Část osmá

Seth: (Zamračí se. Proč to nedokáže Ignis pochopit? Teď ho má v hrsti... je mu vydán na milost a tahle pozice se pro hrdou šelmu prostě nehodí. Proto se tak brání. Zmlkne tedy a chvíli mlčí. Lituje svých ostrých slov.) Rád strávím dny v tvé přítomnosti. Bude to více, než ukradené úplňky. (Chce mu to připomenout, dnes měli být spolu.)
Ignis: (Nechápe, proč byl proti němu tak bojovný. Přece se mu snaží pomoct, nechce aby se mu něco stalo. Nikdy nikomu neprozradil nic z toho, co se o Sethovi dozvěděl. Nechápe, proč mu prostě nevěří. Kdyby chtěl, už ho dávno mohl vydat svým lidem.) Měl by sis odpočinout, určitě jsi vyčerpaný. Vím, jací jsou to honci. (Kývne k posteli.)

Seth: Děkuju. (Utržil pár šrámů z toho boje, takže mu odpočinek přijde vhod. Dojde až k jeho zádům a položí mu ruku na rameno. Nechce, aby se k němu Ignis obracel zády.) Já... omlouvám se za svá slova.
Ignis: (Otočí se k němu.) Udělal jsem snad něco, za co bych si to zasloužil? (Zadívá se na něj.) Jestli odsud chceš hned, prosím. Zařídím to. Nemusíš si s tím dělat starosti, nějakou výmluvu si už vymyslím.
Seth: (Zavrtí hlavou. Nemá se ani kam vracet. Otec proti němu poštval půlku klanu, ale to se Ignis nesmí dozvědět. I když mu důvěřuje, nechce, aby věděl jak zklamal.) Ne... zůstanu. (Tak mu nejlépe dokáže svou důvěru, tím že dobrovolně zůstane na místě, kde mu hrozí jistá smrt.)
Ignis: (Natáhne ruku, zachytí ho za paži a přitáhne k sobě. Na chvíli si přivlastní jeho rty.) Dokud tu budu já, nedovolím nikomu, aby ti ublížil. Prosím, věř mi. Vím, že jako člen ohnivého klanu pozbývám důvěryhodnosti... Ale já... Sethe, můj krásný kocourku. Slibuju, že odsud odejdeš v pořádku. (I kdyby to mělo být to poslední, co udělá.)
Seth: (Uvede ho to do velkých rozpaků, takže zrudne. Nesmí o něm přeci pochybovat. Miluje Ignise a on jeho. Nikdy by mu neublížil. Přitulí se k jeho tělu. Někdy je tak těžké překonat tu ostražitost a pudy zvířete.) Děkuju. (Ještě poděkuje dlouhým polibkem.)
Ignis: (Přimhouří oči. Pomalu přejede dlaní po jeho boku.) Musíš si odpočinout. (Pomalu ho dovede k posteli.) Já... myslím, že dnes by bylo nejlepší pořádně se vyspat. (Sám usedne na postel a čeká, zda se Seth přidá.) Přes den bude lepší, když zůstaneš ve zvířecí podobě. Aspoň, když tu budeš sám.
Seth: (Posadí se na postel k němu. Mrzí ho, že pokazil jejich schůzku tímhle. Nechat se tak lehce chytit, to se mu nepodobá.) Ano, máš pravdu. (Doufá, že s ním dnes v noci Ignis zůstane. Vlastně, nikdy neměli moc času spolu vedle sebe usínat a probouzet se. Většinou museli tolik spěchat.)
Ignis: (Stáhne ho s sebou do kožešin, kterými je postel vystlaná. Opatrně, aby ho příliš nezahříval, si ho k sobě přivine.) Pamatuješ si ještě naše první setkání?
Seth: Na to se nedá jen tak zapomenout. (Pousměje se a položí mu hlavu na hruď. Ouško natočí k jeho srdci, aby ho mohl poslouchat.) Ještě dodnes mám ožehnuté chlupy na jednom boku.
Ignis: No to tedy nemáš! (Zasměje se.) Nedávno jsem se díval a není po mé ohnivé kouli ani stopa. Neměl jsi mě chtít zakousnout. (Opatrně ho pohladí po tváři.) Měl jsi tehdy celkem štěstí, že jsem v tom rozčilení netrefil. Obvykle bývám přesný.
Seth: Štěstí jsi měl ty, že jsem tě nerozsápal hned na začátku. (Nikdy nebyl útočný typ a většinou zvládal jen obranu. Takže pyšně zvedne nos, aby nedal najevo jak lže.)
Ignis: (Rozesměje se. Opatrně se rty otře o jeho ouško a přitáhne si ho těsněji k sobě.) Trochu si vymýšlíš. K tomu jsi měl dost daleko. Jinak bych tě tak snadno nedostal.
Seth: (Zavrtí a ouškem uhne.) Nevím o čem to mluvíš. (Na tomhle se vážně nikdy neshodnou.) Nehrál jsi fér...
Ignis: Promiň, že jsem se nechtěl nechat sežrat nějakou zdivočelou kočkou. Taky jsem tě mohl zabít. Štěstí, že jsem to neudělal. (Přitáhne si jeho tvář a políbí na rty.) Kdo ví, jak to všechno mohlo dopadnout, kdybys zvládl udržet svou zvířecí podobu. (To, jak mu činilo problémy jen se nadechnout, když mu pohmoždil žebra. To, že to bylo také z části z toho, když uviděl jeho nahé tělo, to si sám ani nepřipouští. Ale už tehdy se mu Seth strašně líbil. Musel se ho prostě dotknout. Pohladit ty nádherné hebké vlasy i ouška v nich schovaná. Výbuch přítulnosti, která následovala, ho tedy velmi překvapil. Tak objevil hned několik Sethových slabin.) Byl jsi tak nádherný. Zraněný, zmatený a přesto odhodlaný mě pořádně pokousat.
Seth: (Zamračí se a přejede rukama po jeho hrudi. Ano, původně se mu chtěl vyhnout, ale měl nakázáno hlídat území a všechny cizince vyhnat. Proč musel narazit zrovna na Ignise netuší, ale asi mu to osud přál. Tak tvrdý oříšek ještě nepotkal. Nenechal se vyděsit, ani když po něm skočil a začal z něj trhat drápy oblečení. Netušil, kdo je, a proto ho tak překvapil ten útok. Strašně ho to naštvalo. Ano, to bylo poprvé, kdy opravdu chtěl zabít.)
Ignis: Musím se ti k něčemu přiznat. Kdyby zrovna nepřicházeli lidé z tvého klanu, nejspíš bych si tě vzal už tehdy. (Přejede prsty po jeho paži a proplete prsty.) Nic tak nádherného jsem nikdy neviděl. A to i když z tebe crčela krev a byl jsi cítit spálenými chlupy. (Trošku se zasměje.) Řekl bych, že mě to mrzí, ale lhal bych. (Jinak by se pravděpodobně nepoznali.)
Seth: (Zrudne o to víc, když si na tu chvíli vzpomene. Do té doby to pro něj byl ten nejerotičtější zážitek. Dlouhou dobu kvůli tomu nemohl spát a stále se mu to přehrávalo v hlavě. Ale nikdy by mu to neřekl, ještě by tím nakrmil jeho ego. Když ale začne Ignis líčit, jak tehdy vypadal, tak sevře pěst a trochu ho praští do hrudi.)
Ignis: (Pobaví ho to. Sevře jeho ruku a převalí se na něj.) Chceš si ten boj zopakovat, kocourku? Pak tě můžu pomazlit jako tehdy. Poprvé jsem slyšel tak velkou kočičku vrnět. Byl jsi k sežrání. Nikdy to nezapomenu. Tolik mě mrzí, že jsem ti způsobil bolest. (Pohladí bok, který poznamenal svým ohněm.) Ale ničeho jiného nelituju. Mělo to tak být.
Seth: (Zavrčí na něj, ale je vidět, že je to jen na oko. Dokonce se mu i pokouší vykroutit.) Stejně bych tě přepral. (Není si tím jistý. Samozřejmě, že je Ignisova magie silnější, a kdyby se jejich dvě magie střetly, neví co by to způsobilo.) Já... myslím, že taky nelituju. I když... (Na chvíli se hraně zamyslí.) Zakousnout tě chci pořád.
Ignis: O tom v nejmenším nepochybuju. (Usměje se. Přitáhne si jeho ruku ke rtům a políbí hřbet.) Řekni mi, na tom plese tenkrát, když jsme se potkali znovu... (Na plese se viděli po dlouhé době znovu. Okamžitě Setha poznal, a taky zjistil, kdo to vlastně ve skutečnosti je. Chodili kolem sebe jak dva odvěcí nepřátelé. Nemínil dát najevo, jak o něj stojí. Lil do sebe jeden pohár vína za druhým. Brzy byl na mol a nebyl sám.) Proč jsi přistoupil na naše úplňkové schůzky?
Seth: Měl jsem kocovinu. (Uhne pohledem. Je to jasná lež. Ale nezná přesnou odpověď. Ví jen, že Ignise nemohl dostat z hlavy od toho prvního setkání. A potom ten ples. Když ho viděl a zjistil, že je synem vládce ohně, vybavilo se mu to všechno. Snažil se přehlušit volání svého těla alkoholem.)
Ignis: A kdo ne... (Pokrčí rameny. Narazili na sebe někde uvnitř hradu. Pořádalo se to tehdy u klanu vzduchu. Tu noc si pamatuje jen velmi matně, i když některé vjemy jsou opravdu silné. Zachytil ho a stáhl do stínu. Prudce ho políbil a byl velmi překvapený, když mu Seth polibek se stejnou razancí vrátil. Ví, že se nějak dostali k Sethovi do pokoje, pamatuje si, jak ze sebe navzájem strhali oblečení, i to divoké milování. Dodnes si myslí, že to byl dozvuk nedokončeného boje.) Z toho rána mi dodnes hučí v hlavě. (Připustí. Bylo to poprvé a zatím i naposledy, kdy se probudil vedle Setha, přitisknutý k jeho pevnému tělu.) Stejně dodnes nemůžu uvěřit, že jsi opravdu přišel...

Seth: (Tu první noc se mu odmítal podvolit, odmítal se odevzdat a chtěl mít navrch. Vlastně to nebyla předehra, ale boj o to, kdo bude nahoře. Když si na to vzpomene, dodnes to u něj vyvolá úsměv na tváři.) Tak to jsme dva. Ale... něco mě tam lákalo. Chtěl jsem vědět, jestli tě přeperu. (A nepřepral, skončilo to opět Ignisovým vítězstvím.) A chtěl jsem vědět, jestli to bylo jen alkoholem.
Ignis: A bylo? (V očích mu zajiskří. Vůbec netuší, co ho to napadlo s tím úplňkem a jeho oblíbenou rozpadlou chatrčí. Proč mu navrhl další schůzku? Protože už po té první noci byl tím kočičím mužem dokonale posedlý. Chtěl ho víc a víc.)
Seth: (Chvíli váhá s odpovědí.) Možná, že alkohol opravdu jen odstranil ty počáteční zábrany studu, ale touhu nijak nezpůsobil. (Raději se na něj nedívá, přiznat mu to takhle je divné. Ale opravdu je dnešní noc výjimečná. Když tu spolu tak leží, aniž by museli chvátat a vracet se ke svým lidem.)
Ignis: Můj kocourku... (Zašeptá a jemně políbí krk.) Chci s tebou být už napořád. Vykašleme se na ty mocenské hry, na válku a utečeme spolu. Někam daleko. Třeba na sever, tam to máš rád.
Seth: (Zasměje se tomu. Je tak bláhový - vždycky býval. Přitiskne se na jeho rty a chvíli si s nimi pohrává.) To nejde a ty to víš. (Ano, on byl vždy až příliš zodpovědný. Jak by bylo krásné prostě to vše zahodit a utéct.) Tobě by se na severu nelíbilo, je tam moc zima.
Ignis: To je možné, musel bys mě tam zahřívat. (Usměje se.) Já vím, je to jen další přání, které se nesplní. Ale když zůstaneme, kdo zaručí, že se z nás časem nestanou nepřátelé? (To je věc, která mu nedává spát.)
Seth: Já... bojím se toho, že to nikdo nezaručí. Věřím ale, že nemáme důvod být nepřátelé. Tu válku chtějí rozpoutat jen naši otcové - není to náš boj. (Zvedne k němu pohled. Chce vědět, zda sdílí jeho názor. Zatím se do toho ani jeden nezamíchali, není to tudíž jejich válka.)
Ignis: (Mlčí. Už dávno se zamíchal, i když se tomu všelijak vyhýbal a bránil.) Kocourku, jednou to přijde. Budeme se muset zapojit a nevyhneme se tomu, když tu zůstaneme.
Seth: (Přitiskne mu prsty na rty.) Nemluv... ne dnes. Vím to. (A taky ví, že to možná bude dřív, než by čekal.)
Ignis: I kdybych se proti tobě měl postavit, nikdy bych ti neublížil. To slibuju. (Už několikrát zahrát vše do autu tak, aby úkol nesplnil a otec ho považoval za neschopného. Stejně jako se Sethovou sestrou. Nezabil ji, nechal ji uniknout a svedl to na spoustu nepříznivých okolností. Raději snášet hněv otce, než zármutek Setha.)