Část sedmá

Ignis: (Už několik hodin po setmění čeká v chajdě poblíž jezera, ale Seth nikde. Už skoro pochybuje, že přijde. Vydrží i tak do svítání. Pak se zvedne a zklamaně zamíří domů. Proč nepřišel? Zapomněl?)
Seth: (Snaží se nedotýkat kožichem mříží. Podivně pálí. Ví, že se nesmí prozradit. Nesmí dát najevo, že je více než šelma. Nejspíš by ho na místě popravili. Takhle je pro ně jen zábavná atrakce. I když to šťouchání tyčemi do žeber ho vede až k zuřivosti, takže vrčí a syčí na všechny muže ohnivého klanu.)

Ignis: (Vrátí se zlomený domů. Svou bolest maskuje nelibostí. Proč nepřišel? Už ho nemiluje? Nechápe, proč. Projde kolem svých pokojů, kde ho odchytí otec. Prý mu na tu jeho protivnou náladu našel lék. Chytili prý velmi zajímavé zvířátko. Jen pokrčí rameny a následuje otce do sklepení.)
Seth: (Před schůzkou s Ignisem se chtěl vykoupat. Zamířil k jezeru, ale cestou ho překvapila lovecká družina ohnivého klanu. Tentokrát bez Ignise, který na něj již jistě čekal. Snažil se jim utéct, ale bylo jich hodně a obklíčili ho. Bojoval statečně, ale proti kovové síti neměly jeho drápy šanci. Udělal tak velkou chybu, která ho nejspíš bude stát život.)
Ignis: (Bez zájmu jde za otcem a prohlíží si klece plné dalších živých tvorů určených na hraní. Zastaví se kousek za otcem, který zrovna říká, že když Ignis tolik miluje kočky, tak mu jednu pořídil. Podívá se do klece a má co dělat, aby na sobě nedal nic znát. Ten irbis v kleci je přece Seth! Je si tím jistý. Ty oči by poznal kdekoliv. Kývne na otce a zdánlivě bez zájmu obejde klec.)
Seth: (Nevšimne si ho. Ze své pozice má mizerný výhled, takže se i po něm ožene velkou tlapou s ostrými drápy. Nenávidí klece. To, jak na něj zírají a smějí se. Nesnáší, když do něj píchají holemi a provokují ho.)
Ignis: (Radostí to uvnitř něj křičí. Proto tedy nepřišel. Chytili ho jeho lidé. Ale... pak je zajatcem klanu a ten nikoho nepouští. Tak tak uhne jeho útoku.) Díky, otče. Dejte mu obojek a přiveďte mi ho do pokoje, už si s nim poradím. (Oznámí a otočí se k odchodu. Doufá, že to bylo dostatečně chladné a bez nadšení.)
Seth: (Poznal jeho hlas, nemůže se mýlit. Zvedne pohled k jeho odcházející postavě. Obojek? Za toho ho vážně roztrhá na kousky, to nedovolí. Brání se mužům, kteří mu ho chtějí nasadit. Pár jich i ošklivě zraní, ale nakonec mu ho nandají.)
Ignis: (Udělal to schválně, bez obojku by ho nikdy nepustili na volno. Je to zvláštní obojek, který kdykoliv se snaží napadnout svého pána, dá mu celkem silný tepelný šok. Vrátí se do pokoje a čeká, kdy ho přivedou. Spokojeně se usměje.)
Seth: (Nechá se táhnout, i když nedobrovolně. Nakonec skončí v jeho pokoji. Je rozdrážděný na maximum, takže i nebezpečný.)
Ignis: (Vyžene ven jeho doprovod. Sám je roztažený na posteli. Jen v kalhotách. Prohlédne si ho a počká, až zapadnou dveře. Pak mávne rukou a zástrčka zapadne.) Sethe...
Seth: (Zavrčí na něj a přejde kolem dveří. Nyní v něm zvítězila jeho zvířecí touha utéct, získat svobodu, než láska k Ignisovi a touha být s ním.)
Ignis: (Zamumlá kouzlo, aby nikdo nemohl slyšel, co se v pokoji bude dít.) Kocourku, prosím, uklidni se.
Seth: (Snaží se z toho obojku vyvléknout, ale to by si dřív musel urvat hlavu... je příliš těsný. Ještě nepromluvil. Bojí se, že by to někdo mohl slyšet. Jen na něj upře opravdu nahněvaný pohled.)
Ignis: (Pomalu přejde k němu. ) Sethe, prosím... jen klid. (Klekne si k němu a natáhne ruku, jemně pohladí srst.) Seslal jsem kouzlo, nikdo sem nepřijde a ani neuslyší, co si zde povídáme... Prosím, uklidni se.
Seth: (Zavrčí a nejradši by mu tu ruku ukousl, dokonce se po ní i ožene. Ale uvědomí si, co dělá a jen sklopí uši. Pak se mu přitulí k noze.) Promiň... nemohl jsem... přijít.
Ignis: Pochopil jsem. (Usměje se.) To nic, miláčku. Teď musíme hlavně vymyslet, jak tě dostat odsud. Nemůžeš tu zůstat.
Seth: Je tu horko. (Vážně je tu nejspíš vyšší teplota, dělá se mu z toho špatně. Položí mu hlavu na koleno.)
Ignis: Já vím. (Pohladí ho po hlavě.) Proměň se. V tom kožichu ti musí být teplo ještě větší. Nemusíš se bát. Nikdo nepřijde. (Natáhne ruku a sejme mu obojek.) Promiň mi, nesměl jsem dát nic najevo. Otec by tě nechal rovnou zabít. (Obojek cinkne o zem.)
Seth: (Zahledí se na obojek a pak na něj. Ještě chvíli váhá. Ano, v tom kožichu je hrozné horko, ale... riskuje proměnou vlastní život. Ignis to musí vědět. Nakonec ale nevydrží a opravdu se přemění. Zůstane tentokrát nahý sedět na zemi. Nevzal si nic na sebe. Věděl, že při dnešním setkání to nebude potřeba.)
Ignis: (Krátce si ho k sobě přitáhne. Na dlouho nesmí, mohl by ho zahřát ještě víc.) Sethe... (Uchvátí aspoň na okamžik jeho rty a pak i jeho ruku.) Jak jsi se sem dostal? Kde tě chytili?
Seth: (Polibek rád opětuje a jeho ruku stiskne. Toužil ho vidět. I když měl hlavu od posledního setkání plnou různých myšlenek.) Šel jsem se vykoupat... a tak nějak... (Nerad by mu vysvětloval, jak byl neopatrný a nevšiml si jich.)
Ignis: Chápu. (Sevře jeho ruku.) Musíš tu chvilku vydržet. Otci by bylo divné, kdybys zmizel hned první večer. Zvládneš to? (Zadívá se na něj zkoumavě.) Pokud ne... pustím tě hned. (Zamlčí ovšem, že by za to schytal od otce trest, že ho pustil.)
Seth: Budou mě hledat... ale ano, den dva, více už by bylo podezřelé. (Pohádal se dost ošklivě s otcem a odešel už včera v noci ze sídla. Poslal totiž sestru přes jeho nesouhlas do internátní školy, daleko do jiného kraje. Bude tak v bezpečí)
Ignis: Dobře, do té doby nějak vymyslím, jak narafičit tvůj útěk. (Přikývne.) Je ti hodně velké teplo, kocourku? (Zadívá se na něj starostlivě.)
Seth: To přežiju. (Trochu uraženě uhne pohledem, zase mu tak říká. Sice si toužil prohlédnout panství klanu ohně, ale tímhle stylem rozhodně ne.)
Ignis: (Chvíli se na něj dívá a pak se zvedne.) Je mi opravdu líto, že si se sem dostal. Kdybych mohl, okamžitě bych tě odeslal domů.
Seth: To je v pořádku. Můžu si za to sám. Nemáš něco na oblečení? (Až teď k němu vzhlédne. Mrzí ho, jak se k Ignisovi chová, ale je stále podrážděný.)
Ignis: Jistě. (Přikývne. Přejde k truhle a vytáhne košili a kalhoty. Podá mu je.) Mělo by ti to padnout.
Seth: (Přebere si oblečení a oblékne se. Pak přejde k Ignisovi.) Je mi líto, že ti způsobuju problémy.
Ignis: Nezpůsobuješ mi problémy. Jen nesmí nikdo zjistit, kdo ten levhart ve skutečnosti je. Sethe, nechápeš to? Jde ti o život. (Zadívá se na něj.) Nechci být svědkem...
Seth: Chápu to moc dobře. (Trochu se ohradí proti tomu tónu, kterým s ním Ignis mluví.) Já nechci býti účastníkem vlastní smrti. Nehodlám ještě umírat, lituju. (Je v bojovné náladě, ale nechce se vzdávat.)
Ignis: Myslíš si snad, že si přeju tvou smrt? (Zadívá se na něj rozladěně.) Stačí moje jediné slovo a naběhne sem několik mých lidí. Myslíš, že bych to neudělal, kdybych tak toužil po tvé smrti? (Otočí se k němu zády.) Ty dva dny to budeš muset nějak v mé přítomnosti přežít, pak tě nechám utéct.