Část jedenáctá

Seth: (Rozpláclý na zemi, v koutě pokoje, se snaží chladit o zdi panství, ale moc to nepomáhá. Cítí železitý pach své krve, ale nedovolí si proměnit se zpět.)
Ignis: (Vrátí se do pokoje co nejdřív. Sám taky vyfasoval pár ran bičem, ale je na to zvyklý. Otec ho takhle trestá často. Ale dnes byl otec velmi nadšený, prý se konečně začíná podobat tomu, jak si představuje budoucího vládce. Cestou si raději záda trochu omyl, aby Setha neděsil a spěchá k němu. Vpadne do dveří, zabouchne a rovnou zamíří k chlupaté hromádce na zemi.)
Seth: (Cítí něčí příchod, ale nerozezná ho, takže začne automaticky vrčet jako varování. Bojí se dalšího mučení, ale není ve stavu se zvednout.)
Ignis: Pšššt, to nic, to jsem já. (Okamžitě se k němu skloní, zaboří prsty do zkrvavené srsti.) Kocourku můj, tak moc mě to mrzí. (Zašeptá.)

Seth: (Tím ale udělal velkou chybu. Zraněné zvíře nebývá moc přívětivé. Ani on není. Lekne se tak prudkého dotyku do bolavých míst, zařve na něj a kousne to první, co má u tlamy. Naštěstí je to jen Ignisova kožená bota, takže zuby neprojdou skrz.)
Ignis: (Zamračí se. Otec mu musel hodně ublížit.) Sethe? (Opatrně ho pohladí po hlavě.) Prosím, proměň se. Musím se podívat na ty rány, ano?
Seth: (Dál na něj vrčí a cení nebezpečně zuby. Jeho pohled je zakalený bolestí.) Nesahej na mě! (Vydere ze sebe jen tyto slova. Nemůže překonat tu bolest a nechce Ignisovi ublížit.)
Ignis: (Přimhouří oči, nemíní ho tu nechat krvácet. Rukama vjede pod jeho krk a odepne obojek, je mu jedno, že teď by ho mohl pokousat, jak by se mu zachtělo.) Mrzí mě to, Sethe. Neměl jsem tě tu nechávat. Je to všechno má chyba. Jen tě prosím, uklidni se. Musím se podívat na ty rány. Jestli mi to nedovolíš, udělám to násilím. Musím ti to ošetřit!
Seth: (Jak uvidí ten obojek, sklopí uši ve výhružném gestu. Teď už se ale cítí mnohem líp. Ignis je blázen. Mohl by na něj zaútočit, ani by netušil, co dělá. Díky těm ranám není moc při smyslech. Uloží se na zem a trochu se tam rozplácne, pak se pokusí o přeměnu. Nejde to snadno, ale nakonec se to zdaří.)
Ignis: (Při pohledu na Sethovo tělo jím projede další mocná vlna vzteku. Jestli to neudělá někdo jiný, jednou svého otce zabije. Za tohle a spoustu dalších věcí. Jemně shrne Sethovi vlasy ze zad. Jsou taky celé zakrvácené. Chce se mu křičet.) Bude to v pořádku. Musím ti jen ty rány vyčistit. Kdoví, co to bylo za bič.
Seth: (Neodporuje, zatím. I když slovo vyčistit se mu ani trochu nelíbí. Ouška má sklopená těsně k hlavě, aby nešla vidět, musí si je chránit. Bohužel se přeměna nepovedla celá, a tak kromě uší mu zůstal i ocásek, což zatím netuší. Není to moc standardní proměna.)
Ignis: (Přemýšlí, jak to udělat. Jak vyčistit tolik ran, aby to bolelo co nejmíň. Nakonec ho to napadne. Solné jezero. Slaná voda vypálí nečistoty a rána by se nezanítila.) Miláčku, věř mi, že ti nechci ubližovat víc, než je nutné. (Opatrně ho sevře v náručí a přemístí se s ním k jezeru. Tomu solnému. Vlastně přímo do něj, aby ho ušetřil bolestivého noření do vody.) Promiň... (Zašeptá a sevře ho pevně v náručí. Jeho to taky dost štípe, ale chápe, že pro Setha je to hotové mučení s tolika ranami na těle.)
Seth: (Prokousne si rty, ta bolest je šílená. Pálí to, jako kdyby to žralo jeho maso zaživa. Z posledních sil se začne cukat, chce ven. Dokonce Ignise v zápalu své záchrany párkrát udeří do žeber, ale nic nepomáhá. Nejradši by ho i zakousl, ale nemůže v téhle podobě.)
Ignis: Promiň, je to pro tvé dobro. (Nenávidí se za to, že mu působí tolik bolesti. Rány snáší hrdinně. Pevně ho k sobě přivine.) Už to bude v pořádku, vydrž to a už ti nebudu dělat žádnou další bolest...
Seth: (Ta bolest už je na něj moc. Nikdy mu nedělalo problém bolest snášet, ale jen v jistých mezích. Nevydá ani hlásku, ale zůstane Ignisovi viset v náručí, nejspíš omdlel bolestí.)
Ignis: (Vezme ho do náručí a vynese na břeh. Prohlédne rány, ta sůl je krásně zatáhla. Navíc tím Setha zbavil zaschlé krve. Sevře ho v náručí a ještě se přemístí k jezeru, aby ho omyl od soli a trochu ochladil. Pak se přemístí zpátky do pokoje a uloží Setha do postele. Na břicho, aby si nedrásal rány a opatrně přes něj přehodí kožešinu. Sám si lehne vedle něj, podepře si hlavu a sleduje jeho tvář.)
Seth: (Probere se až skoro po hodině. Cítí se nějak podivně. Otočí hlavu, aby zjistil, kde je, ale jeho pohled skončí na Ignisovi. Pamatuje si jen tu bolest, to jezero... víc už ne. Zkusí se pohnout, ale raději toho nechá, když se ozvou záda.)
Ignis: Jak ti je? (Zeptá se tiše a starostlivě se na něj zadívá. Opatrně natáhne ruku a přejede mu po tváři.) Zlobíš se na mě moc?
Seth: (Zamračí se, ale do jeho ruky se víc opře. Bolelo to a moc, ale nikdy by to nepřiznal. Ne před ním.) Ne... nezlobím. (Mluví tiše.)
Ignis: (Natáhne se a jemně ho políbí na rty.) Jsem rád. (Opatrně mu dlaní pročísne ještě trošku vlhké vlasy.) Je mi to líto, kdybych věděl, co otec chystá, nehnul bych se od tebe.
Seth: Nemohl jsi... to vědět. (Uhne ouškem od něj a raději i hlavou. Věří mu, ale přesto si chrání svá citlivá místa.)
Ignis: Mohlo mě to napadnout... (Klekne si k němu a opatrně mu ty vlasy splete, aby nedráždily rozbolavělá záda.) Sethe?
Seth: (Trochu se tomu mračí, vadí mu to, ale nechá ho. Chápe, proč to dělá. Dokonce i ví, proč ho máčel v soli. Nejspíš by jednal stejně, kdyby se situace obrátila. Jeho mysl je hodně otupělá.)
Ignis: (Povzdechne si. Natáhne se pro pohár s vodou.) Měl by ses trochu napít. (Opatrně si Setha přizdvihne do náručí, pomalu aby nedráždil zatažené rány, a přiloží mu pohár ke rtům.) Kdybys něco potřeboval, chtěl... řekni mi.
Seth: (Sleduje pohár i jeho.) Ty... chceš odejít? (Nějak to tak vyznělo, ale trochu se napije. Vadí mu vlastní bezmoc a to, že se nemůže moc hýbat. To ho dělá o to zranitelnějším.)
Ignis: Ne, nechci. Nenechám tě tu samotného. (Přidrží mu pohár a sleduje jeho tvář. Jeho oči.) Jen kdybys něco chtěl... cokoliv.
Seth: Nic nechci... jen tu zůstaň. Aspoň na pár chvil. (Musí se vzpamatovat, vážně se chová jako dítě. Mohl přece čekat nějaké mučení v klanu ohně, měl to čekat. Ale nechal se ukolébat pocitem bezpečí, který mu Ignis poskytl.)
Ignis: Zůstanu s tebou tak dlouho, jak jen budeš chtít. (Odloží pohár a opatrně Setha zase uloží.) Už nikomu nedovolím, aby na tebe vztáhl ruku. Miluju tě. Zabiju každého, kdo to jen zkusí.
Seth: (Zahledí se na něj, řekl to znovu. Je to... zvláštní, v téhle chvíli. Ani neví, co na to odpovědět. Zkusí se usmát a jedno ouško nadzvedne, slyší ruch za dveřmi, takže zase znervózní.) To nemůžeš Ignisi... jsou to tví lidé.
Ignis: To je mi jedno. Nestojím o vládnutí těmhle lidem. Sethe prosím, utečeme odsud někam daleko, budeme spolu už napořád. Jestli zůstaneme tady... (Odmlčí se. Nechce dopovědět to, co ho celou dobu trápí.)
Seth: (Najde si jeho ruku a sevře ji pevně ve své. Pak na něj upře vážný pohled. Ví, o co Ignis žádá. Normálně by to odmítl, ale po tom, co se rozkmotřil s klanem, to už bere jako určitou možnost. Stejně o vládu, tak jako Ignis, nestojí. Bratříček to ještě rád zastane.) Já... dobře.
Ignis: Vážně? (Nečekal kladnou odpověď. Překvapením ho prudce přitáhne a políbí.) Promiň.
Seth: (Zasykne bolestí, dokonce i ty rty ho bolí. Uvědomuje si, co teď slíbil, ale... nechce válku, nechce jednou stát na opačné straně a muset bojovat proti Ignisovi.)
Ignis: Miluju tě, slibuju, že toho nebudeš litovat. Můžeme jít na sever, tam to máš přece rád... (Opatrně ho uloží zpátky a přilehne si k němu, pevně sevře jeho dlaň.) Sice mám raději teplo, ale zvládl bych to.
Seth: Dobrá... tak na sever. Je tam takové místo... kouzelné místo. Narodil jsem se tam. V zátoce s bílými oblázky až u moře. (Zavzpomíná na svůj rodný domov.) Chtěl bych tě tam vzít.
Ignis: Dobře, tam zamíříme nejdřív. Najdeme si tam někde nějaký dům. (Jemně přejíždí prsty po hřbete jeho ruky.) Bude stačit docela malej. Ale mám podmínku. Budeš mě muset večer zahřívat. (Pokud je příliš dlouho vystavený chladu, jeho moc slábne. Nejspíš by ho to časem vyčerpalo k smrti.)
Seth: Zahřívat? (Uvažuje jak to myslí, pak si vzpomene na jejich milovaní v jezeře. Tentokrát ani nerudne, jak má ve zvyku.) Ano... budu tě zahřívat i ve dne. Můj kožich je teplý...
Ignis: Ve dne kožich, ale v noci preferuju jiné zahřívání. (Pousměje se a políbí ho. Tentokrát opatrně, aby mu znovu nezpůsoboval bolest.)