Část desátá

Lord Ardeur: (Zamíří do Ignisových pokojů. Včera neměl pořádně možnost si s tím zvířátkem pořádně pohrát. Poslal syna plnit úkol a zatím se mu o jeho nového mazlíčka postará. A velmi důkladně. Rozrazí dveře, až bouchnou o stěnu a důkladně se rozhlédne po místnosti. Zrakem ulpí na šelmě na posteli. Zavolá si několik svých poddaných, ať to zvíře přivážou a dovedou do sálu.)
Seth: (Lekne se takového vpádu a rychle seskočí z postele. Začne na muže vrčet a jen čeká, jestli se přiblíží, pak je napadne drápy. Je mu jasné, že tohle nebude přátelská návštěva. Zná Ignisova otce jen z vyprávění, potkal ho jen jedinkrát, ale i tak ví, že je to zlý člověk. Je jich příliš moc. Ucítí na kožichu ostré pálení a tu odpornou těžkou síť, pod kterou se nemůže hýbat. Jen cítí, jak mu něco připínají k obojku a táhnou ho pryč. Sotva stíhá plést tlapami, ale snaží se nějak vyvléct.)

Lord Ardeur: (Zastaví se v hale a přikáže, ať to zvíře přivážou. Pousměje se a sundá ze zdi bič. Několik lidí kolem nadšeně zatleská. Čekají představení. Několikrát nechá bič šlehnout na prázdno a pak s ním pohladí Setha po kožichu.)
Seth: (Zařve, když ucítí ostrou ránu. Ještě že má dost huňatý kožich. I tak ale rána šla až do kůže. Ohlédne se po ostatních přihlížejících a hledá Ignise. Ne, vlastně doufá, že tu není a nevidí to. Jednal by jistě zbrkle a ohrozil by se.)
Lord Ardeur: (Znovu napřáhne a nechá dopadnout další ránu. Přitom se pobaveně směje. Ostatní přihlížející tleskají.)
Seth: (Snaží se udržet, ale nedokáže to. Prostě po něm vystartuje jako raněná šelma a snaží se ho seknout drápy. Neví, kolik ran ještě vydrží - ta bolest je hrozná.)
Lord Ardeur: (Neuhne, ví, že mu díky obojku nemůže ublížit. Rád se podívá, jak ho obojek potrestá elektrickým výbojem.)
Seth: (Moc daleko se nedostane. Ucítí prudkou ránu, jeho nohy se podlomí a skončí čumákem v podlaze. Zprvu nechápe, co se stalo, až poté si vzpomene na tu věc, co má kolem krku.)
Lord Ardeur: Zajímavá věcička, že? (Sálem se ozve nadšené povykování.) Zkrotí i takovou šelmu. (Znovu pozvedne ruku s bičem a tentokrát už mezi ranami nedělá rozestupy.)
Seth: (Už nezvládá obranu, jeho tělo ho neposlouchá. Bolestně zamňouká a snaží se odplazit trochu dál od toho, co mu působí bolest. Stále cítí to brnění všech končetin. Nečekal, že by se tohle mohlo stát - opravdu byl naivní. Pokouší se udržet při vědomí, jinak by se přeměnil zpět do lidské podoby a to si nemůže dovolit.)
Ignis: (Vrátí se zpátky. Úkol splnil a spěchá za Sethem do svého pokoje. Tam ale zjistí, že je pryč. Nemusí ani dlouho přemýšlet, aby zjistit, co se děje. Rychle vyběhne ze sálů a doufá, že se plete.)
Lord Ardeur: (Znovu pozvedne bič. Původně chtěl počkat do první krve, ale právě se mu to začalo líbit.)
Seth: (Svoje záda už necítí, naposled se ožene tlapou po biči. Není zrovna typ, který by se vzdával. Ale proti takovému mučení v téhle podobě nemůže bojovat. Nemůže vyvolat svou moc, prozradil by se. Slíbil, že to vydrží, slíbil Ignisovi, že to bez něj zvládne.)
Ignis: (Rozrazí dveře do haly a ovládne ho obrovský vztek, když uvidí Setha na zemi a za ním otce s bičem.) Divadlo skončilo! To zvíře je moje. (Několika kroky přejde k otci.) Sám jsi mi ho dal, nemáš právo tohle dělat. Je můj!
Seth: (Zaslechne jeho hlas, ale nemá sílu se zvednout. Nesmí tak riskovat, měl mlčet... jen leží na zemi, ze zad mu vytéká krev, která máčí jeho kožich do ruda.)
Lord Ardeur: Patří mi stejně, jako ty. (Odsekne otec.) Proč se zajímáš o to zvíře?
Ignis: (Přimhouří oči, bojovně se na otce zadívá.) To, že tě poslouchám, neznamená, že ti patřím, otče! (Zasyčí vztekle.) Sám jsi mi daroval toho levharta pro potěšení. Proč myslíš, že dovolím, abys ho mrzačil nebo dokonce zabil? (Přejde k otci a vyrve mu bič z ruky.) To je mé právo a ty to moc dobře víš. Už ti nehodlám v ničem ustupovat. Jsem tvůj syn a jako takový dědic tohohle všeho!
Seth: (Snaží se fixovat na jeho hlas. Neví přesně, co říká, ale slyší je ten tón hlasu. Unaveně zavře oči, chce spát. Ví ale, že nesmí, ne... musí ty oči rozlepit. Z posledních sil se mu povede vydrápat se na nohy, tak neusne.)
Lord Ardeur: (Sjede Ignise pohledem a pak se křivě pousměje.) No dobrá. (Kývne na stráže a přikáže, aby to zvíře dopravili zpátky do Ignisova pokoje.) Ty tu ale ještě zůstaneš!