to bude bolet. A stejně je to jen otázkou času. Možná, že sám touží být tímhle potrestán.)
Ignis: (Zavrtí hlavou. Nechce to udělat, ale jeho touha je příliš divoká. Nakonec téměř proti své vůli přirazí dost ostře. Po pěti letech je jeho sebeovládání v téhle oblasti poněkud oslabené.) Pro... promiň... (Zasípe.)
Seth: (Trochu vymňoukne, jak se mu nahrnou do očí slzy. Ale přesto... je nějak vnitřně spokojený. Cítí se zase plný. Ignisovy pohyby mu přináší i rozkoš, jen to chce sladit se s jeho prudkostí.) Nepře...stávej... (Jeho sténání je čím dál hlasitější.)
Ignis: (Líbí se mu, jak sténá. Miluje ten zvuk. Mňoukání i vrnění. Pohyby pomalu začínají být plynulejší, i když se z nich nevytratila drsnost.)
Seth: (I on si pomaličku zvyká a jeho tělo se snaží uvolnit a vycházet Ignisovi vstříc. Pohled má už hodně zastřený. Moc toho nevnímá. Jen jejich milování. Bere mu to dech. Ignis i docela dost peče, jeho tělo je tak horké, dokonce to cítí i v sobě. Ale odolá tomu návalu horka.)
Ignis: (Hoří, sám to cítí. Sotva popadá dech. Bere si jeho tělo kousek po kousku a užívá si to. Cítí žár i z jeho těla.) Ne... neomdlévej... Opovaž se!
Seth: (Neví proč... prostě mu to v tu chvíli přijde strašně směšné. Ale nemá sílu, ani dost energie na to začít se smát. Na jeho rtech se ale objeví úsměv, pak zavrtí hlavou. Ne... vydrží. Už není tak mladý a nezkušený. Trénoval své tělo i ducha... vydrží ještě chvíli. Přeci by Ignisovi v tom nejlepším neomdlel, to by byla sebevražda.)
Ignis: Hodnej... (Pro jistotu ale sáhne po triku, který kdysi používal. Dlaň zaboří do vlasů a najde ouško. Opatrně po něm přejede a souběžně s tím tvrdě přirazí.)
Seth: (Vymňoukne znovu s jasným výrazem, že tam ne... ale je pozdě. Zapomněl si ouška chránit a je Ignisovi vydán na milost. Jeho hlasitost je přímo úměrná stimulaci oušek a jeho pohyby proti Ignisovi se taktéž znásobí. Nejspíš nebude schopný po tomto aktu pohybu nejméně dva dny.)
Ignis: (Přitiskne se na jeho tělo a prudce vyvrcholí. Hlasitě zasténá a prudce sevře jeho tělo v náručí.)
Seth: (Okamžitě ho následuje, i když je tak zmačkaný, že to jde těžko. Pěkně Ignise ušpiní a pak těžce vydechne. Necítí své pozadí a vlastně ani většinu těla. Ale přesto je... šťastný a spokojený. Snaží se nedat to moc najevo, jak moc ho to zasáhlo, ten příval citů. Ale přeci jen se tiše rozvrní. Dělal to tak často po milování, když byl plně ukojen.)
Ignis: (Zasměje se. Zůstane ležet na jeho těle. Zavře oči a položí si hlavu na jeho rameno. Tiše oddechuje.)
Seth: (Jen ho tiše sleduje, dokud ještě může. Roztřesenou rukou ho pohladí po zádech a zajede i do vlasů, pak jeho ruka ochabne a poroučí se pomalu do krajiny snů - přílišné teplo ho ukolébalo.)