Seth: (Rozhodl se. I když je to šílené. Proti všem
pravidlům. Proti rodině i klanu. Jen tak utéct. Ví ale, že to je jediná
možnost. Kdyby zůstal... kdyby oba zůstali, brzy by byli nuceni stát na
opačných stranách. Možná jejich útěk válku zastaví. Ne, tomu sám nevěří. Ale není
to jeho válka. Nikdy nechtěl vládnout. Nedosahuje moci svého otce ani takové
úcty u klanu. To Reyn si vždy brousil drápy na post velitele. Jistě mu to
usnadní situaci. Ano, je čas. Zabalil si menší tašku. Sám nepotřebuje mnoho
věcí. Na severu, daleko od všeho toho zla, můžou s Ignisem začít znovu jako...
partneři.)
Ignis: (Opustil klan bez sebemenší výčitky. Nemíní už dál podporovat ty
nesmyslné pře. Zamíří rovnou do chatrče. Nemůže se Setha dočkat. Konečně budou
moct být jen spolu. Už od té doby, kdy se na společném útěku domluvili, nemyslí
na nic jiného. Přežil i otcův trest, když mu utekl levhart. Tak tak se vylízal
z toho nejhoršího, aby mohl být ve smluvený čas na určeném místě. Je unavený a
stále ještě cítí otcův hněv na svém těle. Pohání ho jen myšlenka na Setha a na
to, že budou konečně spolu.)
Seth:
(Vše bylo připraveno. Dokonce už měl i plán jak se vytratit. Ale plány se v
jednom zlomovém okamžiku zhatily. Všechny se roztříštily jako rozbité zrcadlo.
Do pokoje mu vtrhl bratr, udýchaný a o překot mlel něco o otci. Ze začátku
nechápal co se děje, až slova o otcově zranění a napadení ho pohnaly. Nechal
sbalenou tašku na posteli a rychlým během se vydal do otcova pokoje. Cestou mu
ostatní členové klanu sdělovali, co se událo. Jenže otcův pokoj už věstil jen
smrt. Jeho zvířecí čich to ucítil už v chodbě. Snažil se zahnat ty myšlenky -
ne, jistě se mýlí. Ale nemýlil. Nestihl už přijít včas. Jeho otec podlehl
vážným zraněním a zemřel, aniž by určil svého nástupce. Což znamenalo jen
jedno. Dědické právo přešlo na nejstaršího potomka.)
Ignis: (Čeká na Setha už několik hodin. Stále to nevzdává. Třeba ho jen něco
zdrželo a on se už za chvilku objeví v těch dveřích. A pak už jim nic nezabrání
být jen spolu.)
Seth:
(Nemůže uvěřit, že jeho otec už tu není. Klan je zmatený, truchlí. A on neví,
co dělat. Ne, chtěl přeci odejít, Ignis na něj čeká... ale copak teď může jít?
Zahledí se na bratra i na svou přítelkyni Casy, jako by je žádal pohledem o
radu. Ale rada nepřichází. Nyní je na to opět sám. Členové klanu pokleknou
kolem královy postele - poslední hold velkému vůdci. Pak prohlásí Setha za
nového vůdce, aniž by se ho někdo dotazoval, jestli si to přeje.)
Ignis: (Začíná být nervózní. Přechází po chatrči a nestále si brumlá Sethovo
jméno. Bojí se, že se mu něco stalo. Že se něco pokazilo. Obává se toho
nejhoršího. Co když už otec spustil útok? Ne, to nemůže být.)
Seth:
(Vyžene všechny z pokoje, chce z otcem zůstat chvíli sám. Nevšimne si podivných
pohledů některých členů klanu. Sedí u jeho postele skoro hodinu. Nikdy nebude
takový jako on, neumí vést lidi. Bojí se toho, v čem ho otec zanechal. Nechce
se přidávat do války, nechce bojovat... až poté si vybaví Ignise a rychle
vyskočí. Musí mu dát vědět, co se děje.)
Ignis: (Už je mu jasné, že Seth nedorazí. Nejspíš si to prostě rozmyslet.
Nestojí mu za to opouštět klan. Otočí se a vyjde z chatrče. Nemá cenu dál
čekat. Seth si vybral.)
Seth:
(Uslyší hluk a křik a než si stačí uvědomit co se děje, je vržen do útoku.
Zahlédne uniformy ohnivého klanu. Ne, to není možné. Jak se dostali do skal?
Jak se dostali do hradu? Tenhle hrad je přeci nejchráněnější - nikdo nezná
tajnou stezku. Nikdo kromě samotných členů klanu. Ti by ji ale nevyzradili ani
při mučení. Snaží se evakuovat ženy a děti do jeskyní, které vedou pod hradem.
Je to ale marné. Stále se valí další a další vojáci.)
Ignis: (Pomalu zamíří zpátky na území svého klanu. Připadá si jako zpráskaný
pes. Vlastně se tak i cítí. Seth zradil jejich slib. Jak jen mohl?!? Nechvátá,
vlastně se jen tak loudá. Je mu zle. Zle ze sebe samého. To opravdu tolik věřil
Sethovým slibům, že s ním odejde někam daleko? Ano, věřil, protože chtěl.
Nebral vůbec v potaz, že Sethovi se nikdy pryč nechtělo. Nejspíš mu to slíbil
jen proto, aby ho pustil. Aby ho nechal utéct.)
Seth: (Skály se staly pohřebištěm. Kolem profukuje jen
ledový vítr a cuchá mu stříbrné vlasy. Stojí na vysoké skále a hledí dolů do
krajiny. Proč? Proč tolik hněvu a nenávisti, proč tolik smrti. Nedokázal to
zastavit, ochránit je. Snažil se a mnoho nepřátel padlo jeho rukou. Bylo to
poprvé, co zabil. Opakovaně. Stále cítí své ruce potřísněné krví. Pohřbil
všechny své druhy, všechny své přátele, i ty, které znal již od dětství. Nikdo
nepřežil masakr způsobený ohnivým klanem. Jen on... a nejspíš i Reyn, který
odvedl pár mužů hlídat hranice. Klan už není, otec už je mrtvý. A Ignis? Snažil
se si to nepřipouštět. Tu noc na plese. I to ráno, kdy ho vedl stezkou dolů.
Ano, Ignis o ní věděl. Takže to on ho zradil a bodl mu dýku do zad. Ale proč?
Proč to udělal? Proč prozradil tu stezku? V očích se mu zračí jen bolest,
prázdnota. A také se v nich začne objevovat nenávist. Zahledí se na prázdný
hrad. Domov... už není. Tady nikdy nebyl doma. Jeho srdce pomalu puká na
kousky. Otočí svůj pohled do dáli severu. Ano, opustí tohle prokleté místo,
nechce tu už zůstávat. Zklamal, byl zrazen... )
Ignis: (Je mu velmi divné, že celý klan oslavuje. Vůbec to nechápe. Odchytí si
jednoho z vojáků. Udělá se mu zle, když uslyší, že vzali klan vzduchu útokem.
Prý nikdo nepřežil. Zatočí se s ním celý svět. Okamžitě naběhne za otcem.
Pořádně se s ní pohádá, nechápe, kde vzal tu informaci , jak se dostal do
hradu. A pak mu to dojde. Někdo zradil. Celá hádka pak vyvrcholí soubojem.
Ještě nikdy otci v ničem neodporoval, ale tentokrát to na něj bylo moc. Brzy
stojí v hale nad mrtvým tělem vlastního otce a prohlíží si zkrvavený meč.) Měl
jsi pravdu, jsem opravdu hodně dobrý. Vycvičil jsi mě velmi dobře, otče.
(Ušklíbne se a pomalu opouští sál. Už neměl, co ztratil. A teď už asi nemá.
Seth je mrtvý, proto nepřišel. Cítí vztek a příšernou bolest na prsou. Hodlá
srovnat celý tenhle prokletý svět se zemí.)
Žádné komentáře:
Okomentovat