Ignis: (Už dávno nespí. Nějak ho trápí všechno to, co bude. Co bude muset splnit, aby potěšil otce, jinak by mohl upadnout v nemilost.) Ještě je brzy, spi. (Zašeptá a jemně přejede dlaní po jeho hrudi.) Je ti teplo?
Seth: Brzy? Kolik je hodin? (Zahledí se na něj, ani necítí nějak zvýšenou teplotu. To bude tím, že se zrovna probudil.)
Ignis: Ještě nezačalo ani svítat. (Natáhne se a políbí ho na rty.) Ještě odpočívej.
Seth: (Mírně se pousměje. Je to tak nové, budit se v jeho přítomnosti. Nemůže popřít to, že se mu to líbí. Polibek letmo opětuje a složí se zpátky na jeho hruď. Spát se mu ale už nechce.)
Ignis: (Zaboří prsty do jeho vlasů, opatrně probírá pramínek po pramínku. Líbí se mu ta hebkost i vůně.)
Seth: Máš dnes hodně povinností? Možná bych se měl změnit. (Až teď si uvědomí, že být vlastně zajatcem, pokud je to být jeho zajatcem, mu vůbec nevadí. Může být s ním, vidět ho, spát s ním. Sám nemůže uvěřit, že jeho vlastní divokost nějak vyprchala.)
Ignis: (Pousměje se.) Možná měl. Za chvilku. (Dlaní přejede po jeho hrudi, stáhne z ramen košili. Pak dlaní zamíří níž a sklouzne do nedopnutých kalhot.) Nemůžeme riskovat, že by tě odhalili...
Seth: (Skousne si rty - jeho ruka je příliš dráždivá, takhle po ránu.) No... to nemůžeme. Co... co to děláš? (Ví, že ptát se je vcelku zbytečné.)
Ignis: Chci ti popřát krásné ráno. (Přisaje se mu ke rtům, prsty jemně sevře jeho penis.) Dostal jsem chuť pořádně... posnídat. (Pousměje se a jemně ho dráždí.)
Seth: (Ostře sebou cukne a splašeně vydechne. Trochu překvapeně se na něj zahledí. Copak se chce milovat tady? Jeho tělo ale jasně zareaguje, aniž by k tomu dal nějaké svolení, takže zasykne) To jsi mohl... i slovně (Zabrblá to, i když takové přání se mu zamlouvá.)
Ignis: A tobě by to tak stačilo? (Zeptá se klidně. Klekne si nad něj a lehce mu stáhne z boků kalhoty. Dlaní přejede po stehně a skloní hlavu do jeho klína. Opatrně ho vezme ho úst. Olízne špičku a vsune ho dovnitř. S tím snídáním to myslel vážně.)
Seth: (Teď teprve pochopil, jak to Ignis myslel, takže zrudne jako rajče a rychle si přes ústa položí dlaň, aby nezasténal nahlas. Tohle je příliš prudké. Ale to je prostě celý Ignis.) Sta... stačilo.
Ignis: Ale mě ne, kocourku. (Zvedne k němu na chvíli hlavu a pak ho znovu vsaje. Dává si záležet, zvolí rychlejší tempo a občas svého kocourka i jemně kousne.)
Seth: (Jeho tělo se brzy začne pod takovým útokem vzrušeně svíjet. Sotva je schopný tišit své sténání a kňučení. Je to příliš rychlé a intenzivní, než aby dokázal odporovat.)
Ignis: (Dlaněmi se zapře o jeho bedra a své počínání zintenzivní. Rád ho takhle trápí. Líbí se mu to sténání. Známka toho, že se to Sethovi líbí.)
Seth: Ignisi... (Zavolá jeho jméno. Nedokáže pochopit, jak se mu povedlo ho takhle jen tak vzrušit během pár sekund. To je přece fyzicky nemožné. Ví, že obrana je k ničemu, zvrátí hlavu a snaží se nabrat dech. Své projevy už vůbec netiší a sténá dost hlasitě.)
Ignis: (V duchu se usmívá. Rád pozoruje, co jeho péče se Sethem dělá. Tolik si ho za těch dlouhých nocí přál mít tady. Hrát si s jeho tělem a nutit ho křičet slastí. Teď, když se jeho přání vyplnilo, rozhodně nedopustí, aby to vyšlo vniveč. Chce, aby na to Seth nikdy nezapomněl. Opatrně skousne špičku, olízne ji a nechá si ho vklouznout skoro až do krku. Prudce ho vsaje a dlaněmi vtlačí jeho tělo do postele.)
Seth: Do... dosttt! (Prudce se proti němu vzepne, ale Ignisovy ruce ho udrží v matraci, jinak by to mohlo být nebezpečné. Jeho mysl se úplně zatemní a pokojem se prožene ostrý vítr, jenž se formuje v malé tornádo. Už nedokáže svůj vrchol oddálit, to přece ani nejde. Ucítí jen tu počáteční bolest a napětí svalů, a pak už jen příjemné uvolnění, jak vyvrcholí.)
Ignis: (Vysaje ho do poslední kapičky. Nikdy předtím ho neochutnal, vždycky ho jen vydráždil a pak si vzal jeho tělo. Ale tohle je rozhodně zajímavé. Přísahal by, že chutná velmi sladce. Důkladně ho olíže, jazykem očistí každou kapičku a olízne si rty.) Asi budu chtít takhle snídat častěji. (Pousměje se a vytáhne se k němu. Přitáhne si Setha do náručí a jemně hladí ještě roztřesené tělo.)
Seth: (Nechá se, momentálně je jen hadrovou panenkou. Tohle ho uvedlo do stavu naprosté blaženosti, takže jen spokojeně vydechne a začne vrnět. Dokonce nemá ani energii se s Ignisem o tom snídání přít, což je netypické.)
Ignis: (Políbí ho na krk. Pořád má v ústech jeho chuť, líbí se mu to. Dlaní přejede po jeho břichu, opatrně vystoupá prsty až na hruď.) Jsi můj nádherný kocourek.
Seth: (Dál vrní a mírně se usmívá. Asi vypadá opravdu jako hlupák, ale nemůže si pomoct. Když si to po chvíli uvědomí a jeho mysl se pročistí, zabrblá zase to své oblíbené.) Neříkej mi tak. (Jeho hlas však zní trochu hlubší, díky vrnění, které ho deformuje.)
Ignis: (Pobaveně se usměje.) A jak ti mám říkat? Jsi kocourek, líbí se mi to. (Pak si prohlédne pokoj, co tam nadělalo to Sethovo tornádo. No, aspoň může říkat, že celou noc trávil krocením toho zvířete.)
Seth: (Nakrčí nos, ale nemá sílu mu tentokrát odporovat. Stále v něm přetrvává ten pocit uspokojení. Až poté si uvědomí, že Ignis vrcholu nedosáhl, a proto mu ruka nenápadně sjede po jeho hrudi dolů.) Za to... no se omlouvám, nevím jak se mi povedlo... vyvolat tornádo. (Jelikož se nekontroloval, tak to šlo nějak samo.)
Ignis: Že bych tě až tak vzrušil? (Navrhne vysvětlení. Jeho ruku zadrží.) Ne, Sethe, teď ne. (Natáhne se k jeho rtům a políbí ho.) Musím mít čistou hlavu.
Seth: Čistou hlavu? (Trochu ho mrzí, že mu ten krásný pocit nemůže taky oplatit, ale respektuje jeho volbu.)
Ignis: (Přikývne.) Začíná svítat, mám své povinnosti. (Znovu ho políbí.) Měl bys na sebe vzít zvířecí podobu. (Dlaní sjede po tváři až na hruď.) Večer se spolu zase pomazlíme.
Seth: Není... to tak nutný. (Trochu ho tím přivede do rozpaků. Ale přeci jen kývne. Ví, na čem se domluvili a nerad by se prozradil. Posadí se na posteli a sklouzne po ní na zem, ještě na něj upře poslední pohled a změní se zpět do irbise.)
Ignis: (Pomalu vstane, přejede dlaní po hřbetě kočky a sebere ze země obojek. Vrátí se k němu.) Já vím, že se ti to moc nelíbí, ale je to nutné. (Natáhne se k němu.)
Seth: (Zavrčí na něj a ucouvne až ke zdi, na kterou se trochu komicky namačká. Ne, vážně to nemá rád.)
Ignis: Kocourku... (Zadívá se na něj naléhavě.) Já vím, že je to pro tebe ponižující, ale musí to být. Vedlo by to ke spoustě nepříjemných otázek. Prosím.
Seth: (Ne, vážně se mu to nelíbí, ale chápe to. Takže se nakonec překoná a dojde k němu sám. Položí mu hlavu na koleno a nechá si obojek zapnout.) Promiň.
Ignis: To nic... (Opatrně obojek zacvakne a opře si hlavu o tu jeho.) To nic, chápu to.
Seth: (Trochu mu nohu pomazlí. Ten obojek nepříjemně škrtí, ale ví, že to jinak nejde. Důvěřuje Ignisovi natolik, že se nechá i ochočit.) Takže... odejdeš?
Ignis: Jen na chvilku, miláčku. (Podrbe ho za ouškem.) Brzy se vrátím. Máš hlad? Můžu ti něco donést.
Seth: Pokud cestou potkáš nějaké maso... budu rád. (Nechá se drbat a má chuť ho zase povalit, ale drží se, aby nebyl moc mazlivý.)
Ignis: (Zasměje se.) Jistě, jsi kočka. Šelma! Jak jsem se mohl tak hloupě zeptat. (Drbe ho dál, sjede prsty i na bříško.) Hodnej kocourek...
Seth: Neštvi mě, nabrousím si na tobě drápy. (Vážně si na jeho stehno položí tlapu.) Měl... bys jít, rychle.
Ignis: Pročpak? (Rád boří prsty do té sametově jemné srsti.)
Seth: Ignisi... (Varovně zasyčí, tohle je příliš příjemné. Stačí jen přenesení váhy a skončí zase na něm, takže ho rozplácne o zem.) Já... tě varoval.
Ignis: (Pobaveně se na něj dívá. Natáhne k němu ruce.) Teď je v převaze kocourek. (Zacuká mu rty úsměv.) Copak hodláš dělat?
Seth: (Začne ho trochu brutálně mazlit a otírat si o něj hlavu. Jako pomstu. Trochu si zasekne drápy u jeho hlavy. Bude znásilněn, nebo umazlen sněžným levhartem - to bude hodně podivná smrt ve vlastním pokoji.)
Ignis: (Jen se tomu směje a užívá si přítulnosti toho přerostlého kotěte..) Beru zpátky, ty nejsi kocourek... ty jsi koťátko.
Seth: (Vycení na něj zuby a uraženě ho přestane valchovat. Mrskne ocasem a vyskočí si na postel, kde se rozvalí. Dál Ignise ignoruje a odhání domnělé mouchy létající kolem ocasem.)
Ignis: Urážlivé koťátko. (Doplní. Zvedne se a trochu otřepe z kalhot neviditelná smítka. Pak sebere košili, kterou na sobě měl předtím Seth a oblékne si ji.) Vydržíš to tu? Beze mě?
Seth: Mám snad jinou možnost? (Sleduje tu košili se zájmem, pak si položí hlavu na tlapy.) Neboj se, počkám tu, nemám zrovna v úmyslu někam jít.
Ignis: O to nejde. (Jen mávne rukou. Dopne košili a přehodí přes sebe plášť. Vezme ze stolku svůj meč a opásá se jím. Na chvilku ještě přejde k posteli.) Vrátím se k tobě brzy, slibuju.
Seth: (Zvedne k němu pohled, ví to. Ale nechce, aby riskoval kvůli němu.) Hlavně... neriskuj. Vydržím to, nemusíš mít strach.
Ignis: Ale já to nevydržím. (Má ho tak blízko, tak blizoučko. Musí s ním být, prostě musí.)
Seth: Musíš Ignisi. Jen... nechci, abych tě přivedl do nebezpečí svou přítomností. (Šťouchne do něj hlavou, aby mu naznačil, že už má jít.)
Ignis: No dobře, vždyť už jdu. (Ještě se k němu skloní a líbne ho na čumák.) Hezky tu na mě čekej.
Seth: Nejsem pes. (Trochu zabrblá, ale kývne hlavou a znovu se uloží. Jen doufá, že teplota nebude dál stoupat.)
Ignis: Proč si všechno vykládáš tak urážlivě? (Zavrtí hlavou, narovná se a zamíří ven.)
Ignis: (Pousměje se.) Možná měl. Za chvilku. (Dlaní přejede po jeho hrudi, stáhne z ramen košili. Pak dlaní zamíří níž a sklouzne do nedopnutých kalhot.) Nemůžeme riskovat, že by tě odhalili...
Seth: (Skousne si rty - jeho ruka je příliš dráždivá, takhle po ránu.) No... to nemůžeme. Co... co to děláš? (Ví, že ptát se je vcelku zbytečné.)
Ignis: Chci ti popřát krásné ráno. (Přisaje se mu ke rtům, prsty jemně sevře jeho penis.) Dostal jsem chuť pořádně... posnídat. (Pousměje se a jemně ho dráždí.)
Seth: (Ostře sebou cukne a splašeně vydechne. Trochu překvapeně se na něj zahledí. Copak se chce milovat tady? Jeho tělo ale jasně zareaguje, aniž by k tomu dal nějaké svolení, takže zasykne) To jsi mohl... i slovně (Zabrblá to, i když takové přání se mu zamlouvá.)
Ignis: A tobě by to tak stačilo? (Zeptá se klidně. Klekne si nad něj a lehce mu stáhne z boků kalhoty. Dlaní přejede po stehně a skloní hlavu do jeho klína. Opatrně ho vezme ho úst. Olízne špičku a vsune ho dovnitř. S tím snídáním to myslel vážně.)
Seth: (Teď teprve pochopil, jak to Ignis myslel, takže zrudne jako rajče a rychle si přes ústa položí dlaň, aby nezasténal nahlas. Tohle je příliš prudké. Ale to je prostě celý Ignis.) Sta... stačilo.
Ignis: Ale mě ne, kocourku. (Zvedne k němu na chvíli hlavu a pak ho znovu vsaje. Dává si záležet, zvolí rychlejší tempo a občas svého kocourka i jemně kousne.)
Seth: (Jeho tělo se brzy začne pod takovým útokem vzrušeně svíjet. Sotva je schopný tišit své sténání a kňučení. Je to příliš rychlé a intenzivní, než aby dokázal odporovat.)
Ignis: (Dlaněmi se zapře o jeho bedra a své počínání zintenzivní. Rád ho takhle trápí. Líbí se mu to sténání. Známka toho, že se to Sethovi líbí.)
Seth: Ignisi... (Zavolá jeho jméno. Nedokáže pochopit, jak se mu povedlo ho takhle jen tak vzrušit během pár sekund. To je přece fyzicky nemožné. Ví, že obrana je k ničemu, zvrátí hlavu a snaží se nabrat dech. Své projevy už vůbec netiší a sténá dost hlasitě.)
Ignis: (V duchu se usmívá. Rád pozoruje, co jeho péče se Sethem dělá. Tolik si ho za těch dlouhých nocí přál mít tady. Hrát si s jeho tělem a nutit ho křičet slastí. Teď, když se jeho přání vyplnilo, rozhodně nedopustí, aby to vyšlo vniveč. Chce, aby na to Seth nikdy nezapomněl. Opatrně skousne špičku, olízne ji a nechá si ho vklouznout skoro až do krku. Prudce ho vsaje a dlaněmi vtlačí jeho tělo do postele.)
Seth: Do... dosttt! (Prudce se proti němu vzepne, ale Ignisovy ruce ho udrží v matraci, jinak by to mohlo být nebezpečné. Jeho mysl se úplně zatemní a pokojem se prožene ostrý vítr, jenž se formuje v malé tornádo. Už nedokáže svůj vrchol oddálit, to přece ani nejde. Ucítí jen tu počáteční bolest a napětí svalů, a pak už jen příjemné uvolnění, jak vyvrcholí.)
Ignis: (Vysaje ho do poslední kapičky. Nikdy předtím ho neochutnal, vždycky ho jen vydráždil a pak si vzal jeho tělo. Ale tohle je rozhodně zajímavé. Přísahal by, že chutná velmi sladce. Důkladně ho olíže, jazykem očistí každou kapičku a olízne si rty.) Asi budu chtít takhle snídat častěji. (Pousměje se a vytáhne se k němu. Přitáhne si Setha do náručí a jemně hladí ještě roztřesené tělo.)
Seth: (Nechá se, momentálně je jen hadrovou panenkou. Tohle ho uvedlo do stavu naprosté blaženosti, takže jen spokojeně vydechne a začne vrnět. Dokonce nemá ani energii se s Ignisem o tom snídání přít, což je netypické.)
Ignis: (Políbí ho na krk. Pořád má v ústech jeho chuť, líbí se mu to. Dlaní přejede po jeho břichu, opatrně vystoupá prsty až na hruď.) Jsi můj nádherný kocourek.
Seth: (Dál vrní a mírně se usmívá. Asi vypadá opravdu jako hlupák, ale nemůže si pomoct. Když si to po chvíli uvědomí a jeho mysl se pročistí, zabrblá zase to své oblíbené.) Neříkej mi tak. (Jeho hlas však zní trochu hlubší, díky vrnění, které ho deformuje.)
Ignis: (Pobaveně se usměje.) A jak ti mám říkat? Jsi kocourek, líbí se mi to. (Pak si prohlédne pokoj, co tam nadělalo to Sethovo tornádo. No, aspoň může říkat, že celou noc trávil krocením toho zvířete.)
Seth: (Nakrčí nos, ale nemá sílu mu tentokrát odporovat. Stále v něm přetrvává ten pocit uspokojení. Až poté si uvědomí, že Ignis vrcholu nedosáhl, a proto mu ruka nenápadně sjede po jeho hrudi dolů.) Za to... no se omlouvám, nevím jak se mi povedlo... vyvolat tornádo. (Jelikož se nekontroloval, tak to šlo nějak samo.)
Ignis: Že bych tě až tak vzrušil? (Navrhne vysvětlení. Jeho ruku zadrží.) Ne, Sethe, teď ne. (Natáhne se k jeho rtům a políbí ho.) Musím mít čistou hlavu.
Seth: Čistou hlavu? (Trochu ho mrzí, že mu ten krásný pocit nemůže taky oplatit, ale respektuje jeho volbu.)
Ignis: (Přikývne.) Začíná svítat, mám své povinnosti. (Znovu ho políbí.) Měl bys na sebe vzít zvířecí podobu. (Dlaní sjede po tváři až na hruď.) Večer se spolu zase pomazlíme.
Seth: Není... to tak nutný. (Trochu ho tím přivede do rozpaků. Ale přeci jen kývne. Ví, na čem se domluvili a nerad by se prozradil. Posadí se na posteli a sklouzne po ní na zem, ještě na něj upře poslední pohled a změní se zpět do irbise.)
Ignis: (Pomalu vstane, přejede dlaní po hřbetě kočky a sebere ze země obojek. Vrátí se k němu.) Já vím, že se ti to moc nelíbí, ale je to nutné. (Natáhne se k němu.)
Seth: (Zavrčí na něj a ucouvne až ke zdi, na kterou se trochu komicky namačká. Ne, vážně to nemá rád.)
Ignis: Kocourku... (Zadívá se na něj naléhavě.) Já vím, že je to pro tebe ponižující, ale musí to být. Vedlo by to ke spoustě nepříjemných otázek. Prosím.
Seth: (Ne, vážně se mu to nelíbí, ale chápe to. Takže se nakonec překoná a dojde k němu sám. Položí mu hlavu na koleno a nechá si obojek zapnout.) Promiň.
Ignis: To nic... (Opatrně obojek zacvakne a opře si hlavu o tu jeho.) To nic, chápu to.
Seth: (Trochu mu nohu pomazlí. Ten obojek nepříjemně škrtí, ale ví, že to jinak nejde. Důvěřuje Ignisovi natolik, že se nechá i ochočit.) Takže... odejdeš?
Ignis: Jen na chvilku, miláčku. (Podrbe ho za ouškem.) Brzy se vrátím. Máš hlad? Můžu ti něco donést.
Seth: Pokud cestou potkáš nějaké maso... budu rád. (Nechá se drbat a má chuť ho zase povalit, ale drží se, aby nebyl moc mazlivý.)
Ignis: (Zasměje se.) Jistě, jsi kočka. Šelma! Jak jsem se mohl tak hloupě zeptat. (Drbe ho dál, sjede prsty i na bříško.) Hodnej kocourek...
Seth: Neštvi mě, nabrousím si na tobě drápy. (Vážně si na jeho stehno položí tlapu.) Měl... bys jít, rychle.
Ignis: Pročpak? (Rád boří prsty do té sametově jemné srsti.)
Seth: Ignisi... (Varovně zasyčí, tohle je příliš příjemné. Stačí jen přenesení váhy a skončí zase na něm, takže ho rozplácne o zem.) Já... tě varoval.
Ignis: (Pobaveně se na něj dívá. Natáhne k němu ruce.) Teď je v převaze kocourek. (Zacuká mu rty úsměv.) Copak hodláš dělat?
Seth: (Začne ho trochu brutálně mazlit a otírat si o něj hlavu. Jako pomstu. Trochu si zasekne drápy u jeho hlavy. Bude znásilněn, nebo umazlen sněžným levhartem - to bude hodně podivná smrt ve vlastním pokoji.)
Ignis: (Jen se tomu směje a užívá si přítulnosti toho přerostlého kotěte..) Beru zpátky, ty nejsi kocourek... ty jsi koťátko.
Seth: (Vycení na něj zuby a uraženě ho přestane valchovat. Mrskne ocasem a vyskočí si na postel, kde se rozvalí. Dál Ignise ignoruje a odhání domnělé mouchy létající kolem ocasem.)
Ignis: Urážlivé koťátko. (Doplní. Zvedne se a trochu otřepe z kalhot neviditelná smítka. Pak sebere košili, kterou na sobě měl předtím Seth a oblékne si ji.) Vydržíš to tu? Beze mě?
Seth: Mám snad jinou možnost? (Sleduje tu košili se zájmem, pak si položí hlavu na tlapy.) Neboj se, počkám tu, nemám zrovna v úmyslu někam jít.
Ignis: O to nejde. (Jen mávne rukou. Dopne košili a přehodí přes sebe plášť. Vezme ze stolku svůj meč a opásá se jím. Na chvilku ještě přejde k posteli.) Vrátím se k tobě brzy, slibuju.
Seth: (Zvedne k němu pohled, ví to. Ale nechce, aby riskoval kvůli němu.) Hlavně... neriskuj. Vydržím to, nemusíš mít strach.
Ignis: Ale já to nevydržím. (Má ho tak blízko, tak blizoučko. Musí s ním být, prostě musí.)
Seth: Musíš Ignisi. Jen... nechci, abych tě přivedl do nebezpečí svou přítomností. (Šťouchne do něj hlavou, aby mu naznačil, že už má jít.)
Ignis: No dobře, vždyť už jdu. (Ještě se k němu skloní a líbne ho na čumák.) Hezky tu na mě čekej.
Seth: Nejsem pes. (Trochu zabrblá, ale kývne hlavou a znovu se uloží. Jen doufá, že teplota nebude dál stoupat.)
Ignis: Proč si všechno vykládáš tak urážlivě? (Zavrtí hlavou, narovná se a zamíří ven.)
Žádné komentáře:
Okomentovat